obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo žije z naděje, zemře hlady."
Walter Benjamin
obr
obr počet přístupů: 2915730 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39647 příspěvků, 5806 autorů a 392665 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Přijde ten, jenž nastolí řád ::

 autor Filip Hurdálek publikováno: 17.06.2013, 22:47  
Jedná se o můj maturitní sloh, kde zadáním bylo rozvést úvodní text, který si už bohužel nepamatuji.
 

Frank právě přijížděl do města a s hrůzou sledoval, jak to tu funguje. Byl zvyklý na spoustu věcí, ale pohled na visící umrlcovo tělo mu zvedal žaludek, dost možná za to mohl ten příšerný zápach, který z něj vycházel. Všude kolem poletovaly mouchy, které zápach přilákal, a dosedaly na prostřelený otvor v hrudníku nešťastníka.

„Zdravím, cizinče.“ pronesl k němu ušmudlaný stařík, krčící se u stěny obchodu s oblečením.
„Smím vědět, co Vás přivádí do Billystonu?“ pomalu se dobelhal k Frankovi a prohlížel si černého oře, na kterém seděl.
„Pouze projíždím. Chystám se do Haterwoodu.“
Odpověděl hrbáčovi, zatímco bedlivě pozoroval, jak se motá kolem.
„Tak to jste trochu zabloudil, mladý pane. Haterwood je asi tak dvě stě mil východně od tohoto Bohem zapomenutého města.“ šklebil se na Franka a prsty výskal koňskou hřívu.
„Nevadí, přečkám tady alespoň noc, než pojedu dál.“
Hrbáč se pustil do hlasitého smíchu, až mu z pusy vylétla sprcha slin, přímo Frankovi do tváře.
„Jste celkem odvážný, abych pravdu řekl. Jen se podívejte, jak dopadl místní šerif.“ ukázal špinavým prstem na mrtvolu, houpající se na tlustém laně ve větru.
„Není tu dvakrát bezpečno, pro cizince jako Vy. Jaké je vlastně Vaše ctěné jméno, poutníku?“ Frank sesednul z koně, vypnul hruď, aby před hrbáčem vypadal majestátněji a upravil si dlouhý hnědý kabát. „Frank Sharptooth a Vaše?“
V tom se hrbáč zděsil a schoval se za koňskou hlavu.
„Omlouvám se, nevěděl jsem, že mám tu čest zrovna s Vámi.“ patolízalsky se klaněl k zemi, jako pes čekajíc na výprask.
„Jonathan Friedstone k Vašim službám.“ uklonil se ještě více, až skoro škrtal nosem o prašnou zem. Frank udělal pár kroků k němu a pobídl ho, aby se narovnal, avšak Jonathan se mu ani tak nepodíval do očí a začal si žmoulat v rukou cíp ušpiněné vesty.
„Odveď mě někam, kde mohu ustájit koně a seženu nocleh.“ poručil mu Frank, zatímco upravoval sedlo. „Jak si přejete, pane.“ Vzal do ruky otěže a pobízel Franka, aby ho následoval.

Procházeli kolem šerifova těla a Frankovi se opět obrátil žaludek. Nikdy v životě se nechlubil tím, že někoho zabil, byť třeba patřil mezi postrach všech zlodějů, kapsářů a pistolníků. Mnohokrát ho lidé přirovnávali k šerifovi, avšak více se rozmohla přezdívka „Anděl řádu“ a to hlavně kvůli tomu, že jemu nešlo o souboje, či uloupené zlato, ale hlavně, aby se lidé začali chovat k sobě jinak a dodržovali pravidla, která jim on, i když někdy třeba dost násilně, přinesl do města. Na znamení soustrasti a úcty sundal z hlavy velký černý klobouk a položil si ho na hrudník.
„Jeho litovat nemusíte. Mohl si za to sám. Přišel sem do Billystonu a chtěl tu vše urovnat, avšak místní cechy zlodějů mu v tom zabránily.“ Jonathan se postavil vedle Franka a zíral na mrtvolu.
„Řeknete mi víc v salónu,“ podíval se na hrbáče, který měl na tváři opět ten vystrašený výraz, jako když mu sdělil své jméno.
„U Krvavého nože by mohlo být místo, ale varuji Vás, milý pane, že to není zrovna poklidná útulná hospůdka.“
To Franka rozesmálo. Bláhovost toho špindíry snad neznala hranic.
„Víte, Jonathane, tihle pobudové a rádoby zloději se mi neopováží zlomit ani vlásek, takže si myslím, že obavy nejsou na místě.“
„Odpusťte, zapomněl jsem na Vaši slávu a činy.“ poklonil se opět potupně Jonathan.
„Neříkej tomu tak. Je to můj úděl,“ pokynul mu s úsměvem Frank a vložil mu do ruky blyštící se zlatou minci.
„Zařiď vše a sejdeme se u baru.“

S ledovým klidem rozrazil dveře salónu, kde vše okamžitě utichlo a všechny pohledy se soustředily na nově příchozího. Úplně cítil, jak ho probodávají, jako nabroušené nože. Posadil se k dlouhému dřevěnému baru a počkal, než k němu přijde barman.
„Co to bude, cizinče?“ pronesl k němu obtloustlý muž s upoceným čelem a hadrem přes rameno. „Whisky a sklenici vody.“ Barman podivně zabručel a odešel přichystat Frankovu objednávku.
„Hej ty!“ Zakřičel kdosi z druhé strany místnosti. Frank natočil hlavu a spatřil vousatého muže v upraveném kabátě a klobouku.
„Tady nemáš co pohledávat.“ Frank se jen pousmál a položil na bar stříbrnou, zlatem vykládanou zbraň s andělskými křídly ze slonoviny. Ozvalo se jen všudypřítomné šeptání, které Frankovi naznačilo, že všichni vědí, o koho jde.
„Chceš snad říct ještě něco, Davide?“ otočil se k tomu, kdo na něj ještě před chvílí pokřikoval. „Jak…jak…jakto že znáš moje jméno?“ vykoktal ze sebe a posunul se na židli o trochu dál od Franka. Ten si lehce uchechtnul a napil se ze sklenky, kterou mu právě donesl upocený barman.
„Znám Vás tu všechny do jednoho.“ Znovu se ozvalo šuškání.
„Nechci potíže, ale pokud mi nedáte jinou možnost, budeme to muset řešit po Vašem.“ Všichni strnuli a Frank koutkem oka zpozoroval, jak pohledy dopadají na jeho zbraň.
„Co od nás teda chceš?“ Křikl na něj z druhé strany další muž.
„Nic velkého, Antone. Jen abyste zvedli ty svoje zadky a odešli pryč z města. Už tu parazitujete dost dlouho.“ Frank se nyní napil z druhé sklenice a otočil se čelem ke dveřím, do kterých právě vběhnul Jonathan.
„Vše zařízeno, můj pane,“ pronesl k Frankovi a ten mu odpověděl jen kývnutím hlavy.
„To si myslíš, že když ti říkají Anděl řádu, že si jen tak vtrhneš sem a nastolíš ta tvá pravidla?“ Frank bez cuknutí koutku nebo uhnutí pohledem sáhnul pro zbraň a namířil hlaveň na Davida.
„Ano, to přesně si myslím. Dávám Vám čas do zítřejšího poledne a věřte mi, že nežertuji.“ Schoval zbraň zpátky pod kabát a s úsměvem na tváři se napil whisky.

V salónu bylo ještě chvíli hrobové ticho a jediný zvuk, který ho rušil, bylo pokládání skleniček a půllitrů, které omýval barman. Anton se nervózně díval na Davida a jeden od druhého čekal jakýkoliv pokyn, nic se však nestalo. Až najednou se zvedl z temného rohu mladík v krátké vestě a s gestem rozloučení k Frankovi a pokynu jeho členům cechu na odchod, opustil místnost bez jediného slova. Postupně se k němu přidali i další, až nakonec v salónu zůstal jen Frank, barman, Jonathan, Anton a David. Přehazovali si mezi sebou pohledy jako míč a čekali na to, co Frank udělá. Ten však klidně seděl dál, upíjel ze sklenice a tvářil se neuvěřitelně spokojeně.
„Na tohle už nemám nervy. Počítej s tím, Sharptooth, nebo snad Anděli, že se ti za tohle jednou pomstím.“ Zakřičel na něj Anton a udeřil pěstí do stolu, na který se rozlilo pivo z půllitru, který na něm stál. Frank jen sykl a sledoval odcházejícího Antona. Poté se podíval i na Davida. Ten nervózně klepal pod stolem nohou a na čele se mu rojily kapky potu.
„A ty?“ pronesl k němu a čekal na jeho reakci.
„Já…já…to je fuk.“ Mávnul David rukou a stejně jako Anton odešel pryč. V salónu zůstal jen Frank, Jonathan a barman.

„Ale proč?“ zeptal se ho později navečer Jonathan, když šli po skoro vylidněné ulici směrem k hotelu.
„Už jsem ti říkal, jeto můj úděl. Naprosto nenávidím, když někdo, jako oni dva, parazitují na ostatních a ještě se tváří jako největší páni.“ Jonathan jen zabručel a lehce pokýval hlavou na znamení souhlasu. „Billystone Vám bude velice zavázán.“ Frank si uchechtnul a položil Jonathanovu ruku na rameno. „Postarej se tu o všechno, až zítra odjedu.“ Jonathan zkameněl na místě, když mu Frank dal do ruky měšec plný zlatých mincí.
„Ale…“ už ho nevnímal a spokojeně kráčel ulehnout do postele, aby byl zítra připraven na odjezd. „Sbohem příteli.“ Byla Frankova poslední slova a nechal Jonathana stát uprostřed ulice samotného, jen s velkým obnosem v měšci a nadějí na lepší budoucnost


 celkové hodnocení autora: 100.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 7 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 17.06.2013, 22:47:06 Odpovědět 
   Zdravím.

Řekl bych, že jde o čtivý westernově laděný příběh s klasickými (westernovými) klišátky. Kladný hrdina, plno zloduchů a nějaký ten (ani takový, ani makový) občan města, který se musí nějak živit, tak proč nepomoci klaďasovi, že ano? A to se mi líbí, ono nastínění atmosféry! Jeden přijede do města, ví, jaké řeči se o něm vedou (a co spolu s jeho jménem přichází). Tváří se naoko, že se jej to netýká (Necítí se krapet neohroženě a nezranitelně?) a jen sám bůh snad ví, co cítí ve svém nitru doopravdy. Takže, po obsahové stránce nejde o špatný text (byť v něm čtenáři nenajdou "nic nového"), škoda jen, že ten závěr vyšumí krapet do prázdna. Na druhé straně, takové maturitní "cvičení" (či slohová práce), jeden je krapet "bržděn" nejen rozsahem, ale také časem. A ty nervy... (už si ani nepamatuju, vo čem že byla ta má maturitní písemná práce z češtiny).

Přeskočíme ke gramatice, po stránce stylistické jsem na žádné kaňky nenarazil. Pozor na pravidla psaní přímé řeči, něco málo jsem si jako příklad dovolil vypsat níže (pomohou snad pravidla, popřípadě vyhledávač na netu, nebo dobrá oblíbená kniha). Našel jsem i několik dalších maličkostí, povětšinou práci šotků (ovšem i zde nic tragického, spíš chybky z nepozornosti).

Co mi padlo do oka:
=============

-- „Zdravím, cizinče.“ pronesl k němu ušmudlaný stařík, krčící se u stěny obchodu s oblečením. -- (jeden příklad za všechny, pokud začíná uvozovací věta slovesem a jde víceméně o "oznamovací větu" - co se přímé řeči týče, pak na konci přímé řeči patří čárka a uvozovací věta má začínat malým písmenkem) -- „Zdravím, cizinče,“ pronesl k němu ušmudlaný stařík, krčící se u stěny obchodu s oblečením.

-- Není tu dvakrát bezpečno, pro cizince jako Vy. -- (velké písmenko na začátku zájmene - viz Vy - se užívá spíše u korespondence)

-- „Jonathan Friedstone k Vašim službám.“ uklonil se ještě více, až skoro škrtal nosem o prašnou zem. -- (asi bych dal za jméno a příjmení hrdiny čárku - viz oslovení a zvolání - a pozor na interpunkci na konci přímé řeči) -- „Jonathan Friedstone, k Vašim službám,“ uklonil se ještě více, až skoro škrtal nosem o prašnou zem.

++ „Neříkej tomu tak. Je to můj úděl,“ pokynul mu s úsměvem Frank a vložil mu do ruky blyštící se zlatou minci. ++ (tady je to třeba v pořádku)

-- „Hej ty!“ Zakřičel kdosi z druhé strany místnosti. -- (opět malým na začátku uvozovací věty) -- „Hej ty!“ zakřičel kdosi z druhé strany místnosti.

-- Už jsem ti říkal, jeto můj úděl. -- je to (práce šotků)

Hezký večer a psaní zdar.
 ze dne 18.06.2013, 23:41:41  
   Šíma: Čili: za velkým "V" si stojím v korespondenci, či v dopisech, které autor použije ve svých příbězích. U klasických zájmen, co se týče dialogů, bych psal malé "v"... Prý má UJC vždy pravdu, ale bůh ví... ;-)
 ze dne 18.06.2013, 23:39:09  
   Šíma: Zdarec.

Možná to "úča" myslela tak, že jde o jakési vyjádření (až přehnané) pokory a úcty! Pak by se zde ono "Vy" snést i dalo! Jeden si má vybrat... Zkus zagoooglit, nebo mrkni na stránky ústavu pro jazyk český (tam snad o zájmenech něco bude)... Juknul jsem namísto Tebe a našel jsem, cituji:

"Upozorňujeme, že tvary osobních a přivlastňovacích zájmen Vy, Vám, Váš píšeme jako vyjádření úcty a zdvořilosti vždy s velkým počátečním písmenem, ať píšeme jednotlivci, několika osobám, nebo kolektivu."

(odkaz: http://prirucka.ujc.cas.cz/?ref=181&id=850)

Nechal bych to na jazykovém citu autora (občas se názory čtenářů mohou s autory - či dalšími kritiky - rozcházet)...
 ze dne 18.06.2013, 20:57:57  
   Filip Hurdálek: Nejdříve bych chtěl poděkovat za komentář a pro mě kladné, přínosné zhodnocení.
Závěr je opravdu rychle ukončen kvůli nedostatku času a nekonečného breptání spolužáka, který přede mnou seděl a nutil mě dopsat poslední řádky a papíry odevzdat. Dále mi už také došel papír, bohužel další bych už nedostal.
Co se týče přímé řeči, stále v ní tápu a mám sem tam mezery, ale například větu: Není tu dvakrát bezpečno, pro cizince jako Vy. mi opravující kantorka podtrhla právě oslovení "vy" , které jsem původně v textu měl a přepsala na "Vy". Takže nevím co je správně :D
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
jessyjason0321
(1.12.2020, 07:37)
ab0nd
(28.11.2020, 20:04)
p8aefwimsg
(28.11.2020, 18:36)
jameswick11
(28.11.2020, 18:30)
obr
obr obr obr
obr
O jednom dobrém...
Zavel
Vědět, co se st...
mistrovamarketka
Jurko Lojić - P...
Lojek
obr
obr obr obr
obr

[nevybr?no]
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr