obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Charakter člověka je jeho osudem."
Hérakleitos
obr
obr počet přístupů: 2916061 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Je ráno ::

 autor Bartoloměj publikováno: 26.05.2013, 18:49  
Nepsáno jen mnou.
 

Je ráno. Slunce už dávno svítí, přesto nehřeje. Deka, na které snídáme, je nepříjemně nasáklá rosou a stejně mokré ponožky mě studí do chodidel. Přesto se tvářím, jak je krásné posnídat v trávě.
Mezi jednotlivými sousty mi vykládá, co budeme dnes dělat. Takhle plánuje každé nedělní ráno. Plány, které se snad nikdy nepodařily splnit a nakonec vždy skončíme na náměstí.
Sedá si pod strom, otevírá knihu a předstírá, že si tuto chvíli náramně užívá. Jen občasné drkotání zubů a fialová barva rtů dokazuje něco úplně jiného.
Přijde mi jako dítě. Vtáhnout se do tak naprostého kýče, jako je snídaně v trávě. Proti kýči nic nemám, člověk se nikde lépe nevykálí tak jako na růžovém záchodovém prkénku s motivy růží. Ale tenhle kýč není příjemný. Kýč je vlastně vždy jen obraz, obraz něčeho dokonalého, jakási Platónská idea. Jenže stejně jako neexistuje dokonalost či idea, tak stejně nelze převést kýč do reálného světa. Vždy tu bude studená rosa, mokrá deka, nehřející paprsky či na tom záchodě s růžovým prkénkem urvané splachovadlo. Zbývá nám jen si na kýč hrát. Jako děti.
Jdu odnést nádobí. Schválně ho nedávám do myčky, ale odkládám na kuchyňskou linku. Vím, že to nenávidí. Taková msta za zkaženou snídani
Dopoledne jdeme do města. Jen tak. Prostě si sednout na náměstí. Nevím, co ji tady neustále láká. Bereme si s sebou knihy, to nás spojuje. Večer si pak z nich předčítáme zajímavé myšlenky a pasáže, na které jsme během dne narazili. Ona začíná první. Když jsem na řadě já, většinou usne.
Nečtu. Pozoruji na náměstí lidi, nikdy jsem neviděl tolik exotů jako tady. A mezi nimi ona. Prochází se po náměstí, bez cíle a pozoruje dlažbu. Ručičky radniční hodin ukazují za minutu dvanáct.
...
Procházela se po náměstí a nevnímala hodiny, které odbíjely poledne. Po pravdě je možné, že hodiny vnímala, ovšem je jisté, že mnohem více pozornosti věnovala dlažebním kostkám. Obdivovala je pro jejich každodennost. Měla pocit, že je najde na stejném místě vždy, když bude mít chuť, na což mívala každé nedělní dopoledne. Společně s chutí na čerstvý vzduch a plážovou čepici. Bydlela ovšem v průmyslovém městě a tak se musela spokojit pouze s nimi. Jak by řekl náhodný kolemjdoucí, který rád luští výrazy obličeje ostatních jdoucích kolem něj: „Ty kostky pro ni musejí být vším.“ Jak by řekla ona, nesnášejíc lidi, kteří chodí pouze okolo a neřeknou nic přímo: „Ty kostky jsou pro mne mnohým, ale vším, to ne! Vším se vyhýbám.“ Usmála se svému myšlenkovému pochodu a pozdravila kolemjdoucího pána.

Když jsem ji viděl smát se na jednoho takového exota, vzpomněl jsem si na jeden citát, který jsem kdesi slyšel: „Jsou chvíle, kdy za přílišný optimismus by se mělo střílet.“


 celkové hodnocení autora: 97.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 19 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Evica 30.05.2013, 17:10:25 Odpovědět 
   Kouzelné meziřádky:o))))))))))))
 Fraxsis 30.05.2013, 15:32:48 Odpovědět 
   Ten "přetvářkový" styl psaní je prostě úžasný a k tobě dokonale sedí!
 Šíma 26.05.2013, 18:41:01 Odpovědět 
   Zdravím.

Předně se omlouvám za pozdní publikaci. Textík jsem si zamluvil a pak nechal "uležet". Dostal jsem se k němu až dnes, když jsem hledal své zapomenuté "resty"... Pardon.

Vo čem že to celé vůbec je? O zachycení různých okamžiků, jako hromádka fotografií, které jsou dost detailní, aby si čtenář mohl udělat nějaký ten "vlastní obrázek"? Je zajímavé, že i zde platí ono tvrzení: "Že protiklady se přitahují!", zatímco naší dívce stačí málo, aby byla šťastná a spokojená, našemu hrdinovi je to (zřejmě) málo. Poslední věta hovoří za vše... Ne nadarmo se říká: "Když chceš nasrat co nejvíc lidí, pořád se usmívej!"

Všiml jsem si i několik maličkostí, které jsou vadou na kráse tohoto dílka, které se jinak docela dobře čte. Dovolil jsem si vše vypsat níže.

Hezký den a múzám zdar.

P.S. Co mi padlo do oka:

-- Plány, které se snad nikdy nepodařily splnit a nakonec vždy skončíme na náměstí. -- (nám?) -- Plány, které se nám snad nikdy nepodařily splnit a nakonec vždy skončíme na náměstí. (nepodařilo??? čert ví)

-- Vtáhnout se do tak naprostého kýče, jako je snídaně v trávě. -- ... jakým je snídaně v trávě.

-- Taková msta za zkaženou snídani -- (interpunkce šla také posnídat, závidím jí)

Tož tak...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
YellowSkye
(29.7.2022, 08:38)
IndigovaRuze
(24.7.2022, 09:11)
Bath
(14.7.2022, 15:52)
Personal Mastery
(8.7.2022, 13:20)
obr
obr obr obr
obr
Co se to tu, sa...
Cora
Kolektiv vs. Ja...
kuti
La sabéve galí ...
Limpidité
obr
obr obr obr
obr

Řeka divoká
Daniel Tax
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr