obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Svolného osud vede, vzpurného vleče."
Seneca
obr
obr počet přístupů: 2915320 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39437 příspěvků, 5735 autorů a 389996 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Istrie - Poslední boj: Zpět na začátku ::

 autor Trenz publikováno: 22.06.2013, 14:03  
 

Kapitola první
Zpět na začátku

Sylvie vyjela výtahem do třetího patra, ve kterém Sean bydlel, a zazvonila na zvonek. Překvapilo ji, když ji Sean zavolal, aby za ním přišla. V první chvíli se lekla, co se s ním stalo, ale Sean ji ujistil, že je v pořádku, a jen s ní potřebuje mluvit.
Cestou k němu přemýšlela o sobě a o něm. O tom, co kdysi měli, a co mají teď. Něco k Seanovi cítila, ale nedokázala rozeznat, jestli jsou to pocity krmené minulostí, nebo zda skutečně budují nový vztah.
Dveře se otevřely a Sylvie strnula. Nestál za nimi Sean, ale přitažlivá rusovláska v negližé.
„Mohu vám pomoci?“ optala se melodickým hlasem.
„Přišla jsem za Seanem.“
„Je ve sprše. Zrovna jsem za ním chtěla jít.“
„A vy jste?“
„Mary, jeho přítelkyně. Pojďte dál, jestli chcete. Slibuju, že bude rychlý,“ spiklenecky na ni mrkla a Sylvie měla pocit, že do jejího žaludku někdo nasypal led.
„Ne, myslím, že půjdu.“
„Mám mu něco vyřídit?“
„Řekněte mu, ať už mi nevolá,“ poté seběhla schody ven a pak rychle do auta a až teprve tam dovolila svým slzám, aby vyrazily ven. Jak jen mohla být tak hloupá? Když se uklidnila, nastartovala auto a odjela.

Mary za Sylvií zavřela dveře ve chvíli, kdy Sean vyšel z koupelny.
„Řekla bych, že už ji nikdy neuvidíš.“
„Peníze máš na stole,“ řekl jí Sean vyhýbaje se odpovědi.
Ušklíbla se.
„Žiješ v malém bytě, ale zaplatíš si prostitutku, aby zahrála divadlo s přítelem. Copak nejsi dost chlap, aby ses s ní rozešel?“
„Ani jsme spolu nezačali chodit.“
„Ne? Zvláštní.“
„Proč?“ otázal se jí, přecházejíc do obýváku, nalévaje si do skleničky whiskey.
„Protože vypadala, jako by jí dal někdo pěstí do žaludku, když jsem se jí představila jako tvá přítelkyně.“
Whisky zmizela v Seanově hrdle.
„Je to tak lepší,“ řekl nakonec.
„Pro koho? Pro tebe? Pro ni?“ ptala se, zatímco se oblékala.
Sean se na ni podíval a Mary zvedla ruce v obranném gestu.
„Je mi jasné. Není to má věc.“
Vzala peníze a strčila je do kapsy.
„Jsi ten nejpodivnější zákazník, kterého jsem kdy měla. Platíš mě za sex, ale žádný přitom nemáme. Nenecháš mě ani, abych tě políbila. Místo toho mi vyprávíš o nějakém fantaskním světě zvaném Istrie. Ať už je skutečný nebo ne, měl bys o něm napsat knihu. Je to způsob, jak zbohatnout.“
„Zavolám ti, až tě budu znova potřebovat.“
„Kdykoliv k tvým službám, lorde,“ vysekla mu poklonu a odešla. Sean zakroutil hlavou a nalil si další sklenku. Pak ji ale odložil na konferenční stolek a posadil se na pohovku, odkud zíral do zdi. Mohl Sylvii říct, že odjíždí do Ameriky oživit svou kariéru herce, ale jeho rozum mu napovídal, že když se do Istrie vrátí i potřetí, už odtamtud živý nevyjde a Sylvie si po tom vše, co prožila, zasloužila muže, který tu bude pro ni i pro jejího syna. Byla to chabá omluva jeho zbabělého chování, ale nemohl si před Sylvii stoupnout a říct ji, že už ho nikdy neuvidí, když dělal vše proto, aby získal její city. Rick si vybral opravdu naprosto nevhodný čas pro jeho návrat do Istrie.

Dorazil do Hyde Park krátce před soumrakem. Rick už tam na něj čekal.
„Je mi líto, jak to dopadlo se Sylvií.“
„Už se stalo.“
„Jestli si o tom chceš promluvit…?“
„Ano, jistě. Pohovořit si o tom, jak nedokážu mít vztah s někým, na kom mi záleží, s mrtvým přítelem, byl odjakživa můj sen.“
„Koukám, že jsi stále stejně milý jako za mého života,“ rýpl si Rick a Sean po něm střelil vražedný pohled, což Ricka přimělo k smíchu.
„Kdybych už nebyl mrtvý, vážně bych se o svůj život obával,“ smál se, avšak když viděl, jak se Sean tváří, přestal.
„Promiň. Vím, že to teď nemáš lehké.“
„Nech to být, Ricku. Je tu jiná věc, která by mě zajímala.“
„Jaká?“
„Proč 30. dubna? Proč jednou za dva roky?“
„Protože to je chvíle, kdy je hranice mezi světy nejtenčí a lze tak vytvořit přechodný portál.“
„To Argon vždycky čekal na 30. dubna?“
„Proč si myslíš, že to vím?“
„Myslel jsem, že se ti do hlavy po smrti nasypaly veškeré informace o Istrii. Škoda, že se mýlím.“
„Nemýlíš. Aspoň ne úplně. Jsou záležitosti, do kterých nevidím ani po smrti. Argonova moc mezi ně nepatří. Ve své největší slávě dokázal manipulovat s hranicí mezi světy dle své libosti.“
„Aha. Takže já teď budu čekat, až se portál sám otevře, já projdu a on se uzavře bez možnosti se vrátit domů, že?“
„Nemůžu ti slíbit, že se vrátíš.“
Sean se ušklíbl.
„Stejně se nemám k čemu vracet.“
Rick k tomu již nic neřekl a na Londýn se snesl soumrak.
Od země se začala zvedat mlha.
„Počkej. Řekni mi, jak je najdu?“
„Nemusíš je hledat. Oni najdou tebe,“ slyšel Rickovu odpověď přicházející z dálky a poté ho pohltila mlha. Dvakrát si už prošel tímhle způsobem cestování, ale tentokrát to bylo jiné. Vnímal detaily, kterých si předtím nevšiml. Všiml si, že mlha je tak hustá, že se dotýká jeho tváří a studí ho. Neviděl nic než jen bílo smíchané se šedí. Brzy ho z toho rozbolely oči, a tak je zavřel. Otevřel je ve chvíli, kdy slyšel švitoření ptáčků. Po zběžném rozhlédnutí zjistil, že stojí v lese složeným zejména ze starých dubů.
Přemýšlel, kudy se má vydat. Rickova slova mu moc nepomohla. Jak ho můžou najít, když neví, že se tu objevil? Nebo jim snad podal zprávu? A kdo ho měl vlastně najít? Iceman? Pavlovičová? Iceman byl plukovník a vedl je. Nikdy by to neřekl nahlas, ale byl za něj rád. Nedovedl si představit, že by on sám měl na starost ostatní. A Pavlovičová bývala zlodějka, kterou neměl rád, a vůbec mu nechybělo, že se s ní nemůže popichovat. Nestál o setkání s nimi a oni nepochybně nestáli o něho. Opustil je v domnění, že se už nikdy nevrátí. Nečekal žádné přivítání a už teď litoval, že se od Ricka nechal ukecat, i když věděl, že by mu Rick nedal pokoj. Takhle aspoň budou mít klid oba dva.
Jelikož přes stromy neviděl na slunce, nedokázal ani určit, kde se nachází sever. A rozhodně tu nechtěl dřepět a čekat, až ho někdo najde. Obzvlášť, když to mohl být někdo, kdo by se ho s chutí zbavil. Takový Reptile, co aspiroval na hlavního záporáka, by ho jistě rád sprovodil ze světa, ať už mečem nebo magií. Sean občas přemýšlel, proč mu Reptile pomohl odsud odejít, ale vždycky se dostal jen k tomu, že to rozhodně nedělal z dobroty svého srdce a nechal to být. Byl si jist, že tentokrát už by to neudělal, ať ho k tomu vedlo cokoliv.
Sean zaslechl dusot koní a jeho instinkt mu velel se schovat. Ukryl se za strom, vyčkávaje, po očku pokukujíc, co se bude dít. Přes pěšinu projelo několik jezdců v černě oděné kůži. Ten poslední se zastavil a stál na cestě nedaleko stromu, za kterým se Sean skrýval. Ten zřetelně slyšel, jak kůň odfrkuje a netrpělivě hrabe kopyty. Sean usoudil, dle jeho chování, že to bude válečný kůň, který není zvyklý postávat. Nakonec jezdec pobídl koně k cvalu a Sean se přistihl, že si oddechl. Právě v tuto chvíli si uvědomil, jak nezodpovědně se choval, když si nevzal žádnou zbraň a v duchu si za to nadával. Ještě chvíli čekal, než se vrátil zpátky na pěšinu a pokračoval v cestě.

Pomalu se začal snášet soumrak, když Sean dorazil k řece. V břiše mu kručelo a hrdlo měl vyprahlé. Sklonil se k vodě a napil se. Jakmile uhasil žízeň, posadil se na trávu a přemýšlel, co bude dál dělat. Šel už několik hodin a bolely ho nohy. Měl hlad a netušil, kde složí hlavu. Pod širým nebem se mu spát nechtělo, ale vypadalo to, že nebude mít na výběr. Znovu ho napadlo, proč se na tuhle cestu lépe nepřipravil, když měl možnost. Opřel se o vrbu, která se skláněla nad řekou, a zavřel oči. Únava způsobila, že usnul i s kručícím žaludkem nestarající se o to, že zítra ráno bude nejspíš muset z vlasů vyndávat kůru.

Reptile, muž, kterého lid Istrie považoval za zplozence temnoty, odložil knihu, kterou četl a vstal, sfukujíc svíci hořící na jeho stole. Jediným světlem se tak stal jasný měsíc svítící skrz okno do jeho knihovny. Vyhlédl ven, avšak nehleděl na krajinu před ním, nýbrž daleko přes mnoho lesů a hor, dokud nenalezl muže, který upoutal jeho pozornost. Několik vteřin mu trvalo uvědomění, odkud ho zná a proč by ho měl zajímat. Sean Williams III. byl jediný, koho ve svém životě kdy považoval za hrozbu. Před dvěma roky ho poslal zpátky do jeho světa a domníval se, že to bylo naposledy, co ho viděl. Ta čarodějnice Maky dokázala svoje dlouhé prsty používat i ze záhrobí. Nejprve pošle pár mužů, i když o jejich úspěchu pochyboval, a pak to oznámí Universe. Učinil z ní královnu, jejíž pozici nemůže ohrozit nikdo, kromě toho šlechtice. Bude i v jejím zájmu se ho zbavit. Minul na zdi visící portrét mladé a krásné dívky se smutnýma zelenýma očima a vyšel ze dveří.

Rick se vrátil do říše mrtvých a setkal se tam s Maky.
„Přivedl jsem Seana zpátky.“
„To je dobře. Budou ho potřebovat.“
„Nejsem si ale jistý, že to byl dobrý nápad.“
„Bez něj Universe nikdy neporazí.“
„Universe je tvá dcera. Jak jsi mohla dopustit, aby se z ní stala krvelačná královna bez zábran?“
Maky si povzdechla.
„Byla jsem naivní, když jsem si myslela, že ji Argonova krev nepoznamená. Bohužel toho zdědila víc po svém strýci Arsenovi než po svém otci.“
Rick Maky musel litovat. Jako matka měla pocit selhání, a jelikož byla po smrti, nemohla udělat nic, co by to změnilo. Jen se mu zdálo nespravedlivé, že se kvůli tomu dostane do potíží jeho přítel.
„Nevím, jestli to sám zvládne. Ostatní tu žijou už dva roky a měli čas se vyrovnat s nastalou situací, ale on je do toho vhozen jako do divoké řeky.“
Maky se na Ricka podívala a ten pohled se mu nelíbil.
„Máš pravdu. Neměl by být sám.“
„Maky?“ opravdu se mu nelíbilo, kam to směřuje.
„Budeš mu dělat společnost, až do konce jeho cesty.“
„Nemyslím, že by se mu to líbilo,“ prohlásil nesouhlasně Rick.
„Nakonec ocení tvou přítomnost.“
„Maky. Nedělej to.“
„Je to pro dobro Istrie,“ řekla a poslala Rickovu duši zpět do světa živých.

Ráno Seana probudil hlad. Pohnul se a s překvapením zjistil, že leží na zemi s přikrývkou složenou pod hlavou. Byl si jist, že s sebou žádnou neměl. Vstal a rozhlédl se, ale nikoho neviděl. Na jednom z kamenů dokonce spatřil nové oblečení a kus chleba se sýrem. Že by už měl z hladu halucinace? Tolik času zase neuplynulo. Možná ho chtěl někdo otrávit, a proto mu to takhle naaranžoval takřka přímo pod nos.
„Není to otrávené,“ ozval se ženský hlas za ním. Otočil se a spatřil mladou světlovlasou ženu.
„Kdo jsi?“ zeptal se a nedůvěřivě si ji prohlížel.
„Jmenuju se Leila. Možná si vzpomeneš, že už jsi o mně slyšel.“
Sean zapátral v paměti.
„Nebylas to ty, kdo zrušil kouzlo, které přimělo ostatní, že na nás zapomněli?“
Přikývla.
„Neměli jsme příležitost ti poděkovat.“
„Udělala jsem to ráda, když to znamenalo, že udělám něco proti svému otci.“
„A tvůj otec je?“
„Jmenoval se Armageddon.“
„Jmenoval?“
„Je mrtev,“ v jejím hlase nezněla ani stopa lítosti.
Sean pohledem zalétl ke snídani, která tam na něj čekala a Leila se chápavě usmála.
„Rozumím tvým obavám.“
Prošla kolem něj, ulomila si kousek sýru a snědla ho.
„Neříkám, že je to něco extra, ale zasytí to.“
Sean už nic neřekl a pustil se do jídla. Leila beze slova pozorovala líně plynoucí řeku.
„Proč mi pomáháš?“ zeptal se ji mezi sousty.
„Protože to potřebuješ.“
„Jak jsi věděla, že to potřebuju?“
Podívala se na něj.
„Jo, jasně. Čarodějka.“
Dojedl.
„Můžeš mi říct, kudy se mám vydat, abych narazil na někoho, koho znám a kdo mi nebude chtít zlomit vaz nebo mě zabít nějakým jiným způsobem?“
Maličko se pousmála a v jejích očích se kmitla jiskra.
„Jdi pořád po pěšině. Dostaneš se ke Květinovým dětem.“
„A je s nimi ta ex zlodějka? Protože je tu riziko, že ta by mi chtěla zakroutit krkem.“
Rozšířil se jí úsměv.
„Jsi dobrý člověk, Seane. Jen to musíš dát lidem vědět.“
Ušklíbl se.
„Jsem všelicos, ale ne dobrý.“
Otočila se k němu čelem.
„To, jaký skutečně jsi, Seane, se nachází ve tvém srdci. Jen musíš naslouchat.“
„To by mohl být problém. Já a mé srdce nejsme moc dobrými kamarády, neboť mě pokaždé zradilo, když jsem se rozhodl mu naslouchat.“
„Oni tě potřebují, Seane, ale ty jim nemůžeš pomoct, dokud si neuvědomíš, kdo vlastně jsi,“ poté zmizela.
„Na tyhle rady jsem fakt čekal,“ utrousil Sean, ale nové oblečení si vzal na sebe.

Slunce bylo ve čtvrtině své cesty, když Sean uviděl jezdce v černé kůži, jak jedou přímo na něj. Byl tak ponořen do svých myšlenek, že neslyšel jejich koně. Když vytáhli své meče, věděl, že už je na schovávání pozdě, a tak zbývalo jediné. Rozhodl se vběhnout mezi stromy v naději, že pro jezdce bude horší ho mezi stromy pronásledovat. Běžel a neohlížel se, avšak slyšel, jak se přibližují. Sotva popadal dech, ale nutil se běžet dál, i když ho plíce z nedostatku vzduchu pálily a nohy mu těžkly. Nakonec zakopl a upadl na zem. Otočil se, aby viděl, jak jeden z jezdců seskakuje z koně a pozvedává meč, aby ho jím probodl. Sean se pokoušel pozadu plazit, ale zády narazil na spadlý kmen stromu.
Jezdec se chystal k úderu. Zvedl meč a náhle se mu kolem krku omotala smyčka, s kterou někdo zatáhl a jezdec vyletěl vzhůru, pouštějící meč na zem a snažíc se smyčku dostat z krku, dokud neustrnul v posmrtné křeči. Ale to už se na Seana řítili další tři muži s vytaženými meči. Sean se vyhrabal na nohy, sbírající meč ze země, aby se mohl aspoň trochu bránit, když v tu ze stromů skočily tři postavy přímo na ty muže a zlomily jim vazy. Sean držel meč připraven ho použít, kdyby se postavy obrátily proti němu a zjistil, že jsou to ženy. Jedna z nich si oprášila ruce nad mrtvým jezdcem a dala pokyn svým spolubojovnicím, aby se postaraly o koně. Poté se otočila k Seanovi a tomu div nevypadl meč z ruky, když ji poznal. Měla sice jednu jizvu táhnoucí se od pravého koutku rtu k pravému oku a dlouhou jizvu nad ňadry, ale bezpochyby to byla ona.
„Williamsi? Co ty tady sakra děláš?!“ zeptala se ho Sonya, když si uvědomila, kdo před ní stojí.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 5 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 22.06.2013, 14:03:19 Odpovědět 
   Zdravím.

Znovu v Istrii. Čtenář jistě poskočí blahem: "Príma!" Ovšem, co se jednotlivých postav týče, určitě není lehké žít v tamním světě (nehledě na fakt, že se všude intrikuje, nenávidí a válčí stejně). Pokud Sean nebude mít možnost vrátit se do "našeho světa", pak bude jeho "roztržka" se Sylvii minulostí (co oči nevidí, srdce nebolí). Tato část končí zajímavě, nejenže se spolu setkávají staří známí, hned z kraje jde kde komu o život (a začínají se střádat plány). Uvidíme v dalším díle...

Pozor na přechodníky. Když si jeden není jistý, raději je lepší je nepoužívat a prostě to okecat, popřípadě (snad) pomůže tento odkaz: http://interval.cz/clanky/hrichy-pro-sileneho-korektora-jak-vyzrat-na-prechodniky/). Něco málo jsem vypsal níže (pokud se sám nemýlím).

Hezký den a psaní zdar.

Co mi padlo do oka:
=============

-- „Proč?“ otázal se jí, přecházejíc do obýváku, nalévaje si do skleničky whiskey. -- přecházeje

-- Únava způsobila, že usnul i s kručícím žaludkem nestarající se o to, že zítra ráno bude nejspíš muset z vlasů vyndávat kůru. -- ... i s kručícím žaludkem, nestaraje se o to, že ...

-- Reptile, muž, kterého lid Istrie považoval za zplozence temnoty, odložil knihu, kterou četl a vstal, sfukujíc svíci hořící na jeho stole. -- sfukuje

-- Sean se vyhrabal na nohy, sbírající meč ze země, aby se mohl aspoň trochu bránit, když v tu ze stromů skočily tři postavy přímo na ty muže a zlomily jim vazy. -- sbíraje

(ve všech případech jde o mužský rod jednotného čísla)
 ze dne 22.06.2013, 16:57:43  
   Trenz: Musím s těmi přechodníky něco udělat:) Díky moc.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
Orel 2- třetí k...
Sirnis
Ztracená - Proč...
Trenz
Válka rodů 1. k...
mischa freiheit
obr
obr obr obr
obr

Povětrnice
Jeroným Večer
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr