obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Mnohem lepší je žít bez štěstí než bez lásky."
William Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915482 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39719 příspěvků, 5761 autorů a 391360 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Bloudění ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Čelem vzad a jinudy
 autor Sonic publikováno: 23.03.2013, 15:52  
Mnoho sil a bolesti na cestě k poslednímu slovu této básně, ale stálo mi to za to
 

Já bloudím o to více
jak přibývá mi let
a stěstí hledám, sníce
jen v knihách
jichž jsem tolik čet

Snad zmoudřel jsem a prohlédl
z těch chytrých slov, těch rčení
však díky nim teď jasně vidím
že spoutáni jsme, ve vězení

Ač vím, že špatným kamenem
stavíme my tento svět
však na co tu mám ódu pět
když neznám, jak jej napravit
a formuli tu nenajdu
dřív než budu v hlíně tlít

K čemu moudrost, vědění
jichž neumím využíti
nač je plýtvat řečněním
co hluché, slepé neosvítí
skrze marnost k vykoupení
prožijem se, není zbytí

Chybí sil, které vzala cesta
k probuzení z reality
zlem vršené po kapkách
jak jeskynní stalaktity

Cítím dobro, správný směr
spojí-li se moudrost s činy
touhu dát nám na výběr
spasit část své viny
plynoucí ven z ran a děr

Mně oči otevřely v slzách
ty pravdy zaprášených knih
a faleš odalily v pózách
těch, kdož zneuctili
tá krásná slova z nich

To procitnutí z těžkých bludů
jež život nahromadil
v hrůzyplnou mohylu
sic vrhlo mě na ztezku pravou
však vydlážděnou klamem
nízkých pudů
a plnou nóbl vystojených omylů

Nelehká a osamělá je pouť
jíž neskončím než v půli
a i když cíle dojít nelze
nic nezlomí mou vůli

Vysílen se budu plazit
v slepých brázdách močálů i kamení
víc než smrt zaživa je jít
za pravdou v hoři bloudění

Až padnu v prach na pusté pláni
má lebka vybledlá tam jednou cestu ukáže
kde stopy mé už skončily se
zas jiný na ně naváže


 celkové hodnocení autora: 97.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 11 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Kitty 24.03.2013, 8:45:46 Odpovědět 
   Za takovou delší básničkou je určitě hodně práce. Dobře jsi vyjádřil smutek, který cítíš, když se ohlížíš na cestu, kterou jsi prošel. Přesto se nevzdáváš - tady se mi moc líbí: "i když cíle dojít nelze/nic nezlomí mou vůli".
Verše by ještě zasloužily pilovat rytmus.
 čuk 24.03.2013, 8:01:09 Odpovědět 
   Text je filozofická litanie, proto je tak dlouhá. Báseň mohla být kratší a možná koncentrovanější. Pro mne je hodně mooudra najednou, musí se číst litanicky, skoro modlitebně. ztezka?
 maja52 23.03.2013, 16:34:00 Odpovědět 
   Stesk pokročilého věku, ale hezky napsaný. Krásně jsi zabilancoval. Ahoj.
 Šíma 23.03.2013, 15:50:17 Odpovědět 
   Zdravím.

Báseň podaná takřka až "vyčerpávajícím způsobem". Co dělat, když sejdeme z "pravé cesty" a bloudime životem "na vedlejší koleji" a marně hledáme to místo. Zdá se, že je vše ztraceno a nám nezbývá, než jít stále vpřed (byť se můžeme jen točit pořád dokola). Nejspíš zde účel světí prostředky. Nakonec, verše nejsou napsány zle, alespoň co se mého názoru týče. Hořce (snad i bolestně) popisují onu pouť až do onoho pomyslného konce, který bude poslední kapkou ze životem dotyčného. Mé druhé já mi napovídá, že by mohlo jít určitým způsobem (v přeneseném slova smyslu) o autobiografii a tím i o poetické ztvárnění vlastní životní cesty (se vším, co s tím souvisí). Opravdu s přibývajícími léty "moudříme", nebo nás naopak opouští jistý druh "naivity"? Ať už jsme stavěli své vzdušné zámky či se jen (více) oddávali svému snění, zatímco ta pravá realita a skutečný život byly někde jinde... Uvidíme, co napíší další čtenáři. Jakoby i rytmus mírně pokulhával (s nohou bolavou, není se co divit), i nad užitým rýmem bych mohl své čelo svráštit, ale proč, když jde o báseň psanou od srdce? Nikde se přeci nepíše, jak máme napsat svůj druh poezie, co se líbí jednomu, nemusí se líbit druhému. Všem se zavděčit nemůžeme. Osobní zpověď? Kdo ví... Hezký den a psaní zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
Stargazer
(22.3.2020, 08:44)
GibonFafaust
(11.3.2020, 22:57)
Filip
(7.3.2020, 20:07)
obr
obr obr obr
obr
S pamětí
Stanislav Klín
Nekropotence - ...
kilgoretraut
Můj jazyk má kr...
Lord Mordvig
obr
obr obr obr
obr

RaDOST smutku!
6thSun
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr