obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud si cestu najde."
Vergilius
obr
obr počet přístupů: 2915325 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39443 příspěvků, 5736 autorů a 390023 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Šepot ve větru - prozření ::

 autor Ziell publikováno: 04.06.2013, 11:35  
No tohle dílko vzniklo, jako můj pocit vypsat se ze špatné nálady a myslím, že je to s toho dost vidět. I přesto mi ale bylo líto, aby tento pochod myšlenek zůstal jenom u mě v šuplíku. Proto prosím o shovívavost a doufám, že mi odpustíte poněkud smutnější nádech celého textu.
Děkuji za přečtení i případný komentář a přeji pěkný den :)
 

Když jsem se ocitla konečně sama, cítila jsem se neuvěřitelně prázdná. Jako by moje duše někde bloudila a moje tělo zůstalo tady na zemi přitahované gravitací, i když mě se chtělo vzlétnout. Moje nohy měly vlastní hlavu a já jsem jim nebránila. Nevěděla jsem, kam mě nesou, ale podvědomě jsem cítila, že vím, kam mířím. To mi v tu chvíli stačilo. Teprve, ale když jsem se ocitla na kopci za městem, jsem si mohla být jistá. Když jsem ještě byla normální člověk, tak jsem tohle místo milovala. Zbožňovala jsem, jak jsem se cítila, když jsem odsud shlížela na město. Cítila jsem se jako pták. Jako bych mohla každou chvílí roztáhnout křídla a vznést se nad město. Narodila jsem se, ale jako člověk a tak mi křídla zůstala zapovězena.

Stála jsem na samém okraji skály, která se mocně tyčila nad městem. Stačil by jediný krok a já bych padala až tam dolů do hlubin. Zrovna se setmělo a jednotlivá světla města již zářila jako bludičky ve tmě. Cítila jsem se zvláštně nepatřičně. Jako bych sem nepatřila.

Narovnala jsem záda a hrdě jsem stála na samém okraji. Nevěděla jsem, proč jsem se tak cítila, asi tak na mě působilo to místo. Jakmile se ale moje vědomí začínalo probouzet k životu a mě se začali míhat před očima obrazy, atmosféra tohoto místa se změnila. Teprve, až když se mi začaly po tvářích kutálet horké slzy, jsem si uvědomila, že jsem doteď své tělo neovládala. Tak první jsem sklonila hlavu k zemi, poté jsem ohnula ramena, jako by mě mohli ochránit před okolním světem. Netrvalo dlouho a už jsem ani nemohla stát. Padla jsem na kolena, a kdybych si v tuto chvíli mohla vidět do očí, můj pohled by byl stejně prázdný, jako pocity uvnitř mě. Objala jsem se pažemi a doufala jsem, že to pomůže zahnat prázdno, které jsem uvnitř cítila. Ale nezabralo to. Seděla jsem na holé zemi.

Nevím, jak dlouho jsem tam seděla. Když zemřete, tak pro vás čas přestane existovat. Volně okolo vás plyne a vy cítíte, jak vám klouže mezi prsty. Je jako hustá mlha. Snadno se dá zaměnit za tekutinu, ale stejně se vám jí nikdy nepovede chytit do rukou. Uvěznit. Moje slzy vyschly. Cítila jsem, jak mě jejich chodbičky na kůži svědí. Neměla jsem ale sílu rozvázat své ruce, které mi věznili tělo a nechat tak utéct prchavý pocit, že je tu někdo se mnou. Že nejsem na všechno sama.

Měsíc vyšel na oblohu, jasně zaplál a znovu sestoupil, aby předal vládu slunci. Cítila jsem na pokožce jeho hřejivé paprsky a pak mi to došlo. Tohle není konec, tohle je teprve začátek. Moje smrt nebyla koncem mého bytí. Měla pouze za úkol ohraničit dva různé životy jednoho člověka. Znovu jsem si stoupla a hrdě narovnala ramena. Ne každému se dostane takové pocty jako mě. Bylo mi souzeno nestát se obyčejným člověkem, který se narodí, vyroste, zestárne a zemře v nevědomosti okolního bytí. Mě je souzeno víc. Zemřela jsem mladá, abych mohla naplno prožít svůj druhý život. Ten, po kterém jsem podvědomě toužila, už jako malá nevědomá holka.

Roztáhla jsem svá křídla, která měla barvu ustupující temnoty a vydala se plnit svou práci. Vydala jsem se vstříc světu neviděna a neslyšena. Můj hlas byl jenom šepot ve větru...


 celkové hodnocení autora: 88.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 7 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 micromys 30.11.2013, 19:39:06 Odpovědět 
   To všechno jsou přesně také moje pocity!
 Šíma 04.06.2013, 11:34:45 Odpovědět 
   Zdravím.

Na první pohled se může zdát, že jde "jen" o obyčejnou "pocitovku" (další z mnoha). Pozorný čtenář v ní však může najít i něco navíc (vetkanou hlubší myšlenku, která se týká nejen naší existence, ale také určitého poselství, že smrtí nic nekončí, ať už ostatní v "převtělování duší" věří, či nikoliv). Čím se naše hrdinka stala? Jako CO hleděla na starý a dobře známý svět? Stala se ptákem? Polétavcem? Nebo i něčím jiným? Líbí se mi hlas vetkaný do větru (byť nejspíš půjde o "staré a často užívané klišátko"). Občas zazlobí šotci Překlepníčci, kupříkladu zde:

-- Jakmile se ale moje vědomí začínalo probouzet k životu a mě se začali míhat před očima obrazy, atmosféra tohoto místa se změnila. -- (mně/mi - komu čemu? + TY obrazy se začaly + vrazil bych před "a" čárku, viz vložená věta) -- Jakmile se ale moje vědomí začínalo probouzet k životu, a mně se začaly míhat před očima obrazy, atmosféra tohoto místa se změnila.

Hezký den a psaní zdar.
 ze dne 05.06.2013, 22:22:21  
   Ziell: Ahoj, děkuji za publikaci.
Pokud jde o to, čím se stala, tak k tomu mám připravený ještě příběh o tom, co vlastně je. Ten ale vznikl později a tak si myslím, že by měl být i později publikován.
A hlas ve větru? Tady to bylo myšleno tak, že hrdinka může promlouvat k lidem, ale její hlas bude slyšet jenom, jako ševelení větru.
Děkuji i za vychytání šotků, pořád se mi je nějak nedaří vyhnat z mého psaní ;)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
obr
obr obr obr
obr
Noční den
kimberly1995
Krvaví koně
Fuxik(5)
Rezonance
Khalia Jasnozraká
obr
obr obr obr
obr

Sestře a nám
Fantagiro
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr