obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Krutá jsi lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce."
Publius Vergilius Maro
obr
obr počet přístupů: 2915782 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39717 příspěvků, 5825 autorů a 392925 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Jahody a krém II ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Jahody a Krém
 autor Velocci publikováno: 13.04.2013, 15:18  
Druhá část.
Úzce souvisí s příběhy, které této části předcházely.
 

Jewels

Celá vystrašená seděla pod stolem. Nohy rozklepané a srdce bušící natolik, že jej lze jen těžko přeslechnout. V hlavě tisíce těch nejhorších myšlenek, tisíce otázek na které neznala odpověď. Neustálý křik, který se rozléhal po celé místnosti doháněl mladičkou modelku k šílenství. Pokoušela se zacpat uši ale i přes její křehké zápěstí bylo slyšet strašlivého hluku. Schoulená do klubíčka hleděla do prostoru před ní a snažila se rozpoznat pohybující se černé siluety. To je také jediné co viděla. Hustá tma pohltila veškerý vzduch kolem ní. Zůstal jen křik a nejistota.

Z nikdy nekončícího křiku se náhle ozvala děsivá rána. Rána tak silná, až vyčnívala z dosavadního hluku. Pocházela odněkud z přední části restaurace. Blízko pokladen, napadlo Jewels, která se usilovně snažila vzpomenout, jak místnost vypadala předtím. "Proboha! Pomozte mi někdo!" ozvalo se ze stejně vzdáleného místa. Hluk a chaos kolem místnosti postupně od té děsivé rány ustupoval, až nakonec nastalo úplné ticho. Jenom hluboký hlas pronikal místností a rozléhal se kolem. "Pomozte mi ho vytáhnout!" zakřičel hlas znovu. Bohužel na jeho požadavek nikdo nereagoval. To strašidelné ticho by teď Jewels nejraději vyměnila za nepříjemný řev. V tu se ozvala další silná rána a lehký otřes podlahy. Bylo slyšet, jak na podlahu padají kousky sutin ze stropu, zvuk jako když hodíte velký balvan na betonový chodník. Menší část utrženého zdiva spadla na stůl pod kterým se Jewels ukryla, když to všechno začalo. Uvědomila si, že ji možná tento malý stolek zachránil život.

Začínala si vybavovat tvar a prostor místnosti. Vybavila si protáhlou místnost od vchodu k pokladnám. Vybavila si k jakému stolku usedla. Stolek, který se nachází blízko ke vchodovým dveřím.

Ke dveřím, které jsou teď sutinami až ke stropu zasypané.
Nehnula se z místa. Neodvážila se ani pohnout. Pomyslela si, že bude lepší zůstat v bezpečí, než běhat pod nestabilním stropem. Nedokázala si však nevšímat hlasu, který se neustále ozýval. Neznámý hlas, který se snažil pomoci nějakému člověku, pravděpodobně neschopnému k pohybu. A tak se navzdory strachu, ale i odvahy, protože tomu co se právě chystá udělat nevěří ani ona sama, staví na nohy. "Já se Vám pokusím pomoct! Kde jste?" zakřičela Jewels svým jemným hláskem.
"Rychle pojďte sem! Potřebuji Vás tu, rychle!" ozval se hlas. Jewels se snažila komunikovat s hlasem dále, aby onu osobu našla pomocí sluchu. A stalo se. Když dorazila na místo, zavadila podpatkem o hromadu sutin. V tu chvíli ji chytil za ruku. "Nelekněte se, už jste tady, pomozte mi s ním, prosím, slečno."
Přesto, že nic neviděla, poznala, že jde o staršího muže.
"Jmenuji se Doyle, potřebuji dvě ruce navíc. Jste moc laskavá, že jste mi přišla na pomoc, prosím tady o ni už dobrou hodinu!" řekl starší muž.

Hmatem oba zjišťovali zdravotní stav osoby, která byla nepříjemně zaklíněná pod sutinami stropu. "Je to muž, nesmírně krvácí ze stehna, dolní část nohy má pod tím obrovským tělesem. Musíme tu krev zastavit, něčím zaškrtit ránu a vytáhnout ho proboha!" stanovil diagnózu Doyle, a začal se šacovat.

"Máte pásek kolem kalhot?" zeptala se Jewels. Stařec okamžitě zareagoval a co nejrychleji se snažil ho sundat. V tu chvíli se zaklíněný muž začal probírat.
"Chlapče, všechno bude v pořádku!" odreagovával Doyle právě se probouzejícího muže. Mezitím Jewels obmotala stehno páskem a co nejvíce ho utáhla. Muž začal bolestí křičet. Doyle se zvedl na nohy, přemístil se nad jeho zaklíněnou nohu a hmatem hledal, za co nejlépe uchytit kus stropu. Vzápětí na to, Jewels chytla muže za ruce a jen vyčkávala, až jí Doyle dá pokyn.
"Chlapče...jak se jmenuješ?" zeptal se stařec ležícího muže.
Ten, ačkoliv ho to stálo veliké úsilí, odpověděl: "Ryan, jmenuji se Ryan..."


Nathan

"Zaplatím ti. Hodlám ti dát polovinu z toho, co mám. Chci od tebe pouze jednu věc. Nikomu neřekneš, že si mě tam dneska viděl." To byla poslední věta před tím, než to všechno začalo. Náhodný kolemjdoucí svědek krádeže, jménem Patrick, který Nathana přistihl při činu, dostal nabídku, kterou lze jen těžko odmítnout. Nathan ve spěchu zavedl Patricka do blízké restaurace Jahody a krém, kde chtěl vyřešit svůj závažný problém. On věděl, že by bylo lepší a mnohem méně nákladnější se svědka zbavit, ale chtěl mu navrhnout jisté peněžní východisko. Na projednávání podmínek však nezbyl čas.

"K čertu, co se to tu sakra děje?!" křičel Nathan, sotva se dostal do rohu místnosti. Pokoušel se zprovoznit svůj mobilní telefon aby si pomocí displeje rozsvítil. Bohužel marně. Telefon přestal fungovat. Ani mu tak nešlo o to, jestli na něho padá strop a nebo, že nevidí na krok, zajímal ho pouze Patrick. Ten ale zmizel ve tmě. Sesunul se na zem a opřel se o zeď. Nebyl vystrašený. Za jeho život zažil spoustu nemilých a nehezkých věcí, že ho děsivé rány nedovedly nijak zvlášť ohromit.
"Lidi, můžete přestat řvát? Jde jen o silnější zemětřesení, tak se uklidněte!" snažil se uklidnit kolem pobíhající dav.

Po chvilce klidného sezení si Nathan začal prohledávat kapsy. Našel něco, co jej dokáže vždy uklidnit za jakýchkoliv situací. Cigaretu. A hned na to našel zapalovač, díky němuž si mohl konečně rozsvítit. V restauraci se objevilo po dvou hodinách tmy první světlo. Nathan se rozhlížel kolem místnosti a hledal Patricka. Pomalu našlapoval v husté tmě, aby do něčeho nenarazil. Ono takové světlo ze zapalovače není zrovna silné. Došel k pokladnám, odkud viděl až ke stropu zasypané dveře kamením. Uvědomil si vážnost situace, když mu došlo, že nebude tak lehké se odsud dostat. Opodál zahlédl obézního muže. Tak tlustého, že si Nathan musel odkašlat, aby překryl svůj drzý posměch. Prošel restauraci z kouta do kouta, ale Patricka nenašel. Vrátil se tedy na svoje místo ke zdi, do rohu místnosti. Všiml si, že na jeho místě seděl nějaký podivín. Připadal mu podivně, protože celou dobu, co na něho Nathan svítil zapalovačem, civěl do protější zdi.
"Hele, sedíš mým místě, toho sis nevšiml? Tohle je můj úkryt, dej si odchod!" zvýšil hlas na podivína Nathan. Ten ale na jeho výzvu nereagoval. Nathan se tak k němu přiblížil blíže. V tu chvíli si všimnul slepecké hole, která ležela vedle něho.

"K čertu, chlape, co vy děláte v této restauraci?" zeptal se slepce Nathan.
"Víte, i slepí lidé si mohou dopřát trošku pohody, která tady doposud byla, než se ozvalo to boží rouhání." odpověděl slepec.
"Jaké boží rouhání? Tohle je známka toho, co vše dovedou přírodní živly dnešního světa."
"Může za to bůh, to Vám mohu odpřísahat. Protože díky Bohu, jsme všichni ještě naživu."

I kdyby tato věta Nathana sebevíc ohromila, už ji příliš neposlouchal, zahlédl totiž Patricka. Rychle se zvedl ze země a rozeběhl se za ním. Patrick si ho včas všimnul a začal před ním utíkat. Čím rychleji Nathan běžel, tím více sláblo světlo ze zapalovače. Až úplně zhaslo. Snažil se světlo znovu rozsvítit, ale marně. Nejspíše mu došla náplň v zapalovači. V tu chvíli slyšel kroky za jeho zády. Otočil se a řekl:
"Nesnaž se Patriku, nemáš kam utéct. Dveře jsou zasypané, cesta je odříznutá. Měl sem to udělat hned, Patricku. Měl jsem tě zabít už před tou směnárnou, ušetřil by si mi čas a nemusel bych hnít tady v téhle restauraci plné cvoků!"
Nathan vytáhl zbraň a začal s ní kolem sebe mířit. "Tak kde si? Bojíš se snad smrti?" vyzýval ho.
Najednou se ze tmy vynořil Patrick a skočil mu na záda. Pravou rukou Nathana sevřel a začal ho škrtit. Nathan se snažil jednou rukou uvolnit si krk, aby se mohl nadechnout. V druhé ruce stále držel zbraň, ale nemohl střílet. A tak vyskočil, aby při pádu spadl na záda. Povedlo se. Patrick si vyrazil dech a jen těžce se zvedal. V tu chvíli Nathan, celý otřesený vstal a namířil na ležícího Patricka zbraň.
"Tohle si neměl dělat, Patricku, teď si se sám ke smrti odsoudil." řekl Nathan a třikrát stiskl spoušť.

Místnost byla na třikrát krátce osvícena. Světlo z výstřelů na chvíli zabarvilo celou restauraci. Byl vidět usmívající se pohled Nathana. Byl vidět strach z očí kolem přihlížejících lidí. Byl vidět poslední záškub rozstříleného Patrickova těla. Poté pouze tma a Krev rudá jako jahody.


 celkové hodnocení autora: 86.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 13.04.2013, 15:14:41 Odpovědět 
   Zdravím.

Pokračování vyprávění se nese ve stejném duchu jako první část (čili samotný úvod). Samotné události jsou vyobrazeny prostřednictvím dalších dvou postav. V prvním momentě mne napadlo, že jde o atentát (čili bombový útok), zemětřesení mne nenapadlo (nic tomuto nenasvědčovalo, protože - byť nejsem geologem - má zemětřesení svůj mechanismus - začátek, průběh a konec, přestože i zemětřesení často udeří nečekaně a bez varování, včetně následných otřesů). Ovšem, Tvé postavy nemusí vědět (a třeba i netuší) co se vlastně děje a proč došlo k sesuvu stropu v restauraci (mohlo jít i o chybnou konstrukci budovy, únavu materiálu apod.)... Další pokračování určitě přinese i nějaké vysvětlení. Dnes jsem na šotky (práci Překlepníčků Tiskařských) příliš nehleděl. Myslel jsem na obsah příběhu, logiku v podání předloženého děje a jeho vlastní průběh. Zde byly ony již popisované skutečnosti čtenáři předvedeny z pohledu dalších postav, a stejně jako v úvodu, i zde se čtenář může dozvědět další střípky z oné velké mozaiky. Samotné vyznění mi zatím připadá jako určité napodobení příběhů ze západu (pro nás středoevropany může být toto svým způsobem určitou "exotikou"), byť je podobných příběhů televize plná, včetně knih, které vycházejí na pultech knihkupectví a podobně.

Hezký den přeji a psaní zdar.
 ze dne 13.04.2013, 15:17:39  
   Šíma: P.S. Všiml jsem si velkého písmene u oslovení (viz zájmeno Vás), velkým se píše povětšinou jen v korespondenci (jako projev úcty a podobně, viz dobré mravy), ale v běžné konverzaci v příbězích se příliš nepoužívá, viz Vás vs. vás. Tož tak...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Mr Solaiman
(15.1.2021, 11:53)
VNVNVNM
(8.1.2021, 09:15)
albert lisy
(8.1.2021, 06:41)
andrerushell
(7.1.2021, 12:46)
obr
obr obr obr
obr
Pod křídly Tuta...
Rikel
Svým způsobem
Aiurytjuel
Sallander - Poč...
Nick Květenský
obr
obr obr obr
obr

3.kapitola
Mon
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr