obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slova jdoucí ze srdce, hřejí tři zimy."
K. Čapek
obr
obr počet přístupů: 2915688 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39805 příspěvků, 5808 autorů a 392455 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Istrie - Poslední boj: Na hraně ::

 autor Trenz publikováno: 31.07.2013, 16:54  
 

Kapitola šestá
Na hraně

Sonya stála u ohně, dost blízko, aby se zahřála a usušilo se její mokré oblečení, ale dost daleko, aby se nepodpálila. Když je zastihla bouře, nasměroval je Aaron k nejbližší jeskyni, kde se mohli schovat. V Sonye se znova ozval její vnitřní alarm, který ji upozorňoval, že by mu neměly hned věřit, ale v prudkém lijáku s burácejícími hromy a oslepujícími blesky kolem nich nezbývalo příliš mnoho času na rozhodování.
Jakmile se dostali dovnitř, Meranis se okamžitě vydala prozkoumat jeskyni, aby zjistila, zda se v ní neskrývá nebezpečí, zatímco Andy s Rickem a Aaronem ještě jednou vklouzli do deště, aby našli nějaké dřevo na oheň. Netrvalo dlouho a vrátili se s větvemi břízy. Mezitím se Meranis vrátila a nožem ořezala menší větvičky na podpal. Sean použil zapalovač a brzy se všichni ohřívali. Něco málo pojedli a většina se uložila ke spánku, co nejblíže k ohni. Vzhůru zůstali jen Sonya s Rickem, kteří si vzali první hlídku.
„Myslím, že jenom předstírá, že spí,“ uslyšela vedle sebe Rickův hlas.
Tázavě na něj pohlédla.
„Meranis. Myslím, že svůj spánek jen předstírá.“
„Proč?“
Rick se ironicky uchechtl.
„Není to jasné? Nevěří mi.“
Sonya se nadechla, aby něco řekla, ale Rick pokračoval: „Neviním ji, ale mohla by být ke mně upřímná. Říct mi, že mě nesnáší.“
„Ne že by tě nesnášela…“ začala Sonya, ale Rick ji přerušil: „Už jsem to slyšel, Sonyo. Nesnáší tohle tělo. Já z toho taky nejsem nadšený. Nejsem si jistý, jestli bych radši nebyl mrtvý.“
„Tohle neříkej. Williams by to neunesl.“
„A odkdy se staráš o Seanovy pocity?“
Sonya pokrčila rameny.
„Máš pravdu, nestarám, ale nejsem slepá a vím, že mu na tobě záleží. Asi jako na jediném člověku na světě. Měl by sis toho vážit. To, že tu jsi, pro něj znamená hodně. Přestaň se starat o Meranis. Ona se s tím časem srovná a ty stejně nemůžeš udělat nic, co by její názor změnilo.“
Rick přemýšlel nad jejími slovy a musel uznat, že má pravdu. Příliš dlouho se zabýval tím, co si o něm Meranis myslí, místo toho, aby se radoval ze života, který měl. Dostal druhou šanci a měl by s ní i tak zacházet. Ať to nakonec dopadne jakkoliv, rozhodl se žít okamžikem a přestat řešit, zda ho Meranis nenávidí či ji jen trvá si uvědomit, že muž, kterému dříve patřilo toto tělo, je mrtvý a tím je její sestra pomstěna.
„Asi to pro tebe bude nepříjemná otázka, ale musím se zeptat. Jaké to je být mrtvý? Pamatuješ si něco ze svého posmrtného života?“
Ricka ta otázka zaskočila, a proto mu chvíli trvalo, než odpověděl: „Být mrtvý je jako být živý jen s tím rozdílem, že nikdy nepociťuješ hlad ani žízeň. Nemusíš spát a netrápí tě ani žádné neduhy. Čas tam neexistuje a je tam tolik věcí, které můžeš dělat, a tudíž se tam nikdy nenudíš.“
„A setkáváš se s ostatními mrtvými?“
„Ano.“
Rick se na Sonyu pátravě zadíval.
„Chceš se zeptat na někoho konkrétního?“
Sonya se podívala do ohně a potom na Ricka.
„Na jednoho svého přítele,“ začala obšírně a Rick se pousmál, nechávaje ji pokračovat, i když věděl, jak to bude pokračovat. S jedním takovým jejím přítelem mluvil a ten mu řekl, aby Sonye předal vzkaz, kdyby se mu náhodou naskytla příležitost se Sonyou mluvit. Jako by věděl, co Maky chystá.
„…s kterým jsem se nestihla rozloučit nejspíš proto, že mě neposlechl a riskoval svůj život, i když jsem ho varovala.“
„Nejmenuje se ten tvůj přítel náhodou Rodrigo?“
„Ano, jmenuje. Ty ses s ním setkal?“ v jejím hlase zazněla naděje.
„Ano, setkal. A mám ti od něj předat vzkaz.“
„Jaký vzkaz?“ zeptala se dychtivě.
„Řekl, že tě vždycky bral jako sestru, kterou nikdy neměl, a že ho mrzí, že nedostal šanci na rozloučenou.“
Sonya zamrkala, aby zahnala slzy. Netušila, co s ní tahle zpráva udělá, ale slzy nečekala. Jako by s Rodrigovou smrtí nebyla smířena ani po více, jak dvou letech. Nebo se cítila ochuzena, jelikož se nemohla rozloučit. Neuměla si to vysvětlit.
„Je mi to líto, Sonyo. Měl tě doopravdy rád. Jestli ti to nějak pomůže, je teď šťastný se svou rodinou.“
Popotáhla.
„Děkuju za vzkaz a omlouvám se. Netušila jsem, že to se mnou tak zacloumá.“
Rick se na ni usmál.
„Neumím si představit, jak bych reagoval já. Neumím si představit, jak Sean smýšlí o mém zmrtvýchvstání. Já bych byl vyděšený k smrti, ale on to zvládá tak dobře.“
„Je to Williams. I kdyby byl v šoku, nedá to najevo.“
Znovu se usmál.
„To je pravda,“ řekl a zívl.
„Půjdu si lehnout. Kdyby se něco dělo, vzbuď mě.“
Tentokrát se usmála Sonya.
„Kdyby se něco dělo, vzbudím všechny.“
„Taky pravda,“ zamumlal Rick v polospánku a v následující chvíli už o sobě nevěděl.
Netrvalo dlouho a Sonyu vystřídali Aaron a Meranis a Sonya se mohla ponořit do snů, ve kterých jí dělala společnost její milovaná Eris.

Bouřka přešla a Meranis vyšla ven, aby zkontrolovala stav koní, které nechali stát u širokého dubu. Jeden se utrhl a zmizel kdesi venku. Ostatní koně patřící Květinovým dětem, zůstali stát na místě a klidně pásli trávu. Sledovala stopy uprchlého koně až ke svahu, na jehož konci ležel kůň se zlomeným vazem. Aaron bude muset jet s někým, aby s nimi mohl pokračovat. Meranis se odvrátila a zamířila zpátky do jeskyně. Ani si neuvědomila, že zrychlila, dokud zadýchaně nestála v ústí jeskyně.
Cestou jí v hlavě proběhla myšlenka, že nebylo nejmoudřejší nechávat Aarona hlídkovat samotného. Začala pochybovat. Říkala si, že ho nezná tak dlouho, aby mu věřila, a přesto tam s ním nechala všechny o samotě. Bylo to tím, že příliš myslela na toho muže v těle nepřítele? Ovlivnila snad zloba její úsudek? Ten muž měl pravdu, když Sonye říkal, že nespí. Byla vzhůru a poslouchala. Snažila se přesvědčit samu sebe, že jim neublíží, že je to někdo jiný, ale pořád měla před očima, jak stojí před její sestrou a usekává jí hlavu. Měla mu udělat to samé hned, jak se jí dostal do rukou, ale královna trvala na výslechu. A když s ním skončila, znovu ožil a ona mu nedokázala věřit a to ovlivňovalo její úsudek natolik, že možná ohrozila životy ostatních.
Položila si ruku na meč, aby ho při první známce potíží, mohla okamžitě vytáhnout. Jak ale postupovala hlouběji do jeskyně, její podezíravost ji opouštěla, a když dorazila k ostatním, už ani nevěděla, proč má ruku položenou na rukojeti, a proto ji spustila podél těla. Překvapeně povytáhla obočí, když spatřila spát Lily na jeho odhalené hrudi.

Lily probudila zima. Mokré oblečení se jí lepilo na kůži a nutilo ji třást se zimou.
„Pojď blíž k ohni,“ uslyšela Aaronův hluboký hlas. Posadila se a rozhlédla se. Meranis byla pryč a všichni ostatní spali. Lily cítila, jak jí srdce buší v hrudi, jako by z ní mělo každou chvíli vyskočit a skončit v Aaronových rukou. Potřásla hlavou a mokré vlasy se jí přilepily na obličej. Začala si je z obličeje odhrnovat, ale ruka se jí třásla, a šlo jí to pomalu.
„Ukaž, pomůžu ti,“ nabídl se a zasunul jí vlasy za uši. Lily projela vlna horkosti, kvůli které celá zčervenala a mohla jen doufat, že se to ztratí v odraze plamenů. Aaron ji vzal jemně za bradu a zvedl ji, aby se mu dívala do očí. Cítila jeho horký dech a měla pocit, že brzy omdlí, neboť se jí nedostávalo kyslíku, jak při pohledu do jeho modrých očí zapomínala dýchat. Aaron se k ní přisunul ještě o kousek blíž a sklonil hlavu, aby se dotkl jejích rtů. Na vteřinu probleskla Lily v hlavě myšlenka, že to není správné, a vzápětí se poddala polibku a dovolila Aaronovi, aby jí svým hbitým jazykem vyplnil ústa. Když přestal, chtěla mu říct, aby pokračoval, avšak on se svými rty přesunul níž a začal ji líbat na bradě a níž přes hrdlo, až k žlábku, a Lily, která začala vzdychat a sténat tichou rozkoší, zvrátila hlavu, aby mu ulehčila přístup. Jednu ruku jí položil doprostřed zad, aby si ji podržel a druhou začal sunout od kolene výš po vnitřní straně stehna, až k místu, kde se ji nikdy nikdo nedotýkal. Vytřeštila oči a zalapala po dechu, když jeho ruka vklouzla pod kalhotky. Neviděla jeho spokojený úsměv, když shledal, jaký efekt na ni mají jeho doteky. Bylo to snazší, než si myslel. Lily zklamaně vydechla, když Aaron nepokračoval v prozkoumávání jejího těla, ale Aaron jí spiklenecky pošeptal, že přece nechce, aby ostatní věděli, co spolu provádějí.
„Slibuju, že ti to vynahradím při nejbližší příležitosti,“ zamumlal jí u rtů a pak ji ještě jednou políbil.
Jakmile se odtáhl, do Lily se znova pustila zima. S drkotajícími zuby sledovala, jak si sundává halenu.
„Pojď ke mně. Zahřeju tě.“
Chvíli váhala, ale jeho otevřená náruč ji až hypnoticky přitahovala. Stulila se mu na hrudníku a během chvíle usnula. Tak ji zanedlouho našla Meranis.
„Jen ji zahřívám,“ pronesl Aaron šeptem, když se Meranis zamračila.
„Tvůj kůň si zlomil vaz,“ oznámila mu.
Aaron k tomu nic neřekl. Přemýšlel, kde sežene dalšího koně, aby s ostatními mohl pokračovat v cestě a dokončit tak svůj úkol.
„Andy pojede s Lily a ty můžeš jet na jeho,“ řekla, jako by četla jeho myšlenky.
„To je laskavá nabídka.“
„Ber to jako protislužbu. Pomohl jsi nám s muži Universe, my teď pomůžeme tobě.“
Aaron se na ni podíval.
„Ty opravdu nechceš být nikomu nic dlužna, že?“
Neodpověděla mu a postavila se k ohni, aby si zahřála ruce. Poté se posadila a zkřížila nohy před sebou. V té pozici setrvala až do svítání. Poté se protáhla a vzbudila ostatní, aby se co nejdříve vydali na cestu. Nakonec ani nebylo třeba, aby Andy a Lily jeli na jednom koni, neboť během bouřky se z nedaleké farmy zatoulal kůň a Aaronovi nečinilo žádné potíže získat si koňovu důvěru, aby ho mohl osedlat a jet na něm. Sonya si nemohla pomoct, ale znova to v ní vzbudilo podezření.

Lily se cestou snažila nemyslet na zážitky z minulé noci, neboť měla pocit, že se červená jen při pouhé vzpomínce na Aaronovy ruce na jejím těle. Nechápala, jak mohla Aaronovi dovolit, aby se jí takto dotýkal, když ho sotva znala. Připadala si zmítána dvěma protichůdnými pocity. Na jednu stranu se styděla sama za sebe, pronásledována morálním kodexem, a na stranu druhou zoufale toužila po opakování. Její tělo odmítalo spolupracovat s rozumem a ona nevěděla, co si počít. Nevěděla, komu se svěřit. Rozhodně o tom nemohla mluvit s Andym a Meranis měla na všechno hned jasný pohled. Potřebovala si o tom s někým promluvit. Všechno rozebrat a dojít k výsledku, u kterého by byly spokojené všechny strany. Napadlo ji, že Sonya by jí mohla porozumět.
Z přemýšlení ji vytrhl Seanův hlas: „Jestli zase myslíš na to, jak bys s naším novým společníkem strávila další noc, nech si to na jindy.“
Natočila hlavu a viděla, že se zařadil po jejím pravém boku. Na levé straně měla Ricka. Věnovala se svým myšlenkám natolik, že přestala věnovat pozornost okolí. Kdyby s nimi byla Drena, vyčinila by ji. Náhle Lily ztuhla, neboť si uvědomila, co to Sean vlastně řekl.
„Nevím, o čem to mluvíš,“ snažila se z toho vykroutit, aniž by tušila, že je již lapena v osidlech Seanova výsměchu.
„Ale víš. Divím se, že to tvé vzdychání neprobudilo všechny.“
Lily cítila, jak začíná rudnout, a nemohla to zastavit.
„Nevím, co tě Květinové děti učily nebo spíš neučily, jak vidno, ale obecně se nedoporučuje spát s muži, kteří jsou velkou neznámou. A to mluvím jako muž, který spal s mnoha ženami velmi nahodilým způsobem. Nutno podotknout, že žádná z nich nebyla panna, což, soudě dle tvé reakce, se tě netýká.“
Lily zoufale pohlédla na Ricka, ale ten jen zakroutil hlavou.
„Jsem poslední, který by ti měl kázat o morálce, ale pokud otěhotníš, bude to mít fatální důsledky pro nás pro všechny. Obzvlášť, pokud to bude s mužem, o kterém nic moc nevíme. Ani mi není jasné, proč mu všichni důvěřujeme. Jistě. Pomohl nám s těmi chlápky od Universe a ví, kde se máme sejít se Cirkisem, ale stejně mi tu něco smrdí. Je moc natěšený se s tebou sblížit.“
Lily mlčela, a tak se slova ujal Rick: „Sean to sice říká neomaleně,“ slyšel, jak se Sean ušklíbl a v duchu se usmál, „ale má pravdu. Člověk by se měl pořádně rozmyslet, komu dá své srdce a odevzdá své tělo. Jinak by se mu mohlo stát něco opravdu špatného.“
Odmlčel se, než dodal: „Věř mi. Mluvím z vlastní zkušenosti.“
Poté koně pobídl ke klusu.
„Dej na naše slova, královničko, jinak bys mohla skončit se zlomeným srdcem,“ doplnil Sean Rickova nevyřčená slova a následoval ho. Lily osaměla, aniž by tušila, co si o tom má myslet.

Aaron hleděl před sebe a vypadal, že ho zajímá jen cesta, avšak ve skutečnosti se jeho mysl odebrala ke včerejší noci, kdy Lily držel v náruči. Cítil její nádechy a výdechy na své hrudi a její vlasy ho šimraly na bradě, když k ní sklonil hlavu. Právě její světlé vlasy mu připomněly ženu, kterou znal a miloval. Ženu vyrvanou z jeho náruče těmi dobrými lidmi, k nimž měla jeho sladká Laura důvěru. Zabili ji jen z pomsty k němu, aniž by přemýšleli, co tím způsobí. To dobré, co v něm Laura viděla, a čemu dal přednost před zlem kolujícím v jeho žilách, zabili spolu s ní a on už nikdy neměl potřebu snažit se vzkřísit něco, co Argon nazýval chováním proti přírodě.

Držel ji v náruči a bezmocně sledoval, jak z ní vyprchává život. Z rány na břiše prýštila krev a on ji navzdory své magii nedokázal uzdravit. Zranění bylo příliš vážné a i magie měla své hranice. Chtěl jí toho tolik říct, ale slova se mu zadrhla v hrdle. Chtěl jí říct, jak lituje toho, že s ní nebyl. Chtěl se jí omluvit za to, že tu s ní nezůstal, a nezachránil ji. Srdce mu drásala spalující bolest a jeho vnitřnosti se kroutily a způsobovaly mu nevolnost. Díval se do jejích pomněnkových očí a viděl v nich odpuštění. Maličko se usmála. Byl to smutný loučící se pohled a Aaron by si raději vypálil zrak, než aby ho viděl. Avšak bylo pozdě. Věděl, že mu odpustila. Zároveň však věděl, že on si to nikdy neodpustí, a fakt, že ji nezachránil, ho bude pronásledovat až do konce života. Bude nenávidět ty, kteří ji vyrvali z jeho náruče. Ty, kteří ji podle zavraždili, když se nedíval. Připravili ho o lásku. O lidskost. Když světlo v jejích očích vyhaslo, to dobré, co v něm našla a vytáhla na povrch, vyhaslo s ní. V jeho očích již nezůstalo nic dobrého.
Ucítil, jak se za ním někdo objevil. Jeho smysly rozvířil závan magie. Jen jeden čaroděj by si troufl za ním přijít v tuto chvíli.
„Ať mi chceš cokoliv, nemám zájem, Argone.“
„Přišel jsem ti pomoct.“
Aaron se hořce uchechtl.
„Trochu pozdě.“
„Dávám ti možnost se pomstít.“
„To můžu i bez tebe,“ opáčil Aaron s nezájmem.
„To můžeš,“ připustil Argon, „ale se mnou to budeš mít mnohem snazší. Poskytnu ti muže, kteří tě budou následovat.“
„Nepotřebuju tvé muže,“ odvětil mu Aaron opovržlivě.
„Možná se příliš bojíš. Možná se ti dobro dostalo až moc pod kůži,“ nadhodil Argon a s potěšením sledoval Aarona, který vyskočil na nohy a tasil meč. V jeho očích se odrážela nenávist.
„Já nejsem ten, koho bys měl nenávidět, Aarone. Já nejsem ten, který ji sprovodil ze světa.“
Aaron mlčel.
„Zlo ti koluje v žilách. Celé generace tvých předků náležely zlu. Ty jsi však sešel z cesty, neboť ses domníval, že láska a dobro zvítězí nad tvou temnou minulostí. Vrazi tvé milované ti dokázali opak. Já ti pomůžu najít cestu zpět a ty se přestaneš chovat proti přírodě. Jako zlo ses narodil, jako zlo musíš i zemřít. Pamatuj na má slova, pokud by ses chtěl někdy znovu zamilovat. Přijď, až skončíš s truchlením,“ řekl a zmizel.[(i]

Aaron se ohlédl za Lily a spatřil Lauru. Zamrkal, aby se zbavil přeludu. Netušil, co se s ním děje a nelíbilo se mu to. Přece ho teď nezačnou honit duchové nebo snad trápit výčitky, že se chystá té mladé dívce zlomit srdce. Universe mu to přikázala a on to musí splnit bez zaváhání. Takový on přece je. Muž bez soucitu. Pohledem se vrátil zpátky k cestě před sebou a v duchu si opakoval, že ta dívka rozhodně není jeho Laura, a proto s ní nesmí mít žádné slitování.

Když se přiblížili k hostinci, dala Meranis pokyn k zastavení. Obrátila se i s koněm, aby viděla na ostatní.
„Nevím, komu můžeme věřit, avšak domnívám se, že se většina potřebuje vyspat v posteli. Pokusím se sehnat pokoj pro nás pro všechny. Pokud se mi to nepodaří, Lily a Sonya budou spát se mnou. Slíbila jsem královně, že se o ně postarám.“
Sonya ani nenamítala, že nepotřebuje dozor, neboť věděla, jak zbytečné by to bylo. Meranis brala vážně všechno, co jí Eris řekla.
Dojely k hostinci.
„Počkejte na koních, dokud neřeknu jinak,“ rozhodla Meranis a zmizela v lokálu.
„Je zvyklá šéfovat, co?“ neodpustil si Sean štiplavou poznámku. Nikdo na to slovně nereagoval. Rick jen s úsměvem zakroutil hlavou.
Po chvíli se Meranis vrátila a sdělila jim, že pro ně zajistila tři pokoje. Sean s Rickem si vzali jeden pokoj a Aaron s Andym ten druhý. Ve třetím byla jedna postel navíc a ten obsadila Meranis společně s Lily a Sonyou.
„Hostinský nikde nemá znak Universe, ale i tak se snažte budit, co nejméně pozornosti.“
„Slyšels to, Seaníku. Nepředváděj se.“
„Hlavně se ty hlídej, abys nesváděla servírku, Sonyinko,“ opáčil ji Sean ve stejném duchu a seskočil z koně.

Uprostřed noci se Rick probudil a zjistil, že je Seanova postel prázdná. Vylezl ze své a přešel k oknu, otevíraje ho dokořán, aby se nadýchal čerstvého vzduchu. Venku před hostincem spatřil stát Seana, v ruce držel cigaretu. Rick se oblékl a sešel dolů.
„Přidáš se ke mně?“ otázal se ho Sean, nabízeje mu cigaretu.
„Ne, díky. Myslel jsem, žes s kouřením skončil.“
„Příležitostně si zapálím,“ objasnil mu Sean. Rick ten fakt přijal přikývnutím hlavy.
„Jsem rád, že přežily bouřku. Tady si stěží seženu nové,“ řekl, potáhl a slastně vydechl kouř.
„Nemyslíš, že jsme na Lily byli moc přísní?“ načal Rick z jiného soudku.
Sean se uchechtl.
„Spíš příliš měkcí.“
„Umíš být vůbec vážný, Seane?“
„Dokonce i smrtelně, ale to bych na to musel mít to správné rozpoložení.“
Rick si jen povzdechl.
„Hele. Opustil jsem ženu, která pro mě mohla být osudová jen proto, abych mohl odejít do země, kterou opravdu nemám rád a která mi jistě nepochybně jednou přivede smrt, a tys vstal z mrtvých, což mimochodem považuju za jedinou pozitivní věc, která se mi tady přihodila. Nemůžeš se mi divit, že se snažím nebýt moc vážný.“
Dokouřil a botou zašlápl nedopalek.
„Pojď. Vrátíme se dovnitř, ať se aspoň trochu vyspíme bez vzdychání,“ řekl a namířil si to dovnitř. Rick ho následoval bez vědomí, že je pozoruje muž skrytý ve stínech.
„Zdá se, že jsem našel tvou slabinu,“ usmál se Reptile pro sebe a zmizel.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 4 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 31.07.2013, 16:53:32 Odpovědět 
   Zdravím.

Aaron by si nejspíš nedovolil nesplnit rozkaz své paní (Universe, pokud se nemýlím). Uvidíme, zda mu minulost (a probouzející se chlapské pudy a vášně) nedovolí provést jeho plán, nebo jej alespoň přivedou na rozcestí... Prozatím vládne v našem společenství mírný rozkol, nikdo nikomu nedůvěřuje a připadá mi, že k tomu mají pádný důvod, avšak oni (na rozdíl od čtenářů) netuší, na čem jsou... Našel jsem i několik chybek, které jsem si dovolil vypsat níže.

Hezký den a psaní zdar.

Co mi padlo do oka:
=============

-- Ostatní koně patřící Květinovým dětem, zůstali stát na místě a klidně pásli trávu. -- zůstaly -- pásly (TY koně)

-- Sledovala stopy uprchlého koně až ke svahu, na jehož konci ležel kůň se zlomeným vazem. -- (opakování slůvek? koně vs. kůň, pak by bylo nejspíš dobré změnit formulaci)

-- Lily zklamaně vydechla, když Aaron nepokračoval v prozkoumávání jejího těla, ale Aaron jí spiklenecky pošeptal, že přece nechce, aby ostatní věděli, co spolu provádějí. -- (i zde opakování - jména: Aaron)

Tož tak, možná jsem i něco "přešel"...
 ze dne 31.07.2013, 20:00:36  
   Trenz: Díky za vypsání. Hned to napravím.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
DOBRODĚJ
Elis66
Prýštění úchvat...
Seky
Dva nevidomí
triste.franceska
obr
obr obr obr
obr

Lavór
sumus
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr