obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Mnohem lepší je žít bez štěstí než bez lásky."
William Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915206 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39233 příspěvků, 5717 autorů a 388996 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Kinzoku - Prolog a Kapitola 1 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Kinzoku
 autor walac publikováno: 14.04.2013, 19:48  
Prolog s první kapitolou k mé knížce Kinzoku (Pravopisnou korekturu udělala má kamarádka Zirvith Snicket)
 

Prolog
Voda, oheň, země, dřevo a kov. Pět živlů, podle kterých byly sestaveny ostrovy japonské. Honšú, Kjúšú, Šikoku, Hokkaidó a budoucí ostrov japonský Okinawa. Vše se skládá z těchto pěti elementů. Pět živlů, pět lidí, pět dob, pět příběhů z pěti ostrovů.
Příběh začíná na ostrově nejmenším, tedy na Okinawě. Malé království Rjúkjú za vlády jeho krále, Šó Ena, prosperovalo jako nikdy předtím. Vedlo obchody jak s japonským, tak i čínským císařstvím. Jenže než se z království Rjúkjú stalo království, muselo se něco stát…
Tři knížectví ostrova Okinawa se musela spojit, ale to se nestane jen tak ze dne na den. Tento čas se nazýval jako vláda tří králů a ani jeden se nechtěl vzdát svého trůnu na počest jinému. V tuto dobu se také narodilo jedno dítě. Dítě, které pojmenovali Hota. Hota z rodiny Kowamura.
Příjmení nezískala jeho rodina jen tak. Kowamura neboli strašidelná vesnice bylo místo, kde žili lidé se zvláštními schopnostmi. Vesnice čítala asi sto až dvě stě lidi, avšak normálního člověka bychom tam nenašli.
Někdo dokázal vzít kov, ohnout ho a přitom nevynaložit žádné úsilí, navíc ho ani nemusel zahřívat, jako to dělali kováři. Tito „kováři“ v jiném slova smyslu se nazývali Kinzoku. Byli to většinou muži, ale i žena se narodila s touto schopností.
Jiní zase mohli urychlit růst stromů nebo rostlin, proto byli velice váženými bylináři, kteří dokázali vyléčit díky svým bylinkám skoro vše. Tato skupina se jmenovala po jejich živlu, Mokuzai. Zde to bylo přesně naopak než u Kinzoku. Ženy převládaly nad muži.
Dále ve vesnici měli tři živly, vodu (Mizu), oheň (Kasai) a zemi (Cuči). Všichni, co ovládali jeden z živlů, se souhrnně nazývali vládci.
Právě pro tuto zvláštnost se ostatní těchto lidí báli natolik, že se k vesnici ani neodvážili přiblížit. Tím pádem to byl oddělený svět, který se řídil svou cestou a málokdy se nechal ovlivnit jedním ze tří knížectví.
Bohužel tři knížectví začala válčit o nadvládu nad ostrovem Okinawa, takže malá vesnička nemohla být nestranná, a proto se pětice nejstarších rozhodla zakročit.
Vyslali zprávy všem třem knížectvím, že pokud to krveprolití neskončí, nastolí jejich vesnice mír sama. Výhružky tři knížectví nebrala v potaz a tak se vesnice zapojila do války.
Jejich síla byla ničivá, až z tří knížectví nezbylo skoro nic. Jenže rodiče Hotaa během války zemřeli a chlapec zůstal sám. Naštěstí si ho vzala do péče jeho babička, která ho vychovávala jako vlastního syna.
Co sehraje toto dítě v historii? Budou si ho lidé vůbec pamatovat? To vše ukáže čas.


1. Přátelé
Přátelství, jedno jediné slovo a jak moc pro člověka znamená. Pro Hotaa zatím nemělo žádný význam, protože nebyl nikdo, kdo by s ním sdílel své pocity, myšlenky, či nápady.
Čitanda Kamikawa, Hitoši Hajate, bratři Haru a Kira Mušiovi, tito čtyři se měli stát kamarády Hotaa, který o nich zatím neměl ani ponětí.
První setkání bylo s Čitandou. Ta si jen tak vyšla na nákup stužek do vlasů a maminka ji také poprosila, ať koupí nějakou zeleninu. Hota si už zase nechal v obchodu nákup, za který poctivě zaplatil, proto rychle utíkal zpátky, prodíral se davem, a když do někoho strčil, tak se rychle omluvil, ale stejně na něj lidé strašně nadávali.
Čitanda zrovna vycházela ze dveří obchodu se zeleninou, když se přiřítil Hota a už to prostě neubrzdil. Narazil přímo do ní, a že je to oba bude bolet ještě mnoho dní.
„M-Moc se omlouvám, slečno. J-Já jsem do vás nechtěl narazit,“ zakoktal se Hota a přitom nemohl vytáhnout nohu z tašky, kde měla Čitanda zeleninu, která teď byla nejspíše napadrť.
Čitandě to přišlo vtipné, tak se začala smát, až vypadala jako nějaký blázen. „Tak slečno, jo? Takhle mi říká jenom dědeček, když se na mě zlobí. Už mi tak prosím tě neříkej,“ nařídila mu se smíchem.
„Jsem Čitanda a ty se jmenuješ…?“
„Zelenina, zelenina…“ říkal jedno slovo Hota pořád dokola.
„Tak Zelenina? Takové zajímavé jméno, ještě jsem ho nikdy neslyšela a je docela dost srandovní,“začala se znovu smát Čitanda.
„Ne, nejmenuju se Zelenina, ale tvoje zelenina je trošičku, jak to jen říct, na tisíce kousíčků. Promiň, prostě jsem to nechtěl udělat, ale stalo se,“ omlouval se Hota.
„Ále to nevadí, půjdu si prostě koupit novou. Hlavně, že se nám nic nestalo, ne? A jak se teda jmenuješ, když ne Zelenina?“
„Jmenuju se Hota, Kowamura Hota. Moc mě těší Čitando…“ Hota přestal mluvit, uklonil se a čekal, až to Čitandě dojde a prozradí mu své příjmení.
Čitanda se také uklonila a přitom se představila jako Kamikawa.
„Takže Hota, no budu ti říkat Světluško a opovaž si stěžovat nebo to řeknu zelináři a ten už tě sem nikdy nepustí s tím, jak ničíš zákazníkům zeleninu, navíc je to význam tvého jména, takže by ti to ani nemělo moc vadit,“ ušklíbla se Čitanda.
Hota byl zmatený. Právě si vysloužil přezdívku, která mu u této dívky zůstane asi navždy. Vypadala jako normální dívka, ale v hloubi srdce doufal, že to bude vládce, protože pokud ne, babička ho potrestá, že se vůbec vybavuje s někým tak podřadným, i když si Hota nemyslel, že normální lidé jsou podřadní, babička se mu to snažila vtlouct do hlavy každým dnem.
„Tak já jdu zpátky do obchodu. Koupit si další zeleninu. Nebo si možná vezmu tu tašku, která tam stojí, stejně ji tam někdo zapomněl a už se asi nevrátí,“ řekla s klidem.
„Počkej! To je moje taška! To já ji tam nechal,“ běžel rychle za ní a neuvědomil si, že měl vlastně celou dobu nohu v té tašce se zeleninou, tak znovu málem upadl na zem. Naštěstí někdo zrovna vycházel ven a zachytil Hotaa právě včas.
Další člověk, který dnes vstoupil do Hotaova života. Hitoši Hajate. Hota mu mnohokrát poděkoval, představil se mu a vysvětlil situaci, do které se dostal. Hitošiho to nakonec nenechalo chladným a musel se usmát. Na oplátku se mu představil i Hitoši.
Když v tom znovu vyšla Čitanda s taškami zeleniny. Hota se zaradoval, protože jedna byla jeho, ale ty další už byly nejspíš Čitandy. Oba kluci si říkali, na co potřebuje tolik zeleniny, a až potom jim to došlo. Chtěla využít toho, že si našla kamaráda. Prostě a jednoduše jí měl Hota pomoct s tak velkým nákupem k ní domů.
Naštěstí se Hitoši zachoval šlechetně a pomohl Hotaovi, protože ten by se jinak asi udřel k smrti, protože zjistili, že Čitanda jich nesla jenom pár.
Když všechno odnosili k ní domů, tak je ještě víc překvapila tím, že jim řekla, ať pár tašek ještě vezmou a odnesou je k její tetičce Muši Hanako. Hitoši i Hota byli rádi, když šla Čitanda s nimi, protože neměli ani ponětí, kde tetička bydlí.
Během tohoto odpoledne se tihle tři sblížili natolik, že už byli skoro neoddělitelná trojice. Čitanda pořád nedala pokoj a musela popisovat, jaký měl Hota výraz, když do ní vrazil. Kdežto pro Hitošiho bylo mnohem vtipnější Hotaa sledovat jak padá s nohou v tašce od zeleniny.
Hotaovi to vůbec nevadilo, že si z něho dělají legraci. Přece jenom i jemu to přišlo komické. Nakonec se ale musel na něco zeptat, protože kdyby se nezeptal, babička by mu nedala klidu.
„Jste vládci?“ sebral konečně odvahu se zeptat.
„Jasně, já patřím k Mokuzai,“ odpověděla Čitanda.
„Já jsem zase od Cuči,“ řekl mu Hitoši.
Hota si oddychl. Bude babičce moci říct, že si našel nové přátele a ona nebude nic namítat, protože to jsou vládcové.
Jakmile došli k Čitandině tetičce a odevzdali jí zeleninu, kterou chtěla, tak je tetička pozvala dovnitř, že prý dostanou nějakou tu odměnu.
Když vešli dovnitř, tak Čitanda odběhla pryč se slovy, že musí pozdravit bratránky. Ti se k nim později připojili a všichni si nakonec dali výborné onigiri (rýžové kuličky plněné něčím slaným).
Hota se dostal domů až k večeru a byl hrozně šťastný, že potkal tak skvělé lidi. Čitandu, Hitošiho a bratry Harua s Kirou.
Babička mu doma sice vynadala, kde byl tak dlouho, ale to bylo Hotaovi v tu chvíli jedno.
Šel spát a dokonce se mu o nich i zdálo. Vypadali přesně jako ve skutečnosti. Čitanda byla černovlasá, menšího vzrůstu s šibalskýma očima s tím, že byla asi stejně stará jako Hota. Hitošiho jste zase nikdy nemohli ztratit, protože jak byl velký, tak byl nepřehlédnutelný a navíc vůbec nevypadal na svůj věk - sedmnáct let. Malí bratři Mušiovi po něm lezli, jako kdyby to byl nějaký strom. Byla to dvojčata, takže oba dva k nerozeznání. Bylo k podivu, že oba dva desetiletí chlapci ovládali pravé opaky. Kira Mizu, tedy vodu a Haru zase Kasai, tedy oheň. A nakonec tam byl mezi nimi i on sám, Hota. Chlapec středního vzrůstu s havraními vlasy a opálenou pokožkou. Bylo mu patnáct let.
Takto prosnil celou noc a v duchu se těšil, až se s nimi znovu setká.


 celkové hodnocení autora: 86.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 10 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Lord Mordvig 14.04.2013, 21:02:47 Odpovědět 
   jména jsou ftipná a nepravděpodobná...

to s tou světluškou bude chápat pár lidí, zkus s tím něco udělat

názvy pro elementy klidně česky, jinak budeš donekonečna uvádět překlady (navíc, pokud máš pro vodu a oheň japonská jména, tak nepoužívej složeninu pro oheň - správně by to bylo hi); a popravdě, okinawa/rjúkjú je z tohohle úhlu blbý nápad, protože se tam za nezávislosti mluvilo okinawsky, nikoliv japonsky... (v patnáctém století určitě - to jsi tam měl taky uvést, většina lidí (drtivá - pokud se nezabývají okinawou) nebude vědět, kdy vládl král šó en

učíš se japonsky?
 ze dne 15.04.2013, 17:16:23  
   walac: Děkuji za odezvu s připomínkami ohledně příběhu.
Ano učím se japonsky, ale jsem teprve v začátcích. Jinak nevím proč se ti zdají jména nepravděpodobná. Možná myslíš příjmení, ale to už je podle mě otázka člověka. Dále s tou Okinawštinou jsem čekal jestli se někdo ozve a nakonec se přece jenom ozval. No nevím jestli je to tak podstatné, ale jenom, když se podíváš na wikipedii, tak se neví jestli je to jen dialekt japonštiny nebo samostatný jazyk.
Šó En byl prostě nějaký monarcha, kterého jsem si našel. Není v příběhu to hlavní.
Po tomhle komentáři přemýšlím o úplném přepsání prologu a úplném odpoutání od Okinawy, ale zase bych chtěl ponechat smrt rodičů hlavního hrdiny během války...
Jo a ještě ta světluška no pokusím se to nějak vysvětlit plus ještě to Hi - Kasai opravím.
Ještě jednou děkuji a přeji hezký den.
 Šíma 14.04.2013, 19:48:11 Odpovědět 
   Zdravím.

Úvod příběhu mne naladil na fantasy žánr (viz vládcové živlů a něco málo "z historie" vzdálené a exotické ostrovní země). Jenže... První díl mne rázem přenesl do dnešní (moderní) reality (pokud se vyprávění o této povedené partě skutečně odehrává v dnešní době, viz obchod jak jej známe). Budu to brát tak, že se zde realita prolíná s historií a že se může stát, že se naši hrdinové (třeba i) přenesou v čase i prostoru. Nakonec, stát se může cokoliv... Netvrdím, že není text čtivý, přestože samotný styl (vlastní přednes příběhu) by mohl být ještě dopilován - stále se hledáš? Jen do toho, časem se vypíšeš a najdeš se... U prologu jsem měl před očima "animovaný film" některých z japonských mistrů, zatímco první část jakoby se sestávala už "ze hraných herců". Po pravdě jsem si zatím ke Tvému příběhu nevytvořil žádný názor, na jakékoliv posouzení je zatím času dost, jsme teprve na začátku. Už od pohledu to vypadá, že šetříš na detailech (ať už jde o popisy prostředí, tak hrdinů, popřípadě i u líčení samotného děje, přestože mne příhoda s taškou plnou zeleniny docela rozesmála). Gramatiku propírat nebudu. Víceméně ani není co (pokud jsem něco přešel, určitě mne opraví další - i pozornější čtenáři).

Přeji príma večer, plodné múzy a těším se na další díl.

P.S. Čitanda? Zajímavé a hezké jméno... Trochu jsem zagoooglil a našel jej pouze zde:

http://www.csfd.cz/film/315032-hyoka/diskuze/

(na druhé straně netuším, jak dalece jsi byl ovlivněn "anime" jako takovým, ale pšt)
 ze dne 14.04.2013, 20:44:58  
   walac: Také zdravím a děkuji mockrát. Jsem rád, že jste se zasmál. Budu se snažit ještě víc. Přece jenom příběh není nikdy dokonalý a vždy potřebuje nějaké ty úpravy. Doufám, že se další kapitoly budou líbit. Ještě jednou děkuji za přečtení. (Jinak Hyouka má společné s mým příběhem jenom jméno Čitanda, které se mi docela zalíbilo, takže anime mě nijak moc neovlivnilo, ale opravdu pšt! :D)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Bob bobb
(12.6.2019, 12:18)
Jakub Žák
(11.6.2019, 15:22)
Tatyana
(6.6.2019, 22:39)
Tvořitelka
(4.6.2019, 10:28)
obr
obr obr obr
obr
Francouzská rev...
markus
Radost je boles...
Centurio
Žertovná
Sojta
obr
obr obr obr
obr

Na nádraží v Bubenči
Jeňýk
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr