|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 39607 příspěvků, 5750 autorů a 390847 komentářů :: on-line: 1 ::
|
 |
|
:: Královský pokladník ::
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Terenn
 Ziell |
publikováno: 18.03.2013, 23:37
|
| Tak bych vám ráda představila další pokračování. Buďte prosím shovívaví odlehně pravopisných chyb, snažila jsem se je vychytat. Přeji příjemné čtení :) |
| |
|
|
Zrovna se probíral lejstry týkající se vyúčtování výprav z minulého týdne, když ho vyrušil Brenn klepáním na dveře. Pouze blesku rychlé zachycení papírů jim zabránilo rozlétnout se po celé místnosti, jak náhle vznikl průvan.
„Omlouvám se ti, otče, ale dorazil host, o kterém jsem ti říkal. Jedná se o Královského pokladníka Reisestra. Prý si s tebou potřebuje promluvit mezi čtyřma očima, snad věc královského významu,“ neopomněl znechuceně ohrnout rty, jako když někým hluboce opovrhuje.
„Nezapomeň, že ať ho nemáš rád, jak chceš, je to důležitý člověk. Pokud se obrátil na nás, měli bychom si toho vážit. To, že očekává speciální zacházení, se dá očekávat. Přeci jenom je to vyslanec krále. Půjdu s ním do síně a ty prosím zařiď nějaké to víno a něco málo k zakousnutí.“ Pokoušel se uklidnit situaci Terenn, když proklouzl okolo svého syna a vydal se uvítat hosta.
„Vítejte, odpusťte, že jsem vás nechal čekat, ale vaše návštěva přišla trochu nečekaně“ spustil hned ve dveřích. „Následujte mě do síně. Tam budeme mít trochu soukromí.“
„V pořádku,“ uklidnil do Reisestr, byť to neznělo úplně upřímně. Ale s tím se musí u královských vyslanců počítat. I když by se dalo předpokládat, že se bude umět líp přetvařovat.
Terenn vedl pokladníka do velké slavnostní síně, do které se v případě potřeby vešlo cele osazenstvo pevnosti. Často se tato místnost využívala k hostinám po úspěšných výpravách. Dnes byla ale ztichlá a temná, jako za nejčernější noci. Rozdělal oheň v krbu a pak se oba usadili do pohodlných křesel. Sotva se usadili, objevil se, jako duch Brenn s vínem a občerstvením. Teprve až se vzdálil, odvážil se Terenn zeptat na přání veleváženého pokladníka.
„S čím vám tedy mohu pomoci? A co, že jste s tím měl takové tajnosti?“
„No po pravdě, mám na vás spíše prosbu. Nemusím doufám připomínat, že to, co si tu teď řekneme je královské tajemství a nic nesmí opustit tuto místnost“ pravil pokladník Reisestr prohlížeje si při tom své drahocenné prsteny. Pouze při posledních slovech zvedl pohled a upřeně se zadíval Terennovi do očí.
Ten samozřejmě jeho pohled opětoval. „Samozřejmě. Není to poprvé, co jednám s někým podobně mocným, jako vy.“ Po pravdě už měl za sebou i jednání s královým tajemníkem, ale to by bylo vyprávění na jiné časy. Odtrhl pohled od hořících polen a podepřel si rukama hlavu. „S čím vám můžu pomoci?“
„No, nebudeme chodit kolem horké kaše. Mám u sebe dokument, který musím nutně předat králi. Nemusím doufám zdůrazňovat, že osobně. Tento dokument je prozatím utajený, a rád bych, aby to tak i zůstalo!“ přerušil svůj přednes výběrčí, aby si mohl mohutně přihnout z poháru s vínem. „Teda musím říct, že máte dobré zásoby, Terenne. Za takovéhle víno bych se nestyděl ani v přítomnosti krále a to je známé, že je to znalec,“ neopomenul pochválit Reisestr. „Ale vraťme se k tomu, pro co jsem sem přišel. Máte v těchto končinách velice dobrou pověst. Po pravdě jsem na vás slyšel jen samou chválu. Obracím se proto na vás s prosbou o to, abys mi pomohl zajistit bezpečnou cestu do Trenstenu. Tam už o mě bude postaráno. Bohužel Trensten je odsud vzdálen asi dva dny cesty a bojím se, co by se během cesty mohlo stát.“
„Jestli tomu rozumím dobře, potřebujete ochranu na cestu do Trenstenu, ale tak abyste nebyl nápadný. Chápu to správně?“
„Naprosto správně. A k tomu tam musím dorazit já s tímto prstenem, aby se prokázal jeho původ,“ a položil prsten na stolek mezi ně tak, aby si ho mohl Terenn prohlédnout. „Ještě jedna věc je důležitá. Povedu tajný dopis, který kdyby se dostal do nesprávných rukou, pravděpodobně by zapříčinil válku. Právě ten dopis se musí dostat do rukou krále, ale do žádných jiných.“
„Tak proč tam ale musíte jet vy?“ skočil mu do řeči Terenn, snažíc si udělat ve věcech pořádek.
„To je prosté“ usmál se Reisestr. „Jenom já a ten prsten jsme záruka pravdivosti toho dopisu.“
„Ach tak. Dejte mi chvilku, musím si to promyslet.“
„Nic jiného bych ani nečekal.“
Terenn opět upřel pohled do plamenů a promnul si bradu. Tak to dělával vždy, když o něčem velmi přemýšlel. Úkol, o který ho Reisestr požádal, nebyl lehký. Bylo potřeba vzít v potaz spoustu možností. Mnoho věcí se mohlo zvrtnout. Pokud musí být nenápadní, neměli by jet víc než tři jezdci. Takový počet, ale nemůže zajistit dostatečnou ochranu, pokud se dostanou do potíží. Pokud by se ale oddělil dopis, tak by to snad mohlo stačit. Koho ale vyslat.
„Mám takový nápad. Co kdybyste jel s jedním mým mužem na koních po jižní cestě podél lesa a dopis bych poslal s druhým, nejrychlejším jezdcem co mám, skrz les. Vím, že je to riskantní, ale mělo by to vyjít. Co vy na to?“ zkusil Terenn předložit svůj návrh. Trochu se bál, protože plán měl spoustu trhlin, na kterých mohl ztroskotat.
„No, riskantní to opravdu je,“ bylo ale znát, že o tom přemýšlí. Terenn proto vyčkával, co na to Reisestr řekne.
Ticho se začínalo prohlubovat, až se Terenn začal bát, že jeho společník usnul. Už už se chystal zasáhnout, když se jeho společník znovu probral k životu. „Hm, je to risk, ale mohl by vyjít. Dobrá tedy, uděláme to podle vašeho. Smím se ale zeptat, jaké bojovníky se mnou pošlete? Teda jestli to už máte rozmyšlené?“
„Přemýšlel jsem o tom a pár jmen mi přišlo na mysl. S Vámi na koně bych vyslal Geirea. Je to sice mladý, ale velmi zručný bojovník. A váš dopis bych svěřil Leiah, nemám tu totiž žádného lepšího posla.“
„Tak počkat, vy chcete poslat s dopisem celo-královského významu ženskou? Zbláznil jste se?“ rozkřičel se hned Reisest.
„Uklidněte se prosím“ krotil ho ihned Terenn. Několikrát se již setkal s podobnou reakcí, ale Leiah plně důvěřoval a velice sveřepě jí bránil. „Než si začnete stěžovat, vyslechněte si prosím má slova!“ neopomenul doplnit patřičným zdvižením obou rukou Terenn a čekal, až se trochu uklidní. „Chápu, že se obáváte, ale není důvod. Leiah bych svěřil i vlastní život, navíc je nejúspěšnějším poslem, co tu mám. Nikdo není tak rychlý, takže se trochu uklidněte. Dokonce, i když to není zvykem, vám mohu poskytnout určité ujištění. Co vy na to?“
„Nejsem si jist, že vám rozumím. Ale stejně si nemyslím, že je ona ta pravá. Raději bych nějakého statného bojovníka.“ Nenechal si to zákazník vymluvit.
„Moji bojovníci by právě touhle dobou měli končit trénink, co kdybyste se o jejich kvalitách ujistil sám?“ S těmi slovy vyvedl Terenn hosta ze síně a vedl ho na náměstí.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
88.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 5 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 10 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
|
| © 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
|
