» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Kdo žije z naděje, zemře hlady."

Walter Benjamin

počet přístupů: 2916012

obr

:: Na SASPI.cz je právě 39820 příspěvků, 5843 autorů a 393391 komentářů :: on-line: 0 ::

:: Srdce na útěku ::

Úleková Fantazie	publikováno: 16.07.2013, 10:07

Díla se nemají vysvětlovat, ale tady mi pár věcí nedá: Růžová mlha souvisela s dobrou nadnesenou náladou, žluté kuličky s šílenstvím, které děsilo i pomáhalo zapomenout a vodní dým tomu dával pohyb - vše proto, aby se zaplnila prázdnota v místech, kde to bylo potřeba. V hmotném světě to možná smysl pro nikoho nemá, ovšem ve smyslu ducha a pocitů je smysl zcela individuální, ale velmi důležitý. Vše šlo jen skrz mé pravdivé pocity a vidiny, nikoliv očividnou realitu. Jelikož nalevo mi pořád něco buší, a přitom jsem ho ještě nedala znovu dohromady. Tak kde hledat pravdu, hm? :-)
(a k střídání písma - poryvy větru)


	Mé srdce se zbláznilo. Vystřelilo na kousky a potom zakřičelo: Tohle je něco tak moc jinýho! A díky mozku co mi zbyl, jsem protočila oči. Ono se rozuteklo a člověk - aby se pro to nepropil! Žluté kuličky jak hrách se točí. Růžová mlha? Vodní dým. Já můžu všechno, umírat, brečet, tak dovolíš? Smím? Stačí zaměstnat hledače min - to až to srdce půjde do polí. Mé srdce si dovolilo moc. Až ho najdu, tak ho vlastnoručně zaškrtím! Jak může odhalovat ve světě, že nežiju a líbám jenom z nouze, /v jeden večer/ hladím něžně, vzdychám věrně vášnivě přímo a dlouze. Že poroučím svým nohám, aby se stáhly do sebe jedině až po skonání. To proklatý srdce! Bez něj to bolí, umírání! Snad víc, než s ním. Byl to jen fór, dát tě k adopci, copak nerozumíš legraci? Pitomej sval, víc nic. Já vím, že srdce je v jádru něco víc! Co není vidět - i tak se ztrácí, já se kácím, poroučí mi: Spi! Zkuste dýchat do neviny, prozářit se do snů bez něj! Ty kocoviny za to stojej: víno pravda, vodka život, rum je to bum jako úder když praská… Vy víte co. - Jednoho dne mé srdce řeklo: Zůstaň si tu, život jde dál a tobě není blízký. Tam kde je on. I ten druhý. Kdyby ty žáby, nezačaly hrát kulečník, mohlo to s ním dopadnout líp! Rozprsklo se, naivní červené kulaté něco, no co je to za způsob, tak kur…va píp! V jedné jediné větě tolik bahna, deště! Kdyby to srdce, odešlo alespoň s někým… víš? Komu by chybělo to jeho. Není to velkorysé, chtít něco na výměnu. Myslím si spíš, že až ho najdu (musím obejít celý svět a naučit se žít), bude se podobat loutkám, které nemají hlavu, obrazce z prachu a rýhy v černi bude tam mít, vím že mé srdce už umí pít… a bít nejinak, za všechna zákoutí, které jsme pročesali spolu. Má arytmie z dovozu. Jakási nadpozemská tíž. Po schodech dolů jdu, než ho najdu. Tak čekám… Ten úder. Pochopíš.


celkové hodnocení autora: 99.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 7		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 23		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

NotInToLabels	23.07.2013, 21:48:12

.. viděla jsem každý slovo.. až do konce, a pak znova, a znova a pokaždý úplně jinej zážitek. Působí, hodně! Paráda, fakt paráááda! :) /prosím taky tochu inspirace :P

Charlotte Cole	18.07.2013, 20:51:47

Občas mě tu není vidět, ale čtu všechny tvoje básně a vždy se těším na další. Ostatně, na saspi chodím už asi jen díky tobě vzhledem k tomu, že už moc, respektive vůbec, nepublikuji. K básni: Nejsem moc na rozbory básní a spíš něž podrobně pitvat text se radši nechám unášet tím, co při čtení cítím. I když nezkoumám text do hloubky, při opětovném čtení si připadám, jako bych skládala puzzle - znovu si přečtu ten samý řádek a už vnímám text jinak, zajímavější, úchvatnější. Tahle báseň je taková "sladko-bolná"... Jo, líbí se mi, moc. :) Jako říkám pokaždé... těším se na další. :)


ze dne 19.07.2013, 15:48:13
Úleková Fantazie: Moc díky Charlotte, taky nejsem na rozbory, jsou povětšinou prospěšné, ale pak už mockrát stejné a suché. Zajímají mě dojmy čtenářů, čili jsem ráda, že to tak vidíme nějak stejně. Je zvláštní, že to s těmi puzzlemi říká více lidí, jeden člověk si dokonce stěžoval, že se mu nelíbí, že po každém přečtení ta báseň působí jinak. Já to takto asi jako autor nevnímám, takže jsem vždycky překvapená. :-) Díky moc za krásný koment, určo ještě něco publiknu, takže budu ještě chvíli tebe a pár dalších poeticky živit :-) Jsem ráda za každou reakci, a kor když je pozitivní. :-)

Tonyend	17.07.2013, 0:32:10

Bez něj to bolí, umírání! Snad víc, než s ním. Tohle vyzdvihuji, ale v sobě, jasně, že i tady viditelně, ale jsem na tom, či byl na tom, se stejně trýznivě příjemnými pocity jak při čtení, tak v realitě. Za jedna, pro xxxlbysepas... a mezi oblíbené, tam jí bude dobře.


ze dne 19.07.2013, 15:42:02
Úleková Fantazie: To je čest, děkuji moc! :-)

čuk	16.07.2013, 10:07:13

Perex vlastně říká vše. Jenom dodávám: rozpolcená bolavá báseň, kdy mysl a duše hovoří se srdcem. Jak napsal Komenský. Labyrint světa a ráj srdce. Jenže dnešní srdce nejsou tak spolehlivá jako Amosova víra. Ale pořád jsou útočištěm, sice s arytmiemi, a snad proto jsou tak vrtošivá a neklidná.A svobodná a nekonformní. Podněcují k útoku na obklopující nepřátelský svět. Jednou zvítězí, třeba jen malou bitvu. A možná první v řadě dalších a větších bitev, co budou dalšími většími a důležitějšími výhrami.


ze dne 19.07.2013, 15:41:26
Úleková Fantazie: Díky moc čuku za milé hodnocení. :-)