obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši."
William Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915697 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39814 příspěvků, 5810 autorů a 392510 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Jak jsem rozbil budík ::

 autor Delfin publikováno: 26.03.2013, 21:27  
Příběh o tom, co všechno se může stát, když rozbijete budík.
 

6:15. Ozve se znělka upozorňující, že je čas vstávat. Otevřu jedno oko a znechuceně začnu šmátrat po mém starém budíku. Je to takový červený budík, s velkým ciferníkem a pár škrábanci. Pokud vím, dostal ho už můj táta, když byl malý kluk. Přesto, že je mnohem starší než já a je z Ruska - tak ho mám rád. Nyní se ho ale snažím típnout. Tak a je to. Teď si budu moct přispat. Mám na to přece právo - je sobota a mě po náročném týdnu čekají dva dny volna. S čistým svědomím opět usínám...
6:30. Zas a znovu. Protivné zařízení - ten budík. Znova natahuju ruku, abych zamáčkl toho rušiče ranního klidu. Pohmatu hledám po stole, když tu: BUCH! Svojí neohrabaností srážím budík na zem. Slyším, jak se budík nárazem štěpí na několik částí. Tak, a teď toho mám dost! Otevřu obě oči a sleduji paseku, kterou jsem natropil rozbitým budíkem. Čas vstávat a dát se do uklízení. Vykolíbám se z postele a rázuju si to k záchodu. AU! Zarazil jsem si střep do paty. To je teda pech. Místo na záchod si to přikulhám ke skříni s úmyslem najít lékarničku. Otevřu dveře skříně a prohledávám jednotlivé fochy. Koukám. Koukám. A ne, a ne ji najít. To není možné! Kde je? A už si vzpomínám. Půjčoval jsem ji před týdnem sousedovi...
Skálopevně odhodlán vycházím do chodby našeho domu, oblečen tak, jak jsem předchozí večer ulehnul do postele. Opatrně našlapuji na špičku, abych si střep nezarazil ještě hlouběji. Docupitám k sousedovým dveřím a zazvoním. Je mi trochu trapné prudit už od tři čtvrtě na sedm, ale s přesvědčením, že zdraví si musíme uchraňovat, opětovně tlačím na zvonek. Žádná odezva. Asi budou pryč, soudím. Nevadí. Sousedy nemám jenom jedny. Ploužím se dále domovní chodbou a vybírám si vhodné kandidáty, u kterých bych se mohl dožadovat půjčení lékarničky. Šinu si to kolem bytů, ale neshledávám žádného vhodného adepta. Hmm, Novákovi, to je podivínská rodina, možná je to tím, že místo psů a koček pěstují pavouky a hady. Ti nepřipadají v úvahu. Pak tu máme Lorencovi. Starej Lorenc je darebák a ochlasta, a Lorencová je sekretářka v nějaký krachující firmě, kde se místo práci, věnuje spíš novýmu mladýmu šéfovi. To je taky famílije. Pak je tu byt Verhounových.Na této rodině je zajímavé, že jednotliví členové rodiny mezi sebou komunikují zásadně řevem. A ani dnešní ranní hodiny nebyly výjimkou. Tak to jsem došel až úplně ke vstupním dveřím a vůbec nijak jsem si nepomohl. Lékarničku jsem nezískal. Noha bolí čím, dál víc a já začínám být pořádně mrzutý.
Za mléčným sklem dveří, oddělujících náš dům od ulice, se mihne modrá silueta. Zastaví se právě u našeho vchodu a začne zkoumat zvonky. Následně si mě asi všimne, protože začne ťukat na dveře našeho domu. Jdu jí vstříc a beru za kliku. Otvírám. Na druhé straně dveří stojí zrzavý mladík asi v mém věku, oblečený celý v modré teplákovce, s logem nějaké firmy, poskytující přepravní služby, na prsou. V rukou třímá malý balíček.
“Dobrý den,” představuje se a nevěřícně zkoumá moje pyžamo.
“moje jméno je Tomáš Troudný a jsem kurýrem firmy Bal-in. Mohu se zeptat, zda tu nebydlí jakýsi pan Jakub Grentner?”
Udiveně na něj koukám a nevěřím té shodě náhod. Ptal se na moje jméno! Jak je to ale možné? Co mi chce? Ale co, na mafiána nevypadal, tak nahodím bezstarostný výraz a odpovím.
“Dobrý den, s panem Grentnerem právě mluvíte,” pokouším se vtipně konstatovat skutečnost. Když však vidím, že dostávám “kurýra firmy Bal-in” do rozpaků, dávám si předsevzetí, že během tohoto rozhovoru již nebudu nadále vtipkovat.
“Á tak to jsem rád, že vás nemusím hledat pane Ge, Gle, Grentnere” zakoktá se zrzek.
“A o co jde?” napomáhám nervóznímu mladíkovi.
“Tady tuhle sem vám, přivezl balíček.”
“Mně?” ptám se zaraženě.
“Ano tady se mi prosím podepiště, že jste převzal zásilku.” podávaje mi papír s tužkou. Bezmyšlenkovitě uchopím tužku a podškrábnu “převzetí do vlastních rukou”.
“Tak. Tady tuhle pro vás.” A podává mi malý balíček.
“Děkuji pěkně.” Odpovím dezorientovaně a přebírám balík.
“To je ode mě vše. Nashledanou.” zvolá za mnou ještě kurýr na půl huby a utíká ke svému autu.
“Na-shle-da-nou” vypravím ze sebe, ale on už odjíždí, takže mě nemůže slyšet. Stejně tak nečekaně, jak se mladík objevil, byl pryč. Zaraženě koukám na balík, který se v mých rukou ocitl jako náhodou a v mysli mi vyvstává mnoho otázek. Co je v tom balíku? Od koho jsem to dostal? Vždyť ten kurýr si ani neověřoval, zda jsem opravdu Jakub Grentner. Co si mám o tom myslet?
Jelikož jsem jen v pyžamu, je mi zima. Není se co divit, je teprve březen a sníh pořádně ještě ani neroztál. Moje pozornost je teď však upřena na jediný bod. Na tu zásilku, kterou jsem právě získal. Je mi všechno jedno a pouštím se do otevření balíčku. Servu obal a dostávám se ke krabičce. Tu otevřu a v ní je ještě jedna - menší. A slyším podivný pravidelný cvkrot. TIK-ŤAK! TIK-ŤAK! Srdce mi buší. Vzpomínám si na staré černobílé filmy, kde oběť dostane zásilkou časovanou bombu. Následně si s hrůzou uvědomuji souvislosti - ten kurýr nějak podezřele rychle odjel. Nicméně, stavím se k problému čelem. Otevřu krabičku a vyndavám něco, co na první pohled vypadá jako blahopřání. Nechápu. Otvírám a čtu: “Milý Jakube, k Tvým dnešním narozeninám, Ti přeji všechno nejlepší. Též k blahopřání posílám dárek. Když jsem totiž naposledy byla u tebe všimla jsem si, že bys potřeboval trochu zmodernizovat. Tvoje Lenka”
Udeřím se pěstí do hlavy. Vždyť já mám dneska narozeniny! No to se povedlo! Veškeré napětí ze mně opadává a já v duchu děkuji své kamarádce Lence. Nyní mě nezbývá nic jiného, než prokzkoumat, čím jsem byl obdarován. Otevřu tedy menší krabičku, ve které se skví nádherný nový modrý budík!


 celkové hodnocení autora: 90.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 14 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 26.03.2013, 21:27:22 Odpovědět 
   Zdravím.

Na první pohled úsměvný a milý textík, který seznamuje čtenáře s lidskou nešikovností a roztržitostí. Krapet mi tu vrže uvěřitelnost. Nejde však o ten rozbitý budík, spíš o děj, který následuje. V noze má střep, hledání lékarničky je docela logickým krokem, ale proč si jej nevytáhl z nohy a neovázal si ji třeba kapesníkem, nebo utěrkou? To chodil se střepem v noze? (pokud mi něco neuniklo) První pomoc se nekoná, namísto ní přijíždí zásilková služba s balíčkem, ve kterém není bomba, ale nový budík, který je takovou tečkou za celým dobrodružstvím. Nešlo by textík ještě dopilovat? Ono, celé to není špatný nápad, ale chtělo by to uchopit krapet jinak. (rada pro kočku, že ano) ;-) Občas jsem narazil na práci šotků, vzhledem k rozsahu dílka by neměl být problém textík dopilovat. Hezký večer a psaní zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
marker.publishers
(27.10.2020, 20:24)
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
obr
obr obr obr
obr
Bolestná.
Black Oleander
Nesmrtelný 6
Rebejah
Polednice
rudolf z falknova
obr
obr obr obr
obr

Poslouchám ticho myšlenek...
dita k.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr