obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska klade odpor jakémukoliv osudu."
Miguel de Cervantes y Saavedra
obr
obr počet přístupů: 2915697 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39812 příspěvků, 5810 autorů a 392506 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Když neony tančí ::

 autor Bartoloměj publikováno: 14.03.2013, 23:02  
 

Byla hebká a křehká. Její vůně bude mít ještě dlouho ustlané mezi peřinami. Bude se rozléhat po pokoji i po tom, co odejde. Nikdy jsem neuměl rozpoznávat vůni, ale je to vůně sladká. Možná až přesládlá. Přesně ta chuť, které se neumíte nabažit a ještě i po tom, co z té přesládlosti zvracíte, Vám zachutná.
Ze spánku sebou znepokojeně trhla. Překulila se z boku na záda. Stažená peřina odhalila ňadra. Dopadalo na ně světlo neonů z ulice. Barvily se v jejich světle - nejdřív fialové, pak červené a žluté, poté přešli ve směsici rychle po sobě jdoucích barev, aby se mohl tento úchvatný světelný tanec opakovat. Dokázal bych se na ni dívat celé hodiny.

Vypadala jako nabídka, která se neodmítá. Netrvalo mi dlouho ji najít. Stačilo jen chvíli počkat před univerzitou. Vyšla sebevědomá svou krásou a i když se kolem ní točilo pár přítelkyň, bylo mi jasné, že dnešní večer nestráví v jejich společnosti. Zapamatoval jsem si její obličej. Zapamatoval její chůzi a gestikulaci. A pak už jenom čekal.
Večer jsem ji potkal tam, kde se scházejí všechny dívky jejího věku. Než dívky, tak spíše nezkušené ženy, které mají více zkušeností než jejich matky. Klub na předměstí. Špinavé záchody, všude zakyslý pach potu, rozbité sklenice, hlasitá, příliš hlasitá hudba a mezi tím vším souložící a vrávorající lidé. Seděla s někým na baru. Nešlo ji vidět do tváře, ale přesto jsem tušil, že jí to tady moc nebaví. Opilá na to sice byla dost.
Přisedl jsem si vedle ní a čekal než ten někdo odejde. Odešla první ona. Hned za ní i on. Dneska z toho nic nebude. Dal jsem si pivo. Nezvyklé pití v tomto prostředí, kde každý večer prolévají finské a různé sladké vodky. Chtěl jsem ale zůstat při smyslech.
Pak jsem ji ucítil. Pach zvratků a levného parfému vystřídala ta sladká vůně. Věděl jsem, že stojí za mnou.
"Tančíš?“
Tančím? Tančím, ale jen mezi svými. Jen mezi přáteli. Tady ne.
"Bohužel. Ale rád piju. Napijete se se mnou?"
Hned si přisedla. Byl tak sebevědomá, až mi to málem vyrazilo dech. Najednou jsem nevěděl co říct.
"Máš rád vodku?"
Začala mi tykat. A objednala dvě vodky. Dal jsem si k tomu džus. Vypila tu svou, ani si neťukla a zapila to mým džusem. Byla natolik slušná, že mi nechala na dně sklenice pár kapek. Vyprázdnil jsem vodku a na džus jsem ani nesáhl.
Pak se ke mě naklonila.
"Jak se jmenuješ?"
"Je to důležité?"
"Ne."
Pak odešla.
Šel jsem za ní. Bylo už pozdě a bál jsem se, že jsem se namáhal zbytečně. Vyšla z klubu ven a sedla si na blízkou lavičku. Vedle lavičky ležel mladý, a určitě během dne velmi slušný člověk, teď ovšem pozvracený a válející se na dlažbě pokryté nedopalky. Zůstal jsem stát u ní.
"Co chceš?", vyštěkla na mě.
Už ani nevím, co jsem odpověděl. Nevím ani, co řekla potom ona. Ale něco asi ano. Byla příliš opilá a příliš nešťastná. Mluvila o svých bývalých přátelích. Jak je vše na hovno a jak by chce pryč. Začala snít o svém budoucím životě. Až dokončí univerzitu, chce jít do zahraničí. Do Británie nebo do Francie. Možná ještě dál. Nechce skončit v téhle díře. Je jí malá. Lidé tu jsou příliš malí, s malými plány a se svými malými životy. Neskutečně šťastni si žijí ty svoje posrané životky. Epizodky žití střídají jedna za druhou. Svatba, první byt, děti a velké rodinné auto, postup v práci a pak čekání na důchod. Nakonec jen průvod na hřbitov a vzpomínky jiných, jací jsme byli. To nechce. A já koneckonců taky ne.
"Nechci to takhle, chápeš to? Chci být jiná."
"Chápu Tě."
Pak se ke mně naklonila ...
Pár pokojů v hotelu bylo ještě volných. Zvláštní před začínajícím víkendem. Nevyužil jsem svou rezervaci. Nechtěl jsem, aby si všimla, že jsem na ni připravený.
Když jsem otočil klíčem v zámku, protlačila se kolem mě a zamířila si to rovnou k pokojovému baru. Otevřela červené víno a začala ho rozlévat do sklenic. Pár kapek dopadlo na podlahu. Hned se vsákly do koberce. Vzal jsem jí láhev, nalil jsem novou sklenici a přidal do ní prášek na spaní. Je to potom mnohem snazší.
Čekal jsem až usne a šel do sprchy. Přišla za mnou. Pustila příliš horkou vodu, naše kůže se barvily dočervena a na stěnách koupelny se utvořila vrstva páry.
Dlouho jsme stáli v objetí před zrcadlem a dívali se na sebe. Neskutečně dlouho, než se jí začaly klížit oči. Když jsem ji donesl do postele, dávno už spala.
Ze spánku sebou znepokojeně trhla. Překulila se z boku na záda a odhalila ňadra. Dopadalo na ně světlo neonů z ulice. Barvily se v jejich světle - nejdřív fialové, pak červené a žluté, poté přešli ve směsici rychle po sobě jdoucích barev, aby se mohl tento úchvatný světelný tanec opakovat. Dokázal bych se na ni dívat celé hodiny.
Z kapsy kabátu jsem vytáhl injekci a nasadil tenkou jehlu, táhl ji tepnu na pravé ruce a vehnal do ní smrt. Miluji Tě. Lehl jsem si k ní a poslouchal, jak se jí zpomaluj dech. Tep už jsem nedokázal nahmatat, ale přesto jsem cítil, jak jí tluče srdce. Pak jsem neslyšel ani to. Miluji Tě.
Ten šek si za Tebe vyberu až ráno.


 celkové hodnocení autora: 97.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 14 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 14.03.2013, 23:00:06 Odpovědět 
   Zdravím.

Poetická zpověď vraha. Povídka začíná v určitém bodě, aby se její děj vrátil na "začátek" a prošel tím bodem (teď už v docela jiném světle) a skončil - docela poeticky nepoeticky. Jeden by čekal lásku na jednu noc (viz eroticky laděné řádky) a ne úchylu, který ve spánku zabíjí mladý holky. Text se navzdory námětu nečte špatně. Chybí mi zde jen motiv, proč to dělá? Jakoby šlo o začátek detektivního příběhu, mohlo by z toho něco být? Myslím z této "miniatury". Možná se náš hrdina vžívá do role boha a v ní si pak vybírá své oběti, aby měl moc nad jejich životy - pro něj je to vyřešené, zatím co ony dívky nic netuší. Co je k němu přitahuje? Třeba je mezi řádky mnohem víc, než se na první pohled zdá. Textík neuráží, spíš je určitou sondou nebo varováním. Před životem? Před druhými a před vlastní lehkomyslností... Smrt číhá všude, otázkou je, na koho má políčeno.

Co mi padlo do oka:
=============

-- "Co chceš?", vyštěkla na mě. -- (čárka mezi přímou řečí a uvozovací větou je navíc)

-- Jak je vše na hovno a jak by chce pryč. -- (stylistika)

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 15.03.2013, 11:15:26  
   Bartoloměj: Děkuji za koment:)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
marker.publishers
(27.10.2020, 20:24)
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
obr
obr obr obr
obr
Osud prostých o...
D. V. S.
Posel smrti VII...
Lukaskon
Obchodníčka s ú...
Benki
obr
obr obr obr
obr

Poslouchám ticho myšlenek...
dita k.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr