obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Manželství je památka na lásku."
H. Rowland
obr
obr počet přístupů: 2915172 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39166 příspěvků, 5709 autorů a 388599 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Tajemství Irského žlebu 9. část ::

 autor P&M publikováno: 22.03.2013, 20:43  
 

Kapitola 12




Satuma už za sebou dávno nechala obrysy southportského přístavu a plně rozvinuté plachty nadouval ostrý vítr od západu. Štíhlá loď si razila cestu oceánem jako šíp a na palubě bylo velmi živo. Námořníci přesně a bez dlouhých řečí vykonávali rozkazy prvního důstojníka a bylo vidět, že, i když je pro všechny loď nová, dokázali ji dostat pod kontrolu velmi brzy, jak se to od zkušených mořeplavců očekává a oni byli pro tyto své schopnosti také najati. Kromě nich se na palubě postupně objevili všichni cestující, kteří využili možnost plout s nákladem čaje do New Yorku a teď po nezbytném ubytování v kajutách a seznámení s režimem na lodi, který bude platit stejně pro všechny, vzali za vděk čerstvým dopoledním ovzduším, jaké může nabídnout jen oceán. Ti, kteří pluli poprvé, nadšeně komentovali hejna ryb, která doprovázela loď po obou bocích a co chvíli se vyhoupla nad hladinu, aby hned zase vzápětí zmizela někde v hlubině pod lodí. Někteří se očividně lekali náklonu lodi na bok při tom, jak vítr předával svou sílu správně nastaveným plochám plachet, a ujišťovali se u kolem pobíhajících námořníků, jestli je loď opravdu schopná plavby a nehrozí-li převrácení. Většinou si za své obavy vysloužili jen pohrdavé úšklebky a zdrcující pohledy, takže je na případné další dotazy přešla chuť.

Abraham Kraus stál opřený o zábradlí na zádi a pozoroval zpěněný pás vody, který za sebou Satuma táhla a na nějakou dobu tak zřetelně zanechávala stopu své cesty Atlantikem. Postupně se k němu přidal i Jonathan s Bartolomeem a předávali si své první dojmy z lodi, prostředí, ve kterém se ocitli, i z plavby samotné. Kromě Abrahama byli suchozemci a kromě cesty přes kanál neměli s mořem žádné zkušenosti. Abraham Kraus trochu pobledlý z počátečních příznaků mořské nemoci si přes tyto nepříjemnosti dokázal pohled na klidné moře opravdu užívat a snažil se nakazit svou náladou i ostatní. Určitě by se k němu přidali, ale Bartolomeus koutkem oka zahlédl, jak k nim zamířil kapitán a cosi mu napovědělo, že není vše v pořádku. Upozornil své přátele na blížící se návštěvu a vyšli kapitánovi Taylorovi naproti.

„Zdravíme, kapitáne, a jsme vám velmi vděčni za laskavost, se kterou jste svolil nás vzít sebou přes moře,“ řekl Jonathan ještě než kapitán sám stačil zahájit konverzaci.
„Také ubytování v kajutách je víc než pohodlné a doufáme jen, že vašim chlapcům nebudeme příliš překážet v práci na lodi,“ dodal ještě Jonathan za souhlasného pokyvování Abrahama Krause, který to už opravdu nemohl vydržet a naklonil se rychle přes zábradlí a daroval moři celou snídani ještě z hostince U veselé vdovy a s omluvnými posunky se to snažil dát do pořádku, ale tyto záležitosti k plavbě prostě patří a nikdo se nad nimi nepozastavoval, ostatně Abraham nebyl první ani poslední, kdo si s mořskou nemocí musel poradit.

Přestože se kapitán z kdovíjakého důvodu netvářil právě přívětivě, přece jen se nahnul směrem k Abrahamovi a povzbudil ho ujištěním, že nic netrvá věčně ani mořská nemoc ne, ale vzápětí se zatvářil poněkud přísně a otočil se ke všem ostatním.

„Tedy nezlobte se na mě, pánové, ale pokud se tady rozplýváte nad pohostinností Satumy, neřku-li mou vlastní, potom věru nerozumím příliš, proč jste hned při vašem příchodu na loď nepřišli za mnou, aby jste vyrovnaly vaše závazky tak, jak je mezi slušnými lidmi zvykem.
Jen proto, že mi Jack Gulfstream, který se byl těsně před vyplutím se mnou rozloučit, naznačil, že přijdete s penězi zřejmě později, jsem vás nevyhledal už dříve. Jak vidím, Jack měl pravdu, když říkal, že vás první dojmy z pobytu na takovéto lodi a z vše obklopujícího oceánu natolik vyvedou z míry, že jste tak trochu pozapomněli, že každý obchod má svá pravidla a ty je potřeba dodržovat jak na zemi, tak na moři. Nuže prosím následujte mě do kapitánské kajuty a vše urovnáme během chvíle. Na prohlížení oceánu vám počítám ještě nějaká chvíle zbude potom, nic jiného tady totiž teď k vidění dlouho nebude, to mi můžete věřit.“

Abraham Kraus se znovu naklonil přes palubu, jen nebylo jisté, z čeho je mu špatně tentokrát. Jonathan vytřeštil oči na kapitána a Bartolomeus si musel sednout na stočená lana, protože cítil, že se mu podlomila kolena.

„Tedy, ehm, nevím, kapitáne, jestli jsem tak úplně správně pochopil, o co vám jde, ale pokud tedy uvažuji správně a vy žádáte platbu za naši přítomnost zde na vaší lodí, musím vás odkázat na našeho přítele Jacka, který tuto záležitost za nás všechny s vámi měl vyřídit. Tedy pokud tak už neučinil a přiznám se, že nerozumím proč. Osobně jsem ho při našem ubytování v kajutách viděl, jak míří i s penězi k vám. Chvíli po tom přece Satuma zvedla kotvy a odplula ze Southportu, to si určitě musíte pamatovat.“
„Ledaže…“ pomalu řekl Bartolomeus.
„Ledaže co?“ otočil se k němu Jonathan.
„Ledaže by nás přítel Jack opustil i s našimi penězi,“ doplnil myšlenku Abraham, který se mezitím znovu vrátil od zábradlí mezi ostatní.

„Podívejte se, my tady na moři nemáme moc času na hlouposti a legrace. Nevím ani na čem jste se společně nebo zvlášť dohadovali, ani mě to věřte nezajímá. Jen znovu opakuji, Jack na této lodi není ani být nemůže, protože jsem ho sám vyprovodil po schůdkách na přístavní molo a potřásl si s ním rukou na rozloučenou. Neříkám, že mě nepřekvapila změna Jackových plánů, ale takhle to mezi námořníky prostě chodí, že dnes tady a zítra jinde, a já v tom nic špatného nehledám. Proto je tedy jasné, že k žádné platbě nedošlo a vy stále dlužíte mně a mému zaměstnavateli osm set liber. To je vše a ve vašem vlastním zájmu vás důrazně žádám, aby jste mě navštívili v mé kajutě nejpozději do večeře a vše uvedli na pravou míru a já jsem ochoten na tuto politováníhodnou událost zapomenout. V opačném případě, věřte, dlouho cestovat na mé lodi bez placení nikdo nebude. Přeji hezký slunečný den!“

S těmito slovy se kapitán Taylor podíval po všech ostatních takovým pohledem, že nikdo se již nezmohl na žádnou další diskuzi.

„Musím říct, aniž bych vám to chtěl nějak vyčítat, že jsem několikrát upozorňoval na přílišnou důvěru, kterou do Jacka vkládáme,“ řekl Abraham a pokračoval. „Už když se tak samozvaně ustanovoval za našeho velitele se mi na něm něco nezdálo. Osobně jsem ale praktik a nemá smysl zde pitvat, kdo víc či míň může za vzniklou situaci, a rovnou bych přešel k nápadům, co se dá ještě vůbec dělat, dá-li se vůbec něco. Asi všichni uznáme, že naše situace se jaksi změnila o sto procent a mám strach, že kapitán je schopen s námi udělat krátký proces, ostatně něco v tom smyslu naznačoval a já mu to docela věřím.“

„Ano já vím,“ ozval se Jonathan, „několikrát jsi mi svěřoval své podezření na Jacka, ale teď s tím už opravdu nejde nic dělat. Omlouvám se a je to pro nás všechny poučením pro příště, abychom si více naslouchali, věřím, že toto ještě není konec naší cesty a dobrodružství, do kterých jsme se tak zvláštním způsobem dostali, ještě nejsou zdaleka u konce. Nezapomeňte, že tato situace nemůže mít žádný vliv na naše poslání, se kterým míříme přes Atlantik a zkrátka si s ní musíme poradit.“

Ani Bartolomeus nechtěl zůstat stranou, ale pro jistotu zůstal sedět na hromadě lanoví.
„Tak to můžeš být víc než ubezpečen, Jonathane, že dobrodružství zdaleka nekončí, protože jestli dobře vyhodnocuji naši situaci, tak nemáme ani floka, dokumenty naší totožnosti, žádné cennosti, zkrátka máme, jak my ve Frýdku říkáme, ,holou řiť´. A co asi myslíte, že s námi kapitán udělá? Buď nás rovnou pověsí, ráhen tu mají dost, nebo předá kapitánovi nějaké okolo plující lodi, aby nás vzal do přístavu a jeho zaměstnavatel nám rád zajistí doporučení do nějaké pěkné anglické věznice, a nebo se nad námi smiluje a pouze nás nahází do moře.“

„Nezoufejme, přátelé. Nic není tak horké, jak se uvaří. Pořád tady je možnost, že Jack ukradl pouze peníze na lodní lístky, ale náš ostatní cenný majetek přece jen uschoval u kapitána v trezoru. V tom překvapení z kapitánova požadavku mě tato možnost nenapadla, mohli jsme se na to hned zeptat. Večer s kapitánem promluvíme. On taky snad trochu vychladne a můžeme mu třeba navrhnout, že si cestu odpracujeme nebo něco podobného,“ navrhoval Jonathan.

„No tak to je zřejmě jen zbožné přání, Jonathane, ale na to nemusíme čekat do večera,“ odpověděl Abraham, „že by až tolik vychladl se mi nechce věřit. Já tyhle buldočí typy znám. Ten jak se jednou rozčílil a my mu nezaplatíme, tak on nám nebude vymýšlet náhradní způsoby platby a jak říká Bartolomeus, nahází nás rovnou do moře a já, věřte mi, ač žid, nejsem žádný Mojžíš, abych to moře rozdělil a my z toho vyšli na sucho, na to, prosím vás, nespoléhejte.“

„No tak dobrá,“ řekl Bartolomeus, „pojďme za ním hned teď, ať víme na čem jsme. Je pravda, že do večera nic nevymyslíme a co se týče peněz už vůbec nic a zbytečně se budeme užírat celé odpoledne. Ale raději se ještě stavme v jídelně na oběd, možná že nám potom nedá už ani najíst. Osobně ještě chci podotknout, že pokud někdy potkám Jacka Gulfstreama, zakroutím mu krkem svýma pošťáckýma rukama.“

Oběd zněl jako rozumný nápad, jen Abraham prohodil, že to s jídlem vzhledem k mořské nemoci ještě nijak přehánět nebude, ale všichni zamířili k jídelně a po dobrém pečeném hovězím se vydali pomalým krokem směrem ke kapitánskému můstku.
Kapitán Taylor seděl za stolem své kajuty a velkým kružítkem cosi odměřoval na mapě rozložené před ním na masivním, dubovém stole. Na zaklepání odpověděl zamručením, které si provinilci vyložili jako pozvání a vešli dovnitř.

„Vidím, že své dluhy chcete rovnat už před večeří, a jsem rád, že s tím zbytečně neotálíte. Musím říct, že celá nepříjemnost není ani pro mě ničím, o co bych stál na své lodi, protože, kde není řád, přátelé, tam je neřád a s tím já jsem brzy hotov. Nuže tedy, pokud se nemýlím, a to já nedělám, zde je připraven účet Barkleyovi plavební společnosti, díky které jste byli přijati jako cestující na loď Satuma za celkovou sumu osmi set liber s cílem v New Yorku.“

S těmito slovy kapitán podal stvrzenku nejblíže stojícímu Carterovi, který se celou dobu kapitánova proslovu nadechoval k jeho přerušení, ale zkrátka se mu to nepovedlo a teď pomalu natahoval ruku pro ten zatracený účet a čekal na zázrak. Zázrak se nekonal a rozhodnost, se kterou kapitán vyjádřil jistotu, že v příštím okamžiku bude vše vyrovnáno a každý si zase může jít po své práci, visela ve vzduchu jako slunce nad obzorem, ale teď hrozilo, že toto slunce zakryje pekelná bouře.

„No tak tedy kapitáne,“ začal ne příliš přesvědčivě Bartolomeus, který viděl, že Carter není schopen jediného slova a jen žmoulá v ruce podaný papír, „musíme říci zcela na rovinu, že pokud do vašeho trezoru Jack Gulfstream neuložil naše peníze spolu s našimi ostatními cennostmi a dokumenty tak, jak jsme se dohodli, pak nezbývá než konstatovat, že náš společný známý přítel, zmizel s naším majetkem ještě před vyplutím a nás tak vystavil do velmi složité situace, protože, věřte, kapitáne, nemáme čím zaplatit tento účet. Ještě pořád chceme doufat, že zmizel s penězi určenými pro vás, které jsme mu předali v obálce ještě v hostinci a že naše ostatní cennosti jsou v bezpečí trezoru zde ve vaší kajutě, a my teď z nich vše uhradíme, ale tušení, které máme, snad ani nechci vyslovovat.“

„Tak podívejme se na ptáčky,“ zatvářil se hrozivě kapitán „ještě mě snad nakonec obviníte, že jsem vám ukradl vaše peníze z mého vlastního trezoru já. Plavím se po mořích třicet let, ale tohle jsem ještě nezažil a ani nehodlám v těchto vašich hrách nadále hrát nějakou roli. Pro váš klid zde můžete nahlédnout do trezoru,“ a kapitán odkudsi vylovil klíč a odemkl železnou bednu připevněnou k podlaze v rohu kajuty, „ jak vidíte žádné vaše cennosti nejsou, ani nemohou, protože zde nikdy nebyly. Pokud tedy nemáte peníze na zaplacení a jak se zdá, vy je nemáte, stáváte se tedy černými pasažéry a nemáte na mé lodi co pohledávat. Musím vás požádat, aby jste vystěhovali vaše kajuty během následující půl hodiny, poté pro vás přijde první důstojník a odvede vás do lodního vězení, kde strávíte dobu, než vás předám spravedlnosti, popřípadě do vykonání trestu. Můžete se těšit, že ve vězení již sedí vám podobný ničema, který rovnou tvrdil, že byl na lodi okraden a stejně jako vám se mu nechtělo platit. No vrána k vráně sedá a já jsem jaktěživ neměl tak plné lodní vězení. To nám ta plavba pěkně začíná, a to jsme na cestě teprve druhý den. Teď se mi kliďte z očí, než se přestanu ovládat a všechny vás nahážu přes palubu.“



Vězení na lodi Satuma příliš nepočítalo, že počet zadržených bude velký a protože v místnosti asi pětkrát čtyři metry už byl jeden muž zavřený a další tři teď k němu přibyli, nebylo to v dusném podpalubí zrovna příjemné místo. Vystěhování z kajut a jejich následný přesun sem na toto místo se udál tak rychle, že se žádný ze tří přátel nestačil zamyslet, jaké další důsledky může jejich postavení mít. Do zpěvu rozhodně nebylo žádnému z nich a jejich původní naděje, že snad kapitán bude mít pro jejich situaci pochopení, vzaly za své v kapitánské kajutě a tak nezbylo, než vycházet z toho, jak se události vyvíjely a pokusit se najít východisko z očekávané ne příliš optimistické budoucnosti. Za chvíli se ve svém vězení všichni rozkoukali a nemohli si nevšimnout muže, který tady již byl nějakou dobu zadržován, jak jim sám vysvětlil, již od rána. Hned jak se probudil totiž zjistil, že měl ve své kajutě nezvaného hosta přesto, že ji jistojistě večer před spaním zamkl a klíč dal pod svůj polštář. Jak se dalo očekávat, zmizely mu všechny peníze a cennosti, které sebou vezl do Ameriky, takže na tom byl velmi podobně jako Jonathan, Abraham a Bartolomeus a snad proto, že je osud svedl za těchto nepříjemných, ale velmi podobných okolností dohromady, se po několika dnech strávených společně v podpalubí o velmi jednoduché stravě a vodě zdálo, že se z obyvatel lodního vězení stanou přátelé. Čas tady plynul velmi pomalu a tak postupně rozvázal jazyk úplně všem a když je jednoho večera přišel navštívit kapitán Taylor v doprovodu svého pobočníka, bylo toho už jen velmi málo co by jeden o druhém nevěděli.


 celkové hodnocení autora: 98.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 7 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 22.03.2013, 20:39:15 Odpovědět 
   Zdravím.

Tak tomu se říká: šlamastika... Ale co by to bylo za vyprávění, kdyby se nic nedělo a nedocházelo ke zvratům (v ději). Naši hrdinové se ocitli rázem ve vězení a nezbývá jim, než čekat, co že se z toho vyvine... Buďto šlo o něčí záměr (kohokoliv - třeba i "šedých eminencí" v pozadí), aby hlavní hrdinové nedorazili k cíli své cesty, nebo k tomuto činu vedla dotyčného muže jen vidina lehkého zbohatnutí. Uvidíme (nejen) v dalším díle, ať už ona plavba dopadne jakkoliv. Na očividné nedostatky jsem nenarazil (nic, co by mne plesklo do tváře). Přeji príma večer a múzám zdar (obě, tuším jde o tvůrčí duo, ať se daří).
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Nikorost Niedermayer
(19.5.2019, 12:02)
SANDRA51
(16.5.2019, 02:59)
sbobet asiap
(15.5.2019, 14:37)
Romana ČERNÁ
(3.5.2019, 15:29)
obr
obr obr obr
obr
Kdy se člověk s...
arnoV
Pastýř smrti
Radher
VÍNO
obr.cz
obr
obr obr obr
obr

Milostný dopis
Bos Mutus
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr