obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Rozumný muž může být zamilován jako blázen, ale ne jako hlupák."
Rochefoucauld
obr
obr počet přístupů: 2915734 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39654 příspěvků, 5808 autorů a 392676 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Posel smrti VI: K. XVI - Snění ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Posel smrti VI
 autor Lukaskon publikováno: 02.07.2013, 22:46  
Edward přijíždí do Japonska s cílem navštívit hotel Ikebana a nalézt Kasumi. Podaří se mu to a pokud ano, přiměje Japonku k návratu do Anglie?
 

Už během letu do Tokia si Edward v duchu promýšlel, co bude v hlavním městě Japonska dělat. Bál se toho, že se Anglicky nedomluví a zprvu ho napadlo, že zkusí sehnat tlumočníka. Zároveň ale věděl, že hraje o čas, protože Kasumi sice může být stále v hotelu, ale na jak dlouho? Jakmile ohromné dopravní letadlo společnosti Eur-Asi airways přistálo na letišti Narita, jež leželo u Tokia, ocitl se Edward ve zcela jiném světě. Vcelku brzy zjistil, že minimálně na letišti se anglicky bez problémů domluví a tak nějak doufal, že ani později nebudou žádné velké problémy. Na letišti nechyběla směnárna, kterou Edward využil, aby si nemalý obsah peněženky sestávající z Britských liber proměnil na Japonské jeny. U letiště si zaplatil taxi a vzhledem k tomu, že šlo vyloženě o letištní taxíky, jejichž řidiči vozili především turisty, nebyl ani tentokrát problém s domluvou. Již brzy taxikář vyjížděl směrem k hotelu Ikebana. Za normálních okolností by si Edward užíval životem hýřícího města, jež bylo plné obyvatel už takto brzy ráno, ale jeho myšlenky se upínaly výhradně na Kasumi. Zprvu si myslel, že Ikebana bude nějaký vyhlášený hotel snad v samotném centru metropole, ale taxikář mířil do okrajových čtvrtí, které byly od letiště vzdáleny dlouhé kilometry. Jak na taxametru naskakovala stále větší a větší čísla, začal Edward pociťovat neklid.
„Ehm, promiňte, pane, ale jak daleko je ten hotel?“ Taxikář si mírně poupravil zrcátko, aby na Edwarda viděl a usmál se.
„Už moc daleko ne, takže nebojte, neoškubu vás. Ale měl bych vás varovat – není to ani tak hotel, jako spíše bordel.“
„Bordel?“
„Pokud nejste opravdu majetný nebo nejste VIP host, tak si sexu stejně neužijete, ale přespat vás tam nechají, to ano a můžete dostat i přítelkyni na noc, pokud na to máte. Jen se nedočkáte pohlavního styku.“
„Vy to místo znáte?“
„Spíš než že bych tam chodil osobně, tam vozím zákazníky. Ale celkem to znám, to ano. Jsou to hlavně turisti, co se vozí v mém taxíku a tak musím vědět, co je pro turisty zajímavé, že ano? Vlastně jsem tak trochu jako průvodce.“
„Aha… a můžete mi o Ikebaně něco říct? Abych pak nebyl překvapený...“
„Je to prosté – koupíte si program, který zahrnuje nejrůznější služby jako masáže, koupele, saunu a pak se o vás postarají tamní zaměstnankyně. Záměrně neříkám zaměstnanci, protože muže byste v personálu hledal těžko. Ikebana je ráj pro chlapy.“
„Kdybych řekl, že hledám ženu, která by tam měla bydlet?“
„Tak odpovím, že je to možné, ale to by tam musela být zaměstnaná.“
„Jako prostitutka?“ vyděsil se Edward.
„Ehm, jako společnice, pane. Určitě vám něco říká pojem gejša, že ano?“
„Umělkyně, které měly za úkol muže bavit zpěvem, tancem nebo hrou na hudební nástroje. Toto povolání se začalo prosazovat už v osmnáctém století a zpočátku byli gejšami muži.“
„Muži? Fakt, jo? Ehm, když mě o historii mé země poučuje cizinec, tak to vážně miluju… No ale Ikebana je domovem takových novodobých gejš. Co vím, tak tyhle si už obličej nenaličují na bílo a jejich povolání není tak nepohodlné a bolestivé.“ Edward už raději mlčel a přemýšlel, jak do tohohle světa může zapadat Kasumi. Asi po deseti minutách zastavil taxikář před velikým domem. Zvenku nevypadal kdovíjak přitažlivě a skoro to vypadalo, že by zde mohlo sídlit cokoli. Okenice byly zatažené červenými závěsy, na parapetech byly porůznu naaranžované květiny a nad vchodem visel neonový nápis: 'Ikebana'
„Tak jsme tady, pane,“ řekl taxikář a již vytahoval účtenku. Edward zaplatil a raději se ujistil, že má stále dost peněz.
„Asi se tu dlouho nezdržím,“ řekl Edward, „můžete tu na mě počkat?“
Taxikář se zasmál a řekl: „No proč ne, ale počkám jen asi půl hodinky. Pokud totiž nejste gay, tak odsud dříve než zítra ráno nevyjdete.“ Edward vystoupil z vozu a přistoupil až ke dveřím hotelu. Ohlédl se za sebe a spatřil jen usmívajícího se taxikáře. Edward se zhluboka nadechnul a vešel do Ikebany.

Recepce hotelu Ikebana byla prázdná snad až na recepční, která umývala mokrým hadrem pult. Do toho si prozpěvovala jakousi písničku a vůbec si nevšimla nově příchozího. Z místnosti vedlo široké schodiště a také několik průchodů, přičemž každý byl zakrytý hedvábným závěsem. Edward přišel až k recepčnímu stolku a oslovil mladou a velice pohlednou černovlásku.
„Dobré ráno,“ řekl a doufal, že žena anglicky rozumí. Pokud ovšem bylo tohle místo často navštěvováno turisty, jak taxikář říkal, pak bylo očekávatelné, že zdejší zaměstnanci minimálně angličtinu ovládat budou. Žena pozvedla hlavu a podivila se. Hned na to se uklonila a obešla recepci.
„Přeji dobrého dne, pane. Zdá se, že jste náš podnik navštívil prvně, nebo se mýlím?“
„Ne, máte pravdu – jsem tu poprvé a nejen v hotelu, ale i v Japonsku.“
„Málokdy zavítá turista naší zemí nepolíbený hned sem do Ikebany. Taktéž se nestává, že by přišel už takto brzy po ránu.“
„Eh, chápu – pracovní doba vám ještě nezačala.“
„Ale kdepak, pane…“
„Edward Walker.“
„Naoko, moc mě těší, pane Edwarde a nemusíte se bát, protože naše pracovní doba spíše ještě neskončila. Ta neskončí nikdy, neboť muži vždy budou toužit po ženách, které jim splní každé přání a uvedou je do sladké náruče rozkoše.“ Edward se trochu začervenal, když mu Naoko položila ruce zezadu na ramena. „Muži milují soukromí, když mají trávit čas se ženou. To proto je tu tak prázdno… vše se odehrává v zákulisí…“
„Slyšel jsem, že tu prý pracují jen ženy…“
„To ano. Ikebana je výjimečný podnik, pane Edwarde. Je to místo splněných snů a to výhradně mužských snů. A pane Edwarde – v těch nejtajnějších a nejkrásnějších mužských snech vystupují jen a jen ženy.“
„Uvádíte mě do rozpaků… Je to takové… osobní a příliš na tělo, zdá se mi. Připadám si tu nesvůj.“ „Odhoďte stud a odpoutejte se od předsudků. Tady vás nikdo za nic kárat nebude. Můžete dělat takřka vše.“
„Takřka?“
„Ikebana mezi svými zdmi zažila mnoho slastí a radostí, ale nechyběly ani bolesti. Mužské sny mohou být i značně zvrácené a plné násilí, jenomže to jsou spíše zlé noční můry a Ikebana neumožňuje prožívat noční můry.“
„Nejsem násilník. To… to rozhodně ne!“
„Já vám věřím, ale chtěl jste vědět, co dělat nesmíte a to je prožívat noční můry. Takové tady trestáme a to velmi tvrdě. Ikebana se o své dívky postará.“
„Říkala jste, že tu nejsou žádní mužští zaměstnanci. Jak se staráte o to bezpečí a teď pokud dovolíte, bych se na tu otázku pokusil rovnou odpovědět.“
„Jen do toho…“
„Máte tu něco jako ochranku nebo vyhazovače a…“
„Hmm, nenazvala bych to ochrankou, spíše zachráncem – zachráncem, který probudí každého z jeho noční můry a tak ho před ní ochrání. Je pravda, že někdy to probuzení vyžaduje nemalou dávku násilí.“
„…a jako ‚zachránce‘ zde pracuje jedna žena a to bezpochyby extrémně schopná žena, neboť musí být schopna násilníky potrestat. Bude to žena silná, odvážná a zběhlá v boji beze zbraní.“
„Ano, ale není na to sama – pracují tu tři takové ženy.“
„Mohu je vidět?“
„Hmm, s těmito ženami se nemůžete ponořit do rozkoše. Snad kdybyste Ikebaně věnoval speciální příspěvek, který by umožnil splnit i tento váš neobvyklý sen.“
„To udělám, ale napřed bych ty ženy rád viděl.“
„To je nemožné, pane Edwarde. Odsud vede jen jedna cesta a to támhletudy,“ Naoko ukázala na průchod vzadu. „Nikdo z nás nedokáže ovlivnit naše sny. Za tímto závěsem můžete narazit na různé druhy rozkoše. Abyste tomu lépe rozuměl – na různé dívky a právě tato skutečnost dělá Ikebanu záhadnou. Mohu vám však ty ženy popsat, nakonec to já jsem zprostředkovatelka snů.“
„Tak dobrá. Popište mi ty tři a já si vyberu.“
„První je charismatická kráska, kterou příroda obdařila ohromnou silou. Její havraní vlasy jsou obvykle svázány a dodávají tak jejímu vzezření pocit nikoli omezenosti a nesvobody, ale uvolněné energie. Tato žena může být snem mnoha mužů, kteří touží po tom stát se krotiteli, ale pozor – zkrotit ji nedokážou ani ti nejlepší. Druhá žena je bojovnice, která nedovoluje nikomu být mocný, neboť v její přítomnosti se i ti nejlepší třesou v kolenou. Její hnědé oči jsou tak prázdné… tak kovově chladné… tak bestiálně inteligentní a pronikavé… Třetí žena oplývá schopnostmi, které mohou být předmětem závisti mnoha mužů, ale i žen. Je těžké ji vystrašit a ještě těžší ji odmítnout, a věřte mi, Edwarde – ona je jako kat, který trestá tvrdě a děsivě zároveň. Tak, pane Edwarde, jakou z nich chcete potkat ve svém snu?“
„Abych byl upřímný… nedivil bych se, kdyby tam za závěsem čekala jen jedna žena, ať už si vyberu jakoukoli. Znám totiž vcelku mladou ženu, která má všechny vlastnosti, jež jste tu vyjmenovala. Jmenuje se Kasumi Sato a já ji chci vidět.“ Naoko viditelně zesmutnila a přešla zase za recepci, kde usedla na židli.
„Máte pravdu – lhala jsem vám. Ale ne kvůli penězům, ale abych zjistila, o co vám vlastně jde. Za závěsem by nečekal nikdo jiný, než dívka, jež se těm ženám ehh… spíše té jedné ženě vcelku hodně podobá. Tedy vzhledově, o schopnostech nemůže být ani řeč. Měli jsme tu jednu ženu, která se o bezpečí starala a zvládla to bez potíží a zcela sama. Kasumi tu pracovala, a sice jen pár týdnů, ale za tu dobu předvedla, že se jí nikdo nevyrovná. Ta její práce… ono to bylo divné už v základech. Když se objeví problém – rozumějte násilník, tak před ním dívku sice ochránila tím, že ji odvedla pryč, ale pokud si to násilník nechal rozmluvit, tak ho nechala klidně odejít. Pokud se však pokusil Kasumi také ublížit a to klidně mírně – třeba jen fackou, tak ho odsud vynášeli nohama napřed. Ona sice byla jako magnet na problémy, ale dívky si ji hrozně oblíbily, protože věděly, že je ochrání.“
„Slyšel jsem, že se o druhé moc nestará, a když ji neohrožují tak jí to nevadí.“
„Taky že ne, ale ví, jak cizí lidi vyprovokovat a když nějaký muž udělal tu hloupost a vztáhl na ni ruku… To byste musel vidět, jinak byste nevěřil.“
„Říkala jste, že vám způsobila potíže…“
„To ano. Před pár dny sem vtrhla skupinka rozzlobených mužů. Jeden jejich kamarád totiž od Kasumi dostal tak do těla, že na následky zranění zemřel. Koukali z toho pro nás problémy a zdálo se, že Kasumi budeme muset vyhodit, ale ona odešla sama.“
„A ti muži? Ublížili jí nějak?“
„Ne, ale musel sem přijet vůz a odvézt tři mrtvá těla. Samozřejmě tu nechyběla policie, ale to už byla Kasumi pryč a víte co bylo divné? Ani se po ní moc neptali, pouze zpočátku, ale pak sem dorazil takový pohledný policista, prý z útvaru pro boj s mafií a ten nad tím jen mávnul rukou a nechal věc plavat. Rozhodně nám to nevadilo, ale… bylo to zvláštní.“
„Výborně, tohle jsem potřeboval – ten muž Kasumi zná! Ví, kde zrovna je nebo… nevíte to náhodou vy?“
„To tedy opravdu ne.“
„Jak se ten muž jmenoval a kde ten policejní útvar sídlí? Víte to?“
„Vím, kde sídlí ten muž. Momentálně nahoře v pokoji. Když zjistil, co je Ikebana zač, docela se mu to tu zalíbilo. Není divu. Jméno jsem z něj netahala, je to prostě pan Kapitán. No a za ním rozhodně nemůžete.“
„Ale já musím! Je to strašně důležité.“
„Pane Edwarde, to že oficiálně nemáme žádnou zachránkyni, neznamená, že tu není žena, která vám pomůže se vyprovodit, pokud budete dělat potíže a budit zákazníky z jejich snů. Momoko!“ zakřičela recepční a do místnosti vešla vcelku malá a hubená, ani ne dvacetiletá dívka. „Nenechte se zmást vzezřením, pane Edwarde, Momoko je juniorská mistryně Japonska v karate. Shodou okolností moje dcera. Je to taková, řekla bych, záloha. Sice se Kasumi ani zdaleka nevyrovná, ale vás vyprovodí snadno, to mi věřte.“
„Musím s tím policistou mluvit! Ehm, kolik mám přispět Ikebaně?“
„Žádné peníze nenahradí sny.“
„Ale bude to jen na moment. Ten muž si může snít dál, jen mi sdělí, kde Kasumi najdu a to je celé. Podívejte, mám tu padesát tisíc jenů, které můžu postrádat.“ Edward vyložil bankovky na stůl a recepční sem pokynem ruky přivolala Momoko.
„Doveď pana Edwarda za Kapitánem a omluv se mu za probuzení, ale že je to prý hrozně naléhavé. Vyřiď mu, že pan Edward se zajímá o Kasumi.“

Momoko provedla Edwarda chodbou a dále nahoru po schodišti. Edwarda zprvu překvapovalo to ticho, jež tu bylo, ale vzhledem k denní době se nebylo čemu divit. Zdejší interiéry vypadaly opravdu překrásně a tak nebylo na chodbách nouze o rudé koberce se složitými motivy, o obrazy, jež znázorňovaly především milence či jen pohledné dívky a ani o umě naaranžované rostliny, podle kterých vlastně dostal hotel své jméno. Momoko se zastavila před jedněmi dveřmi a zaklepala. Chvíli se nic nedělo a teprve po pár minutách otevřel zcela nahý muž s dlouhými černými vlasy a bradkou. Když uviděl Edwarda, polekal se a okamžitě popadl ze stolu triko, kterým si alespoň zakryl svůj pohlavní úd.
Momoko se uklonila a řekla: „Hluboce se omlouvám, Kapitáne, a mrzí mne, že vás ruším. Tento cizinec si s vámi ovšem přeje mluvit a je to prý dosti naléhavé. Prý ho zajímá Kasumi Sato.“ Muži to jméno evidentně něco říkalo, ale snažil se na sobě nedat nic znát.
„Dobře, Momoko, můžeš jít,“ řekl Kapitán a hned na to vpustil Edwarda do pokoje. Ten byl velice honosně vybavený a Edwarda až překvapoval všudypřítomný přepych. Na stropě visel veliký šestiramenný lustr s hořícími svíčkami, které byly jediným světlem v místnosti. Na poličkách stály zdobené vázy, ručně vyráběné hodiny a porcelánová soška Buddhy. Nechyběla tu knihovnička plná sbírek básní, především pak haiku. Na posteli se rozvalovala nahá černovlasá a nalíčená kráska s plnými rudými rty. Převalila se na bok a rozevřela ústa v širokém úsměvu. Kapitán si vzal kalhoty, otočil se zády k Edwardovi a oblékl si je. Poté přešel k dívce a políbil ji na ústa.
„Máš ráda vzrušení, Chou?“ zeptal se Kapitán.
„Už jen chvíle, kdy laskáš mé tělo je vzrušující. A když pak…“
„Stačí, stačí,“ zastavil dívku Kapitán a otevřel šuplík u nočního stolku. Popadl pistoli a okamžitě ji namířil na Edwarda. Chou se polekala a přikryla se dekou. „Tak co jste zač?!“ vykřikl Kapitán. Edward se vyděsil a zprvu pomýšlel na to, že se pokusí utéct, ale uvědomil si, že nemá šanci zavčasu otevřít dveře a uprchnout.
„Tohle je jen nedorozumění. Já vám přece nechci nijak ublížit!“
„Mě možná ne, ale Kasumi určitě. Kdo si vás najal?“
„Nikdo, přiletěl jsem sem z Británie asi před hodinou. Můžu vám to dokázat. Mám tu s sebou zpáteční letenku na osmou hodinu ranní.“ Edward ukázal Kapitánovi letenku, ale stejně ho tím nepřesvědčil.
„Co máte společného s Kasumi?“ zeptal se.
„Je to přítelkyně mého zaměstnavatele, který utrpěl vážné poranění hlavy a leží v komatu. Kasumi se musí vrátit za ním.“
Kapitán konečně sklopil zbraň a otočil se na Chou. „Nech nás teď o samotě a neboj se – vynahradím ti to.“ Dívka poslechla a odešla na chodbu. Kapitán z peněženky vytáhl průkaz a ukázal ho Edwardovi. „Kenji Kimura, velitel speciálního policejního útvaru pro boj s organizovaným zločinem, rozumějte - především mafií. O Kasumi samozřejmě vím a vím i o jejím příteli. Sice nevím, kdo to je, ani odkud je, ale nestojím o to to vědět. Doufám, že jste tyhle informace nikomu neprozradil. Povím vám, co teď uděláte – vrátíte se na letiště, nasednete do toho vašeho letadla a na Japonsko i na Kasumi zapomenete.“
„Ne, to ne! Kasumi musí vědět, co se s jejím přítelem děje! Musí se vrátit!“
„Já s vámi nehodlám o něčem diskutovat. Prostě odsud zmizíte, jasné?“
„Odejdu, až promluvím s Kasumi.“
„Informuji Kasumi o stavu jejího přítele, ale ona se nevrátí, tak s tím počítejte.“
„Vím, že se vrátí!“
„Nevíte nic! A teď už zmizte, nebo vás nechám zavřít. A věřte mi, že když budu chtít, tak si pro to záminku najdu.“ Edward zprvu nechtěl poslechnout, ale pak se přeci jen otočil a se sklopenou hlavou odešel. Vůbec nevěděl, co si o tom všem má myslet.
Po Edwardově odchodu Kenji vytáhl z kapsy svého obleku mobilní telefon. Podobný měla i Kasumi. Byl to prostředek, kterým se s ní mohl zkontaktovat. Vzhledem k tomu, že oba telefony využívaly speciální šifrování, bylo takřka nemožné hovor odposlechnout, nebo dokonce samotný mobilní telefon vystopovat. Kasumi s tím sice zásadně nesouhlasila, neboť moderní technice nijak zvlášť nerozuměla, ale přeci jí druhý mobil dokázal Kenji vnutit. Kenji vytočil Kasumino číslo a zapálil si cigaretu. Byl nervózní a důvodem toho byl samozřejmě Edward. Přecházel po místnosti sem a tam, a doufal, že Kasumi telefon konečně zvedne. Když se tak stalo, okamžitě začal vysvětlovat k čemu došlo.
 
„Zdravím, Kasumi. Tady Kenji. Je to naléhavé a…"
---
"Ne, nejsem idiot! Už jsem vám několikrát vysvětloval, že tenhle způsob komunikace je bezpečný, slyšíte? Bez-peč-ný!“
---
„Dobře, risknu to. Jestli se něco stane, tak mi tu hubu rozbijte, ale teď si poslechněte, o co jde. Byl tu nějaký Edward a tvrdil, že vás zná a že chce, abyste se vrátila za přítelem, kterému se hrozně stýská.“
---
"Nekřičte na mě! Samozřejmě, že jsem ho poslal pryč. Doufám, že chápete, že jestli se tu budou objevovat vaši blízcí, tak jsme v prdeli.“
---
"To sice nenaděláte, ale je to komplikace. A co kdybyste se nakonec přeci jen vrátila? Co když se objeví důvod, který vás přiměje k návratu?“
---
"Když to říkáte… Uvědomte si, že v tom jedeme společně a jestli se vy vykašlete na mě…“
---
"Takže se na vás můžu spolehnout? To je dobře. Jsme v nebezpečí oba dva a potřebujeme se navzájem. Víte to stejně dobře jako já. Tak jo… mějte se dobře, Kasumi a… zkuste příště trochu ubrat plyn. V té kanceláři jsme museli stírat krev i ze stropu.“
---
"Vždyť já vím, ale pohled na ten hnus je hroznej.“
---
"Mám si zvykat? Uff, a to jsem myslel, že mě nemůže potkat nic horšího, než vyšetřování vašeho řádění před lety. Hádám správně, že když jsem tehdy váš případ vzdal, zachránilo mi to život?“
---
"Jo… to na náladě nepřidá. Ale fakt je, že když teď stojíte na opačné straně mince, nemám z vás takový strach.“
---
„To si pište, že jo! Budil jsem se ze spaní a děsilo mě pomyšlení, že mě navštívíte doma a zabijete nejen mě, ale i manželku.“
---
„Právě proto v tom jedeme spolu. S Tokutarem je to osobní a já toho muže dovedu do vězení.“
---
„Do hrobu?! Máte pravdu, to bude lepší. Jen… abych si pak na ohledání jeho těla vzal s sebou pytlík na zvracení, že?"
---
"Ehm, tak já si vezmu něco většího. No nic – sbohem, Kasumi a dejte na sebe pozor.“


 celkové hodnocení autora: 99.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 5 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 02.07.2013, 22:45:43 Odpovědět 
   Zdravím.

Jsem zvědav, zdali se Edward vrátí do Británie, nebo ještě něco podnikne (na vlastní pěst), ale nejspíš ne, protože Japonsko nezná a Kasumi může být prakticky kdekoliv. Jen Kapitán krapet Kasumi lhal, kdyby jí však řekl pravdu, kdo ví, zdali by Kasumi dodržela svou část dohody. Tento díl je krapet "orientální", nevšední, jakoby mi zde však chybělo i více detailů (a ruchu) prostředí. Na druhé straně, také se občas uchyluji k tomuto "stylu" a pokud se pohybuji jako autor v prostředí, které je pro mne "cizí", snažím se z toho vybruslit a vykecat, jak jen to jde... ;-) Na šotky jsem nekoukal, nic vážného mne neplesklo do tváře. Snad jen jednou jsem si všiml neodsazené přímé řeči (viz dvě repliky vedle sebe na tomtéž řádku).

Hezký večer a psaní zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
zon
(4.12.2020, 23:27)
Wayne
(1.12.2020, 18:26)
jessyjason0321
(1.12.2020, 07:37)
ab0nd
(28.11.2020, 20:04)
obr
obr obr obr
obr
Myšlienka
Beduín
Rockstar
Akiko
Navždy věrní - ...
Kate3
obr
obr obr obr
obr

Rap nevěrné ženy
zorka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr