|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 8 ::
|
 |
|
:: Tajemná skříň ::
| Příběh, který jsem napsala v roce 2004. |
| |
|
|
Blíží se léto. Slunce svítí skrze jasně zelené listí mladých stromů. Úplně na konci pole, u lesa, stojí veliký strom. Ořech. Tyčí se do výše bezmála devíti metrů. Pod ním leží na trávě mladá dívka. Jmenuje se Celestýna. Leží na zádech, obklopena malými žlutými kvítky pampelišek. Dívá se na větve toho krásného starého stromu, ale bolí ji u srdce. Proč? Cítí bolest toho stromu. Bolest, která přerůstá v utrpení. Ten strom brzo zemře. Brzo. Celestýna to cítí.
O tři měsíce později
Listí stromů pomalu začíná žloutnout. Na konci pole, kde stával starý ořech, sedí Celestýna na pařezu. Dlouhé hnědé vlasy má rozcuchané. Dívá se do země. Po tvářích jí tiše stékají slzy. Věděla jsem to, říká si dívka v duchu. Věděla. Strom už tu nestojí a Celestýna je zhroucená žalem. Život jde dál. Jeho čas už skončil, říká jí v hlavě tichý hlásek.
Dívka najednou rozhodně vstane a utře si uslzenou tvář do rukávu. Podívá se vysoko na oblohu a potom zpátky na pařez. Udělá krok směrem k vesnici. Udělá další. A další. Už se neohlíží k pařezu a jde dál.
Celestýna seděla na posteli a dívala se z okna. Padal sníh a ona si zase vymýšlela příběhy, které se nikdy nestaly. O bájných stromech, co rostou u lesa.
Náhle někdo zaťukal. Celestýna sebou škubla, slezla z postele a otevřela dveře.
„Už ti přivezli tu skříň, Celest,“ oznámila s úsměvem černovlasá žena, stojící ve vchodu, a ustoupila. Celestýna odtrhla od matky oči a podívala se před sebe.
„Páni… Ta je úžasná…“ vydechla při pohledu na překrásnou vysokou skříň. Byla z vzácného ořechového dřeva, se starodávnou malbou. Celestýna pocházela z bohaté rodiny a mohla si dovolit skoro všechno, co chtěla. Teď si usmyslela, že chce starodávnou skříň. Ovšem i přesto, že byla bohatá, nikdy nezpychla, jen si přála uskutečnit své sny.
„Pochází z šestnáctého století,“ zaculila se na dceru její matka.
„Je dokonalá!“ dodala Celestýna a sledovala stěhováky, jak skříň nesou k ní do pokoje.
Celestýnu probudil chladný vánek, který jí lechtal po tváři. Otevřela oči a rozhlédla se po ztemnělém pokoji. Byla hluboká noc. Všechna okna i dveře byla zavřená a vzduch už se vůbec nehýbal. Celestýna si všimla, že dveře od její nové skříně jsou přiotevřené. Přistoupila k nim, aby je zavřela, ale když uchopila jejich kličku, tak ucukla. Byla totiž studená jako led a ze skříně se vynořil chladný vzduch. Celestýně zadrkotaly zuby a dlouhé vlasy jí pročísl náhlý průvan. Trvalo několik sekund, než se Celestýna odhodlala skříň otevřít. Znovu se roztřesenou rukou dotkla mrazivé kličky a prudce zatáhla. Skříň byla prázdná, ale něco s ní nebylo v pořádku – po obvodu její zadní stěny byla uzoučká škvíra. Byla ale dost velká na to, aby jí procházel vzduch a slabé světlo. Celestýna vlezla do skříně a přiložila prsty ke škvíře. Strčila do ní konečky prstů a zatáhla – zadní stěna skříně se otevřela. Celestýna nemohla uvěřit vlastním očím – hleděla na pole, na jehož konci u lesa stál ohromný ořech. Prostoupila skříní a rozhlédla se kolem sebe – na bezmračné obloze se prohánělo hejno ptáků a slunce hřálo. Celestýna se najednou rozeběhla směrem ke stromu. Lehla si do trávy pod ním, poseté pampeliškami, a hleděla na jeho větve. Strom kypěl životem, ale Celestýna věděla, že tomu tak už dlouho nebude.
Najednou ji něco napadlo. Posadila se, vzala ze země ostrý kámen a na místo, kde stromu chyběl kus kůry, vyryla své jméno…
Celestýna sebou prudce trhla a otevřela oči. Podívala se na budík a zjistila, že je ráno. Vzpomněla si na to, jak ležela v trávě pod ořechem. Nevěděla, jestli to byl sen, nebo skutečnost. Vstala a přistoupila ke skříni. Uchopila její kličku. Čekala, že bude studená, ale její teplota byla normální. Celestýna skříň pomalu otevřela a bedlivě si prohlížela její dveře. Všimla si drobného písma u jedné malby. Přejela po něm prsty a vyrytý nápis přečetla: Celestýna. Nevěřila tomu, co viděla a srdce jí tlouklo tak, že neslyšela nic jiného. Celá vystrašená vlezla do skříně a skutečně spatřila škvíru na její zadní stěně. Odkryla ji a znovu hleděla na pole, ořech a les. Tentokrát však na velké zaprášené olejomalbě. Opatrně obraz vyndala, sfoukla z něj prach a do očí ji vhrkly slzy. Na obraze, v trávě poseté žlutými kvítky pod ořechem, totiž ležela tmavovlasá dlouhovlasá dívka v bílé noční košili a po tváři jí stékala slza. Byla to Celestýna.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
85.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 7 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 15 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
