obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když osud otvírá jednu bránu, druhou zároveň zavírá."
Victor Hugo
obr
obr počet přístupů: 2915688 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39805 příspěvků, 5808 autorů a 392454 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Istrie - Poslední boj: Černé srdce ::

 autor Trenz publikováno: 02.09.2013, 13:17  
 

Kapitola sedmá
Černé srdce

Adam vešel do místnosti, do které ho Eleanor nasměrovala, a spatřil v kruhu svíček sedět čtrnáctiletého chlapce, který zvedl hlavu, jakmile ho slyšel přicházet.
„Vítej, Adame. Posaď se, prosím,“ požádal ho chlapec a ukázal na volné místo před sebou.
„Ty jsi Veritas?“ otázal se ho Adam nedůvěřivě. Žil v Istrii již několik let, ale i přesto se mu nezdálo, že by čtrnáctiletý chlapec mohl vědět něco o jeho životě.
„Ano, jsem. Chápu tvé obavy, které se ti ozývají v hlase stejně, jako je jistě máš ve tváři.“
„Ty jsi slepý?“
Adam si pozdě uvědomil, že to byla neurvalá otázka. Veritas však s klidem odpověděl: „Ano, jsem. Již jsem se slepý narodil.“
„Eleanor je tvá matka?“
„Ne, ale v podstatě mě vychovala.“
„A tvá matka?“
„Opustila mě. Nechtěla se starat o slepé dítě,“ Veritas o tom mluvil věcně, jako by se ho to ani netýkalo.
„Eleanor je porodní bába. Pomohla mi na svět a o pár měsíců později mě našla na svém prahu.“
„Aha. To mě mrzí.“
Veritas nad tím mávl rukou.
„Je to lepší, než kdyby mě má matka někde nechala zemřít. Ale zpátky k tobě. Jistě se ptáš, proč jsem si tě nechal zavolat.“
„Ano.“
„Máš právo znát odpovědi. Proto jsi tady.“
„Odpovědi na co?“
„Na to proč zrovna ty vidíš duchy. Posaď se, prosím,“ zopakoval Veritas svou žádost.
Adam se posadil.
„Řekni mi, Adame. Přemýšlel jsi o tom někdy?“
„Vícekrát než by mi bylo milé,“ přiznal Adam zasmušile.
„Jsi součástí skládačky, jejíž dokončení osvobodí Istrii od současného utrpení a přinese jí mír.“
Adam se zamračil.
„Z toho nejsem o nic moudřejší.“
Veritas se pousmál.
„Odpusť. Vidím věci jako celek, a proto je pro mě někdy těžké o nich mluvit srozumitelně. Přijde den, kdy tvá schopnost vidět a komunikovat s duchy, bude velmi nápomocná.“
„Ale proč právě já?“
„Protože jste jedna rodina. To je vše, co vím,“ dodal Veritas, když viděl, jak se Adam nadechuje k dalším otázkám.
„Kdo ví víc?“ zajímalo Adama.
„Autumn. On ví, proč zrovna tihle Cestovatelé byli vybráni, aby nás zachránili. On ti řekne, co potřebuješ vědět.“
Adam se zvedl, ještě zmatenější, než když si sedal.
„Pošli mi sem Cirkise. Eleanor mi sdělila, že se mnou chce mluvit.“
Adam přikývl, ale pak si uvědomil, že to Veritas neviděl, a tak, předtím než odešel, řekl: „Ano, pošlu.“

Cirkis vstoupil a Veritas ho vřele přivítal a požádal ho, aby se posadil.
„Je mi líto tvé ztráty,“ pronesl, když se Cirkis usadil.
„Jo, díky,“ zamumlal Cirkis.
„Eleanor mi řekla, že se mnou chceš mluvit,“ promluvil Veritas znova, když se mezi nimi rozhostilo ticho.
„Ano, rád bych se tě na něco zeptal.“
„Poslouchám.“
„Jak lze zabít nesmrtelného?“
„Nesmrtelného nelze zabít. Proto je nesmrtelný. Aby navždy pykal za své činy.“
„Nezdá se mi, že by Reptile jakkoliv pykal. Spíš si to užívá.“
„Reptile byl chyba,“ připustil Veritas, „avšak co bylo Augurem dáno, nelze být odejmuto.“
Cirkis vypadl zklamaně.
„Avšak mohu ti říct, jak z nesmrtelného udělat smrtelného.“
Cirkis vykulil oči.
„Ale vždyť si řekl, že co bylo dáno, nemůže být odejmuto.“
„Nelze to udělat Augurem, nicméně tu je někdo, kdo je toho schopen.“
„Kdo? Jak?“
„Sean Williams III.“
„Sean? Jak by Sean mohl z nesmrtelného udělat smrtelného?“ nechápal Cirkis.
„Co vlastně víš o Reptilovi, Cirkisi?“ zeptal se ho Veritas místo odpovědi na otázku, kterou mu Cirkis položil.
„Nic moc,“ přiznal Cirkis, když se nad tím zamyslel.
„Vím, že má nesmrtelnost za trest. Ačkoliv si nejsem jistý, jestli jsem někdy slyšel, za co vlastně.“
„Reptile byl kdysi dávno člověk, jehož jméno nebylo Reptile…“
„A jak se tedy jmenuje doopravdy?“ skočil mu Cirkis do řeči.
„To nevím. Jeho jméno není známo.“
„To jsem si mohl myslet. Pokračuj.“
„Žil v domě na okraji vesnice, kde měl svou kovářskou dílnu a…“
„Reptile byl kovářem?“ přerušil ho Cirkis překvapeně. Verita to z rovnováhy nevyvedlo.
„Ano, byl. Pracoval v srdci Istrie. Vyráběl zbraně pro království a staral se o to, aby všechny koně měly v pořádku své podkovy. Našel si ženu, která šila pro královskou rodinu, a jediné, co jim chybělo k úplnému štěstí, bylo dítě. Několik let se o něj neúspěšně pokoušeli a v té době začal Reptile poprvé koketovat s magií.
Nejprve zašel za královnou a prosil ji, aby jeho ženu učinila plodnou, avšak ta to s těžkým srdcem odmítla. Nemohla konat v rozporu s přírodou. Reptile to však nechtěl nechat být. Viděl, jak jeho žena zoufale touží po potomkovi, a chtěl jí ho dopřát. Poslal dopis svému bratrovi, ve kterém ho žádal, aby promluvil s Maky, doufaje, že aspoň oměkčí její srdce.“
„Reptile měl bratra?“ podivil si Cirkis, aniž by si uvědomil, že Veritovi už potřetí skočil do řeči.
„Má bratra,“ opravil ho Veritas.
„Cože? Reptile má žijícího bratra? Další padouch na obzoru?“
„Jenom pokud Lugha považuješ za padoucha,“ odvětil mu Veritas a v tu chvíli poprvé za život litoval, že je slepý, a nevidí, jak Cirkisovi spadla čelist.

Universe kráčela knihovnou a četla hřbety knihy, které zdědila po své matce. Na mučení neměla náladu a žádný muž, kterého si vzala do postele místo Aarona, ji nedokázal uspokojit jako on. Když ho posílala, aby zlomil srdce královničce, neuvědomila si, že jí bude chybět na lůžku.
Chystala se odvrátit s myšlenkou, že přece jen zkusí štěstí v mučírně, když ji do oka padla kniha s názvem Zákony a tresty v Istrii. Vzala ji do ruky a prolistovala obsah. Zaujal ji zákon přísně zakazující zabíjet magická stvoření, přičemž trestem za tento zločin, byla nesmrtelnost, aby dotyčný platil za svou krutost věčnost. Odložila knihu a začala hledat tu, která pojednávala o magických stvořeních. Vzpomněla si, že jí Reptile kdysi říkal, že ho nemůže vidět, dokud se bude dívat na jeho duši, neboť on žádnou nemá. Posadila se do křesla a začala číst. Když dorazila k jednorožci, věděla, že našla přesně to, co potřebovala.

Veritas počkal, až se Cirkis vzpamatuje a poté se ho zeptal: „Mám pokračovat nebo je to příliš mnoho informací najednou?“
„Jak můžou být Reptile a Lugh bratři?“ Cirkis to nedokázal pochopit.
Veritas se pousmál.
„Mají stejné rodiče. To je dělá pokrevními příbuznými.“
„Já vím, ale stejně…“ Cirkis nenacházel vhodná slova, a tak raději zmlkl a nechal Verita, aby mu to vysvětlil.
„Kde jsem to skončil, než jsi mě už po několikáté přerušil? Ach, ano. Už vím. Lugh mu odepsal, že dopis doručil, avšak odpověď zněla záporně. A tak šel Reptile hlouběji. Strážným namluvil, že si potřebuje půjčit knihu o kovářství, avšak místo toho v knihovně hledal knihy o magii. Knihy, které by jeho ženě umožnily otěhotnět a učinit ji tak šťastnou. Když se mu to podařilo, knihu ukryl pod plášť a do ruky si vzal knihu, pro kterou údajně přišel.
Po nocích, když jeho žena spala, studoval knihu ve víře, že tam objeví kouzlo s návodem. Netrvalo to dlouho a brzy na něj narazil. Sehnal vše, co kouzlo vyžadovalo a ani na okamžik si nepřipouštěl, že by to nemuselo fungovat, jelikož nebyl čaroděj. Věřil, že to dokáže. Po provedení kouzla uplynuly týdny, avšak jeho žena do jiného stavu nepřicházela. Proto se rozhodl si přečíst celou knihu znova. Na poslední straně si všiml drobného písma, které mu předtím v zápalu vzrušení uniklo. Psalo se, že pokud se kouzlo poprvé nezdaří, pár kapek krve čaroděje ho učiní pro příště silnějším. A tak Reptile neváhal a při zopakování se píchl do prstu. Měsíc na to mu jeho žena oznámila, že čeká dítě.“
Tady se Veritas odmlčel, aby Cirkis vstřebal poskytnuté informace.
„Myslím, že vím, jak to pokračovalo. Z nějakého důvodu ztratil ženu i dceru a přeskočilo mu z toho.“
„Ano, takhle zjednodušeně by se to dalo říct, ale ten příběh skrývá mnohem víc.“
„Pak tedy pokračuj,“ vyzval ho Cirkis.
„Narodila se jim krásná dcera, kterou pojmenovali Mira. Avšak magie, která napomohla k jejímu zplození, si vybrala svou daň, a po porodu si vzala život jeho ženy. Reptile se s tím těžko vyrovnával, ale měl dceru a starost o ni mu pomohla se s její smrtí vyrovnat lépe, než čekal on sám. Na magii nepomyslel, dokud Mira, tehdy již desetiletá, těžce neonemocněla. Tenkrát se i sama královna snažila, aby Miře bylo líp, nicméně žádná léčivá magie jí nedokázala pomoct a Mira se pomalu ztrácela před očima. Reptile se v zoufalství vrátil ke knize, kterou již jednou použil, připraven zaplatit jakoukoliv cenu, jen aby se jeho holčička uzdravila. Když zjistil, že v ní není žádné kouzlo léčící onemocnění, o kterém nikdo nevěděl, odkud přišlo, propadl zoufalství.
Ve vzteku podpálil svou dílnu a nechal uhořet několik královských koní. Královna mu odpustila, neboť chápala jeho bolest. Reptile všechen čas trávil s Mirou, a čím víc ona slábla, tím víc on nenáviděl svůj život. Víc a víc byl přesvědčen, že by byl ochoten udělat cokoliv, aby ji zachránil. A té noci se mu zdál sen, ve kterém k němu přišel Armageddon a poradil mu, že to, co zachrání jeho dceru, je krev jednorožce.“
„Krev jednorožce?!“ vyjekl Cirkis.
„Jen naprostý blázen by zabil jednorožce.“
Veritas vážně přikývl.
„Reptile neměl co ztratit. Vydal se do posvátného lesa, aby tam našel jednorožce, jehož krev mohla Miru zachránit. Když ho našel, ani na vteřinu o svém poslání nezapochyboval. Díval se do těch nevinných očí a pak mu jediným pohybem ruky, ve které svíral dýku, prořízl hrdlo. Krev poté zachytil do nádobičky a bez otočení se navrátil ke své dceři. Pro tu však už bylo pozdě. Její tělo již pomalu chladlo a Reptile nejen že zavražděním jednorožce ztratil duši, ale zároveň zmeškal příležitost pro rozloučení se se svou dcerou. A Augur ho potrestal tím, že mu znemožnil zemřít a sejít se tak znovu se svou rodinou.
Reptilea ovšem rodina už nezajímala. Bez duše jeho srdce shnilo a zčernalo. Opustil srdce Istrie a rozhodl se upřít štěstí každému, kdo se zprotiví jeho vůli. Aby se o vše nemusel starat sám, začal si podmaňovat bojovníky. Jeho přesvědčovací schopnosti rostly společně s těmi magickými a brzy nebyl nikdo, kdo by se mu postavil a mohl vyhrát. Reptile by ovládl celou Istrii, kdyby Lugh nezakročil.
Postavil se svému bratrovi a porazil ho. Řekl mu, že to udělá pokaždé, jakmile Reptile překročí hranici, kterou on stanovil. Poté se o Reptileovi několik století nevědělo. Občas zmizelo několik dívek a šuškalo se, že z nich Reptile dělá Apokalypsy, ale všichni věděli, že Reptilea nedokážou porazit, a Lugh se stáhl do ústraní, odmítaje proti svému bratrovi vystoupit, neboť Reptile si dával dobrý pozor, aby tu linii už víckrát nepřekročil.“
Na dlouhou chvíli se v místnosti rozhostilo ticho. Cirkis přemýšlel nad příběhem, který mu Veritas vyprávěl, a snažil se srovnat si ty informace v hlavě.
„A jak do toho zapadá Sean?“ zeptal se nakonec.
„Pamatuješ si schopnost, kterou mu Istrie nadělila?“
„Ano. Šíří teplo a světlo. Proto ho potřebujeme, abychom prošli tou strašnou pustinou.“
„Je něco víc.“
Cirkis překvapeně zamrkal.
„Něco víc? Co?“
„Sean je nositel daru.“
Cirkis se zatvářil nanejvýš nechápavě.
„Jakého daru?“
„Daru života,“ odvětil mu Veritas a Cirkisovi už podruhé během rozhovoru klesla brada.

Adam se díval, jak Assassin brousí meč a přemýšlel, jestli s ním má zapříst řeč. Když ještě oba pracovali pro Argona, neměli si spolu víceméně co říct a Adamovi se nezdálo, že by se něco změnilo. Proto ho překvapilo, když Assassin promluvil první: „Uvažoval jsi někdy o založení rodiny, Adame?“
Adama ta otázka zaskočila, a proto mu chvíli trvalo, než zformuloval odpověď: „Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel. Nevedu zrovna poklidný život.“
„Nikdy tě nezajímalo, proč si duchové vybírají zrovna tebe?“
„Jistěže zajímalo, ale nikdo mi nikdy nedal uspokojivou odpověď. Veritas mi jen řekl, že jsem součástí rodiny, ale víc mi má říct Autumn, jestli se k němu vůbec dostaneme,“ zabrblal, přičemž narážel na fakt, že už je Cirkis u Verita dlouho.
„Doufejme, že Cirkis dokáže svoji pusu aspoň na chvíli udržet zavřenou, aby mu Veritas mohl říct to, co od něj chce Cirkis vědět.“
Adam se pousmál.
„Ty tu Cirkisovu ubreptanou povahu nemůžeš přenést přes srdce, že?“
„Mám rád svůj klid a se Cirkisem je těžké ho dosáhnout.“
Adam se znovu pousmál.
„Chápu.“
Odmlčel se, než znovu promluvil: „Když už o tom mluvíme. Co ty a rodina? Nějaké vyhlídky?“
Assassin se chraplavě zasmál.
„Argon se postaral, aby mě choutky na rodinu přešli navždy.“
„Bojím se zeptat jak.“
„Člověk jako já, není schopen lásky. Jsem zabiják. Čím víc lidí miluješ, tím víc jsi zranitelnější. To bylo vždycky Argonovo motto. Zřejmě se jím začal řídit, když ho Maky odřízla od svého života.“
Adam věděl, že to není odpověď na to, jak Argon zařídil, aby Assassin nikdy nestál o rodinu, ale raději se v tom nešťoural. Odpověď by se mu stejně dozajista nelíbila. On sám byl rád, že se od Argona dostal dřív, než stihl pošramotit jeho povahu.

Lugh dokoval meč a ponořil ho do vody, aby ocel vychladla. Slyšel, jak syčí a viděl stoupající páru. Dělal pořád tu samou práci již několik století a stále ho bavila. Nebyl nesmrtelný jako jeho bratr, ale jelikož přísahal, že mu nedovolí ovládnout Istrii, zůstával naživu, aby svou přísahu mohl v případě potřeby splnit. Nestárl, avšak mohl být zabit. Ačkoliv se našlo jen pár jedinců, kteří se o to pokusili, a nikdo z nich neměl šanci na úspěch. Jejich otec byl mistr šermíř a matka kovářka. Někdy si dělali sami ze sebe le graci a přeli se o to, kdo z nich je silnější.
Lugh si pamatoval Phoba a Deima jako Argonovi bojovníky, z nichž jeden, Phobos, byl již po smrti. To on ukončil ten mladý a zbrklý život. Jeho bratr Deimos byl oproti němu spíše rozvážný a pravděpodobně i schopný soucitu. Lugh věřil, že by z něj byl dobrý bojovník na straně dobra. Nicméně od doby, co usmrtil Phoba, o něm neslyšel. Patrně zemřel v nějakém boji, ať už to bylo na jakékoliv straně.

Shodou okolností Deimos, který se z blond přebarvil na černo, aby vzdal úctu svému zesnulému bratrovi, přemýšlel o Lughovi a o tom, jak by se hodilo mít ho po boku už v tak nerovném boji. Universiny útoky se opakovaly s narůstající intenzitou a stávaly se víc a víc zákeřnější. Když odešel od Argona, nevěděl, jaká budoucnost ho čeká. Domníval se, že se ho budou snažit zabít obě strany. Šener o něj nejevila zájem a ti dobří potřebovali každou v boji schopnou ruku, i když trvalo dlouho, než mu opravdu začali věřit a stal se jedním z nich.
Zrovna teď se nacházel v odboji, který si postavil tábor hluboko v lesích, ale poměrně blízko k Lughově domovu. Tušil, že Lugh své rozhodnutí o nezapojování se patrně nezměnil, nicméně zkusit to musel. Universe byla mnohem silnější a nebezpečnější a o nerovnováze se tak dalo hovořit. Ostatně den cesty a dozví se, co si o tom Lugh myslí. Informoval o svém záměru vůdkyni a vyrazil s prvními slunečními paprsky.

Deimos dorazil k Lughově obydlí krátce po setmění. Slyšel silné údery do kovadliny a byl rád, že Lugha zastihl doma. Když se přiblížil ke stavení a spatřil Lugha, viděl, že se ani trochu nezměnil. Tmavě hnědé vlasy se mu lepily na čelo, tvář měl začouzenou od kouře a svaly se mu rýsovaly úplně stejně jako před dvěma roky. Zastavil svého koně a seskočil. Udělal k Lughovi další tři kroky a čekal, dokud si ho kovář nevšimne.
Lugh o jeho přítomnosti věděl od chvíle, co byl na dohled, avšak ve své práci neustával, ačkoliv byl ve svém nitru rád, že je Deimos naživu. Přes jejich neshody v minulosti, mu na tom mladém muži záleželo. Znal jeho minulost a věděl, že by je lidi z jejich vesnice nechali umřít, kdyby Argon nezasáhl. I když to udělal proto, aby si z nich mohl vychovat své zabijáky, jistým způsobem ho to šlechtilo. Rozhodně se o něm dalo smýšlet lépe než o jeho vlastním bratrovi. Bylo mu jasné, že Reptile něco chystá a že to dělá tak, aby neupoutal jeho pozornost. Svým způsobem mu za to byl Lugh vděčný. Vážil si rodiny jako takové a nelíbila se mu představa, že by se musel znovu postavit vlastnímu bratrovi.
Ustal ve své práci a vyšel před dílnu, aby se mohl na Deima pořádně podívat. Krom změny barvy vlasů a jiného oblečení na něm zůstalo všechno při starém.
„Překvapuje mě, že jsi stále naživu,“ promluvil Lugh jako první.
„Mě také,“ odvětil mu Deimos po pravdě.
„Mám si vzít svůj meč?“
„Není třeba. Na téhle straně už nestojím. Teď pomáhám odboji. Ne že by mi zrovna odpustily všechny ty vraždy, co jsem jménem Argona spáchal, ale Universe je hrozba, která se nedá ignorovat. Ostatně kvůli Universe jsem tady. Musíš uznat, že rovnováha byla narušena. Měl bys nám pomoct, Lughu. Měl bys pomoct Cestovatelům. I kdyby Universe porazili, s Reptilem si neporadí.“
Lugh si povzdechl.
„I přes všechno, co udělal, je stále má rodina. Stanovil jsem jasné pravidlo, a když ho poruším, nebudu o nic lepší než on.“
„A co když už pak bude příliš pozdě na to, aby se s tím dalo něco dělat?“
Lugh neodpověděl a Deimos si uvědomil, že s ním nic nesvede.
„Chápu, že rodina je pro tebe důležitá, Lughu. Taky jsem Phoba miloval bez ohledu na to, jaký byl, ale každá láska a úcta má své hranice. Prosím. Nenech zničit náš svět,“ poté nasednul zpátky na koně a odjel. Lugh se za ním díval a poté se vrátil ke své práci, jako by u něj Deimos vůbec nebyl.

Cirkis začínal mít pocit, že mu to přerůstá přes hlavu. Když přišel za Veritem, aby získal informace o Reptilovi, netušil, že se mu jich dostane tolik a ještě tak šokujících.
„Jsi si jistý, že Sean je nositel daru života?“
„Ano, jsem,“ přikývl Veritas vážně.
„Ale to znamená, že by mohl vrátit život tomu jednorožci, a Reptilův trest by pominul, a on se tak stal smrtelným.“
„Ano. Je to možné.“
„Tak teď už to dává smysl. Proto Reptile poslal Seana pryč z Istrie.“
Veritas znovu přikývl.
„Budeme se muset znova dostat do srdce Istrie, abychom toho jednorožce našli, a Sean ho mohl oživit,“ Cirkis cítil, jak se ho zmocňuje vzrušení, které však Veritas záhy zchladil: „Je tu ještě něco, co musíš vědět.“


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 7 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 02.09.2013, 13:16:41 Odpovědět 
   Zdravím.

Předně se omlouvám za pozdní publikaci. Tento díl opět něco málo prozradil o minulosti našich hrdinů (kladných i záporných). Dialogy jsou k věci, líbily se mi. Jen netuším, odkud bral ten slepý chlapec všechny ty informace... Magie? Jak mohl také vidět, že "Cirkisovi spadla brada"? Buď měl opravdu možnost vidět jinak (ne očima), nebo to vyprávěč přepískl! ;-) Suma sumárum: líbilo. Hrdinové ještě nemají vyhráno a zcela jistě je čekají další "dobrodružství" (při kterých určitě půjde o život). Protože, když někdo ví víc než by měl, budou se jeho odpůrci tím více starat o to, aby již "nic nevěděl". V Istrii se zřejmě nic neutají, alespoň po delší dobu...

Našel jsem i několik maličkostí:

-- „avšak co bylo Augurem dáno, nelze být odejmuto.“ -- (stylistika) -- nemůže být odejmuto ???

-- „Jenom pokud Lugha považuješ za padoucha,“ odvětil mu Veritas a v tu chvíli poprvé za život litoval, že je slepý, a nevidí, jak Cirkisovi spadla čelist. -- (??? viz výše)

-- Argon se postaral, aby mě choutky na rodinu přešli navždy. -- přešly (TY choutky)

Hezký den a psaní zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
Anjel so zašíva...
Beduín
Příběhy Nedokon...
Alinnela
Labyrint
Doll
obr
obr obr obr
obr

Lavór
sumus
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr