obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."
Elbert Hubbard
obr
obr počet přístupů: 2915698 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39814 příspěvků, 5810 autorů a 392511 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Na sever ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Tulák Chodec: Otázky a odpovědi
 autor Ellien publikováno: 16.06.2013, 23:05  
15. kapitola
 

Ellad se z Awaru vrátil přímo na statek. Předal matce dárek, Waldorovi první peníze, které vydělal jako Hraničář, a oběma převyprávěl své poslední dobrodružství. Chtěl se zdržet doma alespoň deset dní, ale hned druhý den dopoledne k nim přijel Collin a za sebou vedl osedlaného Raula. Ellad se už už chystal pronést něco vtipného o tom, proč s Ellinou potřebují, aby jim dělal společnost, něco v mladíkově pohledu ho však zadrželo. Collin měl bledou, strhanou a vážnou tvář a v očích výraz štvaného zvířete.
Stalo se něco hrozného, uhodl Ellad, přesto netušil co. Nenapadlo ho nic. Vůbec nic, a tak se zeptal.
„Kde je Viggo?“ doslova vyštěkl Collin místo odpovědi a strnule hleděl přímo na mladíka před sebou.
„Viggo?“ zopakoval udiveně Ellad a vůbec nechápal, proč se jeho starší přítel ptá právě na tohle. Že by se stalo něco Viggovi...? Nesmysl. „No, ten je asi v Eriadoru, ne?! Doprovodil mě domů, poobědval s námi, vsedl na Hnědáka, Raula vzal za otěže a odjel. Myslel jsem...“
„Tak nedojel,“ přerušil ho netrpělivě Collin a v hlase měl znát vztek, smutek a bezmoc. „Koně přiběhli do Eriadoru sami a on – zmizel.“
„Co?“ vykulil Ellad oči.
„Vypadá to zase na únos.“
„Co vypadá na únos? Koho unesli?“ zajímal se hned Waldor, který právě v tu chvíli vyšel ze dveří domu. A za ním stála Lea.
„Vigga,“ odpověděl nevýrazně Ellad a cítil se jako po ráně do hlavy. Nejdřív unesli jeho a nebýt Roberta, už by nežil. Pak unesli Nika a zabili ho. A teď Viggo? Ne. Musí... A zamířil k domu, aby se připravil na cestu.
„Kdo? Kdo ho unesl?“ zeptala se roztřeseným hlasem Lea a strašlivě zbledla. Synova krátká odpověď ji zasáhla víc, než by ji kdy napadlo.
„To zatím nevíme, ale hledáme ho. Všichni. Tak rychle, kluku,“ houkl na Ellada Collin a o dvacet minut později už s ním bok po boku cválal travnatou rovinou Suchých stepí.
„My máme jet na sever. Do Dagerladu. Kdyby to zase byli oni,“ řekl jen na vysvětlenou, a pak už nepromluvil.
I Ellad mlčel a plně se soustředil na cestu. Jeho myšlenky byly stejně černé jako tušení únosci a mladík si stále dokola opakoval stejnou otázku – proč? Proč by Argaana posílala své zabijáky právě pro Vigga? Vždyť stále ještě válčí s Darethem. Kvůli němu? Aby jí pomohl v boji? Nesmysl. Viggo byl sice skvělý šermíř, ale tak vyhlášený zase ne. Unesli ho tedy skutečně oni?
„O tom se taky dohadujeme,“ řekl mu na tenhle dotaz po večeři Collin. Seděli u malého ohýnku, odpočívali a Ellad se teprve teď dozvěděl, co se vlastně stalo. Tedy – co se nejspíš stalo. Protože vše, co Hraničáři zatím věděli, vyčetli ze stop. Podle nich Viggo poklidně klusal lesem jen tři hodiny jízdy od Eriadoru, když se jeho Hnědák náhle něčeho lekl a vzepjal se. Muž se v jeho sedle udržel, ale přešli do cvalu, a potom je to už nejasné. Půda tam byla hodně zdupaná, a tak – kdoví? Určitě došlo k potyčce, ale - jak a s kým? Útočníci však měli velkou početní převahu. Odhad je takových patnáct, dvacet lidí. Raul s Hnědákem se nespíš splašili a z bojiště prostě utekli. Zarkor Hraničáři našli v hustém křoví asi čtyři kroky od místa přepadení a nezdálo se, že by ho někdo z útočníků hledal. Jestli ale Viggo zahodil svůj meč schválně nebo jestli zapadl do toho houští náhodou, to se přesně neví a to je také jediné, co po vůdci Hraničářů zůstalo. Kůň a meč. Jinak prostě zmizel. A co je také divné – ti útočníci měli vůz.
„Vůz?“ zopakoval udiveně Ellad. „To ale na černé jezdce nevypadá. Ti by...“
„To si taky myslím,“ skočil mu do řeči Collin. „Přesto máme my dva jet do Dagerladu. I když stopy těch darebáků i toho vozu, jsme ztratili na tý kamenitý silnici, co vede Zelenou planinou. Nevíme, jestli dál jeli směrem k brodu nebo jinam. Je to záhada.“
Mladík smutně vzdychl, hlavu si unaveně opřel o otevřenou dlaň pravé ruky a u ohně zavládlo tíživé ticho.


