obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele."
Francis Bacon
obr
obr počet přístupů: 2915375 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39513 příspěvků, 5744 autorů a 390426 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Griliášův rypáček ::

Příspěvek je součásti workshopu: Čumáček
 autor Maruška publikováno: 08.08.2013, 0:16  
 

Poli a loukami kolem vesnice Krutihlavy se rozeznělo klekání. Lidé s úlevou narovnali záda rozbolavělá robotou a pospíchali domů. Klekánici tu v okolí nikdo neviděl pěkných pár let, ale nebylo proč pokoušet osud. Navíc, skrovná večeře a žejdlík piva, u něhož se mohlo potají nadávat na vrchnost, lákaly víc, než otálení za humny. Čas zde tekl svým neměnným proudem, co paměť starců sahala. Pánové z Krutihlav drželi otěže nad svým poslušným lidem pevně v rukou a nehodlali na tom nic měnit. Ani teď, ani jindy.

A tak jediné, z čeho se místní chudina mohla těšit, byl onen večerní šlaftruňk a nedělní bohoslužba v kostele svatého Griliáše, při které se dalo s trochou šikovnosti podřimovat.

Farář Kolárek si byl samozřejmě vědom, že jeho kázání nejsou patřičně plamenná. Vědoma si toho byla i vrchnost sedávající ve vysokých polstrovaných lavicích kolem kněžiště. Ale všem to tak naprosto vyhovovalo. Otec Kolárek se celým svým srdcem upřímně modlil, aby jeho ovečky po svém krátkém a trpném životě vstoupily do království nebeského, a konečně i za to, aby mu při mši neusnuli i ministranti a varhaník.

A tak jediné, z čeho se mohl těšit, byla svatogriliášovská pouť.
---
Tak tomu bylo i onoho památného dne 8. 8. 1722. Již od rána byl otec Kolárek naplněn optimismem a nedočkavostí. Vyskočil z péřových duchen jako mladík a ještě v noční košili seběhl k snídani v přízemí fary. Služebná nesouhlasně svraštila obočí nad nedůstojností jinak velmi důstojného pána a raději odběhla do kuchyně, kde se již čile vařilo, peklo a smažilo. Na počest světce padlo tučné prasátko, párek vykrmených husí a hromada kuřat. V díži kynulo těsto na koláče, kupičky vlašských ořechů a hrozinek čekaly na svou chvíli.

Farář Kolárek chviličku zbožně postál nad tím voňavým obrazem, nevšímaje si potutelných úsměvů rudolících ženských. Pak naposledy blaženě nasál to nepopsatelné aroma a odkvačil hotovit se na povinnosti duchovnějšího rázu.

Ač bylo parné léto, v kostele panoval chlad jako v morně. Otec Kolárek poklekl před oltářem, na kterém jistý manýristický umělec barvitě vylíčil poslední okamžiky pozemského života svatého Griliáše. Světec extaticky upíral zrak k oblaku plnému baculatých andělíčků, zatímco mu římský voják se zběsilým výrazem bičoval záda.

Za deskou oltáře se nacházela veliká zlatá monstrance, zdobená drobnými rubíny. Farář přejel rozechvělými prsty po malé schránce mezi drahými kameny, kde se nacházel poklad pokladů – nos sv. Griliáše. Bude to nejméně tři sta let, co se po spletitých cestách dostal až do Krutihlav, a od té doby se zde těší hluboké úctě.

Poutní dny, během kterých je monstrance vystavena na odiv, otec Kolárek miloval ze všeho nejvíce. Kázání o nešťastném životě a ještě nešťastnějším konci svatého Griliáše farníci přímo hltali, což jejich pastýře uvádělo v úžas a hlubokou euforii.

Zhluboka se nadechl a uvolnil zobáčky držící záklopku schránky na svém místě. Každý rok monstranci potají otevíral. Užíval si to mravenčení v krajině břišní a zrychlený tep, ten báječný pocit, že má část těla svatého jen pro sebe. Rozbalil omšelý zelený samet a mezi dva prsty uchopil scvrklou kůži visící ze zbytku jedné z nosních kůstek. „No pozdrav Pán Bůh, Griliáši,“ pronesl s úsměvem od ucha k uchu.

„Dejž to Pán Bůh,“ kostelem se rozlehl ženský hlas.

Úlekem sebou trhl a upustil světcův nos. Poplašeně se otočil.

„Kam mám dát ty kytky, otče?“ Od dveří se pomalu šourala stará žena s pugetem růžových floxů.

„N… nechte je u kropenky, Boženko,“ koktal.

Žena položila květiny přímo do vaničky se svěcenou vodou. „Tak s Pánem Bohem,“ mávla rukou směrem k němu a zamířila zpět k východu.

Otec Kolárek byl jako na trní. Konečně. Když za venkovankou zapadla těžká kovová klika, vrhl se rozčileně na koberec. Lezl po zemi, nahlížel pod oltář i mezi lavice. Ale nos nebyl k nalezení. „Pane Bože, Pane Bože,“ sténal farář a cítil, jak mu po zádech stéká pot.

Asi po čtvrthodině marného hledání se vysoukal na nohy, útroby sevřené hrůzou. Co si, pro Krista, počne?! Jestli bude chtít panstvo otevřít monstranci… Půjde před církevní soud… Tam se s ním mazlit nebudou… Pro Krista Pána!

Náhle ho osvítil nápad. Zamkl monstranci do sakristie a vyřítil se z kostela, sutanu vykasanou až ke kolenům. Na faře vběhl rovnou do kuchyně. Štěstí mu přálo. Ženské zrovinka na dvorku škubaly kuřata. Jejich hlasitý hovor a smích pronikal otevřeným oknem dovnitř. Otec Kolárek nemeškal. Rychlým pohledem přehlédl vál s hromadou vepřového masa připraveného na ovar. Sevřel prasečí hlavu v podpaží a škubl. Špička rypáčku odlétla do vědra plného syrového prejtu. „Bože,“ zaúpěl a s odporem zalovil v krvavé hmotě. Pán mu protentokrát přál. Nahmatal svůj kousek a upaloval zpět ke kostelu.

Celý říčný vrazil do sakristie, otevřel schránku v monstranci a nacpal do ní vepřový rypáček. Ještě kvapem otřel zlato a rubíny cípem roucha a s úlevou se zhroutil.
---
Kostelní zvon odbyl desátou dopolední, knížecí pár z Krutihlav zaujal svá místa u kněžiště a otec Kolárek počal sloužit mši.

Veřeje zely dokořán a dovnitř nahlíželi zvědaví vesničané, na které již nezbyla místa v chládku hlavní lodě. Varhany majestátně duněly prostorem a dětské fistule farního sborečku nabíraly výšku. Zátylky věřících laskaly sluneční paprsky, v nichž se mihotaly drobné částečky prachu, vzduch voněl starým dřevem a květinovou výzdobou. Na oltáři se skvěla monstrance s rubíny.

Když hudba přestala hrát a otec Kolárek začal vyprávět příběh svatého Griliáše, nikdo nedutal. Dojem výjimečnosti navíc umocňoval farářův hlas – dnes nezvykle hluboký a zastřený. „A stalo se tak, jak mu zvěstoval náš Pán skrze anděla. Svatý Griliáš ze sebe sňal břímě světského majetku a radovánek. Hlásal slovo Boží…“

Otec Kolárek mrkl na monstranci. Několik tlustých masařek se usadilo přímo v jejím středu, kde si usilovně třely své mlsné sosáky. A přilétaly další. „I následovaly ho zbloudilé duše…“

Kolem oltáře to nyní bzučelo jako v kozím chlívku. Kněžna z Krutihlav pohoršeně roztáhla vějíř a šťouchla loktem do svého manžela, který znuděně upíral zrak kamsi do prázdna.

Otce Kolárka polila horkost. Na okamžik ho napadlo, že by předstíral mdloby, ke kterým tak, jako tak neměl daleko. „To se znelíbilo římským, jež v pohanství a všelijakých bezbožných neřestech žili,“ otřel si zpocené čelo a přejel pohledem po tvářích vesničanů. Jeho slova naštěstí stále budila větší pozornost, než hmyz obléhající monstranci. „Nebohého Griliáše jali a v tmavou smrdutou kobku uvrhli!“ přidal na hlase a naléhavosti. Vzduch v kostele napětím zhoustl. „Svatý Griliáš se modlil k Bohu, když ho druhý den římský kat vedl na pranýř.“ Do ohbí barokních kleneb stoupalo hluboké ticho, občasné zakašlání či zašoupání nohou a stále sílící bzukot much. „Modlil se i ve chvíli, kdy mu důtky Římana drásaly záda…“

Kníže z Krutihlav se vzepřel na područkách: „Ty mouchy, himmel…Was ist das?!“

Otec Kolárek zavrávoral. Slabostí mu změkla kolena. Chytil se oltáře, avšak při pádu strhl i ubrus. Monstrance se se zařinčením zřítila na kamennou dlažbu a schránka se otevřela.

„Krev! Svatý Griliáš krvácí!“ zaječela jedna z venkovanek hystericky.

„Znamení!“ křižovala se jiná s prstem mířícím na hromádku krvavého ovaru.
---
Po počátečním šoku nastala pravá mela. Lidé obrátili po staletí potlačovanou hrdost proti vrchnosti z Krutihlav. Knížecí pár jen tak tak uprchl před lynčujícím davem do hlavního města a krutihlavský zámeček byl do základů vypálen. Nespokojenost chudých přerostla v bouři, jež zachvátila celý kraj. Císařské vojsko tuto „odpornou rebélii“ rychle potlačilo, ale po jejím vzoru vypukly další a další v různých koutech země.

Což nakonec přimělo císařské úředníky k vydání dekretu, který snížil robotní povinnost ze šesti dnů na tři.
---
A svatý Griliáš? Poté, co se otec Kolárek vypotácel z poničeného kostela na faru a svlékl zaprášenou sutanu, slavný světcův nos mu vypadl z rukávu spodní košile.


 celkové hodnocení autora: 99.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 12 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 19 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 48 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Intuista 04.10.2013, 22:20:15 Odpovědět 
   Já myslím, že naprostá bomba - ke konci jsem řval smíchy....to napětí, ta úzkost vyústila v úžasnou katarzi.....a s Jardou souhlasím - Tvoje čeština je přesně taková, jaká se k této povídce hodí.....taková "naoko-zastaralá a přitom s nadhledem současná a noblesní"....nebo jak to vlastně jinak napsat!
 ze dne 06.10.2013, 18:11:06  
   Maruška: Ahoj :-) děkuju :-) Netušila jsem, že bude Griliáše ještě někdo další číst. Jestli stihnu napsat něco na další workshop, netuším. Času nemám nazbyt. Maruška
 Jarda 04.10.2013, 21:23:16 Odpovědět 
   Dzravím!
Četlo se mi to lehce, jedním dechem. Máš krásnou češtinu.
 ze dne 06.10.2013, 18:11:28  
   Maruška: Ahoj Jardo, díky Ti!
 salvator 09.09.2013, 14:22:10 Odpovědět 
   Příběh s pěknou zápletkou a příjemným plynutím. Zdravím tě Maruško. D.
 ze dne 10.09.2013, 21:29:00  
   Maruška: Děkuji, salvatore. Jsem ráda, že se líbilo. :-)
 Cyrano 03.09.2013, 17:19:50 Odpovědět 
   Přiznávám, že jsem se bavil! Půvabné dílko! Gratuluji k vítězství ve workshopu...;o)
 ze dne 06.09.2013, 19:06:26  
   Maruška: Opožděně děkuji!!
 zana 11.08.2013, 21:11:51 Odpovědět 
   prima :-)
 Alexka 11.08.2013, 17:05:23 Odpovědět 
   Tak tohle se mi moc líbilo. Super nápad i zpracování. :-)
 Apolenka 10.08.2013, 9:14:07 Odpovědět 
   Na tvůj příspěvek, Maruško, jsem se moc těšila. A nezklamal.
 Šíma 09.08.2013, 23:31:50 Odpovědět 
   Zdravím.

Pěkné povídání o rypáčku... vlastně o nosíku jistého svatého... ;-)

P.S. To povstání bylo pěkně zhurta, ale usmíval jsem se celou dobu a čekal, co z toho všeho vzejde...
 Ellien 08.08.2013, 21:11:54 Odpovědět 
   Ahoj,
je úžasné, co dokážeš vytvořit. Šíma napíše slovo a Ty vymyslíš tohle. Pěkné. Moc jsem se pobavila.
Měj se hezky a - jen tak dál.
 mylencz 08.08.2013, 18:16:28 Odpovědět 
   Ty jsi číslo, Maruško :-))). Dávám ti ho jako známku.
 Kalip 08.08.2013, 15:02:57 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Loretten ze dne 08.08.2013, 13:43:03

   Tak jsem to nemyslela, vždyť jsem psala, že jsem se bavila. Jen bych si to klidně vychutnávala o trochu déle, např. hledání rypáčku-originálu. :-) Správný spád to rozhodně mělo. Taky se mi moc líbila volba vlastních jmen.
 čuk 08.08.2013, 14:04:33 Odpovědět 
   Vskutku absurdně plastický obraz aneb, co v učebnici dějepisu nebylo. Líbilo se, pobavilo.
 Loretten 08.08.2013, 13:43:03 Odpovědět 
   Moc pěkně napsané a stejně jako Veovi mi to vůbec uspěchané nepřipadá. Naopak se to četlo velmi pěkně a příjemným tempem. :) Nevím proč, ale kdyby se Němcová kdysi rozhodla psát komedie, nejspíš by to dopadlo právě takto. :)
 Veo Ochmanek 08.08.2013, 9:35:13 Odpovědět 
   Ne, mně to vůbec nepřipadá uspěchané. Zajímavá zápletka s dobrým koncem. Množství detailů a sympatická postava vesnického faráře. Suma sumárum jedna, paráda ;)
 Kalip 08.08.2013, 6:00:15 Odpovědět 
   Prima námět, jen jsi ho vzala trochu úprkem. Zvlášť v druhé půlce bych asi čtenáře nechala déle v napětí. Ale bavila jsem se! Díky.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Zuzka
(10.12.2019, 11:24)
Livinginthedream
(7.12.2019, 22:31)
Antonio
(25.11.2019, 23:53)
Albína Alba
(25.11.2019, 01:02)
obr
obr obr obr
obr
Jsou slova ...
Dick
Z Litomyšle
pocestný
Zřejmě já
Ovca
obr
obr obr obr
obr

15 Své karmínové oči jednou pr...
Eliota
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr