| 3.11.2009 |
| |
|
|
Dnes oblaka jsou na nebi,
listí spadlé ze stromů.
Má očka jasně nehledí,
myslím na jednu osobu.
Ta žena mi dala život,
to její prsy mě kojily,
teď vzpomínek jen mihot,
chci obejmout ji na chvíli.
Je tu vždy pro nás,
pro děti své,
sic s řemenem v ruce ji znáš,
úsměv její nezvadne.
Já sedím teď v práci,
obědvám chleba svůj,
však s mamčou chci hrát si,
ona je celý život můj.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
86.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 1 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 5 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
