obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Rozumný muž může být zamilován jako blázen, ale ne jako hlupák."
Rochefoucauld
obr
obr počet přístupů: 2915730 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39647 příspěvků, 5806 autorů a 392665 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Zorie ze Střekova IV. ::

 autor Zirvith Snicket publikováno: 23.04.2013, 19:17  
 

O několik kilometrů dále na západ se rozkládal mohutný hrad Rýzmburk. V jeho zdech se usadil šlechtický rod Hrabišiců, v jehož čele stál pan Boreš z Rýzmburka. Spolu se synem Augustinem plánovali různé pikle, jak by se mohli zbavit mocného a vlivného rodu Vartenberků. Nikdy je neměli rádi, ale teď, když se z Děčína přesídlili na nový hrad Střekov, který od Rýzmburka není až tak daleko, se jejich zuřivost čím dál zvětšovala. Boreš s Augustinem většinou rozhodovali společně, hlavně o věcech týkajících se vojenských záležitostí.
Boreš z Rýzmburka dal vyhledat a přivést legendárního zabijáka – Shikariho. Věděl, že by mu mohl hodně pomoci. Slíbil mu i vysokou odměnu, jen když se k nim přidá a půjde proti Vartenberkům. Potěšilo ho, když Shikari souhlasil. A hned ho zaměstnal: musí najít ten magický předmět! Říkají mu Triol, který tak často vídal na krku Sofie z Lemberka, kterou potkával na rytířských turnajích. Ale teď je Sofie už dávno mrtvá a on ten amulet chce získat. Předpokládal, že jej bude nosit její dcera Zorie.
Zrovna pan Boreš seděl u obrovského stolu ve své pracovně se synem Augustinem po boku a uvažovali o taktice boje. Dohodli se totiž, že Vartenberkům vyhlásí válku. Neustále se skláněli nad různými mapami a hádali se, jakým způsobem na nepřítele zaútočit.
„Ale otče, nebylo by lepší Střekov rovnou přepadnout? Vartenberkové nás očekávat nebudou a my budeme mít větší šanci na úspěch,“ stál si Augustin za svým.
Boreš z Rýzmburka byl spíš toho názoru, aby Střekovanům donesl jejich posel vzkaz, aby se do týdne vzdali celého hradu i poddaných a odtáhli zase zpátky do Děčína – nebo ještě lépe – co nejdál. Augustin je válečník, a proto raději volí válečnou stezku.
„Myslím, že my dva se tentokrát nedohodneme, synu.“
Vtom do dveří vtrhli dva nejvěrnější stráže – Kamil a David. Mladší David se před pánem uklonil, kdežto Kamil zůstal nehnutě stát.
„Neříkal jsem vám, abyste mě nevyrušovali?“ zvolal Boreš dřív, než stráže stačily cokoliv říct.
„To ano, pane, ale...“ začal David koktat.
„Ale co?“
„Ale vrátil se Shikari. A prý s Vámi potřebuje naléhavě hovořit,“ dopověděl Kamil.
„Shikari?“ podivil se Boreš. Takhle brzo jej nečekal. „Ihned ho přiveďte!“
„Ano, pane!“ sborově zvolali oba strážní a odešli.
Boreš se otočil k Augustinovi. „Jestli ten Triol Shikari získal, tak budou Vartenberkové stejně vědět, že se na ně něco chystá.“
„Právě proto musíme zaútočit už co nejdřív!“
Ale to už se stráže objevily znova a s nimi i ta tajemná a zahalená postava. Dokonce i pan Boreš z něj měl trochu strach, ale nedával to vůbec najevo.
Shikari předstoupil před svého momentálního pána a poklekl před něj. „Pane,“ pravil a podal mu malou dřevěnou krabičku.
Boreš si ji vzal a pln očekávání ji otevřel. Jaká byla jeho radost, když spatřil ten rudý amulet, který neviděl už celá léta! Krabičku zase zavřel a usmál se. „Dobrá práce, Shikari. Moc dobrá.“ Vytáhl ze stolu dva váčky s mincemi a hodil je Shikarimu.
„Děkuji, pane.“ Shikari vstal. „Budete si přát ještě něco nebo mohu jít?“
„Hmm, pověz, bylo hodně obětí?“
„Tentokrát žádná, pane.“
„A co ta... Zorie z Vartenberka?“
„Buďte bez obav, pane. Ta je neškodná. Netuší, pro koho pracuji.“
„Měl jsi ji rovnou zabít, Shikari. Ale nevadí, stejně jsem spokojen. Můžeš odejít.“
Shikari se uklonil a zmizel ve dveřích, kterými přišel. Stráže se vytratily za ním.
Když odešli, Boreš si krabičku i s přívěskem schoval na tajné místečko do stolu a otočil se k Augustinovi: „Já jsem pánem tohoto hradu, takže jsem se už rozhodl! Vyšleme posla se vzkazem na Střekov.“
„Ale otče...“
„Žádné ale! Jak jsem řekl! Teď běž a zavolej mi Jiřího Kováře. Běž!“ zdůraznil, když viděl, že se Augustin chystá protestovat. Nakonec ale poslechl a přivedl k otci jejich hradního posla Jirku.
Pan Boreš si mezitím vzal kus pergamenu a husí brk a sepsal pro jeho nepřátelský rod vzkaz. Přece zde, v tomto kraji, nebudou panovat takoví děčínští přistěhovalci! Když vzkaz dopsal a znovu si jej přečetl, usmál se, pergamen stočil a zapečetil. Byl velmi zvědav, jestli se Vartenberkové sami dobrovolně Střekova vzdají nebo jestli jim bude milejší krvavá válka. Ale Boreš se nevzdá a klidně s nimi bude bojovat až do své smrti – nebo ještě lépe – dokud sám v tomhle boji nezahyne.
„Pane?“
„Ano?“ Boreš si ani neuvědomil, že za ním konečně přišel posel, i s Augustinem, jak byl hluboko ponořen do svých myšlenek.
„Volal jste mě?“
„Ach, Jiří, ano. Doruč prosím tě tenhle list na Střekov. Je to do vlastních rukou pana Vaňka z Vartenberka. Na odpověď má celý týden, ale třeba ti odpoví hned bez rozmyslu. A teď uháněj.“
Jiří Kovář, mladý posel, který se před nedávnem dal najmout panem Borešem z Rýzmburka, si od něj vzal pergamen a rozloučil se. Okamžitě se vydal na cestu. Nevěděl, co v listě stojí, ale tušil, že to nebude nic dobrého. Moc dobře věděl, jaké vztahy panují mezi těmito rody.
Augustinovi se otcovo jednání příliš nelíbilo. „Měli jsme zaútočit přímo! A ne jim posílat nějaké vzkazy, že se blíží válka.“
„Chtěl jsem jim dát aspoň na výběr. A stejně potřebujeme ještě čas, abychom si připravili dostatek vojska.“
Dobře. Mám upozornit našeho nejlepšího rytíře, Gustava z Varnsdorfu? Určitě se nám bude jeho pomoc hodit.“
„Jistě. Je to dost nebezpečný a nevyzpytatelný člověk, dokonce i já si na něj musím dávat pozor.“
Augustin se mírně usmál, tak, aby to otec neviděl. Nechtěl mu dát najevo, že se s Gustavem docela dobře přátelí.
„A nevíš, kde vězí tvé sestry, Aneta s Lenkou?“
„Mám je nechat zavolat?“
„Nemusíš. Jen jim vyřiď, až je uvidíš, že pravděpodobně potáhnem ke Střekovu. Tak ať to ví.“
„Ano, řeknu jim to.“
Když se Augustin opět vytratil, Boreš zase osaměl. A už přemýšlel nad další strategií a nad možnostmi boje. Třeba se Vaněk z Vartenberka dobrovolně hradu vzdá. Co potom? Ale ne, to nepřichází v úvahu. Byl si téměř jistý, že se Jiří Kovář vrátí s odpovědí ještě téhož dne.


 celkové hodnocení autora: 80.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 2 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 23.04.2013, 19:17:09 Odpovědět 
   Zdravím.

Ha, vypadá to na pěknou melu! Intriky, krádeže, lži a podvody... Čtenáři se mají na co těšit. Uvidíme v dalším díle. Na šotky jsem příliš nekoukal. Dneska Ti sem vrazím docela malou a bezvýznamnou jedničku (takovou prťavou), kupříkladu pro povzbuzení!

Hezký den a psaní zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
jessyjason0321
(1.12.2020, 07:37)
ab0nd
(28.11.2020, 20:04)
p8aefwimsg
(28.11.2020, 18:36)
jameswick11
(28.11.2020, 18:30)
obr
obr obr obr
obr
Oči
Envel
Temný úsvit čás...
mat
Neživot
Markolsen
obr
obr obr obr
obr

[nevybr?no]
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr