|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 39711 příspěvků, 5825 autorů a 392904 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
|
:: Rozzdvojená osobnost ::
| Povídka je vytržená z kontextu kvůli tomu, abych ji případně mohl rozvést. |
| |
|
|
„To tady budeš jen takhle sedět, zírat do zdi a čekat, že se něco změní? Pro to musíš něco udělat, chlapečku.“ Promluvil chlapec s uhrovatou zjizvenou tváří, dlouhými černými vlasy a špinavými nehty. Na vychrtlém těle vysel jako plachta dlouhý ušmudlaný kabát a zdálo se, že ho každou chvíli stáhne k podlaze, jak byl shrbený. „Tohle ty nikdy nepochopíš!“ Okřiknul ho druhý, který mu byl dost podobný, až na to že jeho tvář byla upravená a na sobě měl červenou košili s kravatou. Hrb na zádech mu taky chyběl, jinak ale jako by mu z oka vypadl. Ano, oči. To bylo to, co je spojovalo. Uhrančivý pohled zelených očí, které jako dva jedem potřené hroty šípu, probodávaly kohokoliv, na koho se podívaly. Hrbáč se rozesmál a položil špinavou ruku tomu druhému na rameno. „Nepochopím? Bratříčku nevím, jestli jsi zapomněl nebo ti snad ona zatemnila mozek, ale pokud se správně pamatuju, tak já jsem ty a ty jsi já. Stvořil jsi mě. Takže vím všechno co ty, cítím co ty a dokonce i vím, co si myslíš.“ Mladík se posadil na židli a smutně vzdychl. „Nejsem tvůj bratříček Sitasi, to zaprvé. A za druhé, nestvořil jsem tě záměrně, byla to spíš náhoda.“ Sitas se dal znovu do smíchu. „Náhoda? Dost dobře jsi věděl, co děláš a jak to dopadne. Nechci se vychvalovat, ale myslím si, že beze mě bys tu dost možná už ani neseděl.“
Dřepnul si před dvojče sedící na židli a podíval se mu očí, které se leskly pod potopou slz, které do nich přitékaly. „Bez tebe by byl můj život o dost lehčí. To řekla i ona!“ Zakřičel na Sitase a strčil ho do ramene. Ten se s bláznivým smíchem převaloval na podlaze a prstem ukazoval na útočníka. „Ty,…ty…ty bys beze mě nebyl nic! A o ní jsem ti také říkal, ať ji necháš být, že tě jen využije a při první příležitosti šoupne stranou.“ „To není pravda! Neházej vinu na ní!“ Skočil na ležícího Sitase a začal ho škrtit, avšak jeho smích stále neutichal. „Líbí se mi tvůj hněv, Leane. Pokračuj a zabiješ nás oba, to je ti doufám jasné.“ Pobízel ho se šíleným výrazem k pokračování v bezmyšlenkovitém jednání. „Tak dělej! Zabij mě!“ Křičel a dál se šklebil, zatímco Leanovi z čela odkapávaly kapky potu, jak se snažil svou oběť udržet na zemi a drtit hubený krk, který svíral v rukou. „Nestojíš mi za to, ty zrůdo! Obejdu se i bez tebe.“ Pustil krk a slezl ze Sitase. Oba si odkašlali a postavili se tváří tvář k sobě, jako by se mělo strhnout k další potyčce. Sitas měl na tváři stále stejný úšklebek, na rozdíl od Leana, který se mračil a snažil se co nejvíce dát najevo svůj hněv. „Dobrá tedy, jak chceš. Odejdu, ale uvidíš, že za mnou ještě sám přilezeš, abych se vrátil. Bude jen stačit, aby na tebe promluvila nebo se tě snažila kontaktovat a už poběžíš za mnou, protože to neuneseš.“ Máchal Leanovi před obličejem, jakoby mu tam chtěl vykouzlit vizi budoucnosti. „To už to radši skončím sám, než abych žádal o pomoc tebe.“ Odpověděl mu a otočil se k Sitasovi zády. „Nejsi ten, kdo si myslíš, bratříčku.“ Lean zaťal ruce v pěst. Hbitě se jimi ohnal a otočil se směrem, kde stál Sitas. Byl už však pryč, stál v místnosti sám.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
100.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
3.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 2 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 10 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
|
| © 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
|
