obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."
Caesar
obr
obr počet přístupů: 2915782 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39719 příspěvků, 5825 autorů a 392930 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: Cesta domů ::

 autor Thaddeus Colman publikováno: 28.04.2013, 12:01  
 

Za okny se jak ve zrychleném filmu míhala pole, domy, louky, vesnice. Vlak hlasitě rachotil po kolejích a jako starý udýchaný muž se blížil ke svému domovu, ke své cílové stanici.

Pomalu se smrákalo a posledním večerním vlakem se vraceli unavení otcové zpět ke svým rodinám, děti s maminkami z návštěvy u babičky, jinak byl vlak poloprázdný a vládlo zde klidné unavené ticho.

Jen občas někdo potichu promluvil, aby tím náhodou neporušil nevyslovenou dohodu, neviditelné společenství všech cestujících.

Docela tiše, tak potichu, že to přes veškeré rachocení a kodrcání vlaku skoro nebylo slyšet, začalo vzduch ve vagónu naplňovat tiché pískání. Dívka začtená do knížky se pomalu rozhlédla, aby zjistila, kdo se opovážil narušit onu dohodu, onu smlouvu o tichu a když zjistila, že onen odvážlivec sedí přímo naproti ní, beze slova se na něho zamračilo a vrátila se zpět ke knize.

Kluk naproti si ale jejího zamračení ani nevšiml. Koukal se upřeně kamsi z okna a ve tváři se mu odrážely paprsky zapadajícího slunce.

Nezacházej slunce, nezacházej ještě,
já mám potešení, na dalekej cestě…


Maminka vracející se domů s malou holčičkou se zasněně podívala ven. Já mám potěšení, mezi hory doly… Před očima se jí vybavil její táta. Jako malé jí tuhle písničku zpíval. A ona ráda s ním. Jestli by ji ještě zvládla? V tu chvíli jí přišlo hrozně líto, že už dlouho žádnou písničku nezpívala. Hned večer malé jednu zazpívám, rozhodla se.

Žádnej neuvěří, co je mezi námi…

Dívka naproti se už dávno mračit přestala. Ani stránky knížky už tak často neobracela a zdálo se, že jí oči sklouzly kamsi pryč od papíru. Písnička už se pomalu blížila ke svému konci a už nebyla tak malá a ustrašená jako na začátku. Vlak jí byl plný a když tam pak najednou nebyla, každému přišlo, že zde náhle něco chybí.

Kluk se dál díval z okna do dáli, ale nezdálo se, že by se chystal k tomu začít s novou. Cestující se pomalu vraceli ke svým rozečteným knížkám a k přemítání, co doma ještě musejí uklidit a vyčistit a vyprat, až se vrátí.

Prudce trhl hlavou, jako by mladíka něco polekalo, a s opovržením se podíval na dívku na protějším sedadle. Knížku měla položenou vedle sebe a namísto toho držela v roce mobil, ze kterého se před malou chvíli začaly ozývat tóny klavíru. Come away with me in the night, zpívala z malého reproduktoru Norah Jones.

Umaštěný dlouhovlasý metalista přes uličku si zastrčil do uší sluchátka a aby ho něžná píseň nezkazila, pustil si cosi tak hlasitě, že se džezová basa začala přetlačovat s běsnícími bubny.

Starý pán, který seděl kousek opodál, si pomyslel, že tu ještě před chvíli byl krásný klid, a kdyby za chvíli stejně nevystupoval, měl by sto chutí všechny ty mobily, sluchátka a přehrávače vyházet z okna.

And I want to walk with you,
on a cloudy day…


Nebyla by zas tak špatná, pomyslel si pískající kluk, ale protože se mu všechna tato lacině reprodukovaná hudba hnusila, mračil se dál. Come away with me, pár posledním tónů a ve vlaku bylo opět ticho.

Jako kdyby se chtěl také dostat ke slovu, hlasitým skřípáním přehlušil vlak všechno ostatní. Starý pán vystoupil, s ním i umaštěnec se sluchátky v uších. Úplně na druhou stranu vagónu si přisedla babička, která ještě dlouho po rozjetí mávala někomu na nástupišti.

Dívka si s překvapením uvědomila, že znovu slyší tiché pískání. Přišlo jí tak samozřejmé a tak sem patřilo, že ho chvíli ani nevnímala. Tuhle znám, pomyslela si. Měsíc snílek stoupá nad skalou, a zpívá si svou píseň pomalou.

Na desky knihy si začala poklepávat prstem do rytmu. Kluk se na okamžik přestal dívat z okna a když si toho všiml, nepatrně se pousmál a trochu se do písničky opřel. Babička na druhé straně si pomyslela, že špatně slyší a přesedla si k mamince s holčičkou. Tuhle jsem měla vždycky ráda, usmála se.

…málo je míst, kde staré lásky naráz uplavou.
Jedním z nich je náruč tvá a tudíž máš už znát,
že jak kotě si příst a víčka mít zavřená,
chtěl bych rád…


Náhle písničku opět přerušilo brzdění vlaku. Kluk si uvědomil, že už by měl také vystupovat a chvatně sebral bundu a tašku, která ležela vedle něho. Když si všiml, že dívka naproti vystupuje s ním, usmál se a mrkl na ni. Zatvářila se trochu překvapeně, ale pak nevydržela a usmála se také: „Nesmím se bavit s cizími, ale nedopískal bys mi ji cestou?“


 celkové hodnocení autora: 91.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 mylencz 29.04.2013, 10:14:23 Odpovědět 
   Půvabné, hřející, děkuji za úsměv :-).
Technická poznámka: pokud pískající sedí přímo na sedadle naproti, s normálním sluchem lze zvuk myslím identifikovat bez rozhlížení ;-).
Líbilo, moc.
 Šíma 28.04.2013, 12:01:00 Odpovědět 
   Zdravím.

Docela zajímavý textík. Nejeden čtenář by nejspíše řekl, že jde o takovou delší "momentku" z cesty vlakem, která je vcelku osobitým pohledem autora - každý cestující tu má svou roli - místy jde o poezii v próze (líznutou romantickou atmosférou), místy se text tváří krapet "naivně". Vesměs jsi hezky vystihl onu atmosféru ve vlaku (či vagónu). Když to vezmu kolem a kolem, podobá se celý příběh "snění s otevřenýma očima", které je zakončeno oním "romantickým" pozváním na rande (či jen společnou cestu domů). Na začátku mi krapet zavrzala stylistika (i se slovosledem), ale jinak jde o docela čtivý a pohodový kousek. Škoda, že v reálu je té "hudební romantiky" o dost méně...

Hezký den a psaní zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Mr Solaiman
(15.1.2021, 11:53)
VNVNVNM
(8.1.2021, 09:15)
albert lisy
(8.1.2021, 06:41)
andrerushell
(7.1.2021, 12:46)
obr
obr obr obr
obr
Ještě není čas ...
phaint
Posel smrti VI:...
Lukaskon
Ryky tyky doodl...
Centurio
obr
obr obr obr
obr

3.kapitola
Mon
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr