obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Charakter člověka je jeho osudem."
Hérakleitos
obr
obr počet přístupů: 2915495 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39737 příspěvků, 5764 autorů a 391455 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Vlak života ::

 autor Majkayela Downeyová publikováno: 17.07.2013, 18:20  
Tak tohle jsem vymyslela na konci března roku 2013, tak uvidíme, co na to budete říkat :D
Je to vlastně povídka o sebeobětování matky. Možná vás budou napadat otázky jako proč, jak a kdo, ale to, co není v povídce blíže uvedeno už nechám na vaší fantazii nebo na kritiku :)
 

Maminka mě políbila na tvář a pevně objala. Cítil jsem její vlhké slzy stékající z jejích průzračných očí na můj krk.
"Řekni jim, ať zavolají tátu. On se o tebe postará. Věř mi. Nadevše tě miluju a doufám, že tě můj stín nestáhne dolů do hlubin světa. A toho medvídka, co jsem ti dala na tvé páté narozeniny, prosím nikdy nevyhazuj. Nech si ho jako památku na mě. A moc tě prosím, nebuď na mě naštvaný. Neuchovávej si mě s nenávistí v srdci. Vždycky si říkej, že jsem to udělala hlavně pro tebe. Pa, synáčku, třeba se jednou zase potkáme. A i když mě ty nebudeš vidět, jsem si jistá, že přesto budu vždy s tebou." Odvrátila se, abych neviděl, jak se znovu rozplakala a kousala se do rtu. Dala mi do rukou můj malý kufřík s pár věcmi a ještě jednou mě objala. Nechtěla mě nikdy pustit, ale čas ji hnal. Přistoupili jsme ke dveřím vlaku a maminka je otevřela. Počkali jsme si, až vlak zpomalí a pak musela udělat něco, co nejspíš nikdo kromě mě a táty nepochopí. Vyhodila mě i s kufříkem z vlaku. Když jsem dopadl na tvrdou zem, volala na mě, jestli se mi něco nestalo.
"Ne!" zněla má odpověď. Viděl jsem si odjíždět a chtěl jsem s ní. "Mami!!" zavolal jsem na ni a rozběhl se za vlakem. Ona jen zavrtěla hlavou a oba jsme byli jako slzavé údolí. Mně i jí se koulely po tvářích slzy jako hrachy. Zamávala mi a zmizela uvnitř vlaku. Zůstal jsem stát a nechápavě se díval za ujíždějícím vlakem. Nějak jsem věděl, že už ji nikdy neuvidím.

V kufříku, co mi dala moje milovaná máma, jsem měl i dopis pro tátu. Vojáka, který po maminčině smrti odešel z armády, aby se o mě mohl starat. Později mi vše vysvětlil. Maminku, která pracovala v bance, vydírali. Vyhrožovali ji tím, že pokud cokoli řekne na policii nebo někomu jinému, odnesu to já a táta. Jednou zkoušela jít na policii, ale zrovna, když chtěla zaklepat na kancelář hlavního vyšetřovatele, zazvonil jí telefon. Vyděrač ji řekl, aby se ani nepokoušela zaklepat na ty dveře, jinak postupně zabijí všechny její blízké. Měli tedy své špehy i u policie. Maminka už nevěděla jak dál a co má dělat, ale bála se cokoliv říct. Vlak, z kterého mě máma vyhodila, o dvě zastávky dál vybuchnul. Nikdo nepřežil. Maminka věděla i o tomhle, ale neměla jinou možnost. Teď, s odstupem několika let si uvědomuju, jak to pro ni muselo být nesmírně těžké. Všechno snášet, muset se navždy rozloučit se svým dítětem….. Tím vlakem jsme měli jet na poslední společný výlet do ZOO. Věděla, že ji brzy stejně zabijí a chtěla se se mnou rozloučit na našem oblíbeném místě. Bohužel jsme už ani to nestihli a maminka mě musela okamžitě dostat z vlaku, když se dozvěděla, že vlak vybuchne. Doteď ji obdivuji a navždy bude v mém srdci. Nejvíc mi ji připomíná plyšový medvídek, kterého mi dala. Když jsem s ním jako malý spal, postupně se ničil a páraly se mu nohy a ruce. Maminka ho vždycky zašila a on vydržel až do mé dospělosti. Byl stejně statečný jako ona.


 celkové hodnocení autora: 73.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 11 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 17.07.2013, 18:20:29 Odpovědět 
   Zdravím.

Pravda... Po přečtení zůstane v hlavách čtenářů nejspíš více otázek než odpovědí. Dalo by se vše řešit jinak? Příběh se mi zdá poněkud vykonstruovaný (jakoby zde více účel světil prostředky a celek se zdá dost neuvěřitelný, byť život sám tvoří mnohdy "pěkné hlouposti" - čili příběhy přímo neuvěřitelné). Po stránce citové mi jednotlivé scény vyznívají takřka až pateticky (pomineme-li mateřskou lásku a čeho je člověk schopen v zájmu přežití udělat). Textík by si určitě zasloužil ještě dopilovat, ať už co se týče jednotlivých (hlavních) postav, tak samotného děje (i zápletky). Jak se matka dozvěděla, že ten vlak vybuchne? Proč syna nenápadně nevysadila na nějaké zastávce? Takhle jej vyhazovat z vlaku, čehož by si určitě někdo všiml... Ale budiž. Po technické stránce, pozor na psaní ji/jí, na interpunkci (jen tři tečky, ani více ani méně)... Uvidíme, jak zareagují další čtenáři (jak na ně Tvůj příběh zapůsobí).

Hezký den a psaní zdar.

P.S. Hodnocení poroty se do celkového hodnocení nezapočítává... je pouze orientační.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
endlessness
(3.4.2020, 01:58)
Elis66
(1.4.2020, 21:52)
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
obr
obr obr obr
obr
Pro Terezku
zlataela
Zorie ze Střeko...
Zirvith Snicket
V kríkoch
Beduín
obr
obr obr obr
obr

Společenstvo Elementálů:Posled...
MC_Kejml
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr