obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Naděje je sen bdícího."
Aristoteles
obr
obr počet přístupů: 2915688 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39805 příspěvků, 5808 autorů a 392454 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Istrie - Poslední boj: Prolog ::

 autor Trenz publikováno: 16.06.2013, 18:55  
Poslední díl z trilogie. Snad se bude líbit:-)
 

Prolog

Seděl ve fast foodu a pojídal sendvič. Ruka držící sendvič se zastavila v polovině cesty k ústům. Pohlédl do okna jako do zrcadla a viděl sám sebe, jak drží sendvič a sedí ve fast foodu. Něco tu nehrálo. Jak se sem dostal? Nepamatoval si, že by šel kolem. Nepamatoval si, že překročil práh a objednal si sendvič. On nikdy nechodil do těchto podniků. Nejen, že to nepovažoval za kvalitní pokrm, ale ještě to bylo pod jeho úroveň, jak mu jeho otec připomínal. Šlechta se nikdy nestravovala ve fast foodech.
Položil sendvič na tác.
„Copak? Nechutná ti?“ uslyšel hlas muže, o kterém se domníval, že je mrtvý. Pohlédl před sebe a spatřil Ricka. Byl si jistý, že jeho přítel je mrtvý. Přece ho viděl umřít. Uštknul ho had a on umřel v jeho náruči. Přesto tu seděl a s klidným výrazem se na něj díval.
„Jsi mrtvý,“ vyslovil to nahlas, jako by potřeboval ujištění.
„Ano, to jsem,“ potvrdil mu Rick klidně.
„A přesto tu sedíš.“
„Ano, sedím,“ přikývl Rick.
„Začínám snad bláznit?“ ptal se Sean sám sebe v duchu.
„Ne, sníš,“ odpověděl mu Rick zřejmě, čtouc jeho myšlenky.
Seanovi chvíli trvalo, než mu došlo, co právě jeho mrtvý přítel řekl.
„Aha. To leccos vysvětluje,“ prohodil Sean a odsunul tác od sebe.
„Proč jsem tady?“ pak ho napadla vhodnější otázka: „Proč jsi tady?“
„Sníš o mě.“
„Zničehonic? To na mě nezkoušej.“
„Možná mě stvořilo tvé podvědomí, které k tobě skrz mě promlouvá.“
„Chceš tím říct, že mé podvědomí dostalo chuť na sendvič a vzalo mě do fast foodu a tebe k tomu připojilo jako co?“
„Nemyslím, že je to tak jednoduché, Seane.“
„Od chvíle, cos umřel, není nic jednoduché,“ odvětil Sean suše.
„To je mi líto.“
„Proč tu jsi, Ricku? A nezačínej tu svou hru o podvědomí. Moje podvědomí po tobě určitě nezatoužilo takřka po dvou letech od tvé smrti.“
Rick se na Seana podíval a jeho výraz byl zcela vážný.
„Je čas se vrátit, Seane.“
„Vrátit kam?“ vyklouzlo z něj dřív, než si to stačil uvědomit, ačkoliv přesně věděl, co má Rick na mysli.
„Přece domů,“ pronesl a pak zmizel. A s ním zmizelo i všechno ostatní. Tác, stůl i židle, na které Sean seděl, a on se propadal do prázdnoty hlouběji a hlouběji, doprovázený mužským smíchem, z kterého ho mrazilo v zádech. A pak se probudil a sen se rozplynul jako obláček kouře vypuštěného z úst za mrazivého dne. V Seanovi však přetrvával pocit, že se mu zdálo něco, co si měl pamatovat. Rozmrzele se převalil na bok a znovu usnul. Tentokrát už beze snů.

Sean Williams III. byl třiačtyřicetiletý herec, jehož hereckou kariéru zruinovaly jeho nedobrovolné výlety do země zvané Istrie, která se nacházela ve světě, kterému vládla magie, a zlo dostalo zcela jiný význam, než ve který Sean do té doby věřil. Po jeho druhém návratu zjistil, že je považován za jednoho z nejnespolehlivějších herců a nikdo ho už do žádného velkofilmu neobsadí. Než aby se snížil k hraní v béčkových seriálech nebo filmech, raději se vzdal hraní úplně a odešel učit dramaturgii do herecké školy.
Nikdy se nepovažoval za šetřílka, a proto ho ani nepřekvapilo, když mu jednoho dne přišel výpis z účtu s částkou, se kterou si nadále nemohl držet dům, ve kterém žil od svých osmnácti let, a kterým ho tehdy provedl Rick. Muž, který byl jeho opravdovým a pravděpodobně jediným přítelem, zemřel v té proklaté Istrii. Po návratu do svého světa zašel na hřbitov a viděl tam jeho hrob. Dokonce našel parte, ve kterém si přečetl, že Rick po těžkém boji podlehl nemoci. Hádal, že to byla jedna z posledních věcí, co Maky udělala před svou smrtí.
Krátce po osmé opustil svůj byt o dvou pokojích, kuchyni a příslušenství a vydal se do práce. Jelikož měl školu jen necelou míli od domova, nemusel užívat žádný hromadný dopravní prostředek. Svoje BMW musel prodat, aby měl na nájem, než si začal vydělávat, a v ničem horším jezdit nechtěl.
Zastavil se na přechodu a čekajíc na zelenou, zapálil si cigaretu. Když pohlédl na druhou stranu, takřka mu cigareta vypadla z ruky. Spatřil tam stát Ricka, který zvedl ruku a zamával mu. Kolem projelo auto a zastínilo Seanovi výhled. Když přejelo, na druhé straně už nikdo nestál. Sean se podíval na cigaretu a pomyslel si, že v ní je zřejmě moc nikotinu a rozhodl se raději ji nedokouřit.

Odpoledne se sešel se Sylvií. Ženou, kterou si kdysi měl brát, ale ta se zamilovala do Rickova bratra a nikdy se u oltáře neukázala. Když ji po několika letech potkal na hřbitově, choval se k ní neurvale, neboť se ozvala jeho uražená ješitnost. Až zpětně si uvědomil, že jeho chování bylo idiotské. Před necelým rokem se s ní setkal v nemocnici, kam ho odvezli poté, co ho na přechodu smetlo auto. Naštěstí vyvázl jen se zlomenou nohou a s mírným otřesem mozku. Sylvie tam chodila za svým nemocným otcem a vždycky se na kus řeči stavila u Seana. Nejdřív to byly jen krátké rozhovory, ale ty se čím dál víc prodlužovaly, až jednou zjistila, že u něj sedí už dvě hodiny. Sean se dozvěděl, že po Tonyho smrti zůstala se synem sama a už se znova nevdala. Měla pár známostí, ale žádný muž, který přišel po něm, pro ni neznamenal tolik, co Tony. Věděl, že má doma chlapce, kterému teď bylo čtrnáct.
Když Seana propustili z nemocnice, scházeli se spolu i nadále. Stál při ní na pohřbu jejího otce, který zemřel měsíc po jeho propuštění. Kupodivu se i spřátelil s jejím synem. Možná proto, že v něm viděl část Ricka, i když jeho otcem byl Rickův bratr. Stal se součástí jejich života, avšak nikdy nebyli víc, než jen přáteli. Už se jim nepodařilo najít, co kdysi měli, a Sean věděl, že je to jeho chyba. Tenkrát, před osmi lety, měl šanci na tom hřbitově a zahodil ji svým neurvalým chováním.
V kavárně strávili něco přes hodinu a poté se vydali na procházku do Hyde Parku. Procházeli kolem fontány, která Seanovi byla povědomá. Uvědomil si, že odsud dvakrát odcestoval do Istrie. Podvědomě ucouvl. Jako by ho samotná blízkost mohla poslat zpět.
„Seane?“ otočil se po hlase a viděl, jak se na něj Sylvie nechápavě dívá.
„Na zemi byla beruška. Nechtěl jsem ji zašlápnout,“ vymyslel si první hloupost, která ho napadla.
„To jsem nevěděla, že jsi takový ochránce přírody,“ usmála se na něj a její úsměv mu připomněl, proč se do ní tehdy zamiloval.
Aniž by nad tím uvažoval, vzal Sylvii za ruku. Ta se nijak nebránila. Naopak stiskla jeho dlaň ve své a přistoupila k němu blíž. Sean sklonil hlavu, aby jí viděl do očí. Cítila k němu snad něco víc, než přátelství? Existovala naděje? Náhle, z neznámého popudu, pohlédl k fontáně a spatřil u ní stát Ricka. Ztuhl a Sylvie ho pustila, otáčeje se směrem k fontáně, avšak nikoho neviděla.
„Seane? Jsi v pořádku? Seane? Seane?!“ zatřásla s ním, když nereagoval na její volání. Trhl sebou a omluvně se na ni podíval.
„Omlouvám se, Sylvie. Nějak se dneska necítím dobře. Bude lepší, když půjdu domů.“
„Doprovodím tě,“ nabídla se Sylvie bez zaváhání.
Sean vděčně přikývl. Obával se, že svým podivínským chováním Sylvii úplně odradí.

Večer seděl Sean ve svém obývacím pokoji, k večeři toast a skleničku s whiskey a přemýšlel, jestli se ho Rick rozhodl strašit ze záhrobí, nebo jestli se zbláznil. Rozhodl se udělat test, který rozhodne. Stoupl si před zrcadlo a čekal, až se mu Rick zjeví. Netrvalo to dlouho. Sean se rozhodl, že když se otočí a Rick tam nebude, zbláznil se. Pokud tam bude stát, budou si muset vážně promluvit.
Otočil se a Rick tam nebyl.
„Musím si sehnat číslo na psychiatra,“ pronesl bezděky nahlas.
„Ne, nemusíš. Za to my dva si musíme promluvit,“ ozvalo se z obýváku. Sean tam šel a viděl Ricka stát uprostřed obývacího pokoje.
„Řekni, že tohle není sen,“ vyzval ho, zatímco si došel pro sklenici a nalil si další whiskey.
„Není.“
Sean do sebe obrátil skleničku a nalil si další.
„Řekni mi, že nejsem opilý.“
„Ne, dost,“ odpověděl mu Rick, sledujíc, jak Sean vyprazdňuje obsah skleničky a znova si nalévá.
„Ale brzy budeš a my dva si opravdu musíme promluvit.“
„Promluvit,“ zopakoval po něm a dodal: „Mrtvý muž mluví, už není frází,“ podotkl Sean a napil se.
„Nejsem tu ze svého rozmaru, Seane.“
„A proč tedy?“
„Maky mě vyslala.“
Sean protočil oči.
„To ta ženská nedá pokoj ani po smrti?“
„Neudělala by to, kdyby to nebylo důležité.“
Sean dopil whisky ve skleničce a odložil skleničku na stůl.
„Umím si to představit,“ zabručel a posadil se na pohovku.
„Tak co tedy ode mě chce?“ vybídl Sean Ricka, když ten se k ničemu neměl.
„Maky tě žádá, aby ses vrátil do Istrie.“
Sean zaklonil hlavu a začal se smát.
„Myslím to vážně, Seane!“ Rick musel zvýšit hlas, aby ho Sean přes svůj smích slyšel. Ten přestal stejně rychle, jako začal.
„Samozřejmě, že to myslíš vážně. Poslala tě zbytečně. Já se tam nevrátím.“
„Tak to by mohl být trochu problém.“
„Proč?“ optal se Sean obezřetně, tušíc zradu.
„Protože mě nenechá přejít zpět na druhou stranu, dokud se tam nevrátíš.“
Sean si v tu chvíli uvědomil, před jakou volbu je postaven. Buď tu zůstane a nechá se Rickem strašit, nebo se vrátí do Istrie a umožní mu odejít.
„Nemůžu jen tak odejít. Zrovna jsme se se Sylvií začali sbližovat. Co jí řeknu?“
„Žes dostal roli, která vyžaduje cestování?“
„Připravil sis to předem?“ otázal se Sean uštěpačně.
Rick si povzdychl.
„Věř mi. Nejsem nadšený o nic víc, než ty, ale oni tě potřebují. A ty to víš.“
Ze Seanova hrdla vyšlo něco, co by se dalo přirovnat zavrčení.
„Někdy tě opravdu nenávidím. Víš to?“
„Ano, vím. Řekls mi to před dvěma roky, když jsem tě přesvědčil, abys šel do Istrie.“
„A děláš to znova,“ poukázal Sean na tu událost.
„Ani smrt mě nenapravila,“ snažil se vážnou situaci aspoň trochu odlehčit.
„Fajn, vyhrál si. Ale jen proto, že nechci, abys mě tu strašil.“
„Opravdu milé, Seane.“
„A taky pro ten zlodějčin výraz, až mě uvidí.“
Rick se smutně pousmál.
„Jistě bude nadšená.“
„To bude. Takže kdy a kde tě mám čekat?“
„Za týden v Hyde Parku za soumraku.“
„Za týden? To je 30. dubna.“
„Ano. Tak jako pokaždé,“ poté zmizel. Sean potřásl hlavou a zvedl se, aby si nalil další skleničku. Když už se má vrátit do toho istrijského pekla, ať aspoň naposledy upadne do lihového zapomnění.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 16.06.2013, 18:55:25 Odpovědět 
   Zdravím.

Poslední série o Istrii? Príma! ;-)

Co říci o úvodu? Osobně říkám, že každý příběh musí nějak začít. Tento začal zajímavě - jednomu z hrdinů se zjevil jeho mrtvý přítel a to opakovaně. Dokonce s ním i mluvil. Čtenáři mají možnost se dozvědět i něco více "ze zákulisí" (čili ze světa lidí - z naší reality). Přiznám se, že jsem se krapet v tomto vysvětlování ztrácel - kdo s kým a jak (a proč ne, apod.) Ovšem, pozornější čtenář nebude jistě na pochybách... Tedy, ne že bych byl při čtení nepozorný, že ano? Uvidíme v dalším díle.

Už si nepamatuju, kdo z hrdinů v Istrii zemřel a kolik že jich ještě zůstalo. Ocitnout se znovu tváří v tvář zlu v Istrii nebude určitě jednoduché, ale nepředbíhejme, onen přídomek: Poslední boj - hezky slibuje zajímavé čtení. Může být vůbec zlo poraženo, když tvoří s dobrem jednolitou složku? Na jedné straně je dobro a na druhé zlo! Uvidíme...

Po technické stránce jsem objevil i několik maličkostí. Pozor také na opakování slůvek, zejména v úvodu, kdy se náš hrdina setká se svým mrtvým přítelem ve "fastfoodu". I tohoto si pozorný čtenář všimne. Něco málo jsem si dovolil vypsat níže. Drží palec. Snad jedna "chlupatá jedňucha" také potěší...

Hezký večer a múzám zdar.

Co mi padlo do oka:
=============

-- ... odpověděl mu Rick zřejmě, čtouc jeho myšlenky. -- (pozor na přechodníky, použila jsi koncovku pro ženský a střední rod, pro mužsky by měla být koncovka: -a, což mi zní krapet šíleně: čta)

jukni: http://interval.cz/clanky/hrichy-pro-sileneho-korektora-jak-vyzrat-na-prechodniky/

-- „Aha. To leccos vysvětluje,“ -- „Aha, to leccos vysvětluje,“

-- Zničehonic? -- Z ničeho nic? (ono je to zničehonic - dohromady - i dost oblíbené)

Tož tak... Nehodící se škrtni! ;-)
 ze dne 16.06.2013, 22:05:06  
   Trenz: Jo, potěší:-) Díky.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
Bludná planeta ...
dimitrij
Osudová cesta
Altegrita
Nelítostné osud...
pedvo
obr
obr obr obr
obr

Lavór
sumus
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr