obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2915688 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39805 příspěvků, 5808 autorů a 392454 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Istrie - Poslední boj: Nový společník ::

 autor Trenz publikováno: 15.07.2013, 9:31  
 

Kapitola čtvrtá
Nový společník

Universe se otočila od okna ke dveřím, aby uvítala příchozího. Byla oblečená do rudého negližé a dlouhé rozpuštěné vlasy jí splývaly na zádech.
„Volala jsi mě, má paní?“ otázal se jí muž a v jeho hlase zněl živý zájem.
„Ano, mám pro tebe úkol.“
Nezeptal se. Čekal, až mu to řekne sama.
„Dostalo se mi varování, že se Cestovatelé chystají znovu na cestu. Chci, aby ses k nim připojil a získal si srdce té hloupé husičky, co se chce stát královnou Istrie. Chci, abys jí dal pocit, že je milována. Chci, aby se ti odevzdala. A až se tak stane, zlom ji. Vyrvi ji srdce z těla,“ usmála se a její úsměv způsobil, že se v místnosti ochladilo.
„Samozřejmě jen metaforicky. Potěšení z její smrti si dopřeju osobně.“
„Kdy mám vyrazit?“
„Hned zítra ráno.“
Universe zalétla pohledem ke dveřím a ty se zavřely.
„Avšak nejprve mám pro tebe jiný úkol. Svlékni se!“ přikázala mu autoritativně, jako by se snad bála, že ji odmítne. Muž se začal svlékat a jak ho Universe pozorovala, začala ve svém klíně cítit horkost. Byl vysoký a opálený. Svaly na hrudníku sváděly k dotyku a tetování ve tvaru srdce nad lícní kostí vyzývalo k olíznutí. Muž nemusel čekat na žádné další pokyny. Již nahý k ní přistoupil a sesunul ramínka jejího negližé přes ramena a to sjelo na zem. Uchopil ji do náruče a odnesl do postele. Tam ji položil a několikrát za noc ji donutil křičet rozkoší.

Přípravy k odjezdu vrcholily a Sonya se snažila přijít na způsob, jak zastavit čas, aby nikdy nemusela odejít. Věděla, že je to absurdní, ale nemohla si pomoct. Představa, že bude od Eris odtržena, jí drásala srdce. Tu noc nespaly. Eris ležela na zádech a Sonya měla položenou hlavu na jejím hrudníku. Jednou rukou Eris Sonyu objímala a druhou měla propletenou s její rukou. Obě zůstaly oblečené a jen se k sobě tulily. Sonya začínala cítit, jak se jí zavírají víčka, i když s tím bojovala, neboť chtěla zůstat vzhůru, aby poslední chvilky s Eris strávila v bdělém stavu. Její hlas ji probral: „Slib mi, že na sebe budeš opatrná, Sonyo, a nebudeš se vrhat do žádného nebezpečí.“
Sonya nadzvedla hlavu a podívala se Eris do tváře.
„To ti ani nemusím slibovat. Neudělám nic, co by ohrozilo můj návrat k tobě.“
Viděla, jak se Eris pousmála.
„A já na tebe budu čekat,“ odvětila a Sonya se natáhla, aby ji políbila.

Když Sean vešel do pokoje, který obýval s Rickem, aby zkontroloval, jestli už má Rick sbaleno, našel ho stát u okna, jak se opírá o římsu.
„Snad se nechystáš skočit?“ otázal se ho žertovně, a proto ho překvapila Rickova vážná odpověď: „Možná bych měl.“
„Nevěřím, že to říkáš zrovna ty.“
Rick se k němu otočil.
„A proč ne?“
„Myslíš kromě toho, že jsi vstal z mrtvých?“
Rick přikývl.
„Ze všech lidí, které jsem v životě potkal, jsi ten nejsilnější.“
„A jak to víš?“
„Protože jsi se mnou vydržel ze všech nejdýl. A to může jen opravdu silný člověk.“
Rick se musel usmát. To byl argument, na který nešlo nic namítnout.
Sean sebral vak, do kterého Rick naskládal zásoby a nějaké čisté oblečení a přehodil si ho přes rameno.
„Tak pojď,“ pobídl ho, když Rick stále váhal.
„Neboj se. Kdyby něco, ochráním tě. A věř mi. Zlé pohledy nezabíjejí. Kdyby ano, už bychom se s Pavlovičovou navzájem zabili.“
Sean vyšel a Rick ho po hlubokém nádechu a výdechu následoval.

Lily si sedlala koně, když k ní přistoupil Andy.
„Jedna věc by mě zajímala,“ promluvil k ní, zatímco jí pomáhal utáhnout popruhy.
„A která?“
„Opravdu jsi viděla, že se Eris a Sonya znovu setkají?“
Lily se ohlédla ke schodišti, kde se loučily Eris a Sonya. Zrovna se dlouze a vášnivě líbaly. Podívala se zpátky na Andyho.
„Ne.“
Andy překvapeně zamrkal.
„Ale řeklas to, jako by tomu tak bylo.“
„Řekla jsem to, neboť to bylo třeba.“
„Taháš za nitky,“ nebyla to otázka. Spíš tichá výčitka mísená s úžasem.
„Tak jako Maky,“ dodal ještě, když na to Lily nereagovala.
„Jsem její neteř. Někde se to na mě muselo odrazit,“ odvětila mu klidně a vyhoupla se na koně. Andy znovu překvapeně zamrkal a uhnul stranou, aby ho její kůň neporazil. Začínal si myslet, že ji Drena změnila až přespříliš.
Lily popojela s koněm dál od ostatních a kousla se do rtu. Nechtěla se k Andymu takhle chovat, ale měla pocit, že jí tím svým odsuzováním nedal na výběr. Nikdy se neprosila být ničím jiným, než jen obyčejnou dívkou s obyčejným životem, ale poté, co se dozvěděla pravdu o svých rodičích, o svém původu, musela se změnit od základu, i když to znamenalo zatvrdit se, jak jí Drena s oblibou říkávala.
Netrvalo dlouho a na koních seděli všichni, kteří měli odjet. Sonya vypadala vyrovnaněji, než při posledním loučení s Eris, které proběhlo před více jak dvěma lety. Vyjela jako první a po ní ji následoval Andy a za ním Lily. Po nich si to přes nádvoří zamířili Sean s Rickem a skupinku uzavírala Meranis, která se rozhodla z Ricka nespustit oči. Dala slovo, že mu neublíží, ale rozhodně neměla v úmyslu se s ním kamarádit nebo mu důvěřovat. Aranis nebyla jediná sestra ženy, kterou zabil muž, v jehož těle teď žil někdo jiný. Meranis si ho tenkrát vychutnala. Způsobila mu spoustu bolesti, a přesto trvalo dlouho, než mu dovolila umřít. A teď ho viděla před sebou, jak si jede na koni. Věděla, že je to někdo jiný. Chápala magii, která ho oživila s jiným člověkem uvnitř, ale nedokázala přestat cítit nenávist, neboť věděla, že jeho ruce usmrtily její sestřičku. Jeho kruté oči byly to poslední, co viděla. Jediný důvod, proč souhlasila, že jim bude dělat společnost, byl ten, že nechtěla, aby Eris znovu opustila svůj lid. A Eris si uvědomovala, že ona je jediná, která své slovo opravdu dodrží, ať se děje cokoliv. S těmito myšlenkami pokračovala v cestě, dokud se neocitli na lesní pěšině. V tu chvíli se Meranis přestala zabývat svými pocity a soustředila se na cestu, aby dokázala včas reagovat na jakákoliv nečekaná překvapení.

Les začal řídnout, což bylo znamení, že brzy vyjedou z lesa a dostanou se na prašnou cestu. Sonya podotkla, že než se dostanou na otevřené prostranství, mohli by si odpočinout a najíst se. Meranis vypadala, že se chystá něco namítnout, ale nakonec přikývla na znamení souhlasu. Tohle nebylo ideální místo k odpočinku, neboť se někdo mohl skrývat za kmeny stromů a vyčkávat na vhodnou příležitost, ale věděla, že lepší místo se nemusí najít ještě několik hodin. Obzvlášť v otevřené krajině by bylo riskantní dělat si jakoukoliv přestávku.
Přišlo to neočekávaně. Vynořili se odnikud a byli všude. Meranis už stála s vytaseným mečem a zuřivě odrážela útoky. Andyho překvapilo, jak rychle reagovaly Lily se Sonyou, které se k Meranis přidaly jen o několik vteřin později. Meranis jednoho muže probodla a než se k ní dostal druhý, natočila se k Seanovi a se slovy: „Snad s tím umíš zacházet,“ mu hodila meč. Ten však nezachytil Sean, ale Rick. Jeho ruka vystřelila vpřed a sevřela meč, jako by to dělala denně. Sean zachytil Rickův překvapený výraz a pak sledoval, jak Rick odrazil útok a sám zaútočil. Sean zíral, jak obratně Rick s mečem zachází a přitom mu nikdy neřekl, že by chodil na lekce šermu. A z toho, co se v šermu naučil on, mohl odvodit, že tohle sahá daleko za znalosti a zkušenosti, kterými by oplýval člověk navštěvující šermířskou školu.
Jeho meč se zasekl o zubatý meč útočícího muže a Rick opsal kruh, čímž muži jeho meč vyrazil a poté ho udeřil rukojetí svého meče do nosu. Sean uslyšel, jak mu křupla kost, a muž zařval bolestí a padl na kolena, držíc se za zlomený nos.
„Dolů!“ uslyšel Rickův hlas a sehnul se právě včas, aby Rick mohl vrhnout mečem po muži, který se hnal s mečem kupředu namířeným na Seanovu hlavu. Meč muži projel skrz hrdlo a ten okamžitě zemřel.
Sean si uvědomil, že se kolem rozhostil podezřelý klid, který narušovalo jen sténání muže se zlomeným nosem. Rozhlédl se kolem, jestli jsou všichni z jejich skupiny naživu, a viděl, že k nim přibyl muž, z jehož meče odkapávala krev a u jeho nohou ležely čtyři mrtvoly. Meranis zabila další tři a chtěla zabít ještě ty dva omráčené, o které se postaraly Lily s Pavlovičovou, ale Lily jí to nedovolila.
„Proč?“ zeptala se ji Meranis nechápavě a dodala: „Jsou to hrdlořezové. Až se vzpamatují, přepadnou někoho jiného.“
„Možná.“
„Možná? Ty vidíš jinou možnost?“
„Existuje šance, že je tohle poučí,“ promluvil muž a Lily se na něj se zaujetím podívala. Jeho hlas zněl hluboce s anglickým přízvukem. Měl černé husté vlasy k šíji a hodně světlé modré oči.
Meranis se ušklíbla jeho slovům a svou pozornost zaměřila na Ricka, který se snažil pochopit, co se právě stalo.
„Muž, jehož tělo nyní obýváš, to s mečem uměl opravdu dobře. Z nějakého důvodu si to pamatuješ.“
„Všechno, co se ten chlap naučil, si mozek pamatuje. Jen mysl je jiná,“ zauvažoval Rick nahlas.
„A možná jen Maky nechtěla, aby tě někdo při první příležitosti rozsekl na dva kusy, a proto to takhle zařídila,“ odtušil Sean.
„To je úleva,“ podotkl Rick a sledoval, jak Meranis vytahuje z hrdla mrtvého muže svůj meč.
Mezitím Lily mluvila s cizincem, který jim pomohl.
„Děkujeme za pomoc. Já jsem Lily a tohle je Sonya, Andy a tamhle Rick, Sean a Meranis,“ představila je postupně.
„Mé jméno je Aaron Hastings.“
„Aaron Hastings? Máš i příjmení?“ podivila se Sonya, které se na tom muži něco nezdálo. Její pavoučí smysl využívaný zejména při loupežích, jí našeptával, že s tím mužem něco není v pořádku. Něco jí na jeho zázračném přispěchání na pomoc nesedělo.
