obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915228 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39280 příspěvků, 5723 autorů a 389252 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Nebezpečná hra - kapitola IV. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Nebezpečná hra
 autor Ivuše publikováno: 05.05.2013, 21:29  
 

Kapitola IV.

Nesnášel jsem mnoho lidí pohromadě. Už jenom přítomnost mi vadila a stejně jsem se ocitl na místě, kde to lidmi praskalo ve švech. Ještě možná před patnácti hodinami, jsem seděl doma a přemýšlel vůbec o životě samotným. Poslední dobou jsem si přišel jako filozof. Být či nebýt, toť otázka.
Podíval jsem se na svou pravou stranu, kde se důležitě natahoval Ondřej Nestratil, aby lépe viděl do ringu.
Šmejd. Jako by ten člověk vytušil, kdy má zasáhnout, aby se mu později dostalo oplátky. Před necelým rokem, jsem si půjčil od lidí, kterým se prachy prostě vracet musí. Nestratil, se objevil jako nějakej pitomej anděl a vysolil docela slušnou sumičku hotově. Tehdy mi zachránil kejhák a já mu za to byl dost zavázanej.
Když mi zavolal, že s ním poletím do Ameriky pro jednu zápasnici, kterou pak vycvičím, trochu mě zaskočilo, kolik toho o mně ten parchant ví. Už dřív jsem trénoval pár lidí na roční zápas, ale vždy jsem si udržoval anonymitu, která se skvěle hodila pro pozdější oplejtačky s policajtama. Ti, kteří si své „koně“ nechávali trénovat, to přivítali, protože nikdo nemá zbytečné peníze na přetahování trenéra od jednoho k druhému, když do ročenky vstoupí. Jenže jsem tři roky už nikoho netrénoval, poslední zápasník, kterého jsem měl, vycvičit zemřel hned v prvním kole. Příjem peněz zmizel a tím začali moje půjčky. Až do teď.
Nepokoušel jsem se zatím Ondřejovi vysvětlit, proč žena není vhodným kandidátem na ročenku, ale on vypadal zoufale. Slíbil mi velký prachy za to, když udělám pro její tréning cokoliv. Netušil jsem kolik je schopnej vypláznout za to, aby tu holku přetáhl z wrestlingu do jisté sebevraždy, ale nejspíš ho to moc nezajímalo a měl v rukávu jiné trumfy.
Zápas, který probíhal, jsem moc nesledoval. Osobně mi wrestling neříkal nic jiného, než domluvené divadlo a schopnosti některých zápasníků, nestály za nic.
„Co myslíš, ten chlap v tom modrým je docela dobrej, ne?“ Šťouchl do mě z ničeho nic Ondřej. Chvíli jsem pozoroval, jak si chlápek podává o dost lehčího a hlavou mu naráží o podlahu.
„Je jen silnej, nic víc,“ okomentoval jsem to po pár minutách. Ondřej přikývl a dál sledoval dění. Lidi okolo mě, křičeli a já zatínal zuby, abych toho amíka, kterej mi opakovaně pískal do ucha, neuzemnil.
Když ty dva ze sebe vymlátili duši, nastoupil do ringu svalovec v kapsáčích, bez trika a něco anglicky žvanil do mikrofonu. Lidi bručeli. S mojí špatnou angličtinou jsem pochytil jen jméno Angel Night a něco o špatným sexu. Pak se na skoseném molu objevila drobná dívka s ohnivě rudými vlasy a rozhořčeným výrazem. Došlo mi, že celou dobu se jí pokoušel zesměšnit, aby se nejspíš schýlilo k nahranému boji.
Angel Night podlezla pod provazy a rázně napochodovala k muži.
Skvělá herečka, pomyslel jsem si a uvažoval, proč to nezkusí u filmu a nechá se dobrovolně mrzačit.
Něco vyjekla, ale to ušlo všem uším mimo svalovce.
,, Do you want to say something to us?“ uchechtl se a přiblížil k ní mikrofon. Na místo odpovědi, mu mikrofonem rozsekla kůži pod okem. Seděli jsme dost blízko, abych viděl, že mu z rány teče krev.
Přistihl jsem se, jak se usmívám. Tomu hezounovi spadla čelist. Bylo vidět, že je to bojovnice, teď jen vědět co dokáže. Nemusel jsem se ptát Ondry, zda je to ta pro kterou tu jsme, napověděl mi jeho vzrušenej obličej.
Dívka letěla do rohu ringu. Svalovec na ní. Trochu mi nezapadlo, proč nezůstala v rohu, však to mělo být součástí představení. Wrestleři se občas pohybovali docela ležérně a na zemi se váleli daleko víc, než by po odpovídající ráně měli. Tohle bylo trochu jiné, přestávalo se mi to líbit. Chlápek dívku popadl a nechal ji vykrýt vlastním obličejem koleno. Hra nabývala na surovosti a nějaké nahrané chvaty se tu nekonaly. Po pár letech trénování a osobních zkušeností jsem odhadoval situaci.
„Zabije jí,“ broukl jsem směrem k Ondřejovi, který si to začínal také pomalu uvědomovat.
„Chci, ji. A živou.“
Zvedl jsem se a snažil se projít mezi povzbuzujícím davem k nízkým, železným zábradlím. Ve chvíli, kdy ji přetočil a sevřel nohama, jsem trochu přichvátl. Netušil jsem, co zamýšlí do doby, než si ji nadhodil nad hlavu a mířil k rohu ringu.
Někdo na mě křičel anglicky, ať zastavím. Přeskočil jsem zábradlí. Hrábl po mě chlap z ochranky. Popadl jsem ho zezadu za krk. Dostalo se mu osobní seznámení s železnou konstrukcí, která zabraňovala lidem, dostat se blíž k ringu. To už si mě začínalo všímat více lidí, i komentátor.
Hbitě jsem podlezl pod provazy a rozběhl se k hromotlukovi s dívkou nad hlavou. Ve chvíli, kdy ji chtěl pustit, jsem do něj narazil ramenem. Dívka mu vypadla z rukou přímo mimo ring. Chlápek se nechápavě otočil. Zmerčil mě a v jeho vyhlazeném obličeji se rozprostřela zuřivost.
Vrhnul se na mě. Kopem chodidla do stehna jsem mu překazil jeho chůzi vpřed. Zapotácel se. Než stačil chytit stabilitu, uštědřil jsem mu ránu zprava, zleva a kopem z otočky do obličeje, ho poslal k zemi.
Lidi řvali, show se jim líbila.

Rázem jsem místo zlomené páteře a jisté smrti cítila, jak letím mimo ring. Ten šmejd si se mnou hrál. Zvedla jsem se na ruce a kolena. Dlouho mu nemůže trvat, aby se ke mně dostal. Chytnul mě za rameno. Vzala jsem ho za zápěstí a vší silou ho protočila před sebe, připravená mu zpřelámat nos.
Byl lehčí, než bych čekala. Pěst jsem zarazila nad hlavou někoho, koho jsem v životě neviděla. Podívala jsem se směrem k ringu. Tam ležel John, který se sotva hýbal.
„Dost! Já s tebou nechci bojovat!“ Okřikl mě česky. Překvapeně jsem zamrkala. Už pár let jsem neslyšela rodilou řeč. Spustila jsem napřaženou ruku a sedla na nohy. Neznámej se sebral ze země.
„Co ste zač a co tu děláte!“ Vyjekla jsem na něj, v krvi mi stále koloval adrenalin a srdce bušilo jako o závod.
„Měl jsem jen zabránit tomu, aby vás zabil.“
„To by se nestalo,“ odsekla jsem vztekle, stoupla si a rázovala pryč.

V šatně jsem vztekle práskla židlí, proti kosmetickému stolku. Zrcadlo, které bylo jeho součástí, se rozlétlo na kusy. Ostatní přítomní se na mě dívali, jako bych spadla z měsíce. Některé holky se rozhlížely, zda neuvidí kameru, která by natáčela můj počin jako součást vystoupení. Byla jsem vzteky bez sebe, aniž bych pořádně věděla proč.
Z dálky byly slyšet hádající se hlasy, které se přibližovaly.
,,Co to mělo k sakru znamenat!“ Dveře se rozletěly a do místnosti vpadl bělovlasý vysoký chlap v obleku, sám ředitel společnosti KSF a za ním dofuněl Jim.
„Co?!“ štěkl znova, rozzuřeně jsem se na něj povívala. Nenapadlo mě nic, co bych mu na to mohla říct. Shodou náhod byl John jeho syn.
„Ty už si v žádný společnosti neškrtneš, jasný?!“ soptil dál.
„Cože?!“ Tohle mě odrovnalo.
„Ohrožuješ život ostatních! Tvoji kamarádíčci si skáčou z davu a mlátí moje zápasníky!“ Volně bych to přeložila jako „Málem jsi mi zabila syna!“
„Seber se a vypadni! Tady už tě vidět nechci!“ Vhodil po mě balík peněz, co měl v ruce, otočil se na patě a zmizel. Jim mi věnoval omluvný pohled a znovu se jako pes rozběhl za ředitelem. Zůstala jsem stát jako přimražená. Žádné zápasy před kamerami, rovnalo se žádné prachy. Mohla jsem si zápasit jen v malých klubech, kde peníze nebyly takové, aby člověk mohl normálně žít. Podělanej John a jeho otec! Bankovky teď volně dopadaly na podlahu. Rozčíleně jsem je začala sbírat a cpát si je do kapes. Někdo se lehce dotknul mé paže. Byla to Serena. Jenom jsem zavrtěla hlavou, popadla batoh, se kterým jsem přišla a vypálila ze šatny. Tichými chodbami se ozývaly jenom mé kroky. Do očí se mi hrnuly slzy. Všechno končilo, v Americe už definitivně.
Venku byl studený vzduch. Stále ještě v tílku jsem si zimu moc neuvědomovala.
„Kateřina Slavkovská?“ Další českej hlas. Chlápek v obleku se opíral ležérně o zeď budovy a zapaloval si.
„Vy chcete co?!“ Zastavila jsem se a dívala, jak vyfukuje kouř. Neuvědomila jsem si, že mluvím anglicky. On mi rozuměl.

Kateřina vypadala navztekaně, ve světle lamp jsem si povšimnul, že pláče. To bylo pro mě lepší, než bych si mohl přát. Nejspíš jí pohrozili vyhazovem, nebo ho rovnou dostala.
,,Vás,“ odpověděl jsem jí česky.
,,Tak to si nechte zajít chuť.“ Naladila se na češtinu a její hlas byl o poznání hrubší. Znovu se rozešla. Čas nadhodit svou nabídku.
„Měl bych pro vás něco, co by vás mohlo zajímat,“ křikl jsem za ní. Zastavila se a automaticky se otočila.
„Mohla byste si vydělat tolik peněz, že dokonce života byste nehnula ani prstem,“ vybalil jsem rovnou. Lidi na peníze slyšeli a ona byla takový druh člověka.
„Nejsem žádná štětka,“ oznámila mi rovnou.
„Ne jste zápasnice. A také se to týká vašeho otce,“ další motiv, na který očividně slyšela. Rty se jí stáhly do úzké přímky. Pustila batoh na asfalt a přešla rovnou ke mně. Vítězně jsem se usmál. V tu ránu mi do obličeje přilétla její pěst.
„Kurva to bolí!“ zaúpěl jsem a chytl se za nos. Cigareta mi vypadla z ruky. Do očí mi vyhrkly slzy.
„Co ste doprdele zač!“ vyjekla, vzala mě za rameno a přitiskla na stěnu. Pokoušel jsem se zaostřit a nemyslet na bolest v obličeji. Potřeboval jsem ji.
„Přiletěl jsem za vámi z Prahy, váš otec je mrtvej a …“
„A co mi je po něm! Chlast ho zabíjel už předtím!“ Nahrávala mi víc, než si uvědomovala.
„Jaroslav?“ Zatvářil jsem se překvapeně a začal dělat to, co mi jde nejlépe, lhal. Její stisk trochu polevil.
„Neznal ste ho!“ odbila mě, ale její hlas nebyl přesvědčivej. Stačí málo a bude moje, ještě stihneme letadlo do Prahy.
„Ale znal, vyprávěl mi o vás a taky se přihlásil na roční zápas, chtěl vám dát peníze, co vyhrál, ale …“
„Jaký peníze, jakej zápas! O co vám jde!“
,,Nevíte to? Váš otec se přihlásil na nelegální zápas, který se koná jednou ročně v Praze. Říkával mi, že všechny peníze chce dát vám, abyste se měla dobře a neměla ho v paměti jako opilce. Říkával „ta moje …“
,,Katuška,“ zašeptala a zcela mě pustila. To bylo snadný. Málem jsem si zatleskal nad tím, jak dokonalej lhář vlastně jsem.
,,Nabízím vám peníze a člověka, kterej je za jeho smrt zodpovědnej,“ zkoušel jsem své štěstí dál. Podívala se na mě. Na tváři se jí odehrával souboj pocitů.
„Ne,“ zavrtěla hlavou a odstoupila ode mě, jako bych byl nakažlivej. Popadla batoh a vzdalovala se do tmy.


 celkové hodnocení autora: 95.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 5 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 05.05.2013, 21:28:41 Odpovědět 
   Zdravím.

Konečně se oba hrdinové setkávají... ONA jako bojovnice s "hranými zápasy" a ON jako trenér nelegálních zápasů. Opět jde o hru (a to nejen na city). Jak se zdá, ke konci této části se Kateřina zachovala jinak, než by se od člověka toužícího jen po penězích očekávalo. Opět jde o dialogy i popisy k věci. Jen mi krapet nepasuje vyprávění z první osoby (u obou hrdinů, jak z jejího, tak z jeho pohledu). Možná by vyprávění z třetí osoby příběhu slušelo více, ale v tomto případě jde jen o můj názor... Tolik Ti do toho mluvit nemůžu! ;-)

Našel jsem několik chybek a nedostatků (pozorný čtenář si všimne), pokud svůj text řádně neopečuješ, může pak působit krapet odbytě a neupraveně (něco jsem vypsal níže).

Co mi padlo do oka:
=============

-- Příjem peněz zmizel a tím začali moje půjčky. -- začaly (TY půjčky)

-- „Co myslíš, ten chlap v tom modrým je docela dobrej, ne?“ Šťouchl do mě z ničeho nic Ondřej. -- šťouchl (nechal bych malé písmenko na začátku věty, která navazuje na přímou řeč, viz uvozovací věta)

-- ,, Do you want to say something to us?“ uchechtl se a přiblížil k ní mikrofon. -- (pozor na mezery navíc v textu a bacha i na uvozovky, pokud nechceš mít zbytečné starosti s uvozovkami "nahoře a dole", používej jen ty nahoře)

-- Nemusel jsem se ptát Ondry, zda je to ta pro kterou tu jsme, napověděl mi jeho vzrušenej obličej. -- (před "pro" bych vrazil čárku, spočítej si slovesa)

-- Svalovec na ní. -- (spadl na ni - na tu ženu - nebo letěl za ní - za tou ženou?)

-- „Dost! Já s tebou nechci bojovat!“ Okřikl mě česky. -- okřikl (jukni do pravidel, zagooogli, nebo mrkni na oblíbenou knihu oblíbeného autora, jak je to se vztahem přímé řeči a uvozovací věty - tedy i co se týče užitých interpunkčních znamének a velikosti počátečního písmene u uvozovací věty)

-- „Co ste zač a co tu děláte!“ Vyjekla jsem na něj, v krvi mi stále koloval adrenalin a srdce bušilo jako o závod. -- (jde o otázku, vrazil bych na konec přímé řeči také otazník - s vykřičníkem se snese, zvláště v případě, když jde o otázku s důrazem)

-- ,,Co to mělo k sakru znamenat!“ -- (i zde bych sázel na otázku)

-- Volně bych to přeložila jako „Málem jsi mi zabila syna!“ -- Volně bych to přeložila jako: "Málem jsi mi zabila syna!"

-- „Přiletěl jsem za vámi z Prahy, váš otec je mrtvej a …“ -- (mezery navíc textu také nesluší)

-- Ale znal, vyprávěl mi o vás a taky se přihlásil na roční zápas, chtěl vám dát peníze, co vyhrál, ale … -- (opět mezera navíc)

-- ,,Nevíte to? Váš otec se přihlásil na nelegální zápas, který se koná jednou ročně v Praze. Říkával mi, že všechny peníze chce dát vám, abyste se měla dobře a neměla ho v paměti jako opilce. Říkával „ta moje …“ -- (pozor na uvozený text v již uvozeném textu, zde v přímé řeči, použij radějí jednoduché uvozovky, pak v tom není zbytečný zmatek) -- ... Říkával: 'ta moje'..." (nevypisoval jsem celý text)

Tož tak, snad jsem Ti tu nenasekal další šotky (viz práce šotků Překlepníčků). Hezký večer a ať se daří!
 ze dne 05.05.2013, 21:52:02  
   Šíma: To bych si nedovolil, nakonec o "bojových sportech" nevím ani "ň" a mohl bych skončit také K.O. ;-))) (dělám si legraci)
 ze dne 05.05.2013, 21:37:09  
   Ivuše: Všechny postřehy mám pečlivě uložené, bohužel jsem v jednom kole a jsem vyřízená a zmůžu se jen na vkládání. Ale nejsem lemplovatá a proto po dokončení se vrhnu na všechny úpravy, kosmetické, vypravečcké a hlavně pravopisné. :)
Jen mě zatím netlučte :))
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
Petronela Patricellí
(9.7.2019, 20:54)
Marfy
(7.7.2019, 22:14)
obr
obr obr obr
obr
Lukášův život
AnnaSova
Prosím, nevhazu...
Salor
Nic není jisté ...
Miss Rebeka
obr
obr obr obr
obr

Moderní láska
Creshaw
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr