obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska neotáčí světem."
F. Jones
obr
obr počet přístupů: 2915693 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5809 autorů a 392469 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Panoptikum stínů I. (Kapitola první) ::

 autor Sai publikováno: 17.03.2013, 13:57  
Jedná se o část delší povídky spadající do žánru fantasy.
 

I. Zrádné naděje

V davu to hučelo jako v úle plném naštvaných včel. Lidé do sebe vráželi, strkali lokty, šlapali si po nohou, natahovali krky, a to vše ve snaze ukořistit co nejlepší místo, aby jim neunikla byť jen jediná vteřina představení, které mělo každou chvíli vypuknout. Těžko říci, jestli pro pobavení všech zúčastněných, zastrašení či snad jen jako ukázka nezměrné síly a moci majestátu, avšak každý by zde jistě našel to, co by hledal.
Mezi měšťany se proplétala špinavá děcka, malí zlodějíčci obratně vybírající kapsy, synkové a dcerky kupců a řemeslníků lezoucí po hrazení a sborově pokřikující na celé kolo.
„Bílé vlasy, oči rudé,
čarodějka viset bude!“

Síň radnice div nepraskala ve švech, jak se sem všichni ti lidé snažili natěsnat. Dokonce i na hrbolaté skleněné tabulky oken se tiskly zvědavé nosy a nohy balancovaly na úzkých parapetech. Shromáždila se zde snad polovina města, a ta druhá se tlačila na náměstí.
„Čarodějka, paní zimy,
v ohni shoří za své činy!“

Při této vzácné příležitosti se zde sešla celá Rada Caer Donnu, od soudců přes hlavní Radní až po samotného patrona města – hraběte Ashena II. řečeného Spravedlivého a arcibiskupa Rorschacha z Baalu, který sem byl poslán papežem Innocencem, aby dohlédl místo svatého otce na celý proces.
Seděli za masivním stolem a nenuceně popíjeli víno. Z vyvýšeného pódia shlíželi na hlavy lidí v neklidném davu.
Dveře po levici vzácných pánů bez varování otevřel katův pacholek.
„Hni se, čubko,“ zavrčel jeden ze strážných, přičemž ji drapl za loket a smýkl s ní vpřed jako s kusem hadru.
Světlo světa tak spatřila bledá tvář, jejíž rysy díky pobytu ve vězení získaly ještě více ostrosti a výraznosti, jak kůže posetá barevnými podlitinami natěsno obepínala kosti podobna tak tenkému listu pergamenu, co se má každým okamžikem protrhnout. Bílé vlasy rámovaly propadlé tváře v pramenech slepených k sobě krví a špínou. Ano, tenhle obličej připomínal čarodějnici snad nejvíce ze všech těch nešťastnic, které se tu kdy kolem pódia prošly, aby si mohly vyslechnout svůj rozsudek.
V síni to na okamžik ztichlo.
O pár úderů srdce nato ji naplnilo bučení. Křik. Nadávky. Posměch. Vzduchem prolétlo i pár shnilých jablek, brambor. A všechny ty rozlícené tváře požadovaly jediné. Utrpení. Smrt. Pomstu. A krev. Její krev.
Svázaná již nebudila strach.
A tak náhle nebylo slov, co by neurážely. Rukou, které by neuhodily. Noh, které by nekoply.
Úzké rozpraskané rty se jí zkroutily do úšklebku. V temně rudých očích se zalesklo na důkaz vzdoru, když pohnula hlavou tak akorát, aby se ovoce s hlasitým plesknutím rozprsklo na tunice strážného, co ji vlekl podél pódia vpřed.
„Postřeh, vzácný pane,“ uskřípla.
Strážný si tím vysloužil smích a ona vzteklou ránu do břicha, která ji donutila se s heknutím zlomit v pase a ukročit. Ukročit vstříc všem těm nataženým rukám skrze hrazení, které se na ni snažily dosáhnout. A ublížit. Čísi prsty se jí zamotaly do vlasů. Bolestivě škubly. Další se sápaly po její haleně. Krku. Obličeji. Očích a… A pak ji silné ruce vojáků odtáhly od hrazení a začaly sjednávat pořádek v tom vařícím se kotli šílenství.
Prudce se napřímila. Přimhouřila oči.
‚Dobytek.‘
Nic víc. I ta zvěř si v jejích očích zasloužila více úcty, než tyhle zrůdy posedlé běsněním. Pokrytci. Lháři. Ani jeden z nich se od ní nelišil. Ani jeden z nich neměl čisté svědomí. A přesto tu stála před nimi právě ona jako ztělesnění všeho, co nenáviděli. Symbol všeho, co bylo špatné. Zlé. Nepřípustné. Ohavné.
Ale to oni byli to pravé zlo.
Ona jen jeho pouhým nástrojem.
Odvlekli ji až na pódium. Před stůl všech těch vzácných pánů oděných v sametových rubáších vyšívaných zlatem a se zdobením z drahého kamení. Jeden ze strážných ji donutil kleknout si a natočit se tváří k davu, ať se i prostí měšťané mohou popásat na jejím neštěstí.
Muž s pergamenovitou kůží a stařeckými skvrnami rozesetými po celé jeho olysalé hlavě, který seděl uprostřed stolu, si odkašlal a s pohledem upřeným do archu lejster párkrát uhodil paličkou do desky, až karafy s vínem nadskočily. Jeho silný hrubý hlas společně se silami vojáků dokázal utišit síň aspoň natolik, aby bylo možné slyšet jeho slova.
Jen matně vnímala, co říká.
V hlavě měla dokonale prázdno. Vynulováno. Bílo. Jako při volném pádu. Bylo tak lákavé se zkusit osvobodit. Zabít strážné. Všechny, co měli tu troufalost soudit ji, i když moc dobře věděli, jaká je pravda. Vzít sebou do smrti tolik lidí, že by se o tom vykládalo… Roky a roky. Desetiletí by kolovaly mezi lidmi historky o tom, jak jim to Bílá čarodějnice dokázala ještě naposledy vytmavit.
Ale ještě nenastal ten správný čas.
Nebo si to tak aspoň namlouvala.
Stále čekala. Čekala na…
„…obviněná, Alessia Leticie d′Agen byla jednomyslně shledána vinnou ze…“
Zpozorněla. Tiše se rozesmála, až jí u koutku praskla krvavá bublina. Dokonce ani nebyli schopni zjistit její pravé jméno. A to ji chtěli soudit?
Fraška. Divadlo pro lidi.
„Zlodějství.“
S tím nesouhlasila. Párkrát něco ukradla, to ano, ale nepochybovala, že ti malí špinaví chmatáci, co zrovna tak zručně obraceli naruby kapsy statkáři a jeho ženě, toho měli nakradeno stokrát více než ona.
„Smilnění.“
S úšklebkem odplivla na botu jednoho z vojáků. Nazval by tak byť jeden z nich to, co se dělo v kobkách? Protože v tom případě byli vinni i oni. Tak proč tu stála jen ona?
„Děvka! Poběhlice!“ zaznělo mnohohlasně z davu. Tohle oslovení neměla ráda. Znamenalo, že si bere od mužů peníze za to, že je činí šťastnými v posteli svým tělem. A za to si ona nevzala nikdy ani měďák. Ne, ona si nechávala platit za zcela jiné věci. Tělo v nich sice hrálo také velkou roli, ale… Ale.
„Žhářství.“
Nu, pár budov skutečně podpálila. Domů. Kostelů. Panství. Statků. Chatrčí. Snad i jeden či dva hrady, pokud ji paměť neklamala.
Ovšem pochybovala, že měli nějaké důkazy pro toto obvinění.
Že měli jakýkoliv hmatatelný důkaz pro jakékoliv z těch obvinění.
Dávala si pozor, aby nezanechala nic. Nic. Jen mrtvoly. Zkázu. Zmatek. Celý proces byl vystaven jen na úplatcích, křivých svědectví, nastrčených důkazech.
Vzápětí se plamenně rozhovořil o úkladných a bestiálních vraždách devatenácti lidí, mučení dalších třinácti a zohavení těl u více jak poloviny.
Celou dobu se jen ušklíbala. Ve skutečnosti jich bylo víc. Mnohem víc. Proč její jméno mělo zvuk? Protože se topilo v krvi. Patřila mezi tu malou skupinku lidí, kteří se za patřičný obnos neštítili ničeho. Absolutně ničeho. A byla na to hrdá. Všichni ti rádoby zabijáci, kteří kdy couvli před zakázkou jen kvůli svému ušlechtilému svědomí, jí mohli vlézt na hrb. Stejně jako všichni tady.
„Čarodějnictví.“
Jediné, v čem se nikdy vědomě neprovinila.
A pokračovalo to dál.
„Křivopřísežnictví. Špinění dobrého jména Církve a Boha. Vydávání se po dlouhé měsíce za členku řádu Světic svaté Augustýny.“
‚Clementine.‘ Ó ano. Tu dívku měla ráda. Byla dle jejího gusta. Mladá. Nadějná. Mohla to dotáhnout daleko, kdyby… Kdyby nepovraždila většinu svých sester a neproměnila jejich hnízdo v trosky a popel.
„…A za napomáhání k útěku a skrývání nebezpečných zločinných elementů se odsuzuje k smrti lámání kolem. Její tělo bude následně zpopelněno a roz…“
Párkrát zamrkala. ‚Lámání v kole.‘ Nebyla si jistá, jestli má sucho v hrdle proto, že od rána neměla ani doušek vody, nebo za to mohla ta představa. Představa velmi pomalé bolestivé smrti, jaké se rozhodně nechtěla účastnit. Ošila se. Po celé řadě upalování a věšení tohle? Doslova viděla ty drobné nitky a zlomyslný úsměv loutkáře, jehož prsty si v tom jistě zahrály své sólo.
„… Trest bude proveden v zítřejší poledne.“
Nespokojený výkřik ‚proč čekat tak dlouho!‘, vyzněl v ten okamžik vyloženě nevhodně.
Cítila, jak se jí v ústech rozlévá kyselá pachuť žluči. „Poníženě děkuji,“ zamumlala sarkasticky. Do úsměvu dávajícího najevo, jak moc je jí to jedno, se již musela vyloženě nutit.
Protože nebylo.
Jednou věcí bylo vědění, ta jistota, že jednoho dne zemřete. Žít přítomností, protože snít o budoucnosti nemá cenu. Ruku na srdce, nikdy si nemohla být jistá, zda se dožije následující hodiny. Konce dne. Týdne. O nějakém ‚a žila šťastně až navěky‘ či ‚za pár let se uvidí‘ nepřemýšlela už vůbec.
Ale tohle?
Znát čas.
Způsob.
Vědět, že to je pevně dané, ne ‚snad to dobře dopadne‘.
Ani si neuvědomila, že ji silné ruce vytáhly do stoje a začaly postrkovat dolů z pódia.
Ohlédla se přes rameno, očima přejela po davu. Žádná známá tvář. Rychlý pohyb. Zablesknutí světla odraženého čepelí zbraně. Nic. Až do teď čekala. Nebyla si jistá na co nebo na koho, ale… Čekala. Doufala.
Život nebyl fér.
Věděla to.
Ovšem dnes to bylo po dlouhé době poprvé, co to poznání zabolelo.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Sai 19.03.2013, 16:22:17 Odpovědět 
   Zdravím a děkuji. :-)

Jsem ráda, že se "začátek" líbil a děkuji za upozornění na chybu.

Co se týče doby, je to takový "pseudostředověk" v zčásti fiktivním světě. Tj. něco jsem zkrátka převzala z historie, něco upravila a dodala do toho i úplně nové věci plus prvky fantasy, samozřejmě.

To s tím tagem beru na vědomí, příští díl zkusím zformátovat takhle. :-)
 Šíma 17.03.2013, 13:55:58 Odpovědět 
   Zdravím a vítám na SASPI.

Už samotný nadpis je lákavý... Panoptikum stínů. Byla (vlastně ještě pořád je) naše hrdinka opravdu čarodějnicí? Nebo jen zběhlou jeptiškou, která se vydala na cestu... (ne zločinu, ale spravedlnosti). Co na tom, že za peníze? Spavedlnost má přeci mnoho podob, tedy i tu s onou dámou s váhami a páskou přes oči.

Příběh se mi líbí. Jde o zajímavý a čtivý začátek. Poprava. Rozlícený dav. Divadlo po chudinu, střední vrstvy i pro bohaté. I s lapkami v podobě dětí, které pobihaly mezi lidmi. Textík vyznívá dost autenticky, nic na tom nemění fakt, že je příběh napsaný ve fantasy žánru (snad jde o jakési prolínání naší - i historické - reality s čáry a kouzly). Zdá se, že ona žena je vinna ve všem, kromě čarodějnictvím. Napadá mne: Pomůže jí někdo? Nebo zemře tak, jak bylo psáno? A pokud zemře, nevrátí se její duch, aby se pomstil? Kdo ví, uvidíme! ;-)

Nedostatků jsem si nevšiml. Narazil jsem snad jen na: nato - namísto: na to, textík je přehledně formátovaný, snad jen přidání html tágu [tab] na začátku každého nového odstavce (na začátku řádku, před textem, který reprezentuje nový odstavec) by dodal povídce ještě větší šmrnc. Na daném řádku by se začátek věty odsadil o několik úhozů vpravo, jako při použití funkce Tabulátoru. Ale to jen na okraj.

Nikde jsem se nezadrhl, děj má spád a pokračuje logicky tak, jak tomu bývalo u podobných tribunálů (tedy i s tím co bylo - mučení - co následovalo - krátký proces v podobě frašky - vše bylo již rozhodnuto předem a s tím, co bude následovat - poprava). Avšak, vždy je nějaké to: ale! ;-)

Přeji hezký den a múzám zdar. (a těším se na pokračování)

P.S. Pokud jsem něco - třeba i - přehlédl, jistě mne poopraví další čtenáři! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
obr
obr obr obr
obr
Jak mě Oscar za...
Gimlibee
Zub a Spár
J.K
Temnota
Destttiny
obr
obr obr obr
obr

Slečny
Jeroným Večer
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr