obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Mír je jen nemocná válka, čekající na své uzdravení."
Gandalf
obr
obr počet přístupů: 2915733 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39654 příspěvků, 5807 autorů a 392676 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Vykládání ::

Příspěvek je součásti workshopu: Život jako hra
 autor mylencz publikováno: 26.05.2013, 21:58  
Párkrát jsem zažila déjà vu ze snu.
Na několika známých jsem kdysi úspěšně vyzkoušela hypnózu.
Dcera se narodila právě v den sedmnáctého výročí úmrtí mého táty, jak už tak blázen život podává slzy i smích v jednom uzlíčku: i tenkrát bylo úterý plné větru a slunce.
A s lidmi, které jsem v životě potkat prostě MUSELA, se zásadně seznamuji nějakým podivným omylem.

Jednou bych chtěla umět psát stejně absurdně, jako Život sám...
 

"Nevím, co vám kdo napovídal, ale já to vážně neumím," sedám si s omluvným úsměvem proti té úplně nevýrazné ženě. Odhadujem se dlouhými, pátravými pohledy. Obě k tomu máme dobrý důvod.
"Doneslo se mi, že ano. Kolegyně byly nadšené. Skoro všechno jim prý vyšlo," neutrálně odtuší kulatá krátkovlasá paní v šedém saku.
Je velmi opatrná, pozorná, ve střehu. Nic mi nehodlá usnadnit nadbytečným slovem, gestem, ba ani tónem hlasu. Ale její barevně neurčitelné oči proti mně nic nenamítají.
Vidí zrzavou mladou holku v kalhotovém kostýmu. V mnohém svůj vlastní opak. Svobodné, pečlivě nalíčené, trochu výstřední třeštidlo. Zdá se teď asi zvláštní, že z nás dvou jsem ta méně sebejistá. Nervózně žmoulám ušmudlaný balíček dvaatřiceti bridžových karet.
"Klidně vám je vyložím, když už jsem slíbila. Ale berte to, prosím, jen jako hru. Vždycky jsem věštila leda pro zábavu."

Jo!
Spolužačkám ze střední. Těm hezkým, že jsou osudově milované, ošklivkám, že ten pravý na ně ještě čeká. Nic jiného nás tenkrát stejně nezajímalo, ale když člověk moudře přidal menší hádku s rodiči, nemohl se splést.
Nevím, čím jsem si zasloužila takový věhlas, který mě i po letech dostihl na pracovišti tak seriózním, jakým by měla být banka. Ale dychtivý pozdrav skoro všech známých dodnes zní: máš s sebou karty?

"Tak si je zamíchejte. Měla byste se soustředit na otázku, která vás nejvíc zajímá," podám té cizí ženě balíček čertových obrázků.
Co by čarodějnice neudělala pro nadšená světýlka v očích kamarádů! Někomu stačí tak málo... a nosit pár lístků v kabelce mě vážně nestrhá.
Paní, sedící naproti, nepatrně přikývne. Míchá kartami rozvážně, velmi dlouze.
Abychom věštbu vůbec stihly! Kolegyně nám domluvila schůzku v prázdné bankovní kuchyňce při polední pauze, ale i na tu máme jen půl hodinky...
"Hotovo? Tak sejměte levou rukou tři hromádky. Směrem k sobě, pokud jste vdaná. Jestli ne, tak opačně."
Nepřestávám ji trpělivě sledovat. Vím o své "klientce" jediné: prý tady pracuje jako úvěrářka.
Takže zatraceně vyšší platová třída! Ale vidět to na ženské není. Oblečením z čisté a nažehlené konfekce by se ztratila... nejen v davu. Věk kolem čtyřicítky, typ domácí hospodyně, dobré mámy.
Trochu neochotně snímá karty směrem k sobě: vdaná, ale neměla v úmyslu mi to prozradit.
S úsměvem přejímám věštecké papírky i veškerou iniciativu. V téhle fázi už mnohé baby netrpělivě kladou otázky. Od mlčenlivé úvěrářky nečekám, že by své zájmy čímkoli prozradila.

Nevadí!
Není to zdaleka poprvé, kdy věštím osobě naprosto cizí. Takový průběh bývá dokonce zajímavější, neovlivňuje mě žádná zátěž vlastního názoru. Jediné, čeho se mohu držet, jsou právě jen čísla, symboly...
Mám je, náhodou, z okultních brožurek naučené dost dobře. Třeba takové srdcové eso: vůbec neznamená velkou lásku, jak by se mohlo zdát. Jde o vlastní dům. Případně o dům cizí, když se karta otočí.
Vím, v jakém pořadí spojovat obrázky do vět a příběhů. Někdy se doplňují logicky skoro samy, jindy musím uplatnit dost fantazie. Možná si nevymýšlím o nic víc, než jiné "čarodějnice" - docela určitě jsem ale jediná, která se vlastním věštbám směje a pranic jim nevěří. To, že se plní, tvrdí "klienti", ne já.

"Máte nějakou... ehm... přednostní otázku?" ze zvyku zkouším naposledy chytit jistou nápovědu.
Ale tajemná kolegyně nezklame: "Kdepak. Vyčtěte prostě, co vidíte..."
Ano, dalo se tušit, že nic jiného mi nezbude. Vařit z vody!
"Dobrá, takže..."
Ať koukám jak koukám, nespatřuji žádnou převratnou informaci, hodnou takového napětí. Příběh se čte celkem snadno, ale nezáživně.
"Čekejte dopis. Úřední a zřejmě důležitý, ale nic špatného nepřinese. Taky vás potěší vaše dvě děti. Jisté komplikace... ne, spíš rozhodování, vidím v práci. Můžete o ni přijít."
Upřímně řečeno, jestli budem takhle přetahovat polední přestávky, velmi rychle o ni přijdeme obě.
"Manžel vám bude oporou, na něj se klidně spolehněte, zdá se, že je moc fajn... chcete nějaké upřesnění? Jinak se tu totiž vážně nerýsuje nic..." krčím rameny.
Normální život šedé myšky. Obálky chodí pořád a rodina je rodina.
"Nechci. Vy to, slečno, vážně neumíte," konečně se paní lehce usměje, s jakýmsi pokývnutím spíš úlevným skončí audienci (neboť vyšší věk i pracovní postavení se nezapře).
"Neumím. Říkám to pořád!" rozesměju se.
Jako čarodějnici mě vážně nikdo neurazí. I když tahle dáma je první, kdo se o to bez skrupulí pokusil.

"Chtěla jsem se dozvědět něco o zdraví," prozradí mi až na odchodu. "A pro vaši informaci, slečno... děti mít po operaci vůbec nemůžu. Život to s námi vždycky skoulí po svém, víte?"
Jasně, že vím. Pro takové poučení jsem věru nemusela zazdít oběd!

Banka je dost velká, abychom se víckrát nepotkaly. Tihle úvěráři jsou trochu povýšená kasta, pečou jen v malé vlastní partě kdesi na opačném konci budovy.
Na jednu z mnoha zvědavých žen zapomenu až do chvíle, kdy mě jaksi uplakaná, očividně rozrušená zastaví před dveřmi mého pracoviště.
Podává mi ruku. Jejda, a přeloženou obálku v dlani. Proč bulí?
"Dlužím vám velké poděkování, slečno..."
"Cože? Proč?" letmo do obálky nahlédnu, načež ucuknu jak uštknutá zmijí. Jsou v ní peníze. Hodně peněz za lež. Bankovka nejvyšší hodnoty.
"Jéžišmarjá, ženská, nedlužíte mi vůbec nic! Neplačte. Pojďte na kafe!" rozhodnu poměrně autoritativně.

Otevřu jiné dveře z chodby. Znovu se ocitáme samy ve známé kuchyňce. Roztřesenou rukou natočím vodu do konvice. Asi se nezdám, ale jsem vyděšená na hranici paniky. "Klientky" mi za tu legraci nikdy neplatily. Občas vnucená tabulka čokolády, o kterou se rozdělím s holkama v kanclu, je spíš přátelským pohlazením.
Jenže peníze za nic, ba přímo za lhaní, vzít nesmím. Tady přestává legrace.
"Co se stalo?" ptám se jemně, měkce.
Od naší velké zbytečné věštby uplynul nanejvýš měsíc. Něco se ovšem přihodit muselo, dnešní setkání je mnohem spontánnější. Z obou stran. Ještě z nás nakonec budou kamarádky, ne?
"Jdu se rozloučit. Dávám v bance výpověď."
"To je... mrzuté," souhlasím zdvořile.
Možná babu dokonce vyhodili. Vedení nám teď věčně hrozí propouštěním, kdo by v takové chvíli dobrovolně odcházel?
"Kdepak, není! Přičarovala jste mi štěstí! Největší štěstí v životě! Pamatujete na tu věštbu? Za pár dní mi skutečně přišel dopis, úřední... z dětského domova. Měli jsme s manželem tak dlouho zažádáno o adopci, že jsem to dávno pustila z hlavy. A najednou pro nás mají dvojčata! Volná! Víte, Leni, představovali jsme si miminko, a těmhle klukům je už skoro deset, ale neváhala jsem ani chviličku. Potřebují mámu jako sůl. Nejsou úplně zdraví, spoustu času zabere cvičení, třikrát týdně rehabilitace... taky s manželem honem chystáme dětský pokojíček. Nezvládla bych při tom chodit do práce... ale když říkáte, že mi ten můj bláznivej chlap bude oporou...?"
"Určitě," slibuji téměř slavnostně. "Říkají to přece karty!"

Ale od té doby jsem je nikdy nevykládala.
Možná jsem dostala strach.


 celkové hodnocení autora: 99.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 10 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 34 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 52 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Veo Ochmanek 05.06.2013, 10:21:33 Odpovědět 
   Už jsem byl smutný, že esoterika zklamala, ale ne... :)

Psaní v přítomném čase je nezvyklé, ale ve výsledku dobré. Jinak nemám co bych vytknul - 1
 ze dne 05.06.2013, 22:26:01  
   mylencz: No vidíš, autentická vzpomínka čarovala i s časem :-).
Konec dobrý, všechno dobré... děkuji Ti ;-).
 Alexka 02.06.2013, 15:39:24 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Alexka ze dne 29.05.2013, 16:16:13

   Abych řekla pravdu, tenkrát se mi moc nelíbilo co mi řekla. Ale už je to fajn :)
 ze dne 05.06.2013, 22:24:10  
   mylencz: :-)))
 Alexka 29.05.2013, 16:16:13 Odpovědět 
   Velmi čtivá povídka, úplně mě vtáhla.
Taky jsem si kdysi nechala u kamarádky jen tak z legrace (na rozdíl od ní na karty moc nevěřím) vyložit karty. Taky mi řekla věci, které jsem si myslela, že se nemůžou vyplnit. A ono se to všechno splnilo :o)
 ze dne 29.05.2013, 23:08:36  
   mylencz: Tak doufám, že samý fajn věci ;-) ... a díky moc :-)).
 Apolenka 29.05.2013, 9:27:51 Odpovědět 
   Ať už je tento příběh ze života či nikoli, čtenář o jeho pravdivosti nezapochybuje. Dokážeš své čtenáře vtáhnout do děje, Lenko, a to je velký dar.
 ze dne 29.05.2013, 10:29:43  
   mylencz: ... a velká pocta od Apolenky, která má téhož daru požehnaně. Děkuji Ti moc :-))).
 Brblalu 28.05.2013, 12:37:09 Odpovědět 
   Já v tomto ohledu patřím k nevěřícím Tomášům, ale znám pár lidí, co svůj život podobnými výklady řídí a bezmezně jim věří, ať už jde o karty, numerologii nebo čtení z ruky.
Takže za mě, věřila jsem tomu příběhu od začátku do konce. Živě jsem si představovala paní, které jeden nevinný výklad karet obrátil život o sto osmdesát stupňů.
:)
 ze dne 29.05.2013, 10:26:19  
   mylencz: On by se jí jistě obrátil i bez karet... taky mám raději racionální vysvětlení čehokoliv, ale...!
;-).
Děkuji moc, Lucie.
 salvator 28.05.2013, 11:27:30 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: salvator ze dne 28.05.2013, 11:08:46

   Hm, tak jsem to nemyslel, ale tušil jsem, že tě to napadne, jen, bylo myšleno nitro samé, to, co nikdy neodhalíme světu, tam, si myslím, je takových věcí víc. Ale kdo ví.
 ze dne 28.05.2013, 11:47:25  
   mylencz: Vím, tedy tuším, ten alibismus zazněl jen pro jistotu, neb číst zde může i pragmatik :-D.
Takové tajemné kuchyňky má v sobě zřejmě každý z nás, víc nebo méně... a v jejich zákoutích vaříme občas aspoň básničky z voňavých ingrediencí... že? ;-)
Děkuji Ti moc.
 salvator 28.05.2013, 11:08:46 Odpovědět 
   Moc hezký příběh, vlastně, je ze života a není, je spíš pohledem do zákulisí tajemné kuchyňky, pohledem člověka, který by tak moc chtěl být někým jiným, než se mu nabízí, ale zřejmě to nějak nejde a nejde. Znám to. Neříkám, že beze zbytku, ale, znám.
Tobě se, Lenko, dá přát i víc, než jen kousek štěstí, to vím.
Dalimil
 ze dne 28.05.2013, 11:20:53  
   mylencz: Máš podivuhodnou intuici, ačkoli nemyslím, že bych ze sebe dělala, co nejsem...
Ale fakt je mi Tvá chvála ctí, Básníku Dalimile :-).
 Maruška 28.05.2013, 10:09:05 Odpovědět 
   Ha! Četlo se samo. Příběh ze života jedné moderní slečny. Napsat to někdo s horším slohem, obyčejná story, ale jak to tam hodíš ty, je to éňo ňůňo!
 ze dne 28.05.2013, 11:07:13  
   mylencz: Díky Ti :-).
O tom pojetí odpovídám u jarynna a Šímy, a jinak...

Za pár dní se mi po letech ozval kamarád, celý vedle, jak se mu splnila jakási moje dost nepravděpodobná věštba... šli jsme na kafe... a řešili to tak dlouho, až se i nám za rok narodila dcera.
Tuhle pointu už jsem radši vypustila, tu by mi málokdo věřil :-)).
 kulička 28.05.2013, 9:35:18 Odpovědět 
   Pokud umíš přičarovat štěstí, neměla bys toho nechávat ;)
 ze dne 28.05.2013, 10:54:41  
   mylencz: Vidíš, taky jsem to mohla glosovat v tom smyslu, že karty události nanejvýš vidí, ale nepřivolávají...

Díky, Julie :-).
 Ellien 27.05.2013, 21:23:47 Odpovědět 
   Jako obvykle jsi nezklamala. Ta povídka je svělá a ten konec ještě lepší. Až mi vehnal slzy do očí. :-)
Já bych ale asi nikdy nenašla odvahu nechat si vyložit karty a už vůbec bych nenašla odvahu někomu karty vykládat.
Měj se hezky.
 ze dne 28.05.2013, 10:52:08  
   mylencz: Fakt? Ty jsi zlatá...
Ve skutečnosti to fakt bylo trochu na slzičky...

Měj se krásně, Jíťo ;-).
 Loretten 27.05.2013, 18:11:01 Odpovědět 
   Osobně bych asi nikdy nebyla dost odvážná na to, nechat si vyložit karty.
A povídka je zajímavá, hezky sepsaná. :)
 ze dne 28.05.2013, 10:47:57  
   mylencz: Já taky ne :-D.
Díky za pochvalu a komentík :-).
 jarynn 27.05.2013, 17:36:36 Odpovědět 
   Jde o to, že píšeš velmi poutavě, sloh máš brilantní a s češtinou si prostě tykáš. U takového autora je skoro šumafuk, o čem píše. ;-) Ne, povídka sama je taky výborná, protože si hlavně na nic nehraje, pěkně plyne a pointa to mile a nenásilně korunuje.

P.S. Taky jsem se zabýval tarotem, výkladem snů, numerologií, Jungem, Freudem etc. Narozdíl od tebe mi ovšem nepřicházejí z druhého břehu tak "jasné" signály... až možná na jeden: už celá léta nemine téměř jediný den, kdy bych na elektronickém budíku, počítači popř. jinde neviděl čas 17:17. Ahoj. ;-)
 ze dne 28.05.2013, 10:43:20  
   mylencz: Díky za krásnou pochvalu, opravdu jsem nechtěla nic dějově či stylisticky hrotit... mile mě překvapuje, že je to i patrné :-).

Ty "jasné signály"... jsem přesvědčena, že má skoro každý, možná jde jen o schopnost či ochotu je vidět. Sedmnáctka je pěkné číslo, na mne se odevšad valí spíš trojky a sedmičky ;-).
S poděkováním pěkně zdravím.
 Kalip 27.05.2013, 13:23:26 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Kalip ze dne 26.05.2013, 22:50:25

   Tak jo! Už jsem se rozhodla, bude to jednička s fousem (nebo snad chlupem na bradavici :-)). Potřebuju teď spíš odpočinkové čtení. Pa
 ze dne 28.05.2013, 10:25:45  
   mylencz: Chápu, vidím to stejně ;-).
Co do náročnosti četby se momentálně cítím tak na Červenáčkovu zradu Rychlých šípů...
:-D
 maja52 27.05.2013, 11:56:48 Odpovědět 
   Moc hezky napsané, Lenko, příběh má spád. Mám známou, která je kartářkou (aspoň si to myslí), ale můžu říct, že od jejího "věštění" už výklad karet nechci. Tato dáma to opravdu neumí, víc se vyptává, než čte, povypráví ti o minulosti (kterou, mimochodem, zná a která tě vůbec nezajímá), pak předhodí pár logických úvah a to je vše. Já, naštěstí, neplatila, ale spousta lidí jí, za ty kecy, bohatě zaplatí. Mám z toho (ní) kopřivku. Měj se fajn.
 ze dne 28.05.2013, 10:21:41  
   mylencz: To se nedivím :-))...
Díky a krásné dny, Majko ;-).
 Kalip 26.05.2013, 22:50:25 Odpovědět 
   Hele, Leni, já nevím jakou mám dát známku. Příběh je takovej obyčejnej (pro nás bruchy :-) ), ale milej. Pointa spíš očekávaná, čtení ale odsejpalo příjemně. Prostě pohodovka navečer, žádný náročný čtení.
 ze dne 26.05.2013, 23:32:58  
   mylencz: Kateřinko, náročný čtení jsem ani neměla v úmyslu tvořit. Proti prostým, uchopitelným radostem, co dovede napsat sám život, mi (poslední dobou) každé násilné tahání pointy z metaforických pat připadá málem jako rouhání... ale to bude můj osobní problém ;-).
Na vaše příběhy se vrhnu zítra, s čistou hlavou. Díky za koment :-).
 Šíma 26.05.2013, 22:40:57 Odpovědět 
   Zdravím.

Také líbilo a pobavilo. Ale i krapet zamrazilo, pokud Ti to vždycky vyjde! ;-)

Hezký večer.
 ze dne 27.05.2013, 11:12:38  
   mylencz: Díky moc. Je s podivem a fajn, že mi věříte. Jinou ambici tahle povídka absolutně neměla, takže jsem spokojená.

(Ta vzpomínka je hooooodně stará, dnes už bych to asi neuměla. Naštěstí.) ;-).
 čuk 26.05.2013, 22:28:23 Odpovědět 
   Pobavilo. Ale pokud se ti dějí podobné věci, měla bys je zkoumat. Možná že ještě někomu cizímu přineseš štěstí (tedy tvou věšťbou).
 ze dne 27.05.2013, 11:15:20  
   mylencz: Děkuji moc.
Nebudu je zkoumat. Ještě to tak. Budu si je užívat...pokud možno ke štěstí svému i jiných :-).
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Wayne
(1.12.2020, 18:26)
jessyjason0321
(1.12.2020, 07:37)
ab0nd
(28.11.2020, 20:04)
p8aefwimsg
(28.11.2020, 18:36)
obr
obr obr obr
obr
Piková královna...
checkean
MY A MY
Sidonius
Prašivá posádka...
Kyako
obr
obr obr obr
obr

Ježeček
Lara
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr