obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Chceš realizovat své sny? Probuď se!"
Joseph Rudyard Kipling
obr
obr počet přístupů: 2915664 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39763 příspěvků, 5802 autorů a 392290 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Rozhovor se psem ::

 autor Intuista publikováno: 04.04.2013, 21:13  
 

Vracel jsem se vyšlapanou stezkou, byla už tma. Často jsem si tudy zkracoval cestu domů a nijak mne neděsily stíny stromů ani tajemné zvuky lesa. Měsíc byl zrovna v novoluní, ale trefil bych i s černou páskou přes oči. Kdybych potkal kohokoliv s lucerničkou, v duchu bych se mu smál.

Ale stejně jsem tu dobu nenáviděl. Celé to prokleté osmnácté století se všemi těmi honosnými paláci, okázalými slavnostmi, novodobými honoracemi a nabobstvím měst, oproti věčně žehrajícímu venkovu.
„Tohle jednou špatně dopadne“, rozpovídal jsem se občas mezi kumpány v putyce, ale hovor se vždy stočil ke konstatování, že špatně to může dopadnout jedině se mnou, pokud takto smýšlím. Vícekrát jsem se pak s podobnými obavami nesvěřoval a později jsem svým vlastním proroctvím přestal věřit úplně. Tu jsem zaměřil svoji pozornost na vnadnou ženu, jindy jsem si vypil více, než je zdrávo, ale úzkostí jsem se nezbavil, pouze jsem je v sobě dočasně potlačil.

Konečně jsem došel na mýtinu, na níž se nacházel pečlivě zbudovaný dům obehnaný vysokým plotem. Ovčácký pes jako věrný strážce příbytku dosud nikdy nezklamal. Když jsem šel prvně kolem, vyřítil se na mě se svým hlasitým štěkotem. Tenkrát jsem se lekl až příliš a jeho agresivita tím více zesílila. Štěkot se rozléhal z lesa ven až někam do stráně k protějšímu kopci. Okamžik překvapení - ovšem poprvé a naposled.

Od té doby jsem věděl, co mohu očekávat, a tak jsem vždy jednal. Snažil jsem se jeho impulzivní nájezdy přebít svým zlověstným pohledem, zatímco on neustále dorážel. Nejčastěji ale vítězil on nade mnou. Někdy, když jsem byl obzvlášť při síle, ustupoval co nejdál od plotu, aniž by jakkoliv ubral v decibelech, které se mu valily z hrdla tlamy plné bílých tesáků. Jeho oči prozrazovaly strach zapříčiněný silným pocitem ohrožení. Většinou však od plotu vůbec neodstupoval. Snadno totiž vycítil, že nejsem ve formě. V takových chvílích jsem sklopil zrak a přestal si ho všímat. On mne pak s hysterickým štěkotem doprovázel až na konec plotu, aby mi dal poznat svoji převahu. Tím docílil, že se mi v mysli rozhostil pocit beznaděje, a já musel uznat svoji prohru. Hořkost porážky jsem si ovšem neodnášel sebou a možná v tomto jediném bodě jsem se vždy mentálně podobal víc zvířatům než lidem. Hned za plotem jsem se s ním rozloučil a pateticky mu zamával palcem vztyčeným nahoru.

Dnes ovšem nikdo nevybíhal. Zpomalil jsem krok, abych dal psovi poslední šanci zavětřit vetřelce, ale má přítomnost tentokrát nikoho nedráždila. Minul jsem stavení a naposledy jsem zvědavě otočil hlavu. Všude bylo ticho, skutečné ticho po pěšině.

Vykročil jsem z lesa ven a blížil se ke svému domku. V závanu větru jsem ucítil vůni borovic, kterých v lese rostla spousta. Zdáli bylo u vrat vidět jakýsi stín, který nemizel, a nabýval čím dál tím více konkrétnější podoby. Byl to onen ovčácký pes. Celou tu dobu ležel nehybně u mých vrat a teprve když jsem se přiblížil na vzdálenost čtyř metrů, ztěžka zvedl hlavu.

„Ty zde?“ vystřelil jsem po něm otázkou jako první.
„Teď ne!“ upřel na mě svůj unavený pohled.
„A co tedy…?“
Namísto odpovědi si zavrtal čumák kamsi do podpaží levé pracky a vypadalo to, jako by si odtamtud chtěl vykousnout mokré chlupy. Zároveň si ono místo neustále slinil. Měl tam mokvající ránu a já si až teď všiml zaschlých kapek krve, které se táhly od vrat k plotu zpátky do lůna borovicového lesa.
Znovu se na mě podíval a očima začal sdělovat svůj příběh.

„Ač myslíš, že jsi jen prach a v prach se obrátíš, naše paměť trvá věčně: nevysychá ani neuvadá, nedá se polknout ani vypít. Po celá staletí se předkové našich předků i potomci jejich potomků spolu s dědy vašich dědů i vnuky jejich vnuků vyvíjeli společně a tato spřízněnost v zákonech živého kosmu nemá obdoby. Naše úkoly se liší od těch vašich, ale naše cesty se v dávných dobách nejednou setkaly a my dva na sebe ještě narazíme. Teď jsem zraněný a potřebuji pomoc, ale brzy se opět sejdeme. Pak Ti to vrátím!“

S myšlenkou na měnící se přírodní cykly jsem se k němu otočil zády a vešel do kuchyně. Na stole stál kutrolf z lesního skla naplněný pálenkou. Do hrnku jsem nabral med a ze staré dubové komody vytáhl obvaz, který možná ještě pamatoval sedmiletou válku.
Naklonil jsem k němu a začal čistit ránu pálenkou. Nejprve jsem použil jenom malé množství, posléze jsem mu tam rovnou nalil celý lok opojného destilátu. Ovčák cenil zuby a chvílemi to vypadalo, že se mi zahryzne do ruky, ale desinfekční proceduru ustál na výtečnou. Namočil jsem obvaz do medu a chtěl mu jej omotat kolem pracky. Čenichem mi odtlačil ruku, a tím mi dal najevo, že se mu to nezamlouvá. Nalil jsem trochu medu do rány a na chvíli tam přidržel dlaň. Med začal pronikat až za obvod zraněného místa a část skapávala na zem. Ovčák jej začal slízávat, tak jsem před něj hrnek se zbylým medem rovnou postavil.

„Proč jsi vlastně nešel za svým pánem?“ zeptal jsem se přímo a vzápětí mi to došlo. S údivem jsem od něj odstoupil.
„Ano, to on mi to udělal!
Každý z nás má jiné poslání a já musím dostát domu svému. Na chvíli jsem kvůli tomu opustil hranice teritoria i rozsah svého předurčení, ale zase se vrátím zpátky. Vy, lidé, ovšem tohle nedokážete. Jste předurčení k naplnění svého osudu a tím žijete od narození až do smrti. Veškeré vaše konání, rozhodování, radost, smutek, bolest, plnění povinností, závislost i nezávislost je předem dána vaší vlastní konstelací, která se nesmí vychýlit ze své cesty. Nedokážete to! Není vám to vlastní.“

Trochu mě to pobavilo.

„Hm,…Je-li tvoje vůle tak nepřekonatelně svobodná, proč teď se mnou nezůstaneš a vracíš se tam, kde tě nečeká nic dobrého? Ke svému pánovi, který tě bije?“

„Ty vůbec nevíš, co je to psí oddanost, viď?“ upřel na mě nefalšovaný psí pohled.

„No, to asi ne…“ odpověděl jsem a zadíval se do země. Cítil jsem, že jeho pohled teď nedovedu ustát. Byl to mnohem silnější impulz, než kdykoliv předtím, když jsme se ještě „přetlačovali“ u plotu.

Brzy se opět sejdeme. Budeš mít postavení a svět se tě bude bát. Tvá moc bude větší než kdykoliv předtím. Obklopíš se drahými věcmi a spousta lidí bude usilovat o tvou přízeň. Přesto ale budeš úplně sám. Nebudeš mít nikoho, jenom mě! A já ti prokážu nejednu službu, to mi můžeš věřit. Zůstanu s tebou až do úplného konce…„

„Hm, to zní celkem věrohodně“ pronesl jsem rádoby bodře, ale myslel jsem si o tom své.
„A neboj! Jsi silnější než můj pán. Vím, jak moc je to pro Tebe důležité!“

Ovčák se pomalu zvedal a chystal se odejít. Chtěl jsem jej za ta slova poplácat nebo aspoň pohladit, ale vrčením mi dal najevo, abych to nezkoušel. Jako by už byl u svého plotu, a ne ještě na mé půdě. Napadal na přední nohu, ale dalo se odtušit, že se z toho brzo vykřeše. Díval jsem se za belhajícím stínem, dokud se úplně neztratil v lese.

„Tak na viděnou v jiné konstelaci!“ pokynul jsem teatrálně pravicí kamsi do dáli, ale palec jsem tentokrát nechal u ostatních prstů.

S pocitem určité bezradnosti jsem vešel do kuchyně svého nuzného příbytku. Napil jsem se pálenky a čekal, až alkohol v ní začne působit. Za oknem byla černočerná tma a ve mně se rozhostil šílený pocit naprosté beznaděje.
Prokleté osmnácté století!


.....................................................................................................................................................

Psal se 20. duben roku 1889 a matka mi právě dala jméno Adolf.
......................................................................................................................................................


 celkové hodnocení autora: 98.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 10 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 04.04.2013, 21:07:49 Odpovědět 
   Zdravím.

Povídka má vybudovanou určitou (pochmurnou atmosféru). Dialog hrdiny se psem je vcelku zajímavý, otázkou je, nakolik je reálný (či uvěřitelný), byť se tváří rozmluva onoho chlupatého hrdiny jako proroctví... (psisko zde dostává podobu jakéhosi guru, který ví víc, než se na první pohled zdá). Celý příběh orámuje poslední věta, která hovoří o narození A. Hitlera (tuším měl také svého oblíbeného psa - ovčáka). Povídka je víceméně čtivá. Na šotky jsem nekoukal, nebo se přede mnou umně skryli. Přeji hezký večer a psaní zdar.

P.S. Mé druhé já myslí na to, zda by nešlo text ještě dopilovat (i po stylistické či obsahové stránce), ale kdo ví, pak by dostal - i - jiný rozměr.
 ze dne 04.04.2013, 21:39:53  
   Intuista: Jasně - minulé životy či převtělování duší, asi je to skoro jedno a totéž.... Jo...ty tečky....dám si pozor. Díky!
 ze dne 04.04.2013, 21:34:31  
   Šíma: Obecně - mám rád příběhy se zvířaty. Tento je v tomto pohledu opravdu zajímavý. Jen mne mate ona spojitost muže komunikujícího se psem a následné oznámení narození jednoho z největších diktátorů (kterého?) dvacátého století... Převtělování duší? ;-) Ať se daří.

P.S. A ještě maličkost, pozor na tu hromadu teček, nepříjemně roztáhly text do šířky, pro příště jich tolik do textu nedávej...
 ze dne 04.04.2013, 21:23:34  
   Intuista: Jo, asi chtěla, ale už jsem ji přepisoval dvakrát a nějak už to nechám ležet a sousředím se na další. Díky za kritiku! I.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
APV
(18.9.2020, 13:40)
xcvx
(9.9.2020, 11:54)
Alexandr Heartless
(7.9.2020, 14:47)
houseofcandy
(7.9.2020, 12:01)
obr
obr obr obr
obr
Proč zemřeli? T...
guru
Sni a budeš sní...
Govrid
Srdce v sametu
Lord Mordvig
obr
obr obr obr
obr

Staří muži (part 4)
Jeňýk
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr