obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Mír je jen nemocná válka, čekající na své uzdravení."
Gandalf
obr
obr počet přístupů: 2915688 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39805 příspěvků, 5808 autorů a 392454 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Istrie - Poslední boj: Osamělá cesta ::

 autor Trenz publikováno: 22.07.2013, 22:22  
 

Kapitola pátá
Osamělá cesta

Cirkis se toho dne, kdy se Sean vrátil do Istrie, probudil se strašnou kocovinou. Trvalo mu, než si uvědomil, že leží na slámě, u které si nechtěl domýšlet, čím vším smrdí. S hlasitým zasténáním se převrátil na záda a zjistil, že zírá do kamenného stropu.
„To jsi zabil další ženu, že ses opět zlil jako prase?“ uslyšel povědomý hlas, ale přes závoj kocoviny ho nedokázal rozeznat. Cirkis se posadil a okamžitě toho zalitoval. Nejen že se cítil, jako by mu měla prasknout lebka, ale ještě k tomu včerejší jídlo závodilo s pivem, které k tomu vypil, kdo bude dřív nahoře a přiměje ho vyzvracet vnitřnosti.
„Jestli tu začneš zvracet nebo močit, bude tu ještě větší smrad, než je teď, takže se ovládni,“ pokračoval hlas.
„Je tu někdo?“
Jakmile tu otázku vypustil z úst, uvědomil si, jak hloupě to zní.
„Ne, není. To tě straší tvoje znechucené svědomí.“
„Ale já tě slyším ušima ne v hlavě,“ odvětil mu Cirkis a vzápětí si přál, aby mlčel. To byla ještě horší věta než ta poslední, kterou vypustil z úst.
„Protože jsem vyskočil z tvé hlavy, abych nemusel sdílet tvou kocovinu,“ odvětil mu hlas s notnou dávkou sarkasmu.
Cirkis si začal mnout spánky, aby si aspoň trochu ulevil od bolesti. Za trochu aspirinu by zaprodal duši.
„Jsi čaroděj,“ promluvil znovu ten hlas a dodal: „Můžeš se vyléčit.“
„Nedokážu se soustředit.“
Ozval se chraplavý smích.
„Tak to je vskutku smůla.“
Cirkis by se ušklíbl, ale netroufal si.
„Kdo jsi?“ zeptal se místo toho.
„Ty mě nepoznáváš? Čím ses to naléval?“
Hlas zněl výrazněji než před pár minutami, ale to poznání Cirkisovi stále unikalo.
„Řekl bych ti, pojď blíž a podívej se, avšak obávám se, že nejsi ve stavu, kdy bys mohl vstát, natož chodit,“ pokračoval hlas.
Cirkis musel uznat, že má pravdu. Cítil, že se mu nohy třesou, a to seděl. Neuměl si představit, co by se dělo, kdyby se pokusil vstát. Pravděpodobně by si pořádně natloukl.
„Proč mi to prostě neřekneš?“ otázal se ho Cirkis odevzdaně.
„A kde by byla zábava?“ odpověděl mu hlas otázkou, což Cirkisovi stačilo, aby mu docvaklo, s kým mluví. Nad tou skutečností zalapal po dechu.
„Argone?! Co ty tady děláš?!“
„Víc nahlas by to nešlo?“ otázal se ho Argon kousavě.
Cirkis zprvu nechápal, proč se Argon stará, jestli ho někdo slyšel, a pak to pochopil: „Ty se tu schováváš.“
Slyšel něco, co se podobalo zavrčení, ale nejspíš mu kocovina zkreslovala smysly.
„Neschovávám. Odpočívám. Nabírám síly.“
„Na Universe?“
„Kdyby Universe byla mým největším problémem, už dávno bych se o ni postaral.“
„Postaral? Jak to myslíš? Zabil bys vlastní dceru? A jak? Kdybys na to byl dost mocný, nebál by ses ničeho a nikoho.“
„Dostaň mě odsud a já ti to možná i povím.“
„Neříkals, že tu jsi kvůli bezpečí?“
„Už jsem tu dost dlouho, abych se pohnul dál.“
„Tak proč…?“
„Proč neodejdu? Uniklo ti, že je tohle smrduté vězení? Jen tak sám od sebe odsud nefrnknu.“
„A jak ses sem vůbec dostal?“
Cirkis cítil, že bolest hlavy pomalu ustupuje a on je schopný klást rozumnější otázky. Odpověď nepřicházela dlouho a Cirkis si začínal myslet, že ho Argon neslyšel nebo se rozhodl mu neodpovědět, když uslyšel: „Žebráním. Nebo spíš předstíráním.“
Cirkis se rozkašlal, aby zakryl záchvat smíchu, který dostal, když z Argonových úst vyšlo, že žebral. Bylo to poprvé od Alanovy smrti, co se doopravdy smál.
„Jen se klidně směj, Cirkisi. Za ty dva roky jsem snesl horší ponížení jen proto, aby nebyla odhalena má pravá identita.“
„Ano. Universe za tvou hlavu vypsala vskutku velkou odměnu.“
„Potřebuju tvou pomoc.“
Cirkis měl dojem, že se přeslechl.
„Cože? Cos to řekl?“
„Slyšel jsi mě moc dobře a já se nebudu opakovat.“
„Ty potřebuješ pomoc? A ještě k tomu mou?“
„Za pár hodin tě pustí na svobodu. Najdi způsob, jak mě odsud dostat a já ti řeknu, jak porazit Universe.“
„Pokusím se.“
Slyšel, jak se Argon ušklíbl.
„Je to i ve tvém zájmu.“
Cirkis na to nereagoval a Argon neměl potřebu se s ním nadále bavit. Slyšel, jak si Cirkis znovu lehl, neboť sláma zašustěla, a myslel si, že usnul, když Cirkis promluvil: „Alan je mrtvý. Universe ho zabila.“
„Chápu,“ řekl jen Argon, což Cirkise překvapilo. Čekal posměšky nebo urážky, že kvůli mrtvému vojákovi se chová jako zdrcený vdovec, avšak ty nepřišly. Únava mu zastřela mysl a usnul dřív, než se stihl zeptat, jestli pro Alana cítí lítost.

Když Cirkis následujícího rána otevřel oči, bolest hlavy byla pryč. Překvapeně se posadil a zjistil, že ho netrápí ani závrať a ani nevolnost.
„Tvá magie tě vyléčila,“ oznámil mu Argon.
„Očividně jí to jde lépe bez mého vědomí,“ zamumlal Cirkis a vstal. Přičichl si k oblečení a se staženým obličejem ucukl.
„Voní, že?“ ušklíbl se Argon.
„Doporučuju ti, aby sis po propuštění pořídil nové a tohle staré spálil. Ten smrad z toho nikdy nedostaneš.“
„Myslíš, že mě pustí?“
„Výtržnictví v opilosti není až takový zločin. A slyšel jsem stráže, jak mluví o nějakém muži, co za tebe zaplatil škodu, kterou si v hostinci způsobil, když ses chtěl rvát se strážemi.“
„Kdo?“
Argon se uchechtl.
„To neříkali, ale dle tónu hlasu jakým o něj mluvili, bych řekl, že je to někdo od pohledu nebezpečný. Možná se rozhodla Universe poslat zabijáka.“
„Proč tak složitě? Proč mě rovnou nezabít?“
„Protože je to má dcera,“ řekl, jako by se tím vysvětlovalo vše. A Cirkis opravdu pochopil.
„Ráda si hraje, co?“
„To je důvod, proč se mě nepokusila zabít sama.“
„I přesto, že ty bys to udělal.“
„To jsem nikdy neřekl.“
„Řekls, že by ses o ni postaral.“
„Což neznamená, že bych ji zabil. Aspoň ne přímo.“
„Jak to myslíš?“
Argon se usmál.
„Dostaň mě odsud a já ti to řeknu. Tak zněla dohoda,“ sdělil mu Argon a Cirkis slyšel, jak se posouvá víc do rohu zdi, aby zůstal skryt před světlem pochodně, která se blížila v rukou strážného.
„Jak to mám udělat?“ zeptal se ho ještě Cirkis, ale odpovědi už se nedočkal. Strážný odemkl jeho celu a vyzval ho, aby ji opustil. Cirkis si netroufal neuposlechnut a již brzy stál venku na denním světle a zakrýval si oči před sluníčkem, které se ho svými vlezlými paprsky rozhodlo potrápit za jeho destruktivní chování.
„Už by ses měl vzpamatovat, Cirkisi,“ uslyšel drsný hlas před sebou, jehož majitele poznal dřív, než ho uviděl.
„Assassine? Co ty tady děláš?“
„Je čas. Chvíle, kterou Adamův duch předpověděl, přišla. Je třeba se vydat k Autumnovi.“
„A ty půjdeš se mnou?“ Cirkis se podivil, že se chce Assassin dobrovolně vydat k bratrovi muže, který ho připravil o rodinu.
„Někdo na tebe musí dát pozor,“ prohlásil suše a otočil se, odcházeje ke koním, kteří stáli opodál. Cirkis otevřel pusu, aby něco řekl, ale zase ji zavřel, a doběhl k Assassinovi, aby společně mohli odjet.

Jeli v tichosti. Cirkis měl pocit, že se na něj Assassin hněvá, ačkoliv si nemohl být jist, neboť v Assassinovi se dalo jen těžko číst. Znal ho dlouho, i když si nepamatoval přesný počet let. Setkali se nedlouho poté, co ho Argon vzal do Istrie, aby mu sloužil. Když Assassina poprvé uviděl, přeběhl mu mráz po zádech. Stál u Argonova trůnu jako socha a jeho ledový pohled zasáhl Cirkise až do morku kostí. Argon mu tenkrát řekl, že takhle Assassin působí na každého, kdo se s ním poprvé setkal. A s úsměvem dodal, že další setkání už nebývají, což Cirkisovi zrovna na náladě nepřidalo, avšak Argon ho ujistil, že kdyby ho chtěl mrtvého, určitě by se nenamáhal s braním ho do Istrie, ale nechal by ho skočit z mostu. On v něm však viděl magický potenciál a ten také náležitě využil. Cirkis si mnohokrát za ty léta v Argonových službách říkal, jestli by nebylo lepší, kdyby tenkrát skočil z toho mostu, ale rozhodnutí bylo učiněno a on se musel vyrovnat s následky.
Postupem času začal Assassina poznávat. Ačkoliv ten stále zůstával málomluvný, jeho vztah k Cirkisovi se pomalu zlepšoval. Nebo ho svým pohledem aspoň nezabíjel. Cirkis se do jeho společnosti nevtíral, ale často býval po boku Argona, ke kterému si Assassin chodil pro úkoly. Jednou tam Argon nebyl. Chtěl odejít, když si Cirkis všiml, že kulhá. Assassin se ho snažil odbýt, avšak Cirkis se nenechal.

