obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."
Elbert Hubbard
obr
obr počet přístupů: 2915584 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39864 příspěvků, 5778 autorů a 391993 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Veselé Velikonoce! ::

Příspěvek je součásti workshopu: Recept na jaro
 autor Maruška publikováno: 31.03.2013, 21:18  
 

Jaroslava otřela bříškem palce vrcholek vejce od slizké vrstvičky bílku a foukla do vytvořeného otvoru. Nic.

Z dětského pokoje vyběhla kudrnatá holčička. V náručí si nesla tempery, štětce a špinavý kelímek.
„Mami, já už chci malovat,“ stoupla si na špičky a složila svůj náklad na stůl. Slamění zajíčci popadali mezi kýčovité sněženky, vyšité na památečním velikonočním ubrusu.
„Počkej,“ napomenula ji Jaroslava a shrnula si zpocenou ofinu z očí. Nejraději by všeho nechala a zakutala se s knížkou pod deku. Od pěti hodin byla na nohou. Nejprve obvyklé ranní martýrium s Eliškou, pak třída plná předsvátečně rozjivených mrňat. Lepení slaměných zajíčků, barvení kraslic a papírových slepic, do toho angažovaná šéfová s nablblým nápadem, popudlivá kolegyně s premenstruačním syndromem a k obědu šoulet. Když odpoledne Jaroslava zamykala budovu školky, podlamovaly se jí nohy únavou. Ještě honem na poštu, rychlý nákup v přeplněném marketu a konečně domů.
„Proč to nejde?“ svraštila čelo dívenka.
„Nevím,“ houkla Jaroslava a znovu vší silou foukla do vajíčka. Zase nic.
„Musíš mít na druhé straně dírku, mami.“
„Eliško, samozřejmě, že ji tam mám!“ okřikla ji popuzeně Jaroslava.
„Ale malou,“ našpulila pusu holčička. „Majda s Františkem udělali větší!“
„Jdi do pokojíčku,“ pokusila se o smířlivý tón Jaroslava a při tom v duchu počítala do deseti. „Pak tě zavolám, ano?“ Kdyby ji alespoň tolik nebolelo v kříži. Ještě, že ty okna umyla už minulý týden, protože dnes by neměla sílu na to jen myslet, natož s tím něco udělat.
„Ne, chci se koukat,“ zavrtěla hlavou rezolutně Eliška a s vrzavým skřípáním posunula velkou jídelní židli ke kuchyňské lince.
„Vrať tam tu židli! Spadneš!“
Dívenka se ale vytáhla bříškem na semišové polstrování, nohy ve vzduchu. Jarka cítila, jak jí poslední ukázněné nervy vypovídají poslušnost.
„Tak a dost!“ plácla dcerku po zadečku. Vajíčko jí vyklouzlo z ruky a rozpláclo se na podlaze.
„No vidíš, co děláš!“ rozplakala se Eliška.

Jaroslava vytáhla ze skříňky štos papírových ubrousků, setřela lepkavou hmotu a vztekle bouchla víkem odpadkového koše. „Nebreč! Uděláme jiný. Ale už přestaň!“ Špičkou nože vyťukala do skořápky dírky, nadechla se z plných plic a foukla. Ve spáncích jí zašuměla krev, ale tentokrát z vejce ukápl vazký pramínek bílku.

Čekala, že její dcera přestane brečet, ale Eliška naopak přidala na intenzitě.
Žloutek mlaskavě vyprskl na svobodu a Jaroslavě se zatočila hlava.
---
Cosi teplého ji lechtalo na tvářích. Jaroslava otevřela oči. Světle zelenými lístky mladých osik a habrů, třepetajícími se v lehkém jarním vánku, probleskovaly hřejivé sluneční paprsky. Zurčení vody doprovázelo neúnavné kosí trylkování a někde v dálce ťukal datel. Přejela dlaněmi po chvějících se hlavičkách drobných podléšek a sasanek. Do chřípí jí pronikla vůně hlíny a loňského listí. Bylo jí neskonale krásně. Ještě chvilku a začne spokojeně příst jako kočka. Veškeré starosti a problémy zmizely do neznáma a její čistá mysl se plnila jen příjemnými pocity.

„Vstávej, obludo!“ zapištěl náhle vysoký hlásek.
Leknutím se zvedla na lokty. „Co…“

Na jednom z kamenů, lemujících břeh potoka, stál skřítek. Ryšavé rozježené vlasy a vousy, hnědý kabátek a pumpky, z kterých mu vyčuhovala chlupatá lýtka. Z pod huňatého obočí ji upřeně sledovaly oči pichlavé jako trnky.

„Zvedni zadnici, nynčko máme práci,“ dupl nohou a skočil Jaroslavě přímo na žaludek.
„Au!“ hekla a pokusila se ho smést.
Hbitě uskočil a začal na jejím břiše poskakovat jako na trampolíně. Kmital při tom nožičkama a ručičkama jako pominutý. „Ani ve snu by mě nenapadlo, že skákat svojí obludě na pupku, je taková psina!“

„Už toho mám vážně dost!“ zvolala rozzlobeně a vstala.
Skřítek se se smíchem skutálel do náručí podléšek. Plivl si do dlaní a přejel jimi po zablácených pumpkách. Jdeme!“
Založila si ruce na prsou: „Nevidím jedinej důvod, proč bych s tebou měla někam jít.“
„To říkaj všechny obludy. A je jim to vždycky houby platný,“ otočil se na patě a zamířil si to po úzké pěšině podél potoka.

Nerozhodně se rozhlédla po lesní mýtině. Cestiček vyšlapaných zvěří tu bylo nepočítaně, ale jakési vnitřní pnutí, nezávislé na tom, co chtěl rozum, ji nutilo vydat se přímo za tím mrňavým tvorem. Jeho zrzavá hlavička, se nyní skoro ztrácela v podrostu, proto spěšně vykročila za ním.

Šli asi kilometr po proudu. Skřítek si pobrukoval nesrozumitelnou odrhovačku a nevěnoval Jaroslavě sebemenší pozornost. U ztrouchnivělého pařezu na okraji skalnaté roklinky se shýbl, z měkkého dřeva cosi vyšťoural a snědl. Netušila co a ani to netoužila zjistit.
„To je labůžo,“ hlasitě mlaskl.
Znechuceně pokrčila nos.
„Aby ses, obludo, nepoprděla,“ olízl se.
„Co máš pořád s tou obludou!“ ohradila se.
„Jsi velká a šeredná,“ pokrčil malými ramínky a začal šplhat do příkrého svahu. Bosá chodidla mu podkluzovala na vrstvě kamení a listí. „Co bys chtěla bejt jinýho.“
„Třeba člověk,“ řekla popuzeně a pustila se za skřítkem.
„Starou belu člověk,“ zastavil se a pohlédl na ni dolů. „Odjakživa jsou jen obludy. A skřítci. Jo a prej nějaký delfíni, ale žádnýho jsem tady ještě nepotkal.“
Nezmohla se na odpověď.

„Šup do díry!“ ukázal nad hlavu.
Teprve teď si všimla nízkého, asi metr vysokého, otvoru, šikovně maskovaného za napůl vyvrácenou olší. Skřítek bez zaváhání vlezl dovnitř.
„Nastav ruce. A ne, abys to pustila!“ ozvalo se ze tmy.

Dřív, než stačila zaprotestovat, na denní světlo se vykutálelo obrovské vejce. Vzala ho do náručí. Bylo teplé a něco se v něm hýbalo. Pevně stiskla rty a překonala náhlé nutkání tu věc vyhodit.
„Obludo, vylez nahoru a počkej tam na mě,“ hulákal skřítek další pokyny.
„Jasně, rampelníku,“ ušklíbla se.

Nečekala na odpověď a vystoupala na vrchol rokle. Ocitla se v nízkém listnatém lese. I zde panovala přívětivá atmosféra prosluněného jarního odpoledne. Položila vejce na vyhřátou zem a sedla si na bobek.

Za pár minut se na okraji srázu objevila střapatá hlava. Skřítek shodil z ramenou koženou mošničku a zalovil v jejím obsahu. O chvilku později spatřila tři malinké kalíšky s červenou, zelenou a žlutou barvou a tenký štěteček.
„Mno,“ zadíval se jí do očí. „Začal bych s oukropičkovou, je nejveselejší. Detaily udělej škobrtálovou a na konec použij skorobrnkavou.“

Došlo jí to velice rychle. „Vláčela jsi mě sem, abych obarvila vejce?!“
„Jo,“ odtušil prostě. Opatrně rozdělal žlutou barvu a podal jí štětec.
Vzala mezi dva prsty miniaturní nástroj a nevěřícně mrkla na vejce. „To bude trvat věčnost…“
„Takhle bych to nepojímal,“ zasmál se. Vyndal z kapsičky kabátku malou dýmku, pytlíček tabáku a křesadélko.
„Barva stačit rozhodně nebude,“ nevzdávala se.
Zapálil si a vyfoukl obláček štiplavého kouře: „Ale bude.“

Odevzdaně pokrčila rameny a dala se do práce. Šlo to velice pomalu. Za hodinu neměla nabarvenou ještě ani čtvrtinu vejce. Navíc s každým dotykem štětce pohyby toho, co bylo uvnitř, znatelně sílily.

Čas plynul a barvy neubývalo. Stíny se protáhly. Odněkud z vrcholku stromů zaznělo kukaččí odpočítávání. Od té doby, co začala malovat, skřítek mlčel. Jen občas si zabrumlal nějakou tu melodii.

Konečně. Za další dvě hodiny bylo vajíčko žluté. Namočila štětec do červené barvy a vytvořila pár jednoduchých kvítků. Pokrčila čelo soustředěním a pečlivě doplnila motiv složitými zelenými ornamenty. Také s údivem zjistila, že ji to baví. Usmála se pro sebe. Snad ta barva půjde umýt z prstů. Když, tak na to vezme ředidlo. Jen kdyby se to vejce tolik nechvělo. S každým cuknutím štětec nepříjemně odskočil a způsobil nevzhlednou kaňku. Ale skřítek dělal, že to nevidí, a tiše bafal.

Když se obloha zbarvila do karmínova, byla se svou prací hotova. Pravou ruku jí svírala křeč, ale celkově se cítila spokojeně.
„No vida, obludo,“ řekl skřítek. Vyklepal dýmku, vstal a opřel se ramenem o vejce. Celé se nebezpečně naklonilo směrem k okraji rokle.

„Co děláš?!“ zvolala překvapeně. Ale pak již jen bezmocně sledovala, jak to barevné nadělení poskakuje po svahu dolů, kde se s hlasitým křupnutím rozprsklo. Jako uhranutá zírala, na kusy barevných skořápek rozházených v potoce. Avšak, kromě nich voda neodnášela už nic jiného.

„Bylo prázdné?“ vydechla.
„No bodejť. Už jsi někdy viděla takhle velikýho ptáka?“ prohodil klidně skřítek a utřel si nos do rukávu kabátku.
„K čemu to všechno bylo?“ zhluboka se nadechla a rozhodila rukama. „Jen ztráta času.“
„Hele!“ vypískl, až sebou cukla. „Nenič to, co jsi právě dostala!“
„Co prosím?“ nechápavě vykulila oči.
„Trpělivost – ta ti chyběla, obludo. Veselé Velikonoce,“ a s nečekanou vervou ji nakopl do holeně.

Nestačila ani vykřiknout, natož získat zpět ztracenou rovnováhu. Dopadla mezi skořápky a okamžitě ztratila vědomí.
---
„Mami!“ probral ji dětský hlas. Nad sebou spatřila Eliščin ubrečený obličej. Jaroslava s úlevou pohladila dcerku po vlasech. Při tom si všimla žlutých, červených a zelených skvrn na svých rukách.
Usmála se: „Nabarvíme ta vajíčka, broučku?“


 celkové hodnocení autora: 99.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 7 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 23 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 29 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Jarda 09.10.2013, 17:17:13 Odpovědět 
   Dzravím!
Hezký poučný pohádkový příběh. Představivost mne vtáhla do rodinného prostředí, kde Jaroslava krom domácích příprav na jarní svátky, barví vejdunky s dcerkou. Je unavená, nejraději by si sedla a odpočinula si. Jenže je tu dcerka a ta si chce hrát. Unavené tělo Jaroslavy se nedalo odbít a přinejlepším si vynutilo mikrospánek, či malou slabost a prostřednictvím snu sdělilo svůj požadavek: "Zastav se a nespěchej!"
Hezké čtení. Jako vždy.
 ze dne 09.10.2013, 18:31:58  
   Maruška: Děkuju Jardo, bylo to jen takové malé skřítkovské povídání ze života nás, zaměstnaných matek. Akorát já mám doma kromě Elišky ještě jednoho tříletýho skřítka navíc. :-)
 Ctirad Justus 07.04.2013, 9:54:08 Odpovědět 
   jak pohádkové, znovu a znovu se ponořuji do tohoto skřítkovsky rozverného světa :)
CJ
 Karel Čížek 05.04.2013, 10:37:12 Odpovědět 
   Pohádka ukrytá ve snu. Jedině ve snech a pohádkách protagonisté nemají žádné pochybnosti o bizarních pravidlech reality ve které se vyskytli.
 ze dne 06.04.2013, 7:41:51  
   Maruška: Ahoj Karle, kde jsi se schovával? Děkuju za komentík. To je na těch pohádkách úplně to nejlepší, že tam jde dělat úplně všechno.
 Irena Mayer 04.04.2013, 1:35:03 Odpovědět 
   Tohle je milý. A skřítek je správněj drsňák. A to je někdy potřeba, aby nás někdo zpacifikoval, navíc takto kouzelným způsobem. Mávám skřítkovi :)
 ze dne 06.04.2013, 7:40:07  
   Maruška: Já mávám tobě a moc děkuji! :-)))
 Apolenka 03.04.2013, 12:58:15 Odpovědět 
   Jsem tu zpátky, Maruško, už jenom na skok, jen abych odklikla tu zaslouženou jedničku.
 ze dne 03.04.2013, 15:30:23  
   Maruška: Ještě k těm rybkám: "Rybička, co má smutná očička, je princezna zakletá - i když je pečená." Co když to platí i o zmrzlý rybičce? Až roztajou, tak řekni manželovi, ať se na to mrkne! :-)
 Veo Ochmanek 02.04.2013, 19:29:45 Odpovědět 
   Ženský, co mi to děláte? Jak se má člověk mězi váma v tom worskhopu rozhodnout? :)
 ze dne 03.04.2013, 15:27:18  
   Maruška: Zkus podle hmatu :-)))
 Apolenka 02.04.2013, 1:26:04 Odpovědět 
   Moc hezké, opravdu moc hezké... chce se mi to napsat ještě třikrát. Tolik se mi chtělo spát, až jsem padala na nos, ale ten tvůj skřítek mě probudil k novému životu. Díky za tak mile rozvernou fantasy povídku.
 ze dne 02.04.2013, 15:20:37  
   Maruška: Děkuji Apolenko, jsem ráda, že se ti líbila! :-))
 kulička 01.04.2013, 21:53:32 Odpovědět 
   Tak bezva a obludně velikonoční úsměv k tomu!
 ze dne 02.04.2013, 15:19:45  
   Maruška: obludně velké díky!
 Govrid 01.04.2013, 12:36:10 Odpovědět 
   Zdravím,

co říct? Mě se to prostě líbilo... Ten skřítek byl skvělý, holčička roztomilá a atmosféra na mě pořádně dýchla. Nechci tady na saspi někoho urazit, ale zatím jsi jediná, od které se mi povídka nadmíru líbila - to je možná slabé slovo. :) Takže házím do oblíbených, dávám jedničku a přeju spoustu podobných nápadů.

Govrid
 ze dne 01.04.2013, 12:46:57  
   Maruška: Děkuju :-))))
 mylencz 01.04.2013, 10:33:23 Odpovědět 
   No paráda. Mě na Tvém psaní vždycky bere ten realisticky vtipný smysl pro detail kombinovaný se světem krásně nekomerční fantasy, dalo by se říct typicky (ale dnes vzácně) české... mch., máš kouzelný cit pro zvukomalebnost češtiny, nadchly mě ty barvy: škobrtálová! :-D
Realita je velmi působivě zastoupena faktem, že z vyfukování vajec se mi opět, jako většinou, udělalo blbě, no a dál už jsi žánrově ve svém živlu ;-). Kdybys to nebyla Ty, čekala bych, že se z omalovaného obrvejce vylíhne Jaro, dokonce by mi to ani "nevadilo", ale Maruška není laciná autorka a psát dovede nejen na zadané téma, ale i s žádoucím přesahem, za což Ti děkuji a mažu jinam :-)).
 ze dne 01.04.2013, 10:47:05  
   Maruška: Na pozitivní kritiku se blbě odpovídá, tak - patřičně zahřátá u sérdéčka - posílám velké Díky!
 Šíma 01.04.2013, 0:01:04 Odpovědět 
   Zdravím.

Ty jo. Pěkně působivé vyprávění s príma detaily, ať už ve "světě lidí", tak ve "světě skřítků". Jo, každý to jaro prostě budí jinak! ;-) Líbilo, pobavilo, skorem jsem se ocitl v příběhu také. Ten šotek, ne... Skřítek! Líbil se mi. Určitě už na světě byl nějaký pátek a věděl, jak věci chodí. Hezký večer a múzám zdar.
 ze dne 01.04.2013, 10:28:05  
   Maruška: Díky! :-)
 salvator 31.03.2013, 22:57:57 Odpovědět 
   Zdravím tě, Maruško, sakryš, úplně se mi vybavila ta Maruška z "Byl jednou jeden král", no nic,
máš to tu ale pěknou povídečku, jen co je pravda.
Ve všem tom dnešním shonu a starostech, nejen s dětmi, jsi vykouzlila momentku, kdy jsi sama byla skoro malá a dostala jsi se do pohádkového světa. Škoda jen, že i tam jsi musela pracovat, i když to bylo nakonec jistě příjemné, přes všechny lapálie.
Ano, ano, kde brát pořád tu nekonečnou trpělivost, ať už jsme kdekoli a s kýmkoli. Nakonec to stejně jednou vždycky pořádně praskne. Ale ono to jinak asi nejde.
Zajímalo by mne, jestli má teď té trpělivosti Jaroslava víc, nebo na skřítka za pár dní třebas zapomněla. Ale kdo ví? Že ano?
Vykreslení příběhu se mi líbilo, a z těch každodenní starostí šla jednomu až hlava kolem.
Rád bych ti popřál klidné Velikonoce, Maruško.
Salvator.
 ze dne 01.04.2013, 10:24:45  
   Maruška: Ahoj Salvatore a díky! Povídku jsem psala po jednom dni, kdy jsem byla strašně unavená z práce, dětí a všeho kolem. Prostě - člověk se musí někdy zastavit a najít zas tu svojí trpělivost :-) Veselé Velikonoce!
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Iriska
(1.7.2020, 12:30)
Tala
(25.6.2020, 10:23)
crook
(24.6.2020, 21:22)
Dany
(21.6.2020, 15:45)
obr
obr obr obr
obr
Arn Dresko lll.
jindra
ZAKÁZANÁ SVOBOD...
Bello vitae
ETNA
ECHO PARAZIT
obr
obr obr obr
obr

Vězeň
Mathew
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr