|
| |
|
|
Už tu se mnou nejsi. Poznám to. Srdce mi nikdy nebilo tak potichu.
Mít tak možnost znovu ti pohlédnout do očí, znovu ti zašeptat, tak jako vánek šeptá svoji lásku rákosí u jezera, jako motýl když něžnými křídly polaská vzduch, kterého se dotýká, jako když z poslední rozmáčknuté maliny vyteče šťáva na prsty a její vůně naplní ústa sladkou vzpomínkou, tak se tě poprvé dotknout. Vidět překvapení v tvých úzkou trávou protkaných očích, když se vrásky rozeběhnou jako mladé pavučinky smíchu.
Cítila jsem tvůj dech na tváři ještě miliony let po tom, co jsi nás opustil a za pár vteřin z tebe nezbylo než prchavé zapomnění. Zbytek vůně na špičkách prstů, ulpěla tam při tom posledním Sbohem, které jsi zašeptal z dálky dřív, než ti je ze rtů unesl hravý vítr. Na krátkou chvíli jsi znamenal v mém životě všechno, důvod proč dýchat i proč jít večer spát – a přitom jsi nikdy nebyl víc než pouhým rozmarem, sladký a slepý k životu.
Ještě tu zůstalo trochu tvé kolínské: v dnech největšího smutku ji rozpráším po bytě a tiše si zoufám, že mi nikdy nechybíš. Ruce ponořím do dřezu s nádobím, aby nebyly vidět stopy slz. Jsem klidná a vyrovnaná a vím, že bez opory zemřu. V pokoji zní hudba, nemá slova ani melodii, ale je hlasitá, tak hlasitá až oslepuje a trhá iluze. Jediné, co slyším, je tlukot srdce.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 1 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 5 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