„Měl bys mě nechat, abych se na to podíval,“ snažil se ho Cirkis přesvědčit, neztráceje naději na úspěch.
„Není třeba,“ odmítl ho Assassin a otočil se k odchodu.
„Co když se ti to stane osudným?“ otázal se Cirkis. Viděl, jak se Assassin zarazil v polovině pohybu a věděl, že získal jeho pozornost. Rychle proto pokračoval: „Tvé zranění by se mohlo ozvat kdykoliv během boje a pak co?“
Assassin se k němu otočil.
„Co ty víš o boji?“ zeptal se ho pohrdavě.
„V praxi nic moc, ale rád si povídám s Deimem a ten je víc než ochotný se se mnou o své zkušenosti podělit. Na rozdíl od svého bratra Phoba, který mě v lásce moc nemá. Nechápu, co mu na mně vadí. Jako bych se snažil uzurpovat Deima pro sebe a navíc ještě…“
„Moc mluvíš,“ přerušil ho Assassin.
Cirkis okamžitě zmlkl a ukázal na vysokou židli před sebou. Assassin k ní došel a posadil se.
„Vyhrň si nohavici. Prosím,“ dodal Cirkis, když se Assassin k ničemu neměl. Ten se sklonil a vyhrnul si ji. Cirkis hleděl na rozšklebenou ránu, která byla na pokraji zanícení.
„Proč sis to nenechal ošetřit? To je pro tebe tak těžké připustit, že jsi byl zraněn v boji?“
„Nebolí mě to.“
„Nebolí tě to? Jsi snad robot?“
Přes Assassinovu tvář přelétl zmatený výraz.
„Nevím, co to znamená.“
„To je taková věc sestrojená z různých šroubků a…“ Cirkis přestal vysvětlovat, když se Assassinův výraz stával víc a víc nechápavým.
„Nevadí. Zapomeň, co jsem říkal.“
Assassin dlouho mlčel a Cirkis si dřepl, aby si tu ránu prohlédl zblízka.
„Musíš být dobrý sluha,“ promluvil Assassin náhle.
Cirkis se zarazil a podíval se na něj.
„Proč to říkáš?“
„Protože si nedovedu představit, z jakého jiného důvodu by si tu nechával takového žvanila.“
„Asi mě tu má, aby vyvážil tvou tichost,“ odtušil Cirkis trochu uraženě.
„K tomu si mě Argon nevycvičil!“ jeho hlas zněl tiše a Cirkis si byl jist, že v něm zaslechl i varování, a tak se pro zachování svého zdraví rozhodl se v tom nadále nepitvat. Místo toho se soustředil na ránu. Položil na ni ruku a ani ho nepřekvapilo, že to s Assassinem ani nehnulo, i když to muselo bolet. Tiše pronesl léčivé kouzlo a rána se zacelila.
„Tak je to lepší,“ řekl a vstal, odstupujíc od Assassina. Ten rovněž vstal a odcházel. Ve dveřích se ještě zastavil a napůl otočený k Cirkisovi, zamumlal: „Děkuju.“
Cirkis otevřel ústa, aby reagoval, ale Assassin opustil místo dřív, než se k tomu dostal.


Cirkis se na Assassina podíval.
„Pamatuješ, jak jsem ti vyléčil tu nohu?“
„Ano,“ odvětil mu Assassin bez váhání.
„Nikdy jsem se tě na to nezeptal, ale vždycky mě to zajímalo.“
„Co?“
„Znamenalo pro tebe něco, že jsem tě vyléčil? Že jsem se staral nebo sis myslel, že jsem to udělal, abych potěšil Argona?“
„Proč se na to ptáš teď?“
„Protože je to způsob, jak nemyslet na nic jiného.“
„A tím ‚nic jiného‘ myslíš smrt tvého přítele Alana?“
Cirkis zastavil koně, Assassin rovněž, dívaje se Cirkisovi do tváře.
„Nedokážu na něj zapomenout. Jeho smrt se ke mně vrací jako bumerang.“
„Cítíš se za to zodpovědný?“
„Ano. Vlastně ne. Já nevím. Měl jsem něco udělat. Jsem čaroděj.“
„Proti Universe bys nic nezmohl.“
„Ale mohl jsem to aspoň zkusit.“
„Stálo by tě to život.“
„Ale položil bych ho za přítele.“
Assassin mlčel a Cirkis si povzdechl.
„Nejhorší na tom je, že jsem věděl, co přijde. Veritas mi řekl o Alanově smrti, a já neudělal nic, abych tomu zabránil.“
„Co se stalo, stalo se. Tvůj přítel by nechtěl, abys po něm fňukal do konce svého života.“
Když Cirkis nic neříkal, Assasin se překonal a dodal: „To, co potřebuješ, je najít něco, co ti pomůže jít dál. Adam ti řekl, že tvůj přítel přešel na druhou stranu. Jeho odpuštění se nedočkáš, i když věřím, že ti nemá co odpouštět. Pokud ti to pomůže, soustřeď se na to, co nás čeká. Pamatuješ si, co je náš úkol? Istrie potřebuje svou královnu a královna potřebuje tebe. Jsi pořád jediný, kdo se tu vyzná tak dobře a má tolik známostí.“
„Ty s námi nepůjdeš?“ Cirkisův hlas zněl zklamaně.
„Raději cestuju sám. Až přijde vhodná chvíle, připojím se k vám.“
„Jak to poznáš?“
Assassin zvedl koutky úst, naznačujíc tím úsměv.
„Vždycky jsem to poznal.“
Cirkis chtěl něco říct, když se z lesa vypotácel zakrvácený muž, ve kterém poznali Adama.
„Adame!“ vykřikl Cirkis a seskočil z koně. Assassin ho následoval, přičemž vytáhl meč. Sotva se Cirkis dostal k Adamovi, z lesa se vyřítilo několik ozbrojených mužů a hnalo se na ně.
„Ty se postarej o Adama, já zvládnu ty muže,“ řekl Assassin a rozeběhl se mužům naproti.
Cirkis poklekl vedle Adama, rychle si prohlížejíc jeho rány.
„Je to dobré. Nejsou smrtelné. Vyléčím tě,“ a pak položil ruku na tu největší a pocítil, jak sebou Adam trhl a zalapal po dechu, který mu sebrala bolest, a zašeptal kouzlo. Věděl, že je v bezpečí. Znal Assassinovy schopnosti, a proto se nemusel obávat, že by některý z těch mužů pronikl přes Assassinovu obranu. Když vyléčil nejhorší zranění, otevřel oči a přesvědčil se, že měl pravdu. Jediný Assassin zůstal stát na nohou. Ostatní byli mrtví.
„Mají znak Universe. Poslala je, aby se o něj postarali. Jak mu je?“
„Přežije to. Proč by ho chtěla mrtvého? Nevidím v tom žádný užitek. Tedy když pominu její zvrácenou chuť v sadistickém ubližování. Tohle ale nevypadá na ten případ.“
„Až se probere, řekne nám to. Můžu s ním hýbat?“
„Myslím, že ano.“
Assassin zasunul svůj meč a sehnul se pro bezvědomého Adama, aby ho odnesl ke svému koni, kde ho přehodil přes hřbet. Cirkis vstal a trochu se zapotácel.
„Zvládneš to?“ zeptal se ho Assassin a v hlase mu zaznívala starost.
„Jo. Jen musím nabrat dech.“
„Tvá osamělá cesta tě obírá o sílu, kterou potřebuješ, Cirkisi. Ztratils jednoho přítele, ne všechny. Odpověď zní ano. To, žes mě vyléčil, pro mě něco znamenalo,“ řekl mu Assassin po chvilce mlčení a nasednul na koně. Cirkis se na něj překvapeně podíval, ale už nic neřekl. Došel ke svému koni a vyškrábal se na něj. Oba pak své koně pobídli a vyrazili na cestu.

Adam se probouzel do nového rána s vědomím, že ucítí bolest, avšak ta se nedostavila. Dokonce ani poté, co se pohnul. Otevřel oči a rozhlédl se kolem. Ležel v posteli v nějakém domě. Snažil se vzpomenout, co se mu stalo a jak se sem dostal, ale nedařilo se mu to do chvíle, než do pokoje vstoupil Cirkis v čistém oblečení.
„Cirkisi,“ zvolal a jeho hlas zněl nadšeně.
„Vidím, že už je ti líp, Adame,“ odvětil mu Cirkis.
„Nepochybně za to vděčím tobě.“
„Jen využívám svého daru pro dobré účely,“ pokrčil Cirkis rameny, ve tváři skromný výraz, ačkoliv byl opravdu rád, že jeho snahu někdo uzná. Zrovna teď povzbuzení potřeboval víc, než kdykoliv předtím.
„Kde to jsem?“
„Setkal ses někdy s Veritasem?“
Adam zavrtěl hlavou.
„Myslím, že ne.“
Cirkis se pousmál.
„Budeš mít příležitost. Jsme v jeho domě.“
„Kdo je to?“
„Věstec.“
„A žije tady sám?“
„Ne. Žije s ním žena jménem Eleanor, která se o něj stará.“
Adam svraštil obočí.
„Stará? Je to stařec?“
Cirkis se znovu pousmál.
„Ne tak docela.“
„Zase hádankaříš,“ ozval se nespokojeně Adam.
„Fyzicky je to chlapec, ale je moudřejší víc, než kterýkoliv člověk na sklonku života.“
„Jak je to možné?“
„Istrie ho obdařila darem vidění. Uvidíme se dole,“ rozloučil se s ním Cirkis rychle a vytratil se z pokoje.
Adam nad ním zavrtěl hlavou a natáhl na sebe připravené oblečení. Když scházel dolů, ucítil vůni linoucí se z kotlíku pověšeného nad ohněm.
„Polévka je již hotová. Pojď se posadit,“ uslyšel za sebou přátelský hlas patřící postarší ženě. Adam se ohlédl.
„Ty budeš Eleanor, že?“
„Ano. Tví přátelé na tebe čekají v jídelně. Tudy,“ řekla a nasměrovala ho, kam má jít.
Cirkis a Assassin seděli u stolu a povídali si, i když na Adama to působilo, že Cirkis mluví a Assassin mlčky naslouchá. Posadil se k Cirkisovi, ale myšlenkami byl někde jinde, než aby poslouchal, co Cirkis říká. Probrala ho až vůně vycházející z talíře, který před něj Eleanor položila, a všiml si, že se na něj Cirkis a Assassin dívají.
„Udělal jsem něco?“ zeptal se Adam, tváříc se zmateně.
„Jsi duchem nepřítomen. Nechceš nám říct, co se stalo? Proč tě ti muži chtěli zabít?“
Adam si promnul zátylek.
„To kdybych věděl.“
„Takže tě napadli jen tak pro zábavu?“ otázal se Assassin.
„To by neudělali,“ ozval se Cirkis a dodal: „Neriskovali by hněv duchů. Dokonce i ti největší zabijáci mají respekt před duchy, kteří by se mohli mstít za smrt jejich jediného zprostředkovatele. Muselo jít o něco většího. Nenapadá tě něco, Adame? Cokoliv?“
Adam si vybavil rusovlasou ženu, která se mu zjevila.
„Myslím, že to má něco společného s Andym Wilkinsonem. Nejspíš Universe nechtěla, abych ho varoval.“
„Před čím?“
„Spíš před kým. Už si začínám vzpomínat.“
„Pokračuj,“ vyzval ho Assassin.
„Řekla mi, že ho musím varovat před mužem jménem Aaron. Řekla mi, že Aaron chce ublížit Lily a že Andy se ji pokusí chránit. A to by ho mohlo stát život.“


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 22.07.2013, 22:21:03 Odpovědět 
   Zdravím.

Zajímavé pokračování, vedené spíše pomoci dialogů, kdy mezi sebou jednotlivé postavy hovoří, vzpomínají, nebo se probouzejí s opicí a myslí na to, kdo že to s nimi mluví (při rozhovoru Cirkise s Argonem ve vězení jsem se musel pousmát, sice není tento "obraz" k smíchu, ale ona situace ano, jen přemýšlím, zda Cirkis svůj slib dodrží a jakým způsobem).

Zatím se kladným hrdinům vše víceméně daří, přestože mají ve svém středu zrádce (viz minulá část ? kdy Universe - nemýlím-li se - poslala za našim společenstvím na cestě člověka, který má svůj zcela osobitý úkol). Příběh se ještě určitě hezky zašmodrchá (jak bývá v Istrii zvykem, nikdy nejde nic jednoduše, dokud Universe bude vládnout, určitě bude toto pravidlo platit i nadále - a potom že zlo a moc nemění lidské a jiné bytosti k obrazu svému)... Netroufám si však fabulovat, kudy se příběh vydá a jak se dál vyvine!

Po stránce gramatické mne nic vážného (či očividného) netrklo a po stránce stylistické... jak už bylo řečeno, líbí se mi dialogy, které dovedou děj hezky vést vpřed, avšak některým čtenářům by v příběhu mohlo chybět více popisů (detailů). Tož tak...

Hezký večer a múzám zdar.
 ze dne 23.07.2013, 17:54:43  
   Trenz: Ano, ta situace Argona a Cirkise je poměrně úsměvná:-) Já jsem se při psaní pobavila dobře a jsem ráda, že se ti to líbilo.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
Posel smrti VI:...
Lukaskon
Kristus, ekonom...
Džordž J.S.
Začarovaný blud...
Drowned Girl
obr
obr obr obr
obr

Lavór
sumus
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr