obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo nemá peněz, je chudý; kdo nemá přátel, je chudší; ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě."
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
obr
obr počet přístupů: 2915786 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39720 příspěvků, 5825 autorů a 392946 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Epos o zbabělci ::

 autor Panano Nymni publikováno: 15.08.2013, 22:09  
V soutěži Dumky podvečerné speciálne ocenenie za najlepší epos Lukáš HERMA „Epos o Zbabělci“
 

Ve slávě zašlých věků, je zkazek nespočet a právě jednu z nich, chtěl bych vám vyprávět, tu o bolesti dávných let. Tak poslouchejte mne pozorně. Není o silných mužích a jejich zápasech, o slávě či hodokvasech. Ani o jarlovi co v onen den, léta páně sedm set, svolal svůj lid, neb měl krutý sen, že může skončit svět. Když jeho vesnici na pobřeží svíral krutý mráz, a tetička smrt obcházela domy a klepala kosou na dveře.

Sen o tom, kdy černé duše v kápích, kterým zhasla života svíčka, a hříchy je obklopují, jak černá jeskyní říčka, připlují z dalekého severu na ledových krách, všechny zabijí a vzbudí strach. Nezbude po nich víc, než zmrzlý prach. A sychravý vítr co se bude prohánět v místech, kde kdysi žily oviečky Boží. Když domluvil, všichni na místě ztuhli jak sochy z řeckých bájí, kdy vleklý had děsu se jim ovinul kolem těl.

A potom je vyzval jako pán, ty co byli v předsálí, aby jen nestáli. Nikdo se ani nepohnul. Tak slíbil každému, kdo se na cestu za králem celé země vypraví, o jeho snu ho zpraví, že mu splní jedno přání. I potom se pohnuli jen tři. Stateční rekové, svobodní mužové, ti zůstali ztuhlí děsem, nejdivějším běsem a vpřed postoupila silná kovářka s tváří sežehlou plamenem, stařec nad hrobem a Zbabělec, který strach až příliš dobře znal, než aby ošálit se dal.

Jarl byl zklamán, nedal to však znát, usmál se, zeptal se, co budou za cestu sobě přát. První promluvila kovářka: „Pane, sobě si žádám manžela, muže, ke kterému bych vzhlížela, takového, co když se mi na tvář zahledí, neodvrátí zrak a po vlasech mne pohladí.“ Vladař se zachmuřil, však splní, co přislíbil. A kývl na starce, který se uklonil, než tiše promluvil: „Pane, mé srdce netouží po mnohém, jen po pohřbu, kdy celá vesnice dá mi sbohem a bude na něj vzpomínat.“ Vladař opět přikývl a jeho zrak s nechutí na Zbabělci spočinul, než mu rukou pokynul a on se ošil a promluvil: „Až přijde ten čas, a bude hodokvas, nech mne sedět u tvého stolu, neshazuj mne dolu, přiznej mi místo, co mi náleží, předstírej, že ti na mně záleží! Otče, toho si žádá má duše!“ Celý sál ztuhl a oněměl, když jarl se zachmuřil, a vztekem potemněl, téměř po meči sáhl, k ráně se přáhl, než konečně mlčky přikývl.

Tři se na cestu vydáli, tři cesty vedou ke králi, co má slyšet jarlův sen a zachránit svou zem, před viděným osudem. Stařec se vypravil přes vrcholky hor, ledových jak mrtvola co skolil krutý mor. Kovářka vstoupila do černých jeskyní, co vedou pod horami a hlasy děsu v nich ozvěnou zní. A konečně Zbabělec se vypravil po moři, na lodi křehoučké vzdorovat vlnám a zimní bouři, ledovým horám i děsům, co skrývají se pod příkrovem hladiny.

Až na vrcholcích hor, stařec pravý chlad poznal, zahalen v plášť, co dal mu jarlův vazal, putoval tři dny a tři noci ledovou pustinou, opíraje se o hůl sukovou. Viděl nekonečné ledové pláně, sněhem pokryté horské stráně, zasněžené lesy a zamrzlé řeky. Každičký nádech bodal jako meč, často znaven upadl v kleč, však myšlenky na Boha všemohoucího pomohly mu vždy vstát. Přesto nikdy hory nepřešel. Když došel na vrcholky hor, zcela znaven a vyčerpán, na pokraji sil, rozhlédl se z vrcholku hor po kraji a pochopil, že Pán co stvořil něco takového, ho přijme i bez pohřbu. A co víc si přát? Mohl ulehnout a jít spát. Zemřel. A na jaře celá vesnice spouštěla do právě rozmrzlé země prázdnou rakev.

Sedm dní a sedm tmou tajemnou, bloudila kovářka tmou s dávno pohaslou lucernou, než došla do samého středu země. A tam, ztracena, v srdci pod horou, uslyšela hudbu kladiva vzdálenou a zamířila za jeho zvukem, mámena jak hlasem sirény. Došla do kovárny, kde vulkán místo výhně a místo kladiva skálu skřet Gorn v rukou svírá a drak svým dechem oheň dmýchá. Poznala, že pracuje na meči. Sundala ze zdi veliké kladivo a jala se mu pomoci, společně do něj bušili v dokonalém rytmu dny i noci. Když skončili, nástroje odložili, meč zakalili a on se zaleskl i v chladné temnotě. Gorn poznal, že je to nejlepší z výtvorů, jaký kdy stvořil. „Jsi krásná,“ kovářce zahovořil. A ona poznala, že v temnotě vypadají všichni stejně, nemusí se tu stydět za svou tvář, a stala se Gornovou manželkou. Občas v noci, když přitisknete ucho k zemi a zvuk se rozléhá, uslyšíte, jak společně pod horou vytvářejí další z mistrovských děl, co svět ještě neviděl.

Jediný Zbabělec doplul k cíli své cesty, kdy jeho loď byla hnána bouří a větrem, proudy širým světem, než konečně zakotvila v přístavu. Mocný král jediným rozkazem, povolal válečníky v oceli, odrazil temnotu, zachránil svou zem. A o té bitvě se vypráví mnoho hrdinských písní. O Zbabělci jen tahle jediná. Protože nebojoval, nikdo nechtěl stát po jeho boku. A jako jediný z trojice nenašel štěstí. Protože, když přišel ten čas a započal oslavný hodokvas. Jarl mu dal místo po své pravici na dubové lavici. Však krutý smích jeho vazalů, ten nedokázal Zbabělec snášet, zanořil ho do žalu, vyhnal zpět do kouta, kde mezi žebráky a psy čekal na napůl ohryzané kosti. Protože byl jiný než oni. Nevnímal nic, byl zcela bez radosti.

Konečně pochopil, že to co chce, tu nikdy nezíská, a proto odešel, nikdo ho nehledal, nikdo nikdy o něm neslyšel, putoval z města do města, muž bez otce a bez domova. Zemřel v pustině a v osamění. A tím končím své vyprávění, o věku co byl a již dávno není.


 celkové hodnocení autora: 93.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 15.08.2013, 22:07:03 Odpovědět 
   Zdravím.

Hrdinové ve Tvém textu neumírají mladí, ale dosahují svého cíle (přestože jej nenalézají na dohodnutém místě, ale Osud sám jim jej vybírá), ne tak jak si jej vyprosili u svého krále. Mají čtenáři za tímto vidět nějaké ponaučení? Jen zbabělec, ač se mu také jeho sen splnil, nevydržel a musel jít na "svou stranu", která mu náležela. Jenže, kdo nám lidem káže, kdo z nás má být (stát se)"hrdinou" a kdo "zbabělcem"? Strach? Celý příběh je o člověku, který se jen krčil v koutu či v prachu cest a neodvažoval se zvednout hlavu, byť na kratičký čas byl někým jiným, aby se jím (zbabělcem) stal zas (protože mu to jeho charakter nedovolil). Rým v mém komentáři není úmyslný, zatím co ve Tvém textu se zdá být docela povedený. Na práci šotků jsem nekoukal.

Hezký večer a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Mr Solaiman
(15.1.2021, 11:53)
VNVNVNM
(8.1.2021, 09:15)
albert lisy
(8.1.2021, 06:41)
andrerushell
(7.1.2021, 12:46)
obr
obr obr obr
obr
..na moji manže...
dufka
Rodinné tajemst...
Doll
Dva životy - Ka...
Trenz
obr
obr obr obr
obr

Dary lesního krále - 6.část
Dani
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr