| Jen miniaturni vzpominkova uvaha popisujici cestu domu... |
| |
|
|
„Kráčám prázdnou ulicou“ tak nějak zní text jednoho slovenského hitu. Vystupuji z autobusu. Jsem plna vzpomínek a dojmů. Na skvělý koncert s kamarádkami. Vidět Vojtu Kotka se jen tak nepoštěstí...A Bárta, ta atmosféra, to všechno... A já teď taky kráčím.
Jenže nohám se nechce. Jsou příliš znaveny po skákání a pohupování. Jemný křupavý sníh střídá odpudivá břečka, díky které mám promočenou ponožku.
Smysly mají sice taky dost, ale aspoň něco zvládají. Rozhlížím se kolem a vnímám oslnivé ticho. Jsem sama, úplně sama. Děsí mě ž i hluk projíždějících aut. Kam všichni jedou? Kam se všichni ženou, zrovna když opojeně směřuji k domovu? Proč?
Lampy s měsícem dávají najevo, že umí svítit. Ruší tím mé myšlenky na to, že nemám klíče.
Náhle potkávám cizí osobu. Dívá se na mě jako na vraha. Proboha, je to snad takový zločin, že jde čtrnáctiletá holka sama noční vesnicí???!!!???
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.5 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 35 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