„Ano. Tak jako vy, i já jsem byl přiveden do Istrie, i když za jiným účelem.“
A aniž by čekal na vyzvání, pokračoval: „V naší rodině se datuje dlouhá vojenská historie. Začalo to už u mého prapradědečka, který se zúčastnil prvních Búrských válek v osmdesátém roce 19. století, při kterých zemřel. Můj pradědeček ho následoval v druhých Burských válkách, dědeček v druhé světové a můj otec, ačkoliv též voják, jako jediný zemřel na infarkt, když mi bylo čtrnáct let. Matku ani žádné další žijící příbuzné jsem v té době již neměl a hrozilo, že skončím v dětském domově.
Pak jsem narazil na muže jménem Argon. Narazil je tedy slabé slovo. Vyloženě se přede mnou objevil a nabídl mi jinou budoucnost. Myslel jsem si, že je to jen sen, a tak jsem souhlasil, aby mě vzal do jiného světa, avšak ukázalo se, že je to víc než reálné. Bez možnosti úniku jsem se nechal vycvičit, ale věděl jsem, že zlo není cesta, kterou chci kráčet, a tak jsem při první příležitosti dezertoval a rozhodl se přidat k vzbouřencům.“
„Kde jsi byl, když byli napadeni?“ otázala se ho Sonya.
„Na cestě. Hledal jsem posily,“ odvětil jí bez mrknutí oka, což způsobilo, že v Sonye vzrostlo podezření. Mohlo to znamenat, že mluví pravdu, ale taky mohl být vycvičen tak, aby na něm lež nikdo nepoznal.
„Hodila by se nám ruka navíc,“ pronesla Meranis, která k nim přišla blíž.
„Vidím, že s mečem to umíš. Pokud s tím bude Lily souhlasit, měl bys jít s námi. Pokud teda nemáš nic důležitějšího na práci.“
„Ve skutečnosti jsem to měl v plánu. Poslal mě Cirkis, abych vás doprovodil k Autumnovi.“
Sonya se trochu uvolnila. Jak by mohl vědět o Autumnovi, kdyby nemluvil se Cirkisem? A Cirkis by to nevyzradil nikomu, koho by neznal a nedůvěřoval mu.
„Předpokládám, že s pohřbem se zdržovat nebudeme,“ ozval se Sean.
Meranis přistoupila k muži se zlomeným nosem, který se před ní snažil utéct. Pohrdavě zafrkala.
„Nechám tě naživu, pokud pravdivě zodpovíš mou otázku. Narazili jste na nás náhodou nebo vám někdo zaplatil?“
„Zaplatil nám muž v kápi. Neviděl jsem mu do tváře. Přísahám. Řekl, že je to pozdrav od Universe.“
„Takže už o nás ví. Skvělý,“ prohlásil Sean s ironickým nadšením.
„Neboj se, Seaníku. Já tvůj zadek ochráním,“ prohlásila Sonya.
„Už jsem si myslel, že jsi svůj humor nechala u květinky, Sonyinko,“ oplatil jí Sean a Rick smích zamaskoval zakašláním.
Andy si odkašlal.
„Měli bychom jít, než se najde další banda, která nás bude chtít od Universe pozdravovat.“
„Má pravdu,“ ozvala se Lily, odtrhávajíc pohled od Aaronovy svalnaté postavy. V duchu si slíbila, že na jeho tělo nebude takhle zírat.
„Pokud chceš, přidej se k nám.“
„A máš i vlastního koně?“ otázal se ho Sean, a když se na něj ostatní nechápavě podívali, dodal: „Protože se mnou zaručeně nepojedeš a nemyslím si, že by se ostatní o toho svého chtěli dělit s cizincem, i když jsi nám pomohl.“
„Mám svého koně. Když jsem zaslechl ryk boje, zastavil jsem a běžel jsem sem. Bylo to rychlejší, než když bych se sem snažil dostat s ním. Můžete jet napřed a já vás doženu.“
„Jsi si jistý?“ otázala se ho Lily.
„Vím, kam míříte a znám tu cestu,“ poté se od nich odvrátil a zamířil do houští.
„Nesledujte nás, pokud je tobě a tvým přátelům život drahý,“ sdělila Meranis muži se zlomeným nosem a poté nasedla na svého koně a vyjela. Ostatní následovali jejího příkladu a brzy opustili les a vjeli na prašnou cestu.

Už když Aaron přicházel k místu, kde nechal svého koně, ucítil její přítomnost. Stála k němu zády a něco šeptala koni. Otočila se až ve chvíli, kdy stál dva metry před ní. Okamžitě poklekl.
„Má paní.“
„Vstaň, Aarone,“ vyzvala ho Universe a jedním krokem překonala vzdálenost mezi nimi. Když vstal, laškovně mu položila ruku na hruď.
„Dostal jsem se do jejich řad, má paní. Informace, které jste mi poskytla o jejich cestě, mi pomohly.“
„Nemohla jsem tě v tom nechat samotného, že ne?“ otázala se ho a sevřela jeho halenu tak, že se musel sklonit, a ona ho políbila. Dychtivě a se vzrušením, které proudilo celým jejím tělem.
„Ne, nejdřív se postarej o úkol, který jsem ti zadala, a pak budeš můj,“ pošeptala mu u rtů a pustila jeho halenu.
„Nic neuspěchej, ale ani příliš neotálej. Budu čekat na dobré zprávy,“ sdělila mu a zmizela.

Rick se odpoutal od Seana a zlehka popohnal koně, aby se dostal k Lily. Ta jela na svém grošákovi vzpřímeně, vypadajíc jako královna. Ricka napadlo, jestli si uvědomuje, jaká síla z ní vyzařuje. Když ho zaregistrovala po svém boku, pootočila hlavu a maličko se na něj usmála.
„Můžu se tě na něco zeptat?“ zeptal se ji.
„Samozřejmě. Cesta mi bude rychleji utíkat, když si budu mít s kým povídat.“
„Jak pokračovala vaše cesta, když jste se rozdělili?“
Lily přemýšlela, kde začít a pak si začala vzpomínat.

Eris shromáždila skupinku žen kolem sebe.
„Cesta odsud vede z prudkého kopce, a proto musíme být při scházení opatrné. Leží tam hodně ostrých kamínků a pád by mohl být nejen hodně bolestný, ale i smrtelný.“
Drena se ušklíbla.
„Ty teda umíš povzbudit.“
„Aspoň nic nepředstírám,“ odvětila jí Eris s tichou výčitkou v hlase, avšak s Drenou to ani nehnulo.
Pomalu se vydaly na cestu, přičemž každá bedlivě dávala pozor, aby nešlápla špatně a nezřítila se dolů. Nad hlavami jim zakroužilo několik ptáků a Lily bez přemýšlení zvedla hlavu, aby se podívala, co jsou zač. Ta chvilka nepozornosti stačila k tomu, aby jí uklouzla noha. Lily vykřikla a zamávala rukama ve snaze udržet rovnováhu. Toho využila Drena a zachytila ji v pase, pomáhajíc jí získat ztracenou rovnováhu.
„Lily! V pořádku?“ otázala se ji Sonya v duchu obdivujíc Drenin rychlý zásah.
„Ano, jsem,“ přikývla roztřeseně a podívala se na Drenu.
„Děkuju.“
„Těžko bych tě něco naučila, kdyby ses teď rozmlátila o ty kameny dole,“ podotkla Drena lhostejně a rukou mávla k místu, o kterém mluvila. Spatřily sérii kamenů navalených u sebe. Lily polkla, uvědomujíc si, že jen o vlásek unikla jisté smrti.
Drena nečekala, až se ostatní vzpamatují a vyrazila vpřed. Ostatní ji nejistě následovaly. Sonya lehce a opatrně zrychlila a dohnala Drenu, srovnávajíc s ní krok.
„Ty to opravdu bereš vážně, že ano?“
„Co přesně máš na mysli?“ zeptala se ji Drena, i když věděla, jaká bude odpověď.
„Svůj slib. Uděláš vše proto, abys Lily naučila bojovat, i když to zahrnuje ji několikrát zachránit život.“
„Jednou jsem se rozhodla a já své slovo držím za všech okolností.“
„A je to jenom tohle, nebo je v tom něco osobního? Něco, co má spojitost s Reptilem?“
Drena sebou netrhla, jak Sonya očekávala nebo aspoň doufala, neboť by to ukazovalo aspoň nějaké emoce, ale jen se na ni podívala a suše prohlásila: „Reptile je minulost, kterou nemohu změnit. Ta holka je budoucnost, kterou můžu ovlivnit.“
Poté, než stihla Sonya něco říct, zrychlila, jako by pro ni obtížný terén vůbec nic neznamenal.


„Kolikrát ti Drena zachránila život během vaší cesty?“ zeptal se ji Rick, když skončila s vyprávěním.
„Vícekrát, než bych dokázala spočítat,“ přiznala Lily.
„A přesto ji tady nikde nevidím.“
„Jednoho dne nás opustila se slovy, že musí být někde jinde a od té doby jsme ji neviděly. Ani nevíme, jestli je stále naživu. Jedno je však jisté. Odešla od nás, aby pomohla zachránit Květinové děti. Meranis nám vyprávěla, že nebýt jejího zásahu, vymřely by.“
„Zdá se, že jí na jejím národě záleží, i když se snaží předstírat, že jí na nikom a ničem nezáleží,“ podotkl Rick, a když se na něj Lily poněkud překvapeně podívala, dodal: „Sean mi o ní hodně vyprávěl. Jsou spolu spojeni skrz sny nebo něco takového.“
Lily se pousmála.
„Stihli jste toho probrat hodně.“
„Těch pár dní nám poskytlo hodně času.“
Náhle se Rick podíval na záda Meranis.
„Myslíš, že mě někdy přestane nenávidět?“
Lily nad odpovědí chvíli přemýšlela.
„Ne že by nenáviděla tebe. Jen je pro ni těžké dívat se na muže, který zabil její sestru, i když jeho duše už tam dávno není.“
„Maky mi pořádně zavařila,“ povzdechl si Rick.
„Ať už vybírala podle čehokoliv, jistě to nebyl výběr náhodný,“ usoudila Lily nakonec.
„To jistě ne. Aspoň předpokládám, že fakt, že umím bojovat, není náhodný.“
„Možná jsi tady, abys Seana chránil.“
Rick se ušklíbl.
„Jo, zachraňovat jeho šlechtický zadek byl vždycky můj sen.“
Lily se pobaveně usmála.
„Závidím mu.“
Rick se na ni udiveně podíval.
„Co?“
„Tebe. Musí být šťastný, že tě má za přítele.“
„Můžu být i tvůj přítel,“ podotkl.
„To bych byla ráda.“
„Takže přátelé?“ otázal se jí Rick.
„Ano, přátelé,“ potvrdila mu a natáhla ruku ke stisknutí.
Rick ji stiskl a v dálce se zahřmělo.
„Bude bouřka,“ poznamenal Aaron, zjevující se se svým koněm vedle Lily.
Lily pustila Rickovu ruku a podívala se na Aarona. Její srdce zaplesalo.
„Našel jsi nás.“
„Nebylo to těžké,“ odvětil jí a usmál se na ni.
„Měli bychom si pospíšit. Bude to zlé,“ jakmile to dořekl, znovu se zahřmělo. Tentokrát mnohem blíž. Celá skupina popohnala své koně ke cvalu, ale netrvalo dlouho a bouře je dostihla.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 4 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 15.07.2013, 9:30:45 Odpovědět 
   Zdravím.

Čtivé pokračování bez výraznějších nedostatků (šotci věcí své). Nezdá se mi, že by to naši hrdinové spolkli "i s navijákem" (viz Universe a její plán), minimálně jedna postava je stále na pochybách, ale co by to byl za příběh o boji za svobodu, kdyby v něm nefigurovala zrada, intriky a podvody. Měl jsem na jazyku otázku, zdali by příběh nesnesl i více detailů, ale každý autor píše jiným stylem a přednáší svým čtenářům popisy jiným způsobem (jeden je ukecaný a druhý víceméně šetří a vypisuje jen to nejnutnější). Vzpomínky a flashbacky zajímavě dotvářejí atmosféru a dělají z tohoto vyprávění více nežli jen obyčejný fantasy příběh. Tato série je již třetí v pořadí? Skorem se z tohoto příběhu stává sága vyprávějící o boji za svobodu jednoho fiktivního světa, kde boj dobra a zla má své docela specifické místo (spolu s magií, kouzly a lidskými charaktery), kde slůvko "smrt" má trochu jiný význam, protože pokud účel světí prostředky, vstávají naši hrdinové "z mrtvých", aby si zahráli v posledním boji svou zcela osobitou roli. Držím palec.

Hezký den a psaní zdar.
 ze dne 16.07.2013, 18:48:46  
   Trenz: Ahoj,

bohužel nedostatek rozepisování spíš souvisí s mou nechutí věnovat se popisu, i když se kvůli čtenářům snažím. Sama to v knížkách přeskakuju, ale je mi jasné, že někteří by radši víc detailů. A třetí díl je poslední. Dík za koment.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
Bludná planeta ...
dimitrij
Osudová cesta
Altegrita
Nelítostné osud...
pedvo
obr
obr obr obr
obr

Lavór
sumus
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr