obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Sen je sůl bez chleba."
Ramón Gómez de la Serna
obr
obr počet přístupů: 2915492 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39732 příspěvků, 5764 autorů a 391429 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Paladin ::

 autor No name publikováno: 07.06.2013, 23:32  
Doufám v upřímnou kritiku, neberte si žádné servítky :) Slabší dílko obsahující dost klišé. Celkem krátké, ale co už...
 

Díval jsem se do očí vojáků. Všichni ke mně vzhlíželi. Ať jsem chtěl nebo ne, musel jsem bojovat. Pokud je udržím dostatečně dlouho, aby nepřešli tenhle most, mohl jsem vydržet do doby, než přijedou posily. Byla to jistá smrt. Hrdinská smrt. Byl jsem připraven. Meč jsem svíral pevně v ruce a připravil jsem se k boji. Ještě naposled jsem vyslal tichou modlitbu k Paladinovi, bohu světla. Odpovědí mi byla zlatavá aura, která se kolem mě vytvořila. Byl jsem tehdy obklopen mocí, kterou jsem nikdy předtím necítil. Byl to úžasný pocit. Zalilo mi to srdce odvahou. Byl jsem připraven. Připraven zemřít.
Když se můj meč setkal s prvním nemrtvým, divil jsem se, jak jednoduše jím zbraň pronikla. Následovalo jich dalších pět, kteří padli, aniž by na mém brnění udělali jediný šrám. Všichni nepřátelé vypadali zlověstně, někteří na sobě měli ještě kusy pomalu se rozkládajícího masa, někteří byli pouze z kostí. Ale nad nimi čněla hrozivě vypadající postava, vyvstávající nad všemi ostatními. Byl to obr v černé zbroji, s hrozivě vypadající přilbicí. „ Tak tady je můj cíl,“ pomyslel jsem si.
Rozběhl jsem se přímo do největšího shluku nepřátel. Prudce jsem se rozmáchl širokým mečem, který lehce přepůlil pět obětí najednou. Zkoncentroval jsem energii do své pravé ruky a odtud do meče a zabořil jsem jej do země. Ta začala pukat a vydávat ze sebe svou sílu. Proudy zlatavého světla ničily nepřátele řadu za řadou. Někteří se na mě v marném pokusu zasáhnout mě pokusili skočit, ale energie je okamžitě stáhla zpět. A pak se přede mnou objevil on. Všechna vyslaná energie se mu obloukem vyhýbala a prostor kolem něj temněl. Snažil jsem se v jeho hledí zahlédnout oči, ale neviděl jsem nic. Čím déle jsem se na něj díval, tím víc jsem cítil pocit beznaděje. Nemůžu obstát. Nedokážu to… Vzchopil jsem se.
„ Přes tento most neprojdeš,“ zahřmělo mi z úst nečekaně. Nevidomky jsem stiskl meč pevněji a rozmáchl jsem se. Protivník mi ránu vykryl a zaúpěl. Cítil jsem pocit absolutní moci, ale zároveň jakési neúčasti. Nemrtví se kolem mě začali shlukovat. Máchal jsem mečem na všechny strany a nepřátelé padali k zemi jeden po druhém. Všude byly kusy znetvořených těl. Vrhali se na mě znovu a znovu v marných pokusech dostat se ke mně. Nedovolil jsem jim to. Srazil jsem cosi v letu a přišlápl tomu hrdlo. Ozvalo se nepřirozené zachraptění. Postava v černé zbroji se pohnula kupředu. Zahlédl jsem ten pohyb. Rozsekl jsem několik nepřátel a vydal ze sebe vlnu zlaté záře, která odmrštila hlouček nemrtvých pryč. Rozmáchl jsem se na protivníka. Z meče mi vyrazila koule horkého světla a zasadila nepříteli ránu do ramene. Ani se nepohnul. Naše meče se střetly. Odrazil jsem ho a bodl jsem. Jednoduše ránu vykryl a sekl. Rána mě zasáhla do ramene a odrazila mě asi pět metrů daleko. Brnění na rameni se roztříštilo na sto malých kusů, ale po zranění nebylo ani stopy. „ Někdo tam nahoře, při mně stojí,“pomyslel jsem si. Opět jsem vyrazil. Protivník vykrýval mé rány s ohromující rychlostí. Sekal jsem stále dál a dál a neustále jsem zrychloval. Neměl čas na nic jiného, než na vykrývání mých ran. Zvýšil jsem razanci svých ran a sekal jsem ještě rychleji. Dodnes nevím, kde se ve mně vzalo tolik síly a rychlosti. Vykryl každou ránu, až na jednu. Zasadil jsem mu smrtelné bodnutí, přímo mezi žebra. Energie se z meče začala přelévat do těla toho netvora a pomalu ho začala užírat zevnitř. Byl to zvláštní pocit. Byl jsem najednou slabší a cítil jsem se zranitelnější. Na rameni se mi objevil krvavý šrám. Cítil jsem se unavený a celé tělo mě bolelo. Zlatavé aura kolem mě zmizela. Nepřátelé se kolem mě zase začali shlukovat. Nevzmohl jsem se na nic, než na poslední vzdor. Zuřivě jsem kolem sebe sekal a zasazoval smrtelné rány. Nepřátelé kolem mě padali, ale nestačilo to. Bylo jich příliš. Nemohl jsem obstát. Poslední, co jsem viděl, byla zatemněná obloha a roj blížících se šípů. Pak už si nic nepamatuji. Je to už dlouhá doba… Vím jenom, že jsem přežil jen díky Paladinovým kněžím, kterým se mě se štěstím podařilo přivést zpět. Vím taky, že mi tehdy z hrudi trčelo osm šípů vystřelených mými vlastními lidmi. Vím, že armáda nemrtvých byla rozprášena.
Vím, že tehdy při mně někdo stál.


 celkové hodnocení autora: 80.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 17 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Kaileen 08.06.2013, 22:31:32 Odpovědět 
   Ahoj,

Šíma napsal všechno, co mě během čtení napadlo. Střídání časů mi osobně nevadí, dost jsem to používala, když jsem začínala s psaním a našli se tací čtenáři, které to bavilo a udržovalo je to při čtení ve střehu.

Krapet k té bojovce - mátla mě zbraň hrdiny. Chápu, že byl obdařen magickou mocí, na druhou stranu pokud bylo ono černé "cosi" tak silné, musel mít pořádný meč, aby se s tím mohl utkat. Zmiňuješ tam taky širokou čepel - i tato indicie vede spíš k něčemu většímu. Ovšem hrdina drží zbraň jednou rukou, takže mi ve výsledku meč připadá menší než by byl třeba k zabití hlavního "netvora". I když vlastně o jejich velikosti nevíme nic bližšího, stejně jako o jeho výbavě - zbraně, zbroj, schopnosti, kterými se vyznačuje a na které si hlavní postava musí dávat pozor.

Do určitého momentu nevíme nic ani o vybavení hrdiny - dokud se mu nerozpadne brnění na rameni. Což ale samo o sobě neříká, jestli byl oplechovaný jen na určitých částech těla nebo celý.

Taky by nebylo marné, kdyby hrdina jenom nestál na místě a nesekal, ale nějak se u toho hýbal. Nemusíš popisovat každý detail, jen sem tam náznak pohybu. Soupeři můžeš jít do protipohybu, uděláš krok zpátky nebo dopředu, občas se stane, že tě při výpadu něčím překvapí, musíš reagovat - kryt, úhyb, ústup, otočka... Možností je hodně.
Nohy nejen šermíře jsou neustále v pohybu a druhá ruka (pokud nedržíš bastarda nebo obouručák) je furt připravená k použití nebo je v akci - to taky není na škodu zmínit.

Neustále se hrnoucí armáda nepřátel je popsaná taky dost stroze a vlastně není pořádně ani vidět, jakým způsobem bojují. Můžou to být nemrtví "klasik" a jenom se hrnout a kousat a trhat a já nevím co. Ale také bys mohl mít v příběhu (tady spíš v úryvku) nemrtvé - byť obyčejné kostlivce - s určitými schopnostmi, to se tady nedozvídáme.

A ještě drobnost - počet nepřátel bych nespecifikovala číslem, ovšem dodat, že jich byly mračna nebo že na konec jejich řad nebylo vidět, bohatě stačí pro čtenářovu představivost.

Trochu jsem se rozepsala, snad ti to k něčemu bude.
 Šíma 07.06.2013, 23:32:01 Odpovědět 
   Zdravím.

Omlouvám se za prodlení, ale původně jsem chtěl předhodit Tvůj textík kolegyni Ekyelce (aby se na něm patřičně vyřádila a nenechala na něm jediné slůvko "suché), popřípadě Nancy, druhé kolegyni, která je jen o něco "hodnější" než Eky. Ale což, ani jedna z nich nemá momentálně dost času na publikaci, proto jsem se rozhodl, že Tvou práci vystřelím sám...

Klišátka říkáš... Spoustu klišátek! Že ty ses nechal krapet více unést? Četl sis tento text nahlas? Jak Ti zní v uších? Jaký má rytmus? Slovosled? Stylistiku? Někdy nestačí si svou práci přečíst jen "v duchu". Když to nevidíš, ukaž svůj text kamarádovi nebo kamarádce, ať Ti řeknou, kde to skřípe a nesedí...

Že kecám?

a) střídání času a způsobu podání děje (nesedí to, třeba u samotného úvodu, cituji:

Díval jsem se do očí vojáků. Všichni ke mně vzhlíželi. Ať jsem chtěl nebo ne, musel jsem bojovat. Pokud je udržím dostatečně dlouho, aby nepřešli tenhle most, mohl jsem vydržet do doby, než přijedou posily. Byla to jistá smrt. Hrdinská smrt. Byl jsem připraven. -- ... mohl bych vydržet do doby, než přijedou posily. Bude to jistá, ale hrdinská smrt. Byl jsem připraven.

b) opakování slůvek a motivů, ono to má v textu jistý účel, kupříkladu k "vygradování atmosféry", ale mnohdy toto textu spíše škodí než prospívá, cituji:

Byl jsem tehdy obklopen mocí, kterou jsem nikdy předtím necítil. Byl to úžasný pocit. Zalilo mi to srdce odvahou. Byl jsem připraven. Připraven zemřít. - (byl, připraven apod.)

c) odstavce! Zkus tento textík, přestože je poměrně krátký, trochu rozdělit do odstavců, třeba podle "střihu v ději" (jako když vidíš před očima film a díváš se, jak střihač pracuje s filmem, na co klade důraz a jak mění "pohled kamery", kdy jeden záběr vymění za jiný, zde právě nový odstavec pomůže čtenáři a napoví mu, že je zase někde jinde, děj se posunul, nebo se přešlo od myšlenkových pochodů či popisů k činu a příběh se konečně hnul, apod), jukni na toto:

Díval jsem se do očí vojáků. Všichni ke mně vzhlíželi. Ať jsem chtěl nebo ne, musel jsem bojovat. Pokud je udržím dostatečně dlouho, aby nepřešli tenhle most, mohl jsem vydržet do doby, než přijedou posily. Byla to jistá smrt. Hrdinská smrt. Byl jsem připraven.

Meč jsem svíral pevně v ruce a připravil jsem se k boji. Ještě naposled jsem vyslal tichou modlitbu k Paladinovi, bohu světla. Odpovědí mi byla zlatavá aura, která se kolem mě vytvořila. Byl jsem tehdy obklopen mocí, kterou jsem nikdy předtím necítil. Byl to úžasný pocit. Zalilo mi to srdce odvahou. Byl jsem připraven. Připraven zemřít.

(text pokračuje dalším odstavcem, neopravoval jsem jej, jen trochu rozhodil na stránce, rozdělení do odstavců je "řízeno" nejen podle citu a zkušenosti autora, když tak je dobré při čtení cizích textů, se dívat na to, jak pracují s textem jiní autoři, jejich "smysl pro členění textu" může napovědět)

d) nadbytečné a chybějící mezery v textu, příklad: „ Někdo tam nahoře, při mně stojí,“pomyslel jsem si. -- „Někdo tam nahoře, při mně stojí,“ pomyslel jsem si. (chybky z nepozornosti?)

e) přemýšlím nad samotným dějem této črty, ono jde vlastně jen o takovou "momentku", jednu jedinou scénu, není tento text jakousi rozcvičkou ve psaní? Pak je krapet odbytým... Zkusil jsem si představit most, našeho hrdinu a hromadu Nemrtvých (dovolil jsem si z jejich stavu udělat "vlastní jméno" pro tuto rasu) a spolu s nimi i onoho velkého "neřáda", který jim snad velí... Náš hrdina porazil zlounského šéfa a ještě stačil vyřídil hromadu jeho poskoků - pěšáků, než padl vysílením k zemi (zasažen palbou ze zálohy, když se kácí les, létají třísky, zde šípy). Palba do vlastních řad překvapením není, spíše fakt, že porazil velmi silného protivníka a ještě hromadu dalších, jeho slabších spolubojovníků... Souhlasím, že ve fantasy je možné takřka vše, holt mu moc Paladina musela setsakra pomoci! ;-) Uvěřitelnost zde krapet dostává na frak, ale sázel bych na nějakou PC hru, nebo pokus o jakýsi příběh s RPG prvky, kdy je hrdina obdařen nejen řádnou dávkou magické síly, ale také štěstím (víc štěstí než rozumu),

f) popis boje je dost úsporným, přestože si čtenář s řádnou dávkou fantazie určitě něco pod Tvým popisem boje představí, jak velký byl most (do šířky a do délky)? Co bylo pod ním? (pokud mi to neuniklo) Odkud a kam se hrnul ten dav příšer? Co bylo úkolem našeho hrdiny? Stát se mučedníkem? Nebo zde byl v roli "Ramba" (jeden proti všem). ;-) Kouzla náš hrdina nepoužíval, měl magický štít, o který přišel, když probodl ono monstrum. O zbytek jeho "armády" se starat nemusel, protože náhle přišla posila a zasypala vše na mostě i v jeho okolí šípy. Kam se hrabe "kulometná palba". Co se týče bojových scén, tak Ti moc nepomůžu. Ale chtělo by to zapracovat na detailech, aby byl celek uvěřitelnější.

Takže tak. Nehodící se škrtni! Hezký den a psaní zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
endlessness
(3.4.2020, 01:58)
Elis66
(1.4.2020, 21:52)
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
obr
obr obr obr
obr
Stále s nami 2.
Mon
Soulates
Veo Ochmanek
Velitel
GertaPanzerfaust
obr
obr obr obr
obr

TERMINÁLY
Danny Jé
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr