obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Nic nezničí lásku tak jako ženin smysl pro humor."
Oscar Wilde
obr
obr počet přístupů: 2915540 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39802 příspěvků, 5772 autorů a 391726 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Posel smrti VI: K. XIV - Boží mlýny 2. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Posel smrti VI
 autor Lukaskon publikováno: 22.06.2013, 14:25  
Druhá část čtrnácté kapitoly. Zdá se, že Parvati už ví, kdo je zodpovědný za všechny zločiny. Vypadá to, že lidé na panství si budou brzy moci oddechnout, ale na jak dlouho? Dostane zločinec, co si zaslouží nebo na něj bude spravedlnost krátká?
 

07:21 - Bunkr
„Tak o čem jste chtěl mluvit?“ ptal se Nicolas Pietra, jakmile přišli na bývalé shromaždiště Řádu – rozpadlého spolku jehož cílem bylo odvrátit hrozbu kletby Gordonů.
„Už jste tu pár dnů a za tu dobu byste měl vědět, kde Kasumi je, nebo snad ne?“ zeptal se Pietro.
„Není to tak snadné. Tvrdí se, že odjela do Japonska, ostatně dalo se to čekat – Alice jste prý sdělil, že Kasumi má pletky s Yakuzou, ale nic víc o ní nevím. Prozatím.“
„Už jste podnikl nějaké kroky, nebo jen čekáte, co se bude dít?“
„Věci jsou v pohybu. Řádí tu vrah, který nám hraje do karet, takže buďte v klidu. Samuel je momentálně v nemocnici a jeho šance na přežití jsou mizivé, řekl bych.“
„Skutečně? To zní fantasticky. Vlastně lépe, než bych čekal. Teď ještě vyřešit Kasumi a máme to v kapse.“
„Máme? Vám Alice také přislíbila odměnu? Za co?“
„V mém případě je to osobní záležitost, stejně jako v případě Alice. Jednoduše msta. Nicméně když se situace vyvíjí tak skvěle, celé panství bude brzy bez majitelů. Je mi jasné, že pokud Samuel sepsal závěť, a to on pravděpodobně učinil, tak to bude Kasumi, komu všechno připadne.“ „Počkat, počkat – jestli ji chcete zmanipulovat a získat na svoji stranu, tak už je pozdě! Dohoda je jasná – pět milionů dolarů za to, že Kasumi zabiju. Buď já anebo moje společnice. Nemůžete nás vyšachovat!“
„Neměl jsem to v plánu, ale něco na tom je. Když Kasumi přežije a připadne jí Black Mirror, určitě o to nebude jevit zájem. Ona není typ člověka schopný spravovat panství, navíc bez muže, kterého milovala. Hmm, učiním jí nabídku, kterou nebude moci odmítnout a Black Mirror bude moje.“
„To ne!“ vykřikl Nicolas. „Já pracuji pro paní McCallovou a ona chce Kasumi mrtvou!“
„Počítám, že Alice o panství také projeví zájem, jenže jí bude jedno, jestli ho odkoupí od Kasumi za pakatel nebo od státu čí církve za nehoráznou sumu.“
„Můžete Aliciinu nabídku převýšit?“
„Kéž by. Rodina Antoliniů nemá takový kapitál jako Alice a pět milionů dolarů… kdepak, pane Nicolasi – já vaše služby vlastně ani nepotřebuji.“
„Zapomínáte na pár věcí – co když Kasumi nedorazí ani na Samuelův pohřeb a co když žádná závěť není? Jediný Samuelův příbuzný je jeho syn Desmond.“
„Respektive vnuk. Ano… to by byl problém, jenže já nemám co ztratit. Buď Kasumi přijede anebo ne. Pokud ne, budete muset už konečně zjistit, kde je. Odteď jedeme oba za sebe, pane Nicolasi. Možná Kasumi zabijete a Alice bude mít to, co chce a možná taky ne. Nicméně všimněte si, že já se s vámi do křížku nepouštím. Nejsme partneři, ale ani protivníci.“
„To si myslíte? Chcete Kasumi na svoji stranu a pak ji pošlete proti mně. Víte o mě a Parvati dostatek informací. Znáte naše i Aliciiny záměry a až s nimi seznámíte Kasumi… ona je silný soupeř a nedovolím, abyste jí poskytnul taková esa.“ Nicolas vytasil k Pietrovu zděšení pistoli. Pietro se ani nehnul a pomalu zvednul ruce do výše. Na jeho tváři však brzy zavládl klid.
„Když mě zabijete, jen si pod sebou podkopnete židli. Nezapomeňte, že Alice vás najala na zabití ženy, která usmrtila jejího muže. Vážně myslíte, že tahle vražda nevyplave na povrch a že se Alice nedozví, kdo držel zbraň? Moc bych se nedivil, kdyby i na vaši hlavu byla brzy vypsána tučná odměna a kdoví, možná to bude právě vaše společnice, kdo vás bude mít v zaměřovači.“
„Ty parchante! Kde mám záruku, že když tu pistoli sklopím, nepoběžíš hned za Alice a všechno jí nevyžvaníš?“
„Tu záruku nemáte, to je pravda, ale já nejsem taková svině. Mám návrh – já od Kasumi odkoupím Black Mirror a vy ji poté zabijete. Oba budeme spokojeni. Prostě se nebudeme navzájem plést do cesty.“
„A jak dlouho to může trvat, co? Prodej zámku nebude záležitost pár hodin. Kasumi bude truchlit pro svého muže a v tu dobu vám těžko podepíše kupní smlouvu. Mimo to, mám už tak dost horkou půdu pod nohama a čekat rozhodně nemíním.“ Nicolas si chvíli pohrával s myšlenkou Pietra zastřelit, ale nakonec sklopil zbraň. „Fajn, tak fajn. Podívejte, mám teď naspěch. Za pár minut mám důležitou schůzku u Black Lake. Můj kontakt mi snad sdělí víc o Kasumi.“
„Skutečně? Tak to by bylo dobré, abychom tam byli oba.“
„Přesně to jsem vám chtěl navrhnout.“
 
06:32 – Ipswichská nemocnice
Conrad vcházel do Parvatina pokoje. Parvati už byla na nohou a oblečená do vojenského oděvu ve kterém ji sem přivezli.
„Musíte mě hned zavést na Black Mirror,“ řekla Parvati.
„Mám takový pocit, že je to zhola nemožné. Sám bych se tam rád vrátil, ale nejprve mi to překazíš ty a pak ten trouba. O co tu vlastně jde a proč tě na panství nemůže odvézt Edward? Kde vlastně je?“  
„Dal vám přes hlavní sestru vědět a pak jsem ho poslala co nejrychleji na zámek. Vy mě dovezete do Willow Creek a hlavně mi dáte mé zbraně. Zabavili jste je, že ano?“
„Praštila ses do hlavy. Máš otřes mozku. Plácáš s prominutím nesmysly.“ Parvati jemně chytila inspektora za ruku.
„Conrade…“ řekla a políbila ho na tvář, „musíš mě pomoct. Potřebuju, abys mi důvěřoval. Prosím tě o to!“
„Promiň kotě, ale nemůžu ti dát do ruky bouchačku. Ani za zlatý prase.“
„Ani za mé tělo? Bude jen tvoje. Na jednu noc…“
„Ehm, tak pojď - jedeme na Black Mirror.“
 
08:13 – Black Lake
Nicolas dovedl Pietra až k břehům Black Lake. Pietro, který zde nikdy nebyl, si však jezero nepotřeboval nikterak prohlížet. Spíše ho zajímalo, kde že je Nicolasův kontakt. Nicolas se rozhlédl okolo a zkontroloval čas na hodinkách. Bylo čtvrt na devět.
„Ještě má čas. Dorazí až za patnáct minut.“
„A kdo to vlastně je?“ ptal se Pietro.
„Uvidíte sám.“
„Jste tajemný… možná až moc. Proč mám pocit, že si ze mě děláte legraci?“ Nicolas vykročil na molo a bedlivě sledoval hladinu jezera.
„Víte, co se o tomhle místě povídá?“ zeptal se Nicolas. Pietro přistoupil k němu.
„Ať už se povídá cokoli, trochu pravdy na tom bude. Asi už to víte, ale na Black Mirror se dějí zatraceně podivné věci.“
„Tady na tomhle místě se utopil přírodovědec, který tu kdysi žil. Říká se, že když je člověk pozorný, má šanci zahlédnout v hlubině jeho tvář. Dnes je téměř bezvětří a voda není zčeřená. Sice je nezvykle tmavá, ale to je zřejmě běžné. Pojďte se podívat.“
„Nemám sebemenší chuť to udělat. Vy jste se snad zbláznil!“
„Myslíte, Pietro?“ Nicolas se otočil na Pietra a vytasil pistoli.
„Cože?! Copak vám mám zopakovat, co se stane, když mě zastřelíte? Myslel jsem, že jste zmoudřel!“
„Zmoudřel, to ano. Nezabiju vás já ale jezero. Vzhledem k tomu, co se o jezeře povídá, to bude vypadat, že jsem naprosto bez viny.“ Pietrův už takhle dost vážný výraz ještě zvážněl, když zahlédl jak na okraj mola kousek od místa, kde stál Nicolas, tiše dopadla zdeformovaná ruka jakéhosi tvora. Kůže na ruce byla mírně nazelenalá a pokrytá mnohými hnědými skvrnami. Poté se zcela neslyšně vynořila z vody hlava. Skelné prázdné oči, mrtvolný výraz, vlasy pokryté řasami a slepené vodou, spousta bahna pokrývající tvář – to byl umrlec, jež se pomalu sápal z vody ven. Pietro z něj nedokázal spustit zrak a to Nicolase zarazilo. Ohlédl se za sebe a v tu chvíli ho netvor chytil za kotník a strhnul směrem k sobě. Nicolas spadl na záda a pistole mu vypadla z ruky. K zděšení obou mužů otevřel netvor ústa a promluvil hrubým chraplavým hlasem.
„Opravdu sis myslel, že svého činu lituji? Ty hlupáku – zničil jsi moji sbírku… za to já zničím tebe.“ Zatímco Pietro zíral na netvora a nedokázal se hnout z místa, Nicolas bojoval o holý život. Netvor ho stahoval blíž a blíž k vodě. Nicolas se napřáhnul volnou nohou a kopnul nemrtvého do hlavy. Ten zaskučel a Nicolas tak poznal, že cítí bolest. Kopnul tvora znovu a znovu, dokud jeho sevření neochablo. Nicolas se natáhl pro pistoli, ale jakmile na ni dosáhl, Pietro mu přišlápl ruku. Nicolas vykřikl bolestí a druhou rukou se ohnal po Pietrovi. Chytil ho za nohavici a škubnul s ním. Pietro neudržel rovnováhu a zřítil se tak nešikovně, že spadl z mola. Urychleně se ho chytil a snažil se vytáhnout ale pocítil, jak se mu cosi obmotává kolem nohou. Nicolas popadl pistoli a namířil na Johana. Vystřelil a to přímo do umrlcovy hlavy. Nemrtvý Johan sebou škubnul a spadnul pod hladinu. To už se Nicolas stavěl na nohy a zjišťoval, jak si vede Pietro. Ten se stále vší silou držel dřevěných prken mola, ale viditelně slábnul. Tělem mu prostupovala šílená bolest a tak řval z plných plic.
„Nicolasi, pomozte mi!“ vykřikl zoufalý Pietro, ale Nicolas nic takového neměl v plánu. Jezero ho děsilo a on by nejraději okamžitě odešel, ale potřeboval se ujistit, že Pietro zemře. Z pod hladiny se ozval mlaskavý zvuk a následovalo trhnutí, po kterém si Pietro najednou připadal mnohem volnější a měl pocit, že to zvládne, že se dostane na molo. Přitáhl se jak jen to šlo a chtěl se nohou opřít o dřevěný špalek držící molo, jenomže to nešlo. Vůbec neměl v nohách cit. Otočil se za sebe, aby zjistil, co se děje a strnul hrůzou – žádné nohy už neměl, pouze pahýly, ze kterých crčela krev.
Nicolas pouze dupnul na Pietrovu ruku a poté sledoval, jak se Pietro odevzdaně pustil a nechal zbytek svého těla spadnout pod hladinu. Nicolas byl z toho, co tady viděl rozrušený a ne málo. Duchové a podivné sny – to ještě překonal, ale zombie vylézající z jezera?! Urychleně odsud odešel a doufal, že se sem už nevrátí. Měl Black Mirror už po krk a počítal s tím, že odsud co nejdříve zmizí. Doufal, že se mu podařilo Stocka opravdu zabít a že už bude mít klidné noci, ale přesto počítal s tím, že se v domě moc dlouho nezdrží. Vzhledem k tomu, že se událost se sběratelem motýlů vyjasnila, nepotřeboval už navštívit faráře, aby se ho na jezero vyptával a tak zamířil rychlým krokem domů.
 
07: 42 - Policejní stanice
Na policejní stanici ve Willow Creek bylo rušno. Když Conrad přivezl Parvati, chtěl jí dát požadované zbraně, ale Colliere byl jednoznačně proti.
„O čem to mluvíš?“ křičel rozčílený Colliere na Spoonera.
„Je to jednoduchý – Parvati chce svoji brokovnici a hodinu na to, aby vytáhla z Krügera informace a zpacifikovala ho.“
„Přesně tak, inspektore,“ řekla Parvati. „Můj expřítel je ten vrah.“
„To je nesmysl. Jak jste na to vůbec přišla?“
„Je to prosté – opustila jsem Nicolase a spřátelila se se Samuelem Gordonem. Nicolas žárlil a nedokázal si připustit, že mě ztratil. Spáchal ty vraždy, aby Samuelovi ublížil a dnes v noci ho málem zabil.“
„Před pár hodinami jste ležela v bezvědomí. Stále tvrdíte, že vám není dobře. Můžete mít třeba halucinace.“
„Colliere!“ vykřikla Parvati. „V tom starém domě jistě najdete důkazy. Najdete tam zbraně, ze kterých se střílelo, to černé oblečení, možná nějaké dokumenty o kletbě,… Jediné, co chci je hodina, jedna jediná hodina na to, abych s Nicolasem promluvila. Je to tak moc za to, že jsem vám pomohla odhalit vraha?“
„Kde berete tu jistotu, že je to vrah a krom toho, já rozhodně nestojím o to, abyste ho zastřelila.“
„Neřekla jsem, že to udělám. Musím mít ale pojistku, abych ho mohla vyslechnout a on se mě nepokusil zabít. Brokovnice je slušná pojistka.“
„Hmm, je tu jen vaše pistole, brokovnice ne. Vrah nebo tedy váš expřítel ji musel odnést.“
„No… pořád lepší než nic. Takže, dáte mi ji?“
„Tak dobrá. Ale riskujete život.“
„Riskuju mnohem víc…“ Colliere, ač nerad otevřel plechovou skříň a vytáhl odsud Parvatinu pistoli. Parvati si ji vzala a odešla ze stanice. Conrad šel s ní.
„Budu mít průser, jestli tě zabije,“ řekl Conrad.
„Nezabije. Udivuje mě, proč mi pomáháte. To mi vážně tak věříte? Protože nemyslím, že jsem vás obměkčila svoji nabídkou.“
„I ta hrála svoji roli, ale jestli nekecáš a tvůj kámoš je ten, kdo tu vraždil a pokusil se tě zabít… je mi jasné, že z toho domu živý nevyjde a já mám rád, když si zločinci zaslouží, co jim patří. Víš, zákony a spravedlnost obvykle nejdou ruku v ruce.“
„Chápu. Udělám to, co byste chtěl udělat sám, ale vaše práce to nedovoluje – budete mít čisté ruce i svědomí… Takže já jdu a… nebylo by špatné, kdybyste tak hodinku poté, co odejdu, vyrazil taky. To už snad bude po všem.“

08: 32 – Nicolasův dům
Parvati postávala před Nicolasovým domem celá netrpělivá. Doufala, že její bývalý přítel co nejdříve dorazí, ale stále nic. Konečně asi po patnácti minutách se objevil. Vracel se celý rozrušený, a když Parvati zahlédl, zaskočilo ho to.
„Ahoj, Nicku,“ pozdravila ho a usmála se. Nicolas ji objal. Nebránila se tomu.
„Jsem rád, že jsi v pořádku. Hrozně jsem se o tebe bál. Kde jsi celou tu dobu byla a co se to na zámku stalo?“
„Povím ti to uvnitř. Venku je chladno.“ Nicolas otevřel a vpustil Parvati do domu. Jakmile za ní zavřel dveře, u hlavy se mu objevila pistole. „Asi za hodinu a půl sem dorazí police, aby tě zatkla. Jenže to si nemůžu dovolit.“ Parvati vědomě lhala, neboť věděla, že policie by tu měla být za necelých čtyřicet minut, ale chtěla dát Nicolasovi pocit, že má ještě dost času.
„O čem to mluvíš?“ podivil se Nicolas.
„Ty sviňáku, myslíš, že jsem pitomá?!“
„Asi ne tak jak jsem si myslel. Jak to všechno víš? Poznala jsi mě?“
„Myslíš v noci? Ne. Došlo mi to až díky Edwardovi. Dostat Kasumi zpátky na Black Mirror, o to ti šlo, že ano? Proč jinak ubližovat Samuelovi? Lidé ho tu nemají rádi, ale kdo by měl tu odvahu unést a málem zavraždit malé dítě?! Jedině tvrdý voják, který je zvyklý na brutalitu. Jedině někdo, pro koho jsou peníze na prvním místě, kdo je ochoten pro ně udělat všechno na světě a kdo není zvyklý čekat a přitom sledovat svoji bývalou přítelkyni, jak je šťastná v blízkosti jiného muže.“  
Nicolas se zasmál. „Podcenil jsem tě, Parvati. Ale znám tě natolik dobře, abych věděl, že ty mě nezastřelíš. Milovala jsi mě a možná mě stále miluješ. Ty dva roky nejdou jen tak smazat.“
„Ve tvých očích jsou smazány už dávno a všechno jen kvůli penězům. Sama je potřebuji více než ty, ale na rozdíl od tebe bych nikdy neklesla tak hluboko. Zabít dva nevinné lidi, unést dítě a přizabít Samuela?! Co jsi to za stvůru?!“ Nicolas se snažil zachovat klidnou tvář. Sundal si bundu a hodil ji na zem. Poté se otočil k Parvati a na zem hodil i pouzdro s pistolí. Parvati mu celou dobu mířila na hlavu, ale nedokázala stisknout spoušť.

„Jak jsi to všechno dokázal?“ zeptala se ho. Nicolas poodstoupil a usedl do křesla. Vytáhl cigaretu a zapálil si. Parvati konečně sklopila pistoli a odložila ji. „Tak povíš mi to konečně?!“
„Ale jo. Jen musím trochu přidat do kroku, neboť tě ještě musím spráskat a využít jako rukojmí. Nejsem tak naivní, jak si myslíš. Ti tví fízlové už jsou venku v lese a čekají, až se pokusím utéct, že?“
„Tak mluv, ty svině!“ vykřikla Parvati.
„Plánoval jsem to už dlouho dopředu, ještě než jsem tě sem přivezl. Kasumi byla pryč a nikdo nevěděl, kdy se vrátí, takže bylo třeba tomu trochu pomoct. Rozhodně jsem nemínil trávit čas možná marným čekáním na ni. Tohle místo, kde chcípl pes a jediné, co se tu dá dělat, je jít chlastat do hospody, mě nelákalo – ani trochu. Bylo mi jasné, že minimálně Samuel musí vědět, kde je jeho milenka, ale jen těžko bych to z něj dostal, obzvlášť když je po většinu dne zalezlý tam na zámku. Když ses stala jeho strážkyní, ještě víc se to zkomplikovalo, ale vezměme to popořadě. Nejprve jsem najal ty dva voly – Ridleyho a Joea. Bylo to snadný, obzvláště když jsem jim řekl, že naším cílem je ublížit Kasumi. Chtěli se pomstít za svého kamaráda Matta a byli odhodlání ke spoustě sviňáren. Taky jsem měl kliku, když se mi podařilo navázat poměr s Mirandou. Ta knihovnice se sice scházela s Markem, ale nebylo těžké ji přesvědčit, že já jsem ten pravý. Mladé holky zkrátka slyší na modrooké uhlazené svalovce. Za normálních okolností bych o takovou tuctovku ani nezavadil, ale tušil jsem, že by mi mohla být užitečná, no a taky že byla. Přesvědčil jsem tu kravičku, ať klidně randí s náma oběma a až bude rozhodnutá, který je ten pravý, tak ať toho druhého odkopne. Slyšela na to.“
„Hajzle!“
„Její knihy byly slušným zdrojem mnoha informací a dokonce jsem ji přesvědčil, ať z Marka vytáhne, jak to na zámku vlastně vypadá. Stále jsem se však nemohl rozhodnout, kdy plán spustit a dokonce jsem pomýšlel, že tě do něj zasvětím, ale bál jsem se, protože ty jsi přece ta čestná, spravedlivá vojanda, která by ani za ranec zlata neudělala žádnou špatnost. Jakmile jsem tě ten večer zahlédl se Samuelem, došlo mi, že jsi mým nepřítelem a jak je vidno téměř rovnocenným nepřítelem. Začal jsem jednat ještě tu noc, protože jsem se bál, že Samuelovi řekneš, o co nám jde. Omotal si tě kolem prstu a přitom to mělo být naopak.“
„Štvalo tě, že jsem s ním, co?“
„Jo a ne málo. Rozešli jsme se a ještě ten večer jsi byla na večeři s jiným chlapem. Bylo to sprosté… Ještě tu noc jsem navštívil Warmhill a chystal se faráře shodit z věže. Bylo to riskantní, protože jsem neměl v hlavě žádný podrobný plán, ale klaplo to. Původně jsem myslel, že faráře přepadnu na faře, zabiju ho a tělo pohodím u kostelní věže, ale on byl ten večer ještě v kostele. Bohužel přilákal toho strážníka, který mě začal pronásledovat s pistolí v ruce. Zabil jsem ho, faráře omráčil, neboť jako mrtvola by už neposloužil, a načmáral na zeď tu značku.“
„Značku?“
„Takový symbol, který se prý objevoval u těl, když se v jedenaosmdesátém vraždilo. Věděl jsem, že když to tam načmářu, tak Samuel pochopí, že celá akce je cílena na něj – to on je přece pro místní vrahem. Druhou noc jsem si dal volno, ale když jsem vás pak ráno potkal ve vesnici, došlo mi, že je to skvělá příležitost.“
„Ta holka nebyla ani plnoletá! Zabil jsi nevinné dítě!“
„To ano, ale stále to nestačilo. Věděl jsem, že pokud sem chci Kasumi dostat, tak to musí být opravdu rána, aby i ten kretén Samuel pochopil, že ji potřebuje. Tvá prosba mi to zkomplikovala, ale ne zas tak moc. Ta noční akce byla vážně těžká a bohužel se to podělalo. Joe hlídal u brány a já s Ridleym šli do zámku pro Desmonda. Myslel jsem, že se to obejde bez střílení, ale kdepak.“
„Klidně bys mě zabil…“
„Říkal jsem přece, že za penězi půjdu i přes tvou mrtvolu. Ale… takhle to být nemělo. Původně jsem ti vůbec nechtěl ublížit, ale když jsi zastřelila Ridleyho, bylo otázkou zlomku sekundy, než vypálíš po mě a tak jsem musel jednat. Zpanikařil jsem a málem Samuela zabil, což se mi nezdálo dobré. Nevěděl jsem totiž, zda o Kasumi ví jen on.“
„A co když ani on netuší, kde je? To tě nenapadlo?“
„Napadlo, samozřejmě, že napadlo, ale nepřijde ti to jako hloupost – on ji strašně miluje a nemá ponětí o tom, co dělá ani kde přesně je? Musí mít přece adresu na ni nebo na její příbuzné, zaměstnavatele,… co já vím. Nějaká stopa, jakákoli stopa tu přece být musí a tu má bezpochyby v prackách Samuel! Nejsem zvyklý čekat, Parvati – já jsem muž činu a ty miliony mi mohou zajistit bezstarostný zbytek života, a pro tohle přece stojí za to se bít, ne? Ale proč ti to vykládám - taková poctivá slepice jako jsi ty stejně ničemu nerozumí. Pověz mi, byla bys schopná Kasumi zabít, kdyby ses dozvěděla, že vlastně nikoho nezavraždila, že není tak špatný člověk, jak Alice tvrdila? Asi ne, co? Ale zpátky k té události - naložili jsme tebe a kluka a zamířili k hotelu. Ještě jsem ale potřeboval alibi, takže jsme tě vyložili a pospíchali ke Stonering. Nebyl čas Desmonda zabít a… vlastně ani nevěřím, že bych na to měl odvahu. Joe mě udeřil do hlavy, abych před inspektorem vypadal jako oběť a pak se vrátil zpátky, aby schoval auto dole u řeky a šel si to s tebou vyřídit. Slíbil mi, že tě nezabije… ale zdá se, že tě podcenil a to jsem ho několikrát varoval, že jsi opravdu dobrá. No… tak to pojďme vyřešit.“ Nicolas se postavil a přistoupil k Parvati.

Parvati si protáhla tělo. Zapraskaly jí klouby.
„Zabiju tě, Nicolasi! Nic než smrt si totiž nezasloužíš.“
„Jsi zraněná, unavená a malátná. Vyřídit tě bude jako ukrást dítěti bonbon. Tohle pro mě ani není výzva.“ Parvati semknula ruce v pěst a pak z ničeho nic vymrštila pravou ruku a zasáhla Nicolase přímo do nosu. Ten se chytil za zlomený nos. Ohnal se po Parvati pěstí a ta se shýbla a vrazila mu ránu do boku. „Ty mrcho!“ zařval a couvnul. Parvati se skutečně cítila špatně a uvědomovala si, že Nicolas by pro ni za normálního stavu byl minimálně rovnocenný soupeř, ale teď… potřebovala nemalou dávku štěstí, aby si s ním dokázala poradit. Nicolas se po ní ohnal pěstí, ale tu dokázala svým předloktím blokovat. Nicolas poodstoupil vzad a poté napřáhl ruce a vymrštil je proti Parvati, aby ji od sebe odstrčil. Jeho ruce se zasekly o ty Parvatiny a nyní začalo přetlačování, kterému se Nicolas vůbec nebránil. Parvati se rozkročila, zapřela a snažila se svého bývalého přítele vyčerpat. Nicolas, který měl pocit, že je podstatně silnější než Parvati, ke své nelibosti zjišťoval, že síly jsou vcelku vyrovnané.
„Jak to, že…“ divil se Nicolas.
„Vážně si myslíš, že jediné co dělám, abych měla sílu je, že žeru steroidy? Ani nevíš, kolik potu jsem v posilovně procedila.“ Nicolas pozvedl nohu a kopnul Parvati do hrudi. Ta spadla na záda. Překulila se na břicho a pokusila se postavit, když ji Nicolas vší silou kopl do boku. Opět spadla na záda a Nicolas ji přišlápl k zemi. Parvati se ale nemínila vzdát a vrazila Nicolasovi pěst z boku do kolena. Zařval bolestí a chytil se za bolavou nohu. Parvati měla dost času se postavit, ale jakmile tak učinila, Nicolas ji chytil za pravou paži a zkroutil ji dozadu za záda. Parvati vykřikla bolestí a předklonila se, načež se Nicolasovi naskytla příležitost kopnout Parvati do břicha a tu on velice rád využil. Parvati opět vykřikla bolestí a z úst jí začala téct krev. Jelikož byla stále výrazně předkloněná, snadno mohl Nicolas její nataženou paži jednou nohou překročit. Nyní Nicolas držel Parvatinu paži mezi nohama a měl tak dostatečnou oporu pro plánovaný čin – zapáčit směrem nahoru a Parvatinu ruku zlomit. Ženě se však podařilo na poslední chvíli zachránit, když druhou rukou chytila Nicolase za vlasy a zvrátila mu hlavu dozadu. Dokázala se mu vytrhnout a opětovně se narovnat. Nicolas ji ovšem hned udeřil pěstí do tváře. Parvati se zapotácela a Nicolas toho využil, aby ji udeřil znovu a pak ještě jednou. Parvati se jen tak tak držela ve stoje a po další ráně se jí podlomila kolena a klesla k zemi. Hlava ji šíleně bolela a byla hrozně roztřesená a neschopná vnímat okolí. Tiše kňučela bolestí, ale nevzdávala se. Dalo jí spoustu práce se zase postavit, ale Nicolas byl připravený – rána do tváře, do břicha a na závěr do brady. Parvati padla na záda s ústy plnými krve a už neměla sílu jakkoli vzdorovat. Ležela na zemi, držela se za bolavé břicho a z očí jí tekly slzy. Nicolas popadl svoji pistoli a natáhl ji. Poté namířil na Parvati. Byla k němu zády, takže do ní kopnul, aby se přetočila a mohla se dívat do hlavně pistole. Třásla se nejen bolestí, ale i strachy. Nicolas ji ztěžka došlápl na hruď. Přimáčkl jí tak prsa a způsobil silný tlak na žebra.
„Řeknu ti, není mi příjemné sledovat tvé vytrénované tělo, jak se svíjí v bolestech. Nepůsobí to dobře - vždycky se mi na tobě líbilo, jak velikou zátěž sneseš a že ustojíš věci, které by jiné muže i ženy dávno srazily k zemi. Byl jsem na tebe pyšný, ale vypadá to, že i ty máš svoji hranici. Kde jsi přišla na to, že se mi vyrovnáš?! Ubožačko!“
„Parchante,“ řekla tiše Parvati a snažila se pořádně nadechnout – nebylo to snadné. „Víš dobře, že už jsem si vytrpěla dost. Kdybych… nebyla tak unavená a nebolelo mě skoro celé tělo... tak by to dost možná skončilo opačně. Skonči to alespoň rychle!“
„Musel bych být idiot, abych se zbavil rukojmí. Nechci tě zabít, ale ani nechci, abys mi utekla. Nicolas střelil Parvati do levého stehna. Začala křičet bolestí. „Výborně… ale protože vím, že vydržíš kurevsky hodně, tak bude lepší se pojistit.“ Nicolas přirazil Pistoli k Parvatině levému rameni. „Pořád k tobě něco cítím,“ řekl a zašklebil se „Až odsud vypadnu – dej se zase dohromady. Nesluší ti, když jsi slabá.“ Parvati zavřela oči a zaťala zuby.

„Pracky vzhůru a vypadni od ní, ty sráči!“ zařval Conrad Spooner, který stál mezi dveřmi a mířil na Nicolase svojí zbraní. Ten okamžitě přirazil pistoli k Parvatině čelu.
„Jak moc si ceníš jejího života?“ zeptal se Nicolas.
„Nech ji být, tohle není její věc. Uvědom si, že jestli ji zabiješ, tak s tebou skoncuju, ale pokud ne, máš šanci ještě zestárnout.“
„Jo… v base. Polož tu zbraň na zem, fízle, a nikomu se nic nestane.“
„Nedělejte to, Conrade!“ vykřikla Parvati. „On mě nezastřelí. Jen blafuje.“ Nicolas se otočil na Parvati a zatímco na jeho tváři byla jasně patrná nervozita, Parvatina ústa se roztáhla v úsměvu. Nicolas chtěl otočit zbraň na inspektora, ale než to stihl udělat, zazněl výstřel. Nicolasova ruka ochabla a on se chytil za krvácející ránu na boku. Jeho pistole spadla na zem a on padl na záda. Conrad přistoupil k němu.
„Tohle na své práci nenávidím ze všeho nejvíc – hej hajzle, nechceš vzít do ruky ještě tu bouchačku, abych tě mohl dorazit a svést to na sebeobranu? Jinak totiž poputuješ do cely, leda že…“ Conrad se ohlédl na Parvati a ta pochopila co tím myslí. S Nicolasem se dívali do očí a ona přemýšlela, co inspektorovi odpoví. Nicolase skutečně milovala a myslela si, že je to muž, který s ní zůstane do konce života. V hloubi duše věděla, že jejich vztah se nijak zvlášť nevyvíjel, ale stále doufala ve změnu k lepšímu. Místo toho ji Nicolas před pár dny vlastně řekl, že s ní nemůže být, protože si není jistý ani sám sebou. Hrozně ji to ranilo, ale copak mu to mohla vyčítat? Řekl jen to, co si myslel, ale pravda – mohl to udělat citlivěji. Ať tak nebo tak, stále k němu něco cítila a to i poté, co se seznámila se Samuelem. Nicolas se projevoval jako žárlivý egoista, ale teprve dnes odhalil svoji pravou tvář, která byla zrůdnější, než by si Parvati kdy pomyslela. Nechápala, jak je možné, že to nepoznala už dříve, ale na jednu stranu nebylo divu, neboť s Nicolasem nežila dlouhodobě a většinou od sebe byli vzdáleni tisíce kilometrů. Dívala se na něj, jak leží na zemi s dírou v břiše a přemýšlela, jestli si tento člověk vůbec zaslouží žít. Předtím mu řekla, že ne, že za zvěrstva, která provedl, by měl zemřít a smažit se v Pekle. Jenomže když na ni mířil pistolí mohl stisknout spoušť a zastřelit ji. On to však neudělal a Parvati měla pocit, že by mu to měla oplatit a nechat ho naživu. Kdyby to bylo jen a jen na ní, tak ano – nezabila by ho, ale on neublížil jen jí, ale především Samuelovi a tuhle skutečnost mu odpustit nemohla.
„Ten chlap se mě snažil zabít a nepřestal s tím, ani když jste ho postřelil. Nezbylo tedy, než vypálit znovu a tentokrát jste ho trefil do hlavy a mě konečně zachránil.“
„Jo… ale holka, jestli někde vykecáš, co se doopravdy stalo, tak mě fakt nasereš.“
„Parvati…“ hlesl Nicolas a vytřeštil oči.
„Jdi k čertu, Nicolasi.“
Conrad na vyděšeného Nicolase namířil pistoli. Na tváři se mu objevil úsměv a začal si pohrávat se spouští.
„Co to děláš?!“ vykřikl Colliere, který společně s dalším strážníkem vběhnul do domu. Conrad se na něj otočil a povzdechl si. „Předpokládám, že tady vrchní inspektor ti právě zachránil život, bastarde.“
„Snad jsi ho nechtěl… Vždyť ten muž se nebrání!“
„Já jsem se stal poldou, abych problémy řešil a ne abych je strkal do stínu a modlil se, aby odtamtud nevylezly.“ Conrad přistoupil k Parvati a zvednul ji do náruče. „Odvezu tě do nemocnice. No a vy zavolejte do Ipswiche, ať sem pošlou posily a záchranku. Já už na tohle nemám nervy.“

Conrad vynesl Parvati před dům a dopravil ji až ke svému autu, které měl zaparkované u hlavní cesty.
„Sakra, ta noha ti furt teče.“
„Ale zase tak hrozně to nebolí. Kost to určitě netrefilo.“ Conrad posadil Parvati vedle auta a vytáhl z něj lékárničku. Ovázal Parvati ránu, aby netekla krev.
„Není ti na omdlení?“
„Ne, ne. Zachránil jste mi život, víte to?“
„Všiml jsem si a jsem za to rád. Byla by tě škoda, obzvláště když jsem ještě nedostal slíbenou odměnu. No a začni mi konečně tykat. Jsem Conrad,“ řekl inspektor a podal Parvati ruku. „Sklopím ti sedačku, aby ses mohla natáhnout.“ Během chvíle Conrad nastartoval auto a už vyjížděl k nejbližší nemocnici. „Doufám, že teď si tam poležíš trochu dýl a neboj se – určitě se za tebou stavím. Příště si ale radši nehraj na hrdinku.“
„Hmm… uznávám, že to byla hloupost. Myslíš, že se najde dost důkazů, aby ho odsoudili pokud možno k trestu smrti?“
„Důkazů se najde bezesporu dost. Budu na tom poctivě makat. Ale Namibijské zákony mi jsou úplně cizí.“
„Jak víte, že Nicolas má Namibijské občanství?“
„Vím, že jsi Namibijka a jeho bývalá přítelkyně, takže předpokládám to. Pověz mi kotě – jak to, že tě odzbrojil? Počítal jsem s tím, že mu ustřelíš palici.“
„Spíše jsem neměla odvahu ho jen tak zastřelit. Chtěla jsem, to ano, ale… když jsem mu hleděla do očí, na mysl mi přišlo všechno to, co jsme spolu prožili a… já to prostě nedokázala. Nedokázala jsem stisknout spoušť a všechno to zpřetrhat. Vlastně jsem slaboch a větší, než jsem si myslela."


 celkové hodnocení autora: 99.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 5 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 22.06.2013, 14:25:12 Odpovědět 
   Zdravím.

Mnoho věcí se vyjasnilo, ale i tak... Ještě to neskončilo. Zlo si najde vždy svou cestu (třeba i v podobě onoho jezera, do kterého spadl Pietro). Zdá se, že i Tvá příběhová realita má mnoho nevyjasněných věci "mezi nebem a zemí" (stále mám v paměti onoho draka a spoustu dalších démonů, kteří ožili v sérii, která to celé začala) a že se budou mít čtenáři možnost ještě mnoho věcí dozvědět. Samuel je na umření, Kasumi je stále v Japonsku (a bůh ví, jak se jí vede). Nehledě na fakt, že pomsta se vždy podává "za studena" (pro lepší požitek), takže se ještě budeme mít na co těšit... Co se šotků týče, našel jsem jen nějakou tu "neodřádkovanou přímou řeč" (viz konec jedné repliky a začátek nové na stejném řádku).

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 22.06.2013, 22:43:14  
   Šíma: Pravda, každý čtenář má "své chutě"... Napíšu to tak, že ses trefil do mých chutí, text je opravdu čtivý, nepostrádá napětí, trochu tajemna (a věcí, nad kterými zůstává rozum stát - viz nadpřirozeno - v dobrém slova smyslu). Takový zajímavý mix, v rámci příběhu a žánru uvěřitelný... Jsem zvědavý jako slepice, jak dopadnou naši hrdinové a zda se z toho svorně vylížou, či padnou ještě do větších... problémů! ;-)
 ze dne 22.06.2013, 16:16:35  
   Lukaskon: Eh, neměl jsem na mysli samé dobré věci - zase tak moc si nefandím :) Spíše jsem měl na mysli směsici všeho možného, z čehož nakonec vyjde jen hnus. Jde jen o to, jestli se podaří hnusu vyvarovat střídmým namícháním ingrediencí a správným postupem.
 ze dne 22.06.2013, 14:56:21  
   Šíma: P.S. Samé dobré věci? Zatím se to dá... Uvidíme, jak to "ukočíruješ"!!! Držím palec. ;-)
 ze dne 22.06.2013, 14:54:25  
   Lukaskon: Děkuji za komentář. Jsme zhruba v polovině příběhu, takže toho zbývá ještě spousta. Řekl bych, že do konce léta se Posla smrti nezbavíte :) Narozdíl od minulé série se tato drží poněkud více v reálném prostředí a neutíká tolik k nadpřirozenu. Věci mezi nebem a zemí budou předmětem další série, kterou plánuji sepsat. Pokud to půjde dobře, možná s publikováním plynule přejdu na další sérii.

Popravdě jsem zprvu ani netušil jak moc se mi podaří zdánlivě uzavřený příběh nafouknout novými a novými zápletkami. Stále mám pocit, že visím v jakémsi neidentifikovatelném žánru - je to takový koktejl - tu a tam thriller, dobrodružství, akce, historie... Jakobych nebyl schopen najít žánr, který by mi zcela vyhovoval a u kterého bych zůstal. Nebylo by to tak divné, kdyby se mi tento mix nevměstnával do jednoho jediného příběhu. Když to hodně přeženu zdá se mi, že to je jak když pejsek a kočička vařili dort. Jen doufám, že výsledek není stejný jako v té pohádce :-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Když je člověku...
Aphia
Srdce ženy / 9+...
Rebekka
Rekonstrukce zl...
Džordž J.S.
obr
obr obr obr
obr

Anděl a ty
Janette
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr