|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 39711 příspěvků, 5825 autorů a 392904 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
|
:: Dramatik ::
|
| |
|
|
Je to jako sledovat něco, co tolik chcete, ale sklo výlohy vám brání v tom se dotknout. Zbývá vám, se jen dívat a snít, představovat si, že tu věc vlastníte, držíte v ruce a nikdo vám ji bez vašeho vědomí nevezme. Přesně tak se cítil Petr v divadle. Každý čtvrtek vysedával v přední řade hlediště a pozoroval herce na jevišti, a tolik jim záviděl to, jak dokáží ztvárnit nespočet postav z her slavných dramatiků. Pokaždé ho naplňoval nepopsatelný pocit štěstí a blaha. Jednou ztěžka oddechoval, když se na scéně odehrávala dramatická či napínavá scéna, jindy ho zase až bolelo břicho z toho, jak se smál komickým výstupům obtloustlého herce. Z divadla však odcházel zklamán. Tolik toužil po tom, aby alespoň jednou mohl stát s nimi a přenášet tištený text v hlasový projev plný emocí a pohybů, které usadí diváky do sedadel a nedovolí jim se zvednout dříve, než dění skončí a následuje bouřlivý potlesk plného sálu.
Doma seděl nad popsanými papíry, do kterých vepsal svoje nápady dějů a postav. Zaklonil se na židli a se zavřenýma očima si představoval kostýmy a kulisy jeho her. Promýšlel každičký detail, zvuk, výšku a pohyb herce a hledal chybičky, kterých se v textu dopustil. Nervózně přejížděl perem po zmačkaných listech a škrtal, přepisoval a dokončoval akt po aktu ve snaze dohnat dílo k dokonalosti. Odsunul se od stolu a naštvaně došel na balkon. Z krabičky vytáhnul cigaretu se zapalovačem a zasněně hleděl na daleké kopce, louky a světla měst, v nichž nacházel pouze prázdnotu a spoustu představ kazící jeho už tak pošramocenou náladu. Dlouze potahoval z pečlivě baleného papírku s tabákem a dál přemýšlel, jak doladit postavu žebráka v rozepsané hře na jeho stole. Postava mladíka, zlomeného zkušenostmi ze života a neopětovanou láskou k ženě, jejíž postoj k němu by dokázal vzbudit nenávist k ní v každém, kdo by představení shlédl. Nacházel v něm sám sebe, ostatně jako v postavě každého hrdiny. Jediným problémem bylo to, že ať se snažil sebe víc, nic z toho co napsal, se na jeviště divadla nedostalo. Proto si texty přeříkával po večerech sám u sebe doma. Odhodil nedopalek do trávy pod balkonem a zašel zpátky dovnitř. Ticho v místnosti mu ze špatné nálady moc nepomáhalo, spíše ho nutilo o sobě ještě víc pochybovat. Usedl znovu nad papíry a ťukal do nich hrotem propisky, snažil se najít správná slova, která by vystihla situaci, v které se jeho žebrák nacházel. Právě se dostával pryč z města, kde se mu nedařilo tak jako Petrovi na jeho škole. Začal si uvědomovat, jak mu vadí, že se natolik s žebrákem ztotožňuje. Cokoliv se odehrálo v Petrově životě, skončilo nakonec i na papíře. Litoval ho a zároveň i sám sebe. Pokračoval však dál, tohle musí dokončit. "Jak tohle dopadne?!" Vepsal do děje žebrákovo promlouvání ke svému svědomí. Jako blesk z čistého nebe Petrovi vskočila do mysli vzpomínka na časy, kdy se mu ještě vedlo dobře a nic ho netížilo. "A dost. Chce to změnu." Řekl si sám pro sebe a neuvěřitelnou rychlostí dál pokračoval v ději, který se kompletně otočil a žebrákův život nabral opačný spád.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
100.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 1 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 10 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
|
| © 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
|