***


Oba mladí Hraničáři dojeli bez zvláštních příhod až k hranici Orrinoru s Dagerladem, ale po Viggovi, černooděncích ani vozu nenašli sebemenší stopu. Nikdo je neviděl, nikdo o nich nic neslyšel.
„Černooděnci? Ti mají teď jiné starosti. S Darethem,“ zněla většina odpovědí, a tak se zklamaní mladíci stočili zpátky k domovu a doufali, že ostatní měli větší štěstí.
Neměli. Vigga nenašel nikdo. Ani stopu po něm. Jakoby se ten muž propadl do země. Hraničáři to však nevzdávali a po malých skupinkách vyjížděli znovu a znovu pátrat po svém milovaném vůdci.
A znovu vyjeli i Ellad s Collinem. V Eriadoru nějak nemohli vydržet. Nedokázali se dlouho dívat na Lauřiny smutné oči, věčně zarudlé od pláče ani na žalem skleslou a málomluvnou Juditu. Jen Dana jim bylo při odjezdu trochu líto. Chlapec chtěl s nimi, ale jeho rodiče to nedovolili. Hoch nesměl dál než sto kroků od vesnice.
Oba mladíci opustili Eriador severní bránou, přebrodili Stříberku, vjeli do lesa a kam dál? Vyřešení téhle otázky nebylo vůbec jednoduché. Hledající Hraničáři už pročesali téměř celý Aranhor – tak kam teď? Ellad nesměle navrhl, aby začali znovu od začátku, a Collin neprotestoval. Zavedl svého mladšího přítele na místo přepadení a oba velmi pečlivě prohlédli ten kousek země, ale nic. Pochopitelně. Všechny stopy už dávno zahladil čas a oni neobjevili nic zvláštního. Příroda se tvářila, jakoby tam k žádné bitce snad ani nedošlo. Collin chvíli dost jadrně klel, nic s tím však nenadělal. Jen si trochu ulevil. A Ellad? Ten mlčel. Popravdě – nic si od tohohle stopařského pokusu nesliboval, přesto... Naděje prý umírá poslední. A také – nic jiného ho nenapadlo.
A tak zase řešili, co dál. Stále ta stejná otázka. No, nakonec se rozhodli, že se vydají po silnici směrem, kterým ti záhadní únosci mohli Vigga vézt. Že ho totiž vezli ukrytého ve voze, o tom nebylo pochyb. Pokud ho ovšem už dávno nezabili.
Brrr. Odporná myšlenka. Ellad se při té představě otřásl, stočil hlavu svého vraníka k západu a Collin ho následoval. Mířili tedy do hlavního Aranhorského města Menerethu a po dvou dnech vjeli dovnitř. Stavby, ulice, krámky – nic z toho je však tentokrát nezajímalo. Jen Viggo. Vyptávali se na něho i na vůz. Ve městě i cestou. Ale nic. Nic, nic, nic.
Tak jeli do Tarlangu, pak na osaměle stojící hrad Urakir, pak na statek, aby Ellad ujistil matku, že je v pořádku, a pak opět pryč.
Strážní věž Ophira, vesnice Folla pod dvěma vodopády, rybářské osady u velkého jezera Na soutoku, město Etharia, hrad Doll, hraniční městečko Cirion... Tam všude se ptali a pořád nic. Viggo se nejspíš vypařil a čas utíkal. Léto odešlo a předalo vládu podzimu. Zklamaní a smutní mladíci zamířili zpátky na jih. Nechtěli to vzdát, ale... A náhle si vzpomněli na trh s otroky. Vlastně s tím jako první přišel Collin a oběma ten nápad trochu zvedl náladu. Co když Vigga unesli otrokáři?
A s novou nadějí se vydali do Awaru.
Ve městě bylo stejně rušno jako při jejich první návštěvě. Oba Hraničáři se po krátké poradě ubytovali v tom stejném hostinci, přenocovali a hned ráno dalšího dne se dali do pátrání. Obcházeli tržiště, vyptávali se, popisovali, vysvětlovali, nabízeli peníze – všechno marné. Otrokáři na ně hleděli podezíravě a chovali se často až nepřátelsky. Mockrát se jim stalo, že se s nimi ti zlatem ověšení a nafoukaní muži vůbec nebavili. A tak mladíkům nezbylo, než se ptát jiných
lidí – náhodných kolemjdoucích, ostatních obchodníků z blízkých dílen... Ale zase nic.
Po týdnu tohohle usilovného hledání, když se Ellad s Collinem vrátili do hostince, vyčerpaní z dalšího zbytečného a neúspěšného dne, a opět hledali odpověď na otázku co dál, předal jim nezvykle bledý hostinský zvláštní, úhledně zabalený balíček. Hraničáři se na sebe udiveně podívali, balíček převzali, ale kdo jej posílá, to z hostinského nedostali. Ten muž jim jen řekl, že to jistě poznají sami, a šel si po svém. Mladíci si však dobře všimli, jak je vystrašený. S probuzenou zvědavostí si odnesli balíček do pokoje a cestou se dohadovali, co by to tak mohlo být a co mohlo hostinského takhle vylekat. Muselo to být něco ošklivého, odporného. Viggova hlava, ruka, ucho – prostě nějaká část těla jejich přítele a vůdce... Do pokoje téměř vběhli a se strašným tušením se dali do rozbalování.
Uff, oddychli si s úlevou. V dřevěné bedýnce nenašli z Vigga vůbec nic, přesto nebyl její obsah vůbec hezký. Mrtvý holub a – dopis.
Co to má znamenat? Pohlédli nechápavě jeden na druhého. Ellad nakonec dopis vzal, rozlepil a rychlým pohledem přelétl těch pár černým inkoustem napsaných řádků. Pak předal pergamen Collinovi.
„Jestli nechcete skončit jako přiložený pták, přestaňte tu čmuchat a odjeďte,“ přečetl nahlas blonďák, zamračil se a vybuchl. „Takže výhrůžka?!“
„Myslím, že otázka co dál je vyřešená,“ usmál se nevesele Ellad a zarazil tak případné další nadávky svého staršího společníka.
„Jak – vyřešená?!“ zlobil se nechápavě Collin. „Zjistíme, kdo tu zatracenou bednu poslal a...“
„Ne, ne, příteli. Zítra odjíždíme,“ sdělil blonďákovi klidně, ale rozhodně Ellad. Poplácal ho po rameni, odvrátil se od bedýnky a jejího nechutného obsahu a začal se chystat do postele.
„Odjíždíme? Ale...“ namítl nespokojeně Collin, Ellad ho však domluvit nenechal.
„Ano, odjíždíme, Colline,“ vysvětloval trpělivě. „Vigga tady nenajdem a nemá smysl zbytečně pokoušet štěstí.“
„Tak to říká ten pravej,“ rýpl si trochu zlomyslně blonďatý obr, ale dál už neprotestoval.


***


Z Awaru jeli Hraničáři přímo do Eriadoru a opět doufali. A opět marně.
Když na konci měsíce zaenu projeli špinaví, prochladlí, promoklí a unavení severní bránou vesnice a ustájili stejně postižené koně, dozvěděli se, že o Viggovi nikdo neslyšel, ani ho nikdo neviděl. A co horšího. Většina Hraničářů už pátrání po něm vzdala. Meč Zarkor byl svěřen Viggovu zástupci Derekovi a nešťastného muže dál hledala jen hrstka těch nejvěrnějších – Derek mezi nimi. Takže co teď?
Zase ta otravná, stále se opakující otázka. Ellad s Collinem se o tom chvíli dohadovali a nakonec se rozhodli takto: Určitě si potřebují odpočinout. Oni i koně. To znamená – Ellad zaběhne na pár dní domů a až se vrátí, tak se uvidí.
Stalo se. Modrooký mladík odběhl, za tři dny se znovu objevil a zamířil přímo k Lauře. Vešel do domku a strašně moc si přál, aby uviděl Vigga sedět na obvyklém místě u stolu. Hraničář by se mu usmíval vstříc, Laura by připravovala večeři, broukala by si nějakou veselou písničku a spokojeně se tvářící Judita by prostírala stůl. Jo, to by byla krása.
Ale nic. Nic z toho se samozřejmě nekonalo. Viggo na své židli neseděl a Laura s Juditou ho sice přivítaly úsměvem, ale bez špetky veselí. Oči měly obě smutné a moc toho nenamluvily. Ellad se na ně nedokázal dlouho dívat. Jen se najedl, popřál dobrou noc, šel spát a hned ráno odspěchal za Collinem.
A tam ho čekalo překvapení. Nepříjemné, ale dalo se předpokládat. Blonďák mu nad hrnkem horké kávy sdělil, že zatímco byl doma, vrátil se z výpravy do Fallaru Derek, svolal Hraničářskou poradu a pátrání po Viggovi zastavil. S těžkým srdcem a nerad, ale nenašli po něm sebemenší stopu. V Aranhoru, v Orrinoru, v Sair Endrosu a ani ve Fallaru ne, takže – prohlásili Vigga za mrtvého a vůdcovství po něm převzal Derek. Odhlasovali to prý všichni.
„Všichni? Tys to taky odhlasoval?“ zeptal se s trpkou výčitkou v hlase Ellad.
„Jo, odhlasoval,“ přiznal tiše Collin a uhnul očima před pronikavým modrým pohledem svého mladšího přítele.
„Colline, nesmíme to vzdát,“ pronesl naléhavě a také trochu netrpělivě Ellad. „Vyjedeme ještě dneska a třeba se nám podaří…“
„Odjíždím do Nurasu,“ nenechal ho domluvit blonďák. „Je mi to líto, Chodče.“
„Do Nurasu?“ zopakoval Ellad a ujišťoval se tak, že ho neklamal sluch. „Ty se mnou nepojedeš?“
„Ne, jedu za Elinou,“ zněla mírná, ale rozhodná Collinova odpověď. „Neviděl jsem ji víc než půl roku a Viggo… Vzdej to taky, Chodče, nemá to smysl.“
„Smysl? Co nemá smysl? Najít přítele...?“
„Nejspíš je dávno mrtvý.“
„Sám tomu nevěříš,“ namítl Ellad a pevným hlasem ještě dodal. „Jeho tělo se nenašlo, ani jeho věci. Musíme pátrat dál. „
„Pátrat?! Kde chceš pátrat?! Všechno jsme prohledali?“ nedal se Collin a jeho slova nabrala na hlasitosti.
„Vím, že ho najdeme. Musíme,“ nechtěl si připustit hořkou pravdu Ellad, ale blonďákovi už došla trpělivost, protože i jeho to mrzelo.
„Ty si myslíš, že to můžeš dokázat?!“ vybuchl zlostně a Ellad mu to okamžitě stejným způsobem vrátil.
„Lepší, než tu sedět a namlouvat si, že je mrtvý!“ štěkl, vstal a v modrých očích mu nebezpečně blýsklo.
„Tak sedět, jo?! Ty malý, namyšlený štěně, myslíš, že…“
Co si má myslet, už Ellad neslyšel. Rozzuřený do nepříčetnosti totiž opustil Collinův dům a prásknul za sebou dveřmi. Vrátil se k Lauře, zabalil si věci, jen tak na půl úst se rozloučil a odešel do stáje. Ve spěchu osedlal Raula, krátce pozdravil Dana a v hněvu opustil Eriador.


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Maruška 11.07.2013, 9:46:48 Odpovědět 
   Opožděně, ale přece jsem se pustila do tvého psaní (poslední dobou vůbec nic nestíhám...). Nelituji. Píšeš dobře. Hupsnu na další kapitolku!
 ze dne 11.07.2013, 17:25:36  
   Ellien: Ahoj,
díky za komentář i odpověď na můj komentář Tvého dílka. Za zpoždění se samozřejmě nezlobím. Mám pro něj pochopení, protože sama teď o prázdninách také moc nestíhám.
Měj se hezky.
 Šíma 16.06.2013, 23:04:40 Odpovědět 
   Zdravím.

Na sever. Snad název kapitoly napoví, jakou cestou se bude Ellad ubírat. Pátrání po Viggovi bylo přeci jen usilovné a jako čtenář musím přiznat, že pokud nenašli tělo ani žádné jeho věci, existují jen dvě možnosti: buď je skutečně mrtvý, nebo odvlečený někam hodně daleko. Uvidíme v dalším díle. Hezky nás čtenáře napínáš. Šotci Ti (ovšem velmi zřídka) také nechali v textu navštívenku (minimálně jednu - v uvozovkách, které utekly od přímé řeči na jejím konci). Ale to je prkotina...

Hezký večer a psaní zdar.

P.S. Tento díl je zajímavým překvapením, pravda, každý den není posvícení... A žívot tropí hlouposti.
 ze dne 17.06.2013, 20:53:28  
   Ellien: Ach, takhle jsi to myslel. Mně to tedy opravdu dneska moc nemyslí. No, není každý den posvícení. :-)
Dobrou.
 ze dne 17.06.2013, 20:24:30  
   Šíma: Ahoj,

každý den se nám přeci nedaří a život s sebou přináší jak dobré, tak i ty zlé zážitky (a "věci")... Proto jsem psal o "posvícení" (jako o samých dobrých věcech), zatím co všechny "kladné hrdiny" zasáhlo zmizení Vigga... Pro mne jako čtenáře je ztráta Vigga (jako nejzkušenějšího hraničáře) překvapením, pro tebe (jako autorku) nejspíš ne, protože svůj příběh píšeš a znáš (snad) do posledního písmenka...

Ať se daří! ;-)
 ze dne 17.06.2013, 18:45:19  
   Ellien: Ahoj,
díky za publikaci, komentář, chválu i upozornění na chybky. Znovu vše přečtu a případně opravím. Tvému PS ale moc nerozumím. V čem Ti přijde to překvapení? A co s tím má společného posvícení? :-)
Asi dnes nějak pomalu chápu. :-)
Měj se hezky.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
marker.publishers
(27.10.2020, 20:24)
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
obr
obr obr obr
obr
Poutník
Prince
Když se svět hn...
CassiusRomarius
Kamarád k dopis...
Panano Nymni
obr
obr obr obr
obr

Vlak bez kolejí
Jan Urban
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr