obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo žije z naděje, zemře hlady."
Walter Benjamin
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39397 příspěvků, 5729 autorů a 389839 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Podivný odposlech ::

Příspěvek je součásti workshopu: Život jako hra
 redaktor čuk publikováno: 26.05.2013, 21:56  
Alegorie, analogie, algoritmus. Koho jsem odposlouchával? Pro koho jsme něčím podobným? Je možno se vzbouřit?
 

Stojím připraven v první řadě šiku.
Za mnou je seřazena honorace, snad se tam rozkládá i nějaký středověký hrad s věžemi, jezdectvem, střelectvem, králem a královnou. Tuším, že se chystají do boje a já mám tu čest být vpředu.

Proto se musím dívat před sebe, tam je prázdný prostor bojiště. Snad kdybych dohlédl dále, uviděl bych svého protivníka, podívejme: dvojníka, ale v opačné barvě než mám já. Je celý černý. Raději si toto konstatování zapřu, abych nebyl obviněn z rasismu.

Mrknu doleva: i tam jsem já nebo někdo ode mne neodlišitelný. Dokonce dva takoví. Mrknu doprava: tam jsem dokonce pětkrát.
Je nás tedy osm v jedné lajně, osm čekajících. Čekajících na povel kdy vyrazit.

Říkal mi: „Stůj na místě, kam jsem tě postavil! Mám pro tebe malý čtverec plochy,“ řekl mi.
Tak tam stojím.

A řekl mi: „Čekej. Sám od sebe nikam nechoď!“
Pročež tak tam čekám.

Kdo mi to říkal? Nevím. Slyším jen hlas, a je to hlas mého pána. Neznám ho. Tedy spíš jej vyciťuji beze slov, protože nikdo jiný ten hlas neslyší.

A taky mi říká:
“Až ti dám povel, jdi jenom tam, kam ti určím.”
Tím ze mne padá odpovědnost za vše, co udělám. Paradoxně je to svoboda, nebo lépe řečeno osvobození od své odpovědnosti, od povinnosti přemýšlet.
Možná, že je to dobře, protože mé vnímání a algoritmus jednání jsou omezeny. Nejen místně, ale i časově.

Paměť mi neslouží, což je velký handicap pro mne, a slyšel jsem, že i pro lidi. Někdy je zapomnětlivost i předností.

Vím jen, že jsem něco podobného prožíval v minulosti, ale zapomněl jsem, co to bylo.
Pouze mi vytane na mysli: občas jsem se pohyboval, asi časově neplánovaně. Ale když, tak vždycky dopředu rovně před sebe. Nevím však, jak daleko: jedna, dvě… Existovaly i výjimky: někdy nejen dopředu, ale i šikmo do strany.

Přednost zapomnětlivosti je v tom, že ze své minulé historie nemohu odvozovat algoritmus pro budoucnost. Zřejmě není daný dědičností, ale uvědoměním si, jak mě má výchozí pozice předurčuje. A jak mě předurčuje algoritmus myšlení mého pána. Pokaždé trochu jinak.

Chování mého pána nemůže být náhodné. Ale jaké je vlastně? Jenom vím, že mu často není jasné, jak dál, a že se také mýlí. K němu nedohlédnu, když se musím dívat stále vpřed.
Jaký je on? Nevím, ale musím mu věřit, že činí dobře.

Vždycky před každým pohybem se mě můj pán dotýkal. Pak se něco dělo. Celý prostor bojiště byl různě zaplněn bojujícími, zmatek, i když se jednalo o poziční boj nebo divoký hon na Jeho Veličenstvo. I já jsem se občas pohyboval.

Jak boj skončil? Málokdy se to dozvím.
Čísi ruka mě většinou v závěru mého přítomného života brávala někam pryč.
Dá-li se však má existence nazývat životem. Kam, to už se mi nevybavuje. Asi na odpočinek. Kdy? Vím jen to: někdy dřív, někdy později. Doba mého aktivního působení, mé užitečnosti, dá-li se to tak říci, byla různá, podle mne nepředvídatelná.
A mám dojem, že ani můj pán to dopředu nevěděl. Anebo věděl, ale jeho úmysly hatil černý nepřítel.

Ztrácím vědomí. Pak zase čekám na své znovuzrození.
Snad je to druh přeměny. Reinkarnace: do stejné formy a obsahu, jen s jiným osudem. Do první řady v šiku. Třeba do jiného místa v ní. Postaven rukou náhody. Alespoň bude nějaká změna, můj pohyb bude pravděpodobně odlišný.

Můj pán může mít jméno Osud. Osud však může přijít i odjinud, z jiné ruky. Jsou tací, kteří hlásají, že můj šéf je můj Bůh. Pak ta jiná ruka by mohla být rukou Ďábla.

Jaké jméno mám však já? Jsem vůbec tvor, k boji zrozený voják, nebo jsem někdo skrytý za umělou nehybnou tváří, trpělivý poslušný jedinec, jehož hlas lidé neslyší?
Mé jméno se od reinkarnace k reinkarnaci mění. Třeba někdo uhádne, jaké jméno mám v tuto chvíli. A možná pochopí, že jsem výkladní skříní jisté alegorie.

Neodvažuji se o lidech tvrdit, že nějaká vyšší hra je lidským životem nebo že lidský život je jen hrou.

Jsem však přesvědčen, že můj život je cizí hra. Pouze hra. Žitá bez mé vůle. Hrána někým, koho zahlédnu jen v polospánku, než mě strčí do futrálu nebo krabice, kde čekám v nevědomí.

Někdy se mi zdají sny. Že budu ztracen, vypadnu z toho futrálu nebo z krabice, ze soukolí opakování.
Možná, že se jen zakutálím. Prostě někam jinam.

Nebo že se objeví nějaký šílený vědec, zbaví mě otroctví, vdechne mi vlastní vůli. A třeba nastane revoluce, kterou nikdo nečekal. Začne to koncem loutkové monarchie. A pak…?
Třeba přijde na řadu ten za člověka maskovaný loutkář.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 18 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 36 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Apolenka 29.05.2013, 10:30:28 Odpovědět 
   Pro koho jsi něčím podobným? Tak pro mne rozhodně ne, milý filozofe!
Ale máš pravdu, v životě to tak chodí. Jsou lidé - figurky, jež se nechávají vést... některé zcela dobrovolně, dokonce rády.
Skvělé dílko... stojí za to, přečíst ho víckrát.
 ze dne 29.05.2013, 12:28:02  
   čuk: Děškuji ti za přečtení a zamyšlení. Uhodilas hřebík na hlavičku. Otázka jest, zda nejsme všichni nějak neviditelně vedeni.
 Brblalu 28.05.2013, 13:20:40 Odpovědět 
   Přidávám se k ostatním, taky se mi líbí nápad, hodnotit šachovou bitvu z pohledu pěšáka, originální.
Mimochodem, vždycky jsem chtěla umět hrát šachy, ale asi na to nemám hlavu. :)
 ze dne 28.05.2013, 22:47:38  
   čuk: Díky za přečtení a kladné hodnocení. Šachy jsou příliš bojovou hrou. Zkus hrát hru Go.
 salvator 28.05.2013, 11:25:09 Odpovědět 
   Ahoj Jiří,
přemýšlející pěšec v téhle hře, nejspíš jediný z ostatních, zkoumá svou vlastní situaci a svůj daný úděl ve svém světě. Tak, jako, troufl bych si říci i autor, přemítá o svém životě, který jednoho dne zapomene tak, že si poté, už nedokáže vzpomenout kým to vlastně byl před tím. Snad jeho hvězda zasvítí jasněji a stane význačnější figurou ve hře, králem však být netouží. Přeji mu štěstí. Ale vím, že je to málo. I tak.
Dalimil
 ze dne 28.05.2013, 22:44:46  
   čuk: Ahoj Dalimile. Díky moc za přečtení i přiléhavý koment.
 kulička 28.05.2013, 9:42:35 Odpovědět 
   Musím mu věřit, že činí dobře :) pobavilo i přinutilo k zamyšlení. Parádička.
 ze dne 28.05.2013, 22:43:39  
   čuk: Děkuji za přečtení. Pokud se líbilo, pobavilo a přinutilo k zamyšlení, pak mám z toho radost.
 obaleč 28.05.2013, 7:18:43 Odpovědět 
   Předvedl si moudrou hru, která vlastně hra je i není, obdivuji co jsi vymyslel.
Ahoj
 ze dne 28.05.2013, 7:49:01  
   čuk: Jsem rád, že jsi přečetla a že se ti líbí (i líbím.).
 Maruška 27.05.2013, 20:38:34 Odpovědět 
   Šachy jako alegorie na svobodu lidského rozhodování - super. Kvalitka jako vždy.
 ze dne 28.05.2013, 7:47:55  
   čuk: Díky za přečtení. Vystihla jsi podstatu celého textu
 Loretten 27.05.2013, 18:03:06 Odpovědět 
   Líbí se mi pohled pěšáka na věc. Vlastně je to jen figurka bez vlastní vůle. Trochu mě celé dílko vybízelo k myšlence, že jsme vlastně všichni takoví pěšáci, kterými stále někdo manipuluje. A to bohužel nemá daleko od reality. Možná vůbec, to už je asi jen úhel pohledu. :)
 ze dne 28.05.2013, 7:47:05  
   čuk: Díky. Sdílím s tebou stejný pocit, Ale je i možnost vzpoury.
 mylencz 27.05.2013, 10:10:29 Odpovědět 
   Moudře a stylisticky výborně podané zamyšlení s hlubším přesahem, jaxme u autora zvyklí...
Líbilo se mi moc.
 ze dne 28.05.2013, 7:46:15  
   čuk: Tvá chvála mě těší, někdy pocit toho odposlouchávaného mám
 Šíma 26.05.2013, 23:36:34 Odpovědět 
   Zdravím.

Šachová hra mne napadla už od začátku, ale její pojetí a prožívání hlavní postavy (v tomto případě Pěšce) mne navnadil a přiměl k zamyšlení, zdali s námi ten Osud fakt nehraje šachovou hru, ve které máme svou roli (ať už jsme Pěšcem, Střelcem, Koněm, atd.). Kdo ji určuje? Čím být a jak hrát? Život a hra z pohledu "figurky". Další čtivý textík, který si "vzal" zadání workshopu doslova a do písmene. I v životě jsou mezi námi obyčejní "pěšáci" a "honorace", jen ta šachovnice je krapet větší a hra složitější... Uf! ;-)
 ze dne 28.05.2013, 7:45:09  
   čuk: Díky za koment: hrdina se jmenuje C2 podle místa, kde stojí.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
6. Darl
kadla
Není to málo?
Bira
Panenky - 2.
Amater
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr