obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo žije z naděje, zemře hlady."
Walter Benjamin
obr
obr počet přístupů: 2915688 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39805 příspěvků, 5808 autorů a 392455 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Istrie - Poslední boj: Tam, kde to začalo ::

 autor Trenz publikováno: 07.07.2013, 23:30  
 

Kapitola třetí
Tam, kde to začalo

Rick viděl, jak se na něj všichni dívají, a nebylo mu to příjemné. Kdyby neměl takový hlad, otočil by se na patě a vrátil se zpátky do svého pokoje. Pohledem zalétl k Seanovi, který udělal něco, za co mu byl Rick dlouho vděčný. Do jedné ruky vzal talíř s jídlem, do druhé karafu s vínem a vstal. Zamířil k Rickovi a řekl: „Pojď. Najíme se někde, kde bude víc klidu.“
Eris pochopila Seanovu narážku, ale nezavolala je zpátky. Nechtěla zbytečně vířit klidné vody, které by se lehce mohly změnit ve vlnobití. Aranis se už tak odmítla zúčastnit večeře, neboť se jí příčila myšlenka večeřet s vrahem. Eris se jí snažila vysvětlit, že to není ten samý muž, který zabil její sestru, avšak ona ji neposlouchala. Jediné, k čemu ji Eris přiměla, byl slib, že se ho nepokusí zabít ani mu nijak neublíží.
Sean a Rick si donesli židle na balkon, nechávaje bojovnice stát za dveřmi, a pustili se do jídla.
„Je to divný pocit,“ prohodil Rick, když dojedli a nalili si víno. Sean se na něj tázavě podíval.
„Být naživu. Je to divné,“ dodal na vysvětlenou.
„Pokud jde o mě, nestěžuju si. Jsi to jediné, co v téhle zemi za něco stojí.“
„Trochu jsem se bál, že mě nepřijmeš.“
„Blázníš? Nikdy jsem si nepřestal vyčítat, že jsem tě sem přivedl.“
„Trval jsem na tom.“
Sean se uchechtl.
„To vysvětluj mému svědomí.“
„Ty nějaké máš?“ otázal se ho Rick a v očích mu rošťáčky zasvítilo, a tak Sean jen zakroutil hlavou a nechal tu poznámku bez komentáře.
„Změnil ses,“ promluvil po chvilce Rick znovu.
„Opravdu?“
„Ano. A dokonce v pozitivním slova smyslu.“
Sean se na Ricka zašklebil.
„Ty ses taky změnil. Hlavně fyzicky,“ rýpnul si Sean a Rick se rozesmál.
„A už jsi zase sám sebou.“
„V to jsem doufal. Nic se nemá přehánět,“ odvětil mu Sean a mrkl na něj.
V dobré náladě zůstali, dokud za nimi nepřišla Lily a neoznámila jim, že jsou pozváni k diskuzi na téma: Co bude dál.
„Chtějí tam i mě?“ podivil se Rick.
„Týká se to i tebe. Rozhodně bys tam měl být.“
Rick přikývl a vstal, berouce si od Seana jeho prázdný pohár a odnášeje oba na stůl. Lily chtěla odejít, ale Sean se ji na něco tiše zeptal, neboť nechtěl, aby ho Rick slyšel. Lily k Seanovi musela jít blíž, aby slyšela jeho otázku.
„Co skutečně vězí za Rickovou přítomností na poradě? Máš na tom nějakou účast, že?“
„Rick je součástí.“
„Ale ony ho tam nechtějí, že?“ bylo jasné, že míní Květinové ženy.
„Ne, ale s Andym jsme je přesvědčili.“
Sean se na Lily chvíli díval, jako by přemýšlel, jak na to reagovat a pak řekl: „Díky.“
Lily kývla a odešla. Venku požádala bojovnice, aby Seana a Ricka dovedly na poradu, až budou připraveni jít.

Když skončila večeře, odebrala se Eris společně se Sonyou, Andym a Lily do sálu určeného k poradám.
„Věděli jsme, že se Sean jednou vrátí…“ začal Andy, ale Sonya ho přerušila: „Ne, nevěděli. Jen Cirkis to předpokládal na základě toho, co mu řekl Adam, který to měl od nějakého ukecaného ducha. Já teda doufala, že Williamse už nikdy neuvidím. Jednou se rozhodl odejít a nikdo se ho neprosil o návrat!“
„Mýlíš se,“ promluvila tiše Lily, jako by nechtěla Sonyu rozhněvat víc, než už byla, a přesto v jejím hlase nebyla ani stopa po bázlivosti. Andy musel uznat, že Drena a ostatní Květinové ženy na ni odvedly kus práce.
„Maky se postarala o to, aby se Sean vrátil. A využila k tomu Ricka.“
„Když už je řeč o Rickovi. Co s ním plánujete dělat?“ otázal se Andy.
Eris si povzdechla.
„Nemám nejmenší tušení.“
„Měl by jít s námi,“ ozvala se Lily znovu.
„Ostatně proto ho Maky poslala do světa živých.“
„Nejsem si jistá, jestli je to rozumné,“ zapochybovala Eris.
„To bys ho rovnou mohla odsoudit k smrti, když by tu zůstal.“
„No, no. To nebude tak horké,“ snažila se Sonya chránit Eris.
„Sonyo. To je v pořádku. Lily má koneckonců pravdu. Ricka by tady nic dobrého nečekalo,“ uznala Eris po chvilce přemýšlení.
„A měl by být na poradě s námi a se Seanem.“
„Jsi si tím jistá, Lily? Stojí to za riziko rozhněvání bojovnic?“
Slova se ujal Andy: „Rick se jistě neprosil o návrat do světa živých. A určitě si nevybíral tělo, do kterého by se měl vrátit. Muž, který způsobil velké ztráty Květinovým dětem, zemřel. Vím, že Květinové bojovnice se budou snažit, ale nikdy úplně nepochopí celou tu záležitost zmrtvýchvstání. Pro ně to pořád bude muž, který zabil jejich milované. Pokud má jít s námi, měl by být o všem informovaný stejnou měrou jako Sean.“
Sonya i Eris musely uznat, že má Andy pravdu, a proto Eris požádala Lily, aby je přivedla. Ta ochotně souhlasila a odešla.
Snad toho nebudu litovat, pomyslela si Eris. Sonya stiskla její ruku, aby ji povzbudila a Eris se na ni vděčně usmála. Andy se na ně díval a cítil smutek a nejspíš i trochu závist. I když od smrti jeho druhé manželky Mac uběhly téměř dva roky, stále se přes její ztrátu nedokázal přenést. A nikterak mu nepomohlo, že jejího vraha Nadrana, syna již nějakou dobu zesnulého Arsena, sprovodil ze světa vlastníma rukama. Ještě teď se v noci budil, zpocený a roztřesený, mající před očima zmučené tělo své ženy.
Z jeho neklidných myšlenek ho vytrhl příchod Seana a Ricka. Viděl, jak vešli dovnitř a jak se Sean rozhlíží po místnosti jako by někoho hledal. A pak slyšel jeho otázku: „Kde je Iceman?“ a uvědomil si, že Sean o Alanově smrti nic neví. Viděl, jak si Eris a Sonya vyměnily pohledy a Lily vypadala, že v tu chvíli chce být kdekoliv jen ne tady, a proto se rozhodl být tím, který tu novinu Seanovi sdělí.
„Alan je mrtvý, Seane.“
„Zase?“ bylo první, co Seana napadlo.
„Jak se to stalo?“ otázal se Rick.
„Odstrčil mě a zasáhlo ho kouzlo, které bylo určené mně,“ vypadlo z Lily. I po té době se cítila provinila.
„Universe?“ Sean hádal, že stačí říct jen její jméno, aby pochopili, na co se ptá.
„Ano,“ odpověděla za Lily Sonya.
Sean nevěděl, co si o tom má myslet. Nikdy neměl Icemana rád, ale smrt mu nepřál. Ne když už ho jednou přivedl z říše mrtvých. Naštěstí ho Eris zachránila tím, že začala vyprávět, co se stalo po Alanově smrti.

Alanův druhý pohřeb byl o něco okázalejší než ten první. Postavili mu hranici, obložili ji listím a Sonya se Cirkisem pronesli několik slov. Lily plakala, neboť se cítila zodpovědná za Alanovu smrt, i když se ji Eris pokoušela utěšit. Drena a Assassin stáli stranou. Assassinovi to přišlo jako krutá náhoda, že už je podruhé svědkem jeho smrti a následného pohřbu. Viděl, jak je to pro Cirkise těžké, neboť věděl, že tentokrát se k nim už nevrátí. Podíval se na Adama, který stál nehybně jako socha. Nejspíš vycítil nebo i uviděl, jak Alanova duše odešla. Cirkis vzal pochodeň a přiložil ji k hranici, čekaje, dokud oheň nepřeskočí na listí, aby se šířilo dál po dřevě, až by pohltilo celou hranici. Část jeho já zoufale doufala, že se zmýlili a Alan vyskočí z hranice a bude se ptát, proč ho chtěli sakra upálit, ale ta druhá, reálná a momentálně nenáviděná jím samotným, mu říkala, že Alan je pryč nadobro. Přešel na druhou stranu a už se nikdy nevrátí. Už nikdy ho neuvidí.
Hranice ještě hořela, když mu Adam poklepal na rameno. Otočil se k němu čelem.
„Musím si s tebou promluvit,“ oznámil mu Adam tiše.
„Nepočká to?“ otázal se ho Cirkis se zlomeným hlasem. Byl zvyklý na Alanovu nepřítomnost. Mezi setkáními uběhly dva roky, ale to aspoň věděl, že je naživu, avšak teď bylo po všem. Chtěl, aby ho nechali být. Chtěl truchlit, aby pak mohl jít dál. Adam zavrtěl hlavou, a tak s ním Cirkis se zoufalým povzdechem poodešel stranou.
„Měl jsem návštěvu,“ sdělil mu.
„Alana?“ zeptal se s nadějí, i když věděl, že je to hloupost. A měl pravdu. Adam zakroutil hlavou.
„Maky.“
„Co ti řekla?“
„Abychom se na dva roky rozdělili.“
Cirkis se na něj podíval s oživlým zájmem.
„Proč?“
„Protože za dva roky se vrátí Sean.“
„Cože?“ Cirkis nabyl dojmu, že se přeslechl.
„Řekla mi, že máš určit místo, kde se za dva roky od nynějška setkáte, a Sean tam bude.“
„Jak?“
„Nevím. O detaily se nepodělila.“
„Jo, to zní jako Maky.“
Cirkis se podíval na hranici, která stále jasně plápolala.
„Jaké místo mám vybrat, aby všichni věděli, kde se nachází?“
„Nejlépe takové, kde už jste byli.“
„To mi to neusnadnilo,“ zabručel Cirkis.
„Maky se mi zmínila, že bys měl vynechat, že je to od ní.“
„Proč?“
Pokrčil rameny.
„Nechám tě přemýšlet o samotě,“ rozhodl se Adam a zamířil k Sonye a Eris.
„Kam jde Cirkis?“ zeptala se Sonya, když ho viděla, jak kráčí pryč od hranice.
„Potřebuje být sám,“ zdůvodnil to Adam.
Sonya jen přikývla a nerozebírala to.

Cirkis se vrátil, až když hranice dohořela a Alanův prach byl rozfoukán do propasti.
„Jak je ti?“ zeptala se Sonya a v jejím hlase zaznívala opravdová starost.
„Unaveně,“ odvětil jí Cirkis upřímně. Smrt Alana ho vyčerpala a to nemluvil o tom, že ztratil i dobrou přítelkyni z odboje, který zbrojil proti Universe. Dokonce ani nevěděl, jestli to Darwin, vůdce odboje, přežil, když museli zmizet, neboť viděli, že je to marný boj a museli chránit Lily. Podíval se na ni. Už nebrečela, ale stála stranou od ostatních. Až teď pochopil, jak se musí cítit. Jistě se vinila z Alanovy smrti.
„Mluvil někdo s Lily?“
Sonya zavrtěla hlavou.
„Pak s ní tedy promluvím já.“
Lily se k němu otočila, když ho uslyšela přicházet.
„Je mi to líto, Cirkisi,“ zašeptala a hlas se jí třásl.
„Já vím,“ řekl jen a objal ji. A Lily se k němu přitiskla, jako by ji měl ochránit před bolestí.
„Se Sonyou a Eris budeš v bezpečí.“
Odtáhla se od něj.
„Cože?“
„Pojď. Řeknu vám to všem najednou.“
Dovedl ji do hloučku, který se utvořil, když se k nim připojila Drena a Assassin.
„Adam mi pověděl, že měl „společnost“, a ta mu řekla, že bychom se měli rozdělit a znovu sejít po dvou letech.“
„Co se má stát po dvou letech?“ zeptala se Drena.
„Sean se vrátí.“
„To jako fakt?“ podivila se Sonya. Cirkis vážně přikývl.
„A ty tomu duchovi, který očividně nechce být jmenován, věříš?“ Drena se obrátila na Adama.
„Ano, věřím,“ odpověděl jí pevně.
„To mi stačí. Řekni kde a já se tam pokusím být,“ otázku mířila na Cirkise.
„Nejbezpečnější to bude u Autumna. Jsem si jistý, že Universino běsnění přežije.“
„Jen abychom přežili my,“ zapochybovala Sonya. Celá ta věc s rozdělením se jí nelíbila.
„Vyhýbej se potížím a přežiješ to,“ poradila ji Drena s ušklíbnutím.
„Kam půjdeš ty, Cirkisi?“
Cirkis se podíval na Assassina a ten přikývl.
„Budu s Assassinem.“
„Vrátíme se ke Květinovým dětem, Sonyo,“ řekla Eris a obrátila se k Lily.
„Půjdeš s námi?“
„Ano.“
„Pak půjdu i já,“ rozhodla se Drena.
„Půjdeš s námi?“ Eris byla v šoku.
„Dala jsem královničce slovo, že ji naučím bojovat a ještě jsme ani pořádně nezačaly.“
Lily se na Drenu překvapeně podívala.
„Myslela jsem, že když už…“
„Pak jsi myslela špatně. Poslední Ochránce je po smrti. Je na čase, aby se královna Istrie postarala sama o sebe.“
„Mluvíš, jako bych královnou byla.“
„Taky jsi. Tvá krev tě k tomu předurčuje.“
„A tvá tě předurčuje k vládnutí Květinovým dětem a ty se tomu vyhýbáš,“ reagovala na to Eris.
Drena ji provrtala pohledem.
„Já jsem jiný případ a ty to víš.“
„Pokud by to nevadilo, půjdu s vámi, Cirkisi,“ ozval se Adam.
„Budu rád za tvou společnost. Assassin toho moc nenamluví.“
„Ano a ty jsi hrozně ukecaný,“ podotkl Assassin.
„Takže za dva roky u Autumna?“ ověřila si to Sonya.
„Ano.“
„Hodně štěstí, Cirkisi, a opatruj se,“ popřála mu Lily a objala ho.
„Ty taky. Dej na ni pozor, Dreno.“
Ta jen přikývla. Pak se rozloučili a rozdělili se. Sonya, Eris, Lily a Drena zamířili ke Květinovým dětem a Cirkis se rozhodl, že se zastaví u Lugha a požádá ho o pomoc.


Eris domluvila a na okamžik se v sále rozhostilo ticho. Pak Sean promluvil: „Jestli tomu dobře rozumím, máme se u toho Autumna sejít se Cirkisem a případně i s těmi ostatními, že?“
„Kupodivu to chápeš dobře,“ kývla mu na to Sonya. Sean se na ni kysele zašklebil a Rick se v duchu pousmál. Chybělo mu to víc, než si myslel.
„Další otázka se tedy nabízí sama. Kdy vyrážíme?“
„Za několik dní.“
„Půjdeš s námi, Eris?“ položil Rick otázku, na kterou Sean ani nechtěl znát odpověď.
„Ne. Musím zůstat se svými lidmi.“
Sean měl na jazyku sarkastickou poznámku, ale místo ní se zeptal: „A kdo s námi půjde, když ne ty? Pochybuju, že necháš Pavlovičovou bez dozoru.“
„Meranis vás bude doprovázet.“
Rick sebou trhl a Andy se ustaraně otázal: „Myslíš, že je to dobrý nápad?“
„Nabídla se sama.“
„Jistěže nabídla, aby v nestřeženém okamžiku mohla Ricka zabít!“ Seanovi se to nezamlouvalo ani trochu.
„Nejsi trochu paranoidní, Williamsi?“
„Kdybys nebyla zaslepená, viděla bys to taky!“ odsekl jí Sean.
„A už je to zase tady,“ povzdechl si Andy.
„Seane. Sonyo. Přestaňte,“ ozvala se Lily a pak se podívala na Seana: „Vím, že se o Ricka bojíš, ale nemusíš. Meranis dala slovo, že mu neublíží, a jako Květinové dítě své slovo nikdy neporuší. V tomhle mi musíš věřit.“
Pak, aniž by čekala na odpověď, se otočila k Sonye: „Neumím si představit, jak pro tebe musí být těžké opustit Eris, ale počítali jsme s tím. Neříkej, že ty ne, protože já ti na očích vidím něco jiného. Za ty léta v psychiatrii toho vím o studii lidí docela dost. Mohu ti slíbit jednu věc. Nevím, jak celá naše cesta skončí, ale ty se znova s Eris setkáš.“
Andy viděl, jak Sonya pookřála, a pomyslel si, že Lily převzala jeho schopnost vcítit se do druhých. Poslouchal, co Lily říká dál: „Ale aby se to vůbec mohlo stát, musíme spolupracovat. Musíme se naučit spolu vycházet a vědět, co je naším hlavním cílem. Vím, že vy dva se nemusíte, ale zkuste na sebe neštěkat při každé příležitosti. Aspoň tak, aby nás ostatní z toho nebolela hlava.“
„Můžu se o to pokusit, pokud si Williams nechá své hloupé poznámky pro sebe.“
„Jen aby ses ty sama dokázala ovládat,“ zapochyboval Sean. Sonya se rozhodla demonstrovat své rozhodnutí tím, že nechala jeho poznámku bez odezvy.
Eris se rozhodla rozpustit poradu dřív, než dojde k narušení křehkého míru, který mezi sebou Sonya a Sean uzavřeli, a zamířila ven, aby dala Meranis instrukce. Sonya šla za ní a Sean navrhl Rickovi, že by se mohli projít. Andy a Lily osaměli. Lily si k němu přisedla.
„Chybí ti Mac, viď?“
Andy se na ni podíval.
„Když vidíš, jak jsou Eris a Sonya šťastné. Chybí ti.“
Její hlas byl plný soucitu.
„To je to až tak vidět?“ posteskl si Andy.
Přikývla a Andy si povzdechl.
„Co se tenkrát stalo, Andy? Co se stalo, když jsi nás opustil, aby ses pokusil Mac zachránit? Řekl jsi nám, že zemřela, ale co bylo dál? Mohl by ses cítit líp, kdyby ses svěřil.“
Andy se na Lily smutně pousmál.
„Hodně ses naučila o lidské duši.“
„Aspoň nějaké výhody mají ty roky na psychiatrii,“ vrátila mu úsměv.
„Až budeš připraven, budu tu, abych tě vyslechla.“
Andy přikývl a Lily se vytratila z místnosti. Andy o tom nechtěl přemýšlet, natož mluvit, ale vzpomínky na její smrt se k němu vetřely a pohltily ho.

Uháněl na koni společně se Zetou, sestrou Dreny, která pohřbila jeho milovanou Mac v plamenech společně se stvůrou, kterou Andy odmítal nazývat mužem. Jeho milovaná Mac. I když ho opustila kvůli vévodovi, neváhal ani minutu, a vydal se ji zachránit. Avšak přijel pozdě. Její život dohasínal jako vyhořelá svíčka. Pořád ji cítil ve své náruči, i když se teď držel otěží a zběsile bodal koně do slabin.
Zastavili o několik desítek mil dál, když Zeta uznala, že už jsou dostatečně daleko, aby si nemuseli dělat vrásky s případnými pronásledovateli.
„Měl bys jíst,“ řekla mu během jídla, přičemž Andy se své porce ani nedotkl.
„Nemám hlad.“
„Jsi zraněný. Musíš se najíst, aby tvé tělo nabralo sil a uzdravilo se,“ Zeta nechápala, proč s ním musí mluvit jako s dítětem. Předtím, než ho zabil, ho Nadran zbil. Bylo přirozené, že potřeboval jíst, aby se zregeneroval.
„Pokud budeš slabý, neudržíš se na koni, a čeká nás ještě dlouhá cesta.“
„Nemá to smysl,“ zašeptal Andy zlomeně. Zeta zavrčela.
„Chovej se jako muž!“
Andy se na ni zlostně podíval.
„Tys nikdy nikoho nemilovala, že? Jsi chladnokrevná, protože tě takovou vychovali! Ale já takhle vychovaný nejsem! Já mám city! Já ji miloval!“
Zeta se ušklíbla.
„Konečně si ožil. Už jsem se bála, že cestuju s bezduchým tělem.“
„Už vidím tu podobu, kterou máš s Drenou. Obě jste stejně bezcitné.“
Pokrčila rameny.
„Obě jsme vychované jako Apokalypsy.“
Andy potřásl hlavou, a aniž by si to uvědomil, pustil se do jídla. Poté si vyčerpaně lehl na zem a usnul během několika vteřin. Zeta ho přikryla a posadila se na kámen. Vzhlédla k nebesům a spatřila tisíce hvězd, které se jí rozhodly dělat tuto noc společnost.


Adam, muž, který se už od dětství potýkal s duchy, se probudil a viděl nad s sebou stát ženskou postavu. Nadzvedl se, a jakmile si jeho oči přivykly tmě, rozpoznal, že má žena rusé vlasy. Věděl, že je duch, a tak se jí neptal. Počkal, až její hlas najde cestu přes závoj mrtvých a spojí se s ním. Netrvalo to dlouho a žena promluvila: „Zachraň mého manžela.“
„Kdo je tvůj manžel?“
„Andy. Andy Wilkinson.“


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 6 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Kaileen 13.01.2014, 21:07:39 Odpovědět 
   Tak jsem tu zas...

„Věděli jsme, že se Sean jednou vrátí…“ začal Andy, ale Sonya ho přerušila: „Ne, nevěděli. Jen Cirkis to předpokládal na základě toho, co mu řekl Adam, který to měl od nějakého ukecaného ducha. Já teda doufala, že Williamse už nikdy neuvidím. Jednou se rozhodl odejít a nikdo se ho neprosil o návrat!“
„Mýlíš se,“ promluvila tiše Lily, jako by nechtěla Sonyu rozhněvat víc, než už byla, a přesto v jejím hlase nebyla ani stopa po bázlivosti. Andy musel uznat, že Drena a ostatní Květinové ženy na ni odvedly kus práce. - Toto je ten kousek textu, o které jsem psala posledně. Krátký popisek a přímá řeč není tak suchá, je tam vysvětlení, trocha popisu a trochu pocitů. Pro začátek je to fajn řešení. Nevím, jak si počínáš v dalších kapitolkách, ale takto by to (podle mého skromného názoru) mohlo dobře fungovat. Ne za každou větou samozřejmě, ale občas i jedna věta napovídající pocity, stručný popis prostředí atd. může udělat z textu úplně něco jiného, než byl na začátku psaní. Jo a ještě jedna věc: když zrovna tento odstavec pročítám, připadá mi, jako by všechny postavy stály přišpendlené na místě. To přece není možné. Buď sedí nebo stojí, někteří během řeči vstanou, třísknou do stolu nebo např. nervózně přešlapují na místě, vezmou si ze stolu jablko, dívají se na mapu apod. Snaž se do příběhu dostat i tyto detaily. Oživí to Tvoje postavy.

Co jsem si všimla ve více kapitolkách (myslím i těch pár předchozích, co jsem četla), občas se ti plete ji/jí. Neřiď se tím, co lidé v mluveném slově používají - kolikrát sama žasnu, co jsou schopni vytvořit a pomalu do krve by se s tebou hádali, že je to správně... - podívej se na skloňování a najdi si vlastní pomůcku, podle které by sis to nejlíp zapamatovala a naučila se to používat (podobně jako v případě mě/mně, taky na to existuje primitivní pomůcka, podle které si to zapamatuje každý).

S ostatním budu opruzovat v dalších kapitolkách, snad Ti to k něčemu bude.

Hezký večer,
Kaileen
 Šíma 07.07.2013, 23:29:49 Odpovědět 
   Zdravím.

V této části je plno "hašteření", ale také plánů pro příští dny. Vystupuje zde také mnoho postav, ať už co se příběhové současnosti (přítomnosti) týče, tak flashbacků (ohlédnutí zpět do minulosti). Ale "mnoho" věcí se zde vysvětluje, uvidíme, zdali se ono "společenství" nerozplyne rychleji, než se utvoří, přeci jen mají naši hrdinové namířeno za dalšími osobami, které budou mít v boji za Istrii své slovo. Co se chybek týče, nenašel jsem nic "velkého", jen několik maličkostí:

-- Rick přikývl a vstal, berouce si od Seana jeho prázdný pohár a odnášeje oba na stůl. -- bera (mužský rod - koncovka -a - nesa, bera, tiskna - viz http://interval.cz/clanky/hrichy-pro-sileneho-korektora-jak-vyzrat-na-prechodniky/)

-- Postavili mu hranici, obložili ji listím a Sonya se Cirkisem pronesli několik slov. -- Sonya s Cirkisem ???

Tož tak. Hezký večer a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
DOBRODĚJ
Elis66
Prýštění úchvat...
Seky
Dva nevidomí
triste.franceska
obr
obr obr obr
obr

Lavór
sumus
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr