obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plněním."
Henri Fréderic Amiel
obr
obr počet přístupů: 2915111 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39055 příspěvků, 5697 autorů a 387952 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Zorie ze Střekova VI. ::

 autor Zirvith Snicket publikováno: 05.05.2013, 11:19  
 

Zorka se s Jaromírem pomalu plížila ke hradu. Nemohli jít po hlavní přímé cestě, to by si jich určitě někdo všiml. Šli tedy bokem, brodili se vysokou trávou a křovím – zvolili si snad to nejméně udržované místo, které tam bylo. Jim to ale mohlo být stejně jedno, hlavně aby byli nenápadní. Čím později si jich někdo všimne, tím líp. I když nejlíp, kdyby se dostali do hradu zcela nezpozorováni.
Najednou Zorka sykla bolestí. Tak tak, že nezaječela. Kopřiva, kolem které šla, ji pořádně šlehla do ruky. Zorka se na chvíli zastavila a vydechla si. Pro ni to byla nesnesitelná bolest, ale snažila se nedát na sobě nic znát a pokračovala v cestě.
Ještě kousek, říkala si Zorka a přála si, aby měla tuhle cestu už za sebou. Tohle bylo vážně šílenství, kterého byla schopna snad jedině Zorie. Nikdo jiný by se určitě tajně nevplížil do cizího hradu plného stráží, aby získal nějakou věc. Ale Zora byla jiná, musela to udělat. Pro to, aby ochránila to, co je jí drahé, by udělala i nemožné. Ale Jaromíra do toho zaplést nechtěla, teď si vyčítala, že se sem nevydala sama.
Povedlo se jim dostat se až ke zdem hradu. Jaromír sledoval prostor za sebou, aby je náhodou někdo nepřekvapil a Zorka se opatrně vkrádala podél vysoké zdi kupředu. Oba mlčeli, báli se totiž, že by je někdo mohl zaslechnout.
Zorka před sebou najednou zahlédla dvě postavy stráží a zastavila se. Oba se skrčili, aby je někdo nezahlédl. Když se stráže dívaly jiným směrem, Zorka sebrala všechnu odvahu a rychle vyrazila kupředu k bráně, která byla naštěstí otevřená. Proběhla jí a schovala se u zdi, aby ji nemohly ty stráže vidět. Stála tak opřená o zeď a prudce vydechovala. Naštěstí před ní nikdo další z nepřátel nestál. Oddychla si a přemýšlela co dál.
Jaromír nečekal, že by Zorka udělala něco takového, jenže neměl čas nad tímhle uvažovat. Musel se rychle rozhodnout. Letmo zkontroloval stráže, jestli se stále dívají jiným směrem a vyběhl za Zorkou.
Zorii z Vartenberka se opravdu podařilo dostat se nepozorovaně až do hradu. Nestarala se o to, jestli jde Jaromír za ní nebo jestli ho třeba někdo nechytil. Pro ni bylo důležité, aby se dovnitř dostala aspoň ona. Potřebovala se co nejdříve dostat ke svému Triolu.
Uvnitř to vypadalo překrásně, ale ani se dlouho rozhlížet po hradě nemohla, neboť se jí dostalo nemilého překvapení. Naproti ní stál Augustin z Rýzmburka. Byl úplně sám, Zorka nikde neviděla žádné stráže. Pomyslela si, že by se z toho ještě nějak dostat mohla.
„Nemyslel jsem si, že by se sem, na Rýzmburk, mohla sama vydat dcera pána z Vartenberka. To sis myslela, že se ti tady podaří nepozorovaně proniknout? Ale mám radost, takového vězně jsme tu ještě neměli,“ pronesl Augustin s nadšením.
Zorka se zděsila. On ji opravdu nenechá utéct! Ale chtěla se o to aspoň pokusit. V rychlosti vytáhla svou dýku, kterou měla schovanou za pasem a rozběhla se ke svému nepříteli. Jenže Augustin byl silnější, nenechal ji, aby ho napadla. Dýku jí vyrazil z rukou a znemožnil jí další pohyb. Mezitím se přiřítilo pár stráží, kteří vlekli Jaromíra. Augustin je nechal oba zavřít do temné hradní věznice.
Když strážný Kamil za nimi zavřel vězení a odešel, byla všude okolo naprostá tma. Zorka se chytila mříží věznice a zacloumala jimi. Ani se nepohly. Poté přešla na druhý konec kobky a znaveně si sedla.
„Tohle jsem nechtěla... Jak se odsud dostaneme?“
„To nevím. Třeba nás jednou pustí...“ uvažoval Jaromír.
„Jednou? Ale kdy?“ Oběma bylo jasné, že to může být klidně i za několik let. Nebo taky vůbec nikdy.

Aneta s Lenkou, dcery Boreše z Rýzmburka a sestry Augustina, byly obě tak rozdílné! Lenka se více přikláněla k názorům svého otce i bratra, byla hodně zákeřná. Jejím opakem se stala Aneta. Neměla ráda ani jednoho z nich, nesnášela rod Hrabišiců. Dobře věděla o jejich plánech proti Vartenberkům a absolutně s nimi nesouhlasila. A teď, teď mají táhnout ke Střekovu a vyhnat je z tama! Ne, to nemohla připustit! Musela něco udělat! Boreš i Augustin znali její postoj, proto ji nezasvěcovali do svých plánů.
Když se Boreš vydal sestavovat vojsko, aby mohli brzo vyrazit do bitvy, a Augustin mluvil cosi o tom, že jde zatknout nějaké vězně, se Aneta rozhodla udělat odvážný krok. Opatrně se vkradla do otcovy pracovny. Sama sem nikdy nevstupovala, ale teď musela. Potřebovala zjistit něco víc o jeho plánech a doufala, že se jí podaří něco najít v tomto pokoji. Přiběhla ke stolu a začala se probírat papírama, které zde byly jen tak pohozené. Našla jen nějaké plány o brzkém napadení Střekova, ale nic co by ještě nevěděla. Začala prohledávat šuplíky. Bylo v nich spousta různých dopisů a nedůležitých spisů. Pořád nic! Když už to chtěla vzdát, objevila malou krabičku, ve které našla zvláštní křišťál. Pozorně si ho prohlížela, ale netušila, co to je a kde se to vzalo v otcově stole. Pro jistotu si ten šperk schovala do váčku u pasu a prázdnou krabičku vrátila do stolu. Rychle všechno uklidila tak, aby nikdo nepoznal, že tam byla, a z otcovy pracovny se vytratila.

Další den již brzy z rána stálo před Střekovem část četného vojska Boreše z Rýzmburka. S tímhle oddílem sem přijel sám, bez svého syna. Augustin se rozhodl, že se dostaví až později, až dá dohromady další vojáky.
Vartenberkové měli sice malé vojsko, ale naštěstí jim přišli na pomoc i rytíři z Kyšperka. Bitva mohla začít. Pár Střekovanů, včetně Beneše, Martina a Filipa, se vydalo dolů pod hrad, aby se aktivně zapojilo do bojů o ochranu vlastního domova. Ostatní bránili hrad zpoza hradeb. Někteří si vzali luky a šípy a snažili se sestřelovat nepřátele shora.
Několika Vartenberkům bylo již divné, kde může být Zorie a Jaromír v tuhle těžkou dobu, ale většina se tím ani nezabývala. Teď se museli soustředit na vítězství této bitvy.

Na Rýzmburku se právě připravoval Augustin, aby mohl konečně vyrazit na cestu. Sestry s sebou brát nechtěl, někdo musí přeci hlídat hrad, takže si je nechal zavolat, aby si s nimi promluvil.
„Za chvíli vyrážím, tak doufám, že se o Rýzmburk postaráte.“
„To rozhodně!“ zajásala Lenka, že bude mít celý hrad na starosti.
Aneta mlčela, nechtěla se zapojovat do jejich rozhovoru, pokud to nebylo nezbytně nutné. Raději bedlivě poslouchala, o čem se baví.
„Jak dlouho potrvá, než se vrátíte?“ vyzvídala Lenka.
„Těžko říct. Nejspíš, až se Vartenberkové rozhodnou odejít ze Střekova.“
„Nemyslím si, že to bude brzy. Ale pak... Když se to povede, mohla bych pak dostat Střekov já?“ usmála se nadšeně.
„O tom si promluvíme později,“ mrkl na ni Augustin.
Oba jsou stejní, pomyslela si Aneta a přála si, aby jejich bratr už konečně odjel. Aspoň bude mít klid. Nelíbilo se jí, že nedokázala zabránit útoku na Střekov, ale neměla ani jak to udělat. Teď se musela jen koukat, jak to dopadne. Doufala, že se jí aspoň podaří nějak vyjít se sestrou, aby neprovedla nějakou hloupost.
Vypadalo to, že Augustin už odejde, ale ještě se otočil k Lence a poznamenal: „Abych nezapomněl, dole ve vězení máme zajímavé hosty. Od Vartenberků. Tak se o ně taky můžeš postarat, jestli chceš.“
Augustinovi bylo asi jedno, že je tam i Aneta a že ho slyší. Nejspíš si myslel, že to před ní mohl říct, když je taky z tohoto rodu. Anetu ta informace ale pořádně zaskočila. Něco takového vůbec nečekala! Takže přeci jen tu bylo něco, čeho by mohla využít proti otci i bratrovi. Navíc teď budou oba kdoví jak dlouho pryč. V cestě jí stojí jen mladší sestra, ale ta je víceméně neškodná. Té se bát nemusí. Už se těšila, až Augustin odjede do bitvy.
Netrvalo dlouho a jejich bratr konečně odkráčel ven, sedl si na svého koně a odvedl celý oddíl vojáků ke Střekovu.


 celkové hodnocení autora: 80.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 10 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 05.05.2013, 11:16:45 Odpovědět 
   Zdravím.

Jak by řekl klasik: "Chtělo by to se více položit do příběhu!" Ono, čtenář nemusí být plně součástí příběhu, i mé maličkosti se zdá, že krapet "kloužeš po povrchu" (ale prosím, nic ve zlém). Mé "předpoklady" se vyplnily, naši dva (krapet) lehkovážní a naivní hrdinové se stali nedobrovolnými zajatci (na jedné straně se to dalo tušit a na druhé, kdyby se nic nedělo, bylo by to o ničem).

Co se chybek, překlepů a dalších případných nedostatků týče, vyloženě mne nic neplesklo do tváře. Jak už jsem řekl, chtělo by to více detailů (ne všichni čtenáři mají dostatečně širokou fantazii a občas je jim potřeba pomoci "správnými detaily na správném místě") a také zapracovat více na "stylistice" - netvrdím, že by bylo toto vyprávěni špatné, ale po pravdě, každý text jde (či lze) zdokonalovat.

Nechci však zasahovat do Tvého stylu či pohledu na věc, autor píše a čtenář pak nad samotným textem dumá. Pokud má pocit, že má autor navíc, či z textu nevydoloval více (viz skryté rezervy), pak se může ozvat!

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 05.05.2013, 11:19:25  
   Šíma: P.S. Ještě maličkost, kterou jsem zakecal:

Ono to není jen tak, na jedné straně je Zorka se svým "přítelem" sice zajata a na první pohled se oba stali velmi ceněným artiklem (i co se vyjednávání týče - jako rukojmí), na druhé naši záporní hrdinové - uchvatitelé - netuší, že mají "škodnou" i ve svých vlastních řadách (jedna z dcer hradního pána?). Zde je pěkný prostor nejen pro zášť, zlobu a nenávist, ale i pletichy a intriky (a třeba i pomstu, o zradě ani nemluvě). ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Maura.A
(20.3.2019, 22:36)
Danny Rain
(13.3.2019, 14:09)
Moni mini
(10.3.2019, 15:31)
Jan Zindulka
(9.3.2019, 17:09)
obr
obr obr obr
obr
Zeď - osmá část
Charlotte vL
HLEDÁ SE SKY WA...
Danny Jé
Feministické po...
Lukaskon
obr
obr obr obr
obr

Malíř a básník
Jndřich
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr