obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když osud otvírá jednu bránu, druhou zároveň zavírá."
Victor Hugo
obr
obr počet přístupů: 2915697 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39812 příspěvků, 5810 autorů a 392506 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Civitas - 4. kapitola ::

 autor AmyWarden publikováno: 05.09.2013, 12:18  
Čtvrtá kapitola, kde už se snad něco málo dává do pohybu :))
Na blogu už to narostlo na devět kapitol a pomalu se uzavřela tahle prvotní, řekla bych úvodová sekvence (i když na úvod je to samozřejmě příliš dlouhé :))
 

Loď dorazila v očekávaném čase na orbitu planety a Plukovníkovo hlášení oznámilo začátek týmového plánu. Všechny skupiny dostaly svůj rozpis a dorazily do předepsaných hal Rhody, odkud se vydávaly do hangárů s plavidly, co je měla snést na povrch planety.

Amy se rozloučila s Anay hned, jak hlášení utichlo a našla halu 4 překvapivě rychle. Všechny týmy se odebíraly k nalodění a její skupina již čekala jen na ni. Trochu zpomalila tempo, aby si dva zbylé členy mohla lépe prohlédnout a udělat si tak o nich obrázek dřív, než s nimi bude mluvit.

Jedinou ženskou osobou, co tam viděla stát, musela být jejich lékařka Lynn Yannick. Byla to docela vysoká, hnědovlasá žena s hlubokýma oříškovýma očima a plnými rudými rty. Dalo by se říci, že reprezentovala typický obraz dobrodružky z fantasy knížek, ženu krev a mléko. Amy přišlo, že to bude silný charakter, z toho jak hrdě držela pozvednutou bradu, ale určitě ne malicherná slečinka, podle ledabyle stáhnutých vlasů v culíku.

Muž po její pravici byl voják. To by poznala, i kdyby na sobě neměl předepsanou tmavě šedou vojenskou uniformu, kterou se pyšnili všichni ozbrojenci v tomto programu, už podle jeho držení těla. Měl jasně modré oči a vlasy barvy písku, a Amy hned napadlo, že to musí být magnet na všechny ženy, které se ocitnou v jeho blízkosti. Celkový dojem podtrhoval úsměv, kterým si získal nejen pozornost, ale i srdce každé dívky, a rozhodně jím nešetřil.

Poslední muž nevypadal o moc starší než zbytek, možná něco po třicítce, maximálně čtyřicítce. Ale rozhodně ne sto. Musel to být Ezra Attan, protože jako jediný na sobě neměl vojenskou uniformu, ale černý oblek s insignií programu, který dostali všichni členové, co nepatřili do ozbrojené složky nebo nebyli lékaři, tudíž vědec. Měl krátké tmavé vlasy a pronikavé, skoro až hypnotické stříbrné oči. Z celé skupiny byl nejvyšší, a tak k němu většina vzhlížela. Oproti ostatním vypadala jeho pleť bledší, jako by slunce moc často nepotkal.

Amy přistoupila na vzdálenost, kdy už si jí všimnul Ike, takže přestala s analyzováním a usmála se, zatímco zdolala poslední metr od skupiny.

„Ah, vy musíte být naše inženýrka! Amy, pokud se nepletu,“ promluvil ten, o kterém se domnívala, že je Ezra a stiskla mu nabídnutou ruku s kývnutím. Měl pevný a jistý stisk.

„Amy Warden, z Reignite,“ představila se formálně.

„Brilantní,“ prohlásil nadšeně. „Já jsem Ezra Attan.“

Nadechla se, aby vyřkla očividnou otázku, ale on už se mezitím stačil otočit k blonďatému muži vedle jejich medičky.

„Tohle je Elden Tenney, z Altiské gardy. Tedy, dříve byl. Tedy, momentálně zase je, ale dříve jen byl,“ položil dlaň na jeho rameno po matoucím představení a potom kývnul k Ikemu, který se na ni vesele šklebil. „Věřím, že pana Tiaru už znáte. A tato okouzlující žena je slečna Lynn Yannic z Valorianu, naše lékařka.“

„Ve skutečnosti jsem paní O’hannigan,“ odvětila s malým úsměvem na tváři. „Ale stačí Lynn.“

„Vdala ses? Kdy?“ zamrkal Elden překvapeně a ona pokrčila rameny:

„Minulé léto. Nebyl jsi v dosahu.“

„Byl jsem v dosahu,“ ohradil se. „Stačilo se jen zeptat na kontakt. Nebyl jsem na konci světa.“

„Nebyl jsi v Altisu,“ odpověděla jednoduše. „Což znamená, že mě to nezajímalo, protože jsi neřekl ani slovo o tom kam, nebo že vůbec někam jdeš.“

„Možná jsem se musel věnovat jiným věcem?“ odsekl. „Jako třeba abych vůbec přežil?“

„No, jsi pořád naživu, tak to nemohlo být tak zlé,“ zchladila ho bez mrknutí oka.

Amy je sledovala s pozvednutým obočím. Její tým byl zajímavější každou uběhlou minutou. Všimla si, jak se Ike snaží nesmát a jak Ezra přestal věnovat pozornost dění okolo a raději se začal zaobírat tím, co měl napsané v datapadu. Ike se k ní přikradl, pořád s úsměvem na rtech, zatímco se ti dva dohadovali v pozadí.

„Co jsem zatím pochytil, tak byli dřív pár,“ řekl jí pobaveně. „Jen si to představ. Z milionu oslovených lidí bys skončila ve stejný expedici A NAVÍC ve stejném týmu se svým ex. Tohle bude zábava.“

„No vypadá to tak,“ souhlasila.



Sestup trval krátce, a když lodě dosedly před kovovou branou, lidé byli přivítáni jemnou září zrovna vycházejícího slunce, které se dotýkalo všeho v jeho dosahu měkkým světlem, v němž tráva vypadala zelenější a nebe modřejší.

Jakmile Amyna noha došlápla na zemi pokrytou zelení, nedokázala odtrhnout oči od brány před nimi. Musela být nejméně šest metrů vysoká a ve své masivnosti téměř děsivá. Neodvážila se přistoupit blíž bez dovolení, ale její ruce se skoro doslova třásly na to, až si bude moci sáhnout a pocítit tu strukturu. Vypadala úplně jinak než na fotografiích, které jim Zasedání poskytlo, víc záhadně a studeně.

„Je obrovská,“ komentoval Ike vedle ní. „A super odstrašující.“

„Mně osobně tato architektura přijde fascinující,“ oponoval Ezra za nimi, zatímco kontroloval truhly, které jim přinesli droidi. Všechny na sobě měly velká čísla 09 a Altiskou pečeť. Ezra projel seznam na svém datapadu a pak otevřel první z nich.
„Je jednoduchá ve svém designu, ale přesto vyzařuje zvláštní komplexitu. Brána vypadá, že je vyrobena z obyčejného kovu. Ale domnívám se, že ty modré linie, co se táhnou po jejím povrchu, tam jsou, aby jimi procházela energie pro její pohon,“ vysvětlil, když prohledával obsah a pak kývnul k Eldenovi, aby si krabici převzal. „Tohle je vojenské vybavení pro tebe a pana Tiaru.“

„Ikeho!“ ozval se mladík otráveně. „Neříkej mi pane Tiaro, jako bych byl tvůj obchodní partner, alla. Přežil jsem s tebou Inaquau. Sakra, přežil jsem tebe samotného, to už o něčem svědčí.“

Ezrovy koutky zacukaly potlačovaným úsměvem a Elden vzal s úšklebkem první truhlu.
„Má pravdu,“ poznamenal Elden polohlasně a položil krabici na zem před Ikeho.

„Samozřejmě, že mám,“ odvětil mladík a nakouknul dovnitř. „Strávil jsem s ním týdny na jedné lodi. Má otravný zvyk za tebou všude chodit a analyzovat tě, a ještě všechny ty svý slavný poznatky říká nahlas.“

„Jako kdyby to byl experiment, u kterého si nahrává průběh,“ dodal Elden se smíchem.

„A říká zajímavé, fascinující, úchvatné a brilantní jako hyperaktivní šprt.“

„Tak jo, to stačí,“ ohlédl se po nich Ezra s povzdechem. „Máte oba pravdu. A teď se laskavě věnujte misi.“

„Oooh, citlivka,“ zabublalo to v Ikem smíchem, ale udělal, co mu bylo nakázáno bez dalších komentářů.

Amy s Lynn si jen vyměnily pohledy a přistoupily blíže k profesorovi, zatímco otevíral další box. Jeho obsah okamžitě Amy zaujal, protože ještě nikdy neviděla tolik fantastických příslušenství pohromadě. Celá ta výbava byla pro ni, obsahovala všechnu inženýrskou geniálnost a ona úplně cítila, jak jí oči září štěstím. Ezra pro ni sundal truhlu dolů a ona se v ní okamžitě začala hrabat, aniž by věnovala pozornost zbytku krabic, které stejně musely být pro Lynn a Ezru.

„Takový vybavení muselo být děsně drahý,“ zaslechla, jak někde za jejími zády pronesl Elden. V ruce zrovna držela pás, na kterém bylo neuvěřitelné množství nářadí, o kterém vždy snila, když opravovala generátor na jejich staré lodi. Bylo tam snad vše, na co si vzpomněla. A přitom, když si pás nasadila kolem pasu, nevážil skoro nic! Při pohledu na zbytek vybavení v bedně zjistila, že je tam takových drahých hraček mnohem víc. Opatrně krabici zavřela, aby předešla jakémukoliv poškození a se šťastným úsměvem na rtech se otočila k ostatním.

„Což znamená, že počítají, jak jim tahle expedice vynese balík,“ poznamenal Ike, když vytahoval zbraně z boxu. „Je tu víc lidí jak na ochutnávkách alkoholu zdarma, a když každý z nich má svý vlastní hračky od Altisu, tak si představte rozpočet. Myslí si, že je to zlatý důl.“

„No rozhodně to berou vážně,“ souhlasila Lynn a urovnala si svou brašnu. „Dokonce se šušká, že tu mají i Medicus.“

Amy překvapeně zvedla hlavu.

„Medicus?“ opakovala. „Myslela jsem, že jsou umístění jen na nejfrekventovanějších planetách. Jakože napořád, se zásadou ‚nepůjčovat‘.“

„Já slyšel o devátém, co má údajně být na Portusu,“ pokrčil Elden rameny a zavřel prázdnou krabici. „Řekl bych, že toho postrádat můžou.“

„Hurá, víc mrtvých politiků, to je jak o Vánocích!“ rozzářil se Ike a pak šťouchnul do Amyna pásu se soustředěným zaujetím.

„Vím jen o osmi,“ namítla Lynn a založila ruce na hruď. „Proč by drželi devátého v tajnosti?“

Amy pleskla Ikeho přes ruku, když začal mačkat tlačítka a zamračila se na jeho nevinný výraz. Vůbec ho to nezastavilo.

„Ne přímo v tajnosti,“ oponoval Elden. „Jen ho zrovna neohlásili veřejnosti. Stejně měl být jen pro politiky na Portusu a tam se veřejnost jen tak nepodívá.“

„A my politiky k životu nepotřebujem, tak co, ber, dokud dávaj,“ mladý blonďák se zazubil a hned na to vyjekl, když mu další facka přistála na tváři.

***

Masivní brána zůstala otevřená po objevení výzkumnou lodí dávno před jejich příletem, aby do ní vypustili sondy, takže se celá expedice mohla vydat dovnitř. Všechny týmy obdržely svůj „kvadrant“ působnosti a Amy se nemohla dočkat, až se dostanou na dosah už jen té brány samotné.

Vpředu šla jejich ozbrojená složka s Plukovníkem, a i když místo mělo údajně být bezpečné, protože to před nimi uvnitř zajistila Altiská garda, všichni byli po zuby ozbrojení a napětím téměř nedýchali. Mnohohlavý dav se celkově přibližoval k objektu s viditelnou zdrženlivostí a Amy uvažovala, jestli její tým vybírali náhodně, nebo podle stupně šílenství, protože ona a Ezra vypadali, že by se nejraději prodrali vpřed hlava nehlava.

Bránu Plukovník minul bez zastavení, ale Amy tempo zpomalila a prsty se jemně dotkla povrchu. Byl hladký a studený, ale i přesto jí připadalo, že k jejich obyčejnému kovu to má daleko. Nepulzovala v něm žádná energie, ale přesto jí přišlo, že jí pod prsty brní, jako by se probíral k životu.

„Amy,“ zatahala ji Lynn za rukáv, když se dav bez nich hrnul vpřed. Jen omluvně kývla a znovu dohnala i s medičkou tři zbylé muže z týmu. Elden vypadal rozladěně už od okamžiku, kdy minuli bránu, a čelo se mu krabatilo tím víc, čím se blížili k hlavnímu vchodu. Od průchodu do komplexu k němu vedl široký, překvapivě kamenný most, v jehož vyvýšeném zábradlí a po stranách cesty byly vyryté stejné modré linie jako na bráně. Netvořily žádné obrazce, jen se táhly podélně až ke zdem, po kterých šplhaly strmě vzhůru a ztrácely se v nedohlednu.

Uvnitř komplexu je přivítalo ostré, umělé světlo z reflektorů, a studený, skoro až mrtvolný chlad. Amy nebyla jediná, kdo se zimomřivě otřásl. Slyšela, jak Plukovník zadal rozkazy pro rozžhnutí přenosných reflektorů a za krátkou chvíli se rozzářily první stroje. Davem to zašumělo a světlo pozvolna zaplnilo celou rozsáhlou místnost doslova posetou modrými rýhami ve zdech a podlaze. Oproti mostu ji netvořil ani kousek kamene, ale byla celá z kovu, což tomu propůjčovala ještě neútulnější nádech. Také zůstala naprosto opuštěná, nenacházel se v ní jediný náznak přítomnosti kohokoliv, nebo třeba jen pozůstatky těch, komu to tu kdysi patřilo. Čistá, snad jen pod nánosy prachu, ale jinak naprosto neporušená struktura celé haly působila na celou expedici stísněně, byť ne svou velikostí. Její zadní část se dělila na několik chodeb, které ústily do další temnoty, a Amy tušila, že jedna z nich se stane jejich cílem, ať se jim to líbí nebo ne.

„Tohle vypadá jako by tu něco chybělo,“ slyšela, jak Ezra zamumlal. „Jak jsou celkově rozmístěné všechny rýhy, řekl bych, že tu chybí spousta ovládacích panelů.“

„Bez ovládacích panelů jsme docela nahraný, ne?“ odpověděl mu Elden polohlasně.

„Dají se vybudovat. Ale trvalo by to. Najít správné frekvence a kódy, na kterých tento komplex operuje… to je spousta práce,“ odvětil Ezra zadumaně a Amy mu musela dát za pravdu. To znělo jako práce alespoň na týden pro jedno zařízení, než by přišli na to, jak by operační síť v takto neznámé technologii mohla fungovat. A jestli jich tu má být víc, zabralo by to ještě více času, vzhledem k velikosti objektu.

„Velitelé vašich týmů dostali jasné instrukce, k jaké části objektu se mají vydat. Souřadnice a všechna potřebná data byla zaslána spolu s výbavou. Při jakémkoliv problému na vašem stanovišti mě neprodleně kontaktujte,“ promluvil Ira a tak na sebe strhl veškerou pozornost. „Postupujte opatrně, ale efektivně, držte se instrukcí.“

Amy pohlédla na Ezru, zjevně jejich velitele, který se zrovna zabýval datapadem a na jeho tváři bylo zjevné hluboké zamyšlení. Pravděpodobně uvažoval nad všemi možnostmi, které jim tohle místo mohlo poskytnout.

„Kam máme namířeno my?“ zeptala se stručně a profesor se ukázal k chodbě, která byla nejblíže pravé stěně.

„Podle plánů, které sondy poskytly, je naše stanoviště ke konci chodby D. Mělo by se jednat o zablokované dělící dveře s panelem. Chtějí ty dveře mít otevřené, a já usuzuji, že ten panel je klíč. Jestli je u dveří, pravděpodobně se používá k jejich otevření. Alespoň tak mi to přišlo podle fotografií.“

„A čím ho asi nahodíme?“ ozval se Ike s rukama v bok. „Jako, vidím tu spoustu skupin s generátory. Ale my žádnej darem zrovna nedostali. To si ho máme vyrobit? Myslím, že tě trochu moc přeceňujou, i s tvou reputací.“

„S tím nepočítají,“ řekla Amy s povzdechem. „Ten zdroj jsem já.“

„Machina?“ věnoval jí Ezra tázavý pohled a ona jen kývla. Neviděla na něm žádnou odmítavou reakci, jakou často dostávala od jiných lidí. Přeci jen, Systém dal jasně najevo, za co Machiny považuje po jejich atentátu na něj. A většina populace jen kopírovala názory, které slyšela, a když to znamenalo, že Machiny jsou podřadné, tak tomu tak bylo. Ani se tolik nedivila, že se vedení rozhodlo ji využít jako chodící zdroj. Možná to i trochu čekala, i když jedna její část doufala, že je to pro její letité zkušenosti.

„To není zrovna nejzdravější forma, kde šetřit,“ ozvala se Lynn nesouhlasně. „Využívat nadané Machinou. Liserge ví, jak moc energie to bude chtít? Nejsi na baterky, Amy.“

„Jistě, že ne,“ řekla rudovláska odevzdaně, i když to Lynn zrovna nepřesvědčilo. „Já jsem ta baterka.“ A s tím se raději se vydala za jejich vědcem, který vedl cestu ke stanovišti. Byla na takové jednání od Systému zvyklá.

„Ty linie by mohly vést energii do všech částí objektu,“ začal Ezra mumlat skoro jakoby sám pro sebe, i když Amy připadalo, že to říká hlavně jim, jako průvodce v muzeu. „V hale se sbíhaly ke středu a k okrajům, tam se mohly nacházet panely. Možná jsou ukryté v podlaze? Při obnovení hlavního zdroje, když předpokládáme, že je tu vnitřní zdroj, který se dá obnovit, by se daly aktivovat. Nejspíš jsou skryté před narušiteli.“

Vrhla pohled na Ikeho, co šel vedle ní a ten jen pokrčil rameny.

„Na to si zvykneš. Dělá to furt.“

Cestou minuli dva další týmy, které se zabývaly osamocenými panely u zablokovaných dveří, co pravděpodobně vedly do postranních místností, a všichni členové vypadali přinejmenším nejistě. Někteří dokonce vyděšeně. Amy přemýšlela, jak přesně se teď cítí ona, ale nedokázala všechny dojmy, co na ni doléhaly, když procházela ztmavlou chodbou, identifikovat. Neměla strach, to věděla jistě. Ale určité obavy tam jistě vládly, snad i nervozita. Ale hlavním pohonem zůstával adrenalin a zájem o to, co najdou. Nebyla si jistá, jak jsou na tom ostatní z jejího týmu, protože je neznala dlouho, ale Ezra rozhodně vypadal, že by šel za poznáním i přes mrtvoly.

Cesta k jejich destinaci se notně táhla a Amy se ani nedivila, že nikdo z nich příliš nespěchal. I když je vedl Ezra, Elden mu šel po boku jako osobní stráž s opatrností a soustředěností ve tváři. Jeho oči zkoumaly každou píď cesty před nimi, aby mu nic neuniklo a zbraň, kterou držel v ruce, přesně kopírovala jeho pohled. Amy připadalo, že jeho ruce pistoli svírají pevněji, než je třeba, až mu z toho zbělaly klouby. Rozhodně musel být neklidný, protože i sebemenší zvuk, který se chodbou ozval, ho donutil těknout pohledem tím směrem a okamžitě si jeho původ ověřit.

Amy šla za nimi s Lynn, a i když ona byla doopravdy zvědavá, Lynn vypadala při nejmenším neklidně. Rudovláska jí to neměla za zlé, celá ztmavlá chodba, kterou osvětlovala jen malá bodová světla umístěná možná až příliš daleko od sebe, rozhodně nevypadala útulně nebo bezpečně. Čím hlouběji šli, tím víc se jejich medička mračila.

Ike jejich průvod uzavíral a byla na něm vidět ostražitost. Nezdál se tak napjatý, jako Elden, ale přišlo jí, že má smysly zbystřené jako šelma na lovu. Z nějakého důvodu jí predátora připomínal, nejspíš svými pohyby, kdy měkce našlapoval, aby nevydal hluk.

Když se konečně jejich cesta dobrala svého konce, dvě nepříliš jasná bodová světla ozařovala tmavé dveře, u nichž se nacházel hranatý panel. Elden rozestavěl svítilny ke zdem směrem k nim, aby místo nepřipomínalo hrobku a profesor dychtivě přistoupil k objektu, který mu dosahoval po pas. Dveře samy o sobě vypadaly jako nedobytný kus kovu a nebýt rýh, které vedly od panelu k nim a obkreslovaly tak jejich tvar, daly by se považovat za stěnu a slepou uličku. Amy jemně prsty přejela po jejich povrchu, jako to udělala u brány a i tady jí přišlo, že cítí téměř nepatrné vibrace.

„Slečno Warden,“ vyrušil ji Ezra z úvah a tak rychle přistoupila k němu. „Možná bychom mohli začít se spuštěním panelu?“

Shlížel na perfektní obdélníkový objekt, který sice nebyl příliš široký, ale jistě by se tam mohl položit dlaň a pořád by nepřesahoval přes okraj. Dívka uvažovala, že by samozřejmě mohla zkusit proud nahodit přes plátování, ale vždy bylo daleko jednodušší odkrýt vnitřek. Jenže celý panel vypadal celistvě, jako kvádr bez jakýchkoliv výstupů a neměl prakticky žádná tlačítka, nebo obrazovku, tudíž vyvodila, že se musí jednat o hologramový typ. Rýhy se stahovaly po celé jeho délce až k vrcholu, který byl plochý jako stolek. Uprostřed tvořily malý čtverec, který nakonec Amy připadal jako jediná možnost jak tam přivést energii. Z žádné strany se do něj nedalo dostat bez toho, aby ho nepoškodili.

„Dobře, radši trochu ustupte, profesore,“ řekla vědci varovně a ten udělal krok vzad. O zbylých pět kroků do bezpečí se postaral Elden, co ho k sobě s povzdechem zatáhl.

Rudovláska se zhluboka nadechla a pak položila dlaň na střed. Cítila, jak se její Nadání probouzí k životu a vede svou unikátní energii skrz její ruku do studené struktury pod ním, a pak se rýhy začaly pomalu plnit světlem. Přísun omezila na bezpečnou dávku, přeci jen už v tom měla praxi. Sledovala, jak modrá záře pomalu sešplhává od středu podstavce dolů, po všech liniích, a krade se skrze tmavý kov až k zemi, odkud se pak drala směrem ke dveřím. Ty začala polehounku obkreslovat, dokud nedosáhla všech dosud prázdných žlábků a ve dveřích to zahučelo.

„Brilantní,“ Ezra zajásal zpoza ní a doslova přiskočil zpět, hledaje nějaké ovládání. Nadšení z něj doslova prýštilo. Amy se k němu v hledání přidala, zatímco držela zařízení pod nezbytným proudem a nakrčila obočí. Na panelu se neobjevilo nic, co by alespoň vzdáleně připomínalo kontrolní příkazy jakéhokoliv druhu, jakoby jen vedl napětí ke dveřím a tím jeho úloha skončila. Profesorova radost ve vteřině opadla a vystřídalo ji hluboké zamyšlení, které ho donutilo nechat podstavec být a přejít ke dveřím, jakoby z nich mohl vyčíst odpověď na vše, co ho trápilo.

„Možná reaguje na hlas?“ navrhl Elden, zatímco Ezra si dumavě prohlížel dveře. „Za zkoušku nic nedáme.“

Stál opodál i s Lynn a oba měli ruce založené na hrudi, jako by jim to mohlo poskytnout nějakou ochranu před stísněností, co tu na všechny působila. Lynn mhouřila oči v ostrém světle svítilen a v pravidelných intervalech se podezíravě ohlížela za sebe. Z chodby nešlo slyšet nic, od ostatních týmů přeci jen ušli velkou vzdálenost na to, aby k nim cokoliv dolehlo. Amy připadalo, že to jejich medička bere opačně – jestli oni budou křičet o pomoc, nikdo je nejspíš neuslyší. Alespoň její rty stáhnuté do úzké, starostlivé linky o tom vypovídaly.

„Jo, jen budeme vypadat jako magoři co na to ječej, ale o tom se nikdo nedoví,“ ušklíbl se Ike, zatímco seděl na jednom z reflektorů jako sup číhající na kořist. Nejspíš jako jediný z nich nevypadal nijak zvlášť ovlivněný celkovou atmosférou, co tam panovala.

„Magoři už z nás jsou od doby, co jsme přijali účast na expedici,“ prohlásila Amy, aniž by sundala ruku z panelu a Ezra se k ní pomalu vrátil.

„Otevřít,“ začal s možnými variantami, hlas hluboký a soustředěný. „Aktivovat. Umožni přístup.“

„Zkus ‚prosím‘, lidi říkaj, že to zabírá,“ navrhnul Ike sarkasticky a Ezra se poškrábal na hlavě.

„Musím uznat, že podstata tohoto zařízení mě poněkud mate,“ prohlásil profesor nejistě. „Nevykazuje to známky po jakékoliv možnosti s tím manipulovat, žádná obrazovka nebo volby. Přesto… ty rýhy viditelně dovedly energii ke dveřím, jak jsem si myslel. Ale pořád zůstávají zavřené… Nejde mi do hlavy, co to ještě postrádá.“

„Zkoušet to vypáčit asi není nejlepší nápad,“ zamumlal Elden nenadšeně a Amy si povzdechla. Tímhle tempem jim ona jako generátor energie zrovna moc dlouho nevydrží.

„Zkusím do toho pustit víc proudu,“ oznámila jim. „Ustupte.“

Celá parta se skutečně od dveří stáhla a dívka přitiskla dlaň na plochu silněji. Nemělo to na její Nadání vliv, ale vždycky jí přišlo, že potřebuje větší stabilitu, když ze sebe měla vydat víc. Celým podstavcem projela jasná vlna energie a v jednom silném impulzu prosvištěla všemi rýhami přes podlahu až ke dveřím. Slyšela, jak Ike obdivně hvízdnul a pak ji zpětná vazba praštila do ruky tak, že doslova odskočila, jakoby se opařila. Chvilková bolest ji vystřelila přes zápěstí až do ramene a zabrnělo to jako struna na kytaře.

Lynn u ní byla ve vteřině s pohledem, který by nejspíš uměl i vraždit, kdyby se jí někdo v její práci snažil zabránit. Rychle prohmatala Amynu ruku a když nenašla žádné viditelné poranění kůže, vzhlédla k rudovlásce s pozvednutým obočím.

„Jsem v pohodě,“ rychle ji Amy ujistila a zase k sobě ruku stáhla, aby si ji mohla protřít. „Jen jsem se lekla.“

„Co to bylo?“ zeptal se Elden překvapeně a dotknul se jejího ramene, jako by jí chtěl poskytnout alespoň morální oporu. Musela uznat, že jeho dotek jí pomohl se uklidnit a najít opět ztracenou vnitřní rovnováhu.

„Zpětná vazba,“ odpověděla zachmuřeně. „Asi jsem do toho pustila moc šťávy.“

Ike seskočil s otráveným výrazem z reflektoru dolů a přehodil si zbraň na záda.

„Víte co se říká? Když to nejde, prašť do toho, tak co kdybychom-,“ Než stačil doříct větu, dorazil ke dveřím a ty se s hučením otevřely. Zůstal stát na místě uprostřed pohybu.

„No jejej,“ zasmála se Amy, trochu nuceně, při pohledu na otevřenou cestu, jak se ze sebe snažila setřást nervozitu.

„Co jsi udělal?“ zamrkala Lynn překvapeně a nahlédla do temnoty druhé části chodby. Vanul odtamtud studený vzduch a žena se otřásla.

Ike se po nich s pokrčením rameny otočil.

„Kouzlo~.“

„No jasně,“ tentokrát se zachechtal Elden, a vypadal, na rozdíl od Amy, ulehčeně.

„Tady tým 09,“ zazněl Ezrův hlas a všichni se po něm otočili. Držel v ruce komunikátor a mrkl na ně s mírným úsměvem. „Odblokovali jsme první dveře, žádám o povolení pokračovat.“

„Rozumím 09. Zůstaňte na místě, dokud k vám nedorazí jednotka,“ zaševelil mu vstříc Simeon a vědec souhlasně zamručel, i když na něm bylo patrné, že zůstávat na místě se mu moc nelíbí.

„Snad jim to nebude trvat dlouho,“ řekl ostatním nevesele a Lynn si ho pochybovačně změřila. Zjevně jeho smutek pro setrvačnost nesdílela a Amy musela uznat, že ani ona nebyla tak v extázi, aby se na další záhady těšila, po tomto zážitku. Nebyla si jistá, co přesně to bylo, ale klasická zpětná vazba rozhodně ne. Jako by se jí něco snažilo zabránit vést energii dál. Nevěděla, jestli je to obranný mechanismus komplexu, nebo si to třeba jen namlouvá. Ale po tolika letech věděla, co Machina dokáže.

Na místě čekali téměř stejnou dobu, jakou strávili cestou sem. Snažili se nedívat se do nově otevřeného průchodu a místo toho většina z nich obrátila zrak na příchozí cestu, vyhlížejíc očekávanou jednotku. Ta, když se konečně objevila, si přejela celou jejich skupinu rychlým, analyzujícím pohledem a pak vešla do tmy, se zbraněmi ve výhružné pozici. Dva z nich začali po temných stěnách rozmísťovat bodová světla, ale ani to neudělalo jejich novou destinaci přitažlivější. Alespoň pro většinu, Ezra ten vojenský oddíl okamžitě následoval, aniž by se ptal, zdali smí. Pravděpodobně byl jediný, kdo si stále udržoval prvotní nadšení.

Hned první, co je přivítalo, byly stěny, uprostřed nichž se táhnul půl metrový výklenek. Vypadal přesně jako všechny úzké rýhy předtím, až na velikost. Na první pohled Amy připadalo, že je to prosklená vitrína, nebo snad i nádrž na vodu. Táhlo se to ode dveří až do temnoty před nimi a Ezra u toho chvíli zůstal stát s přemýšlivým výrazem na tváři.
„Tady je panel,“ promluvil jeden z vojáků o několik metrů před nimi a celý tým se přesunul k němu. Amy očekávala stejný podstavec, jako našli před dveřmi, ale mýlila se. Tohle už konečně ovládací panel připomínalo, dokonce s obrazovkou. Byl zabudovaný přímo do zdi a pouze plochá deska vyčuhovala do prostoru. Proudily k němu obě strany výklenku, jako by ho tím měly napájet. Zůstal bez energie, ale jinak nejevil známky toho, že by prošel nějakým poškozením.

„Tohle už vypadá trochu slibněji,“ prohlásil Elden mírně a Amy ani nečekala, až ji Ezra vyzve a skrčila se ke spodní části panelu. Nenašla žádnou možnost dostat se přímo dovnitř, stěny byly hladké a bez nýtování, ale objevila stejný čtvereček, ke kterému se sbíhaly úzké čárky, na straně objektu. Přitiskla k němu ruku a opatrně vpustila první dávku energie.

V panelu začalo hučet a obrazovka se pomalu rozzářila. Nad plochou deskou zablikala i holografická klávesnice, které trvalo o něco déle, než se konečně ustálila.

„Výborně,“ zašeptal Ezra a oči se mu rozzářily. Okamžitě se k panelu sklonil a začal zkoumat jeho možnosti, aniž by cokoliv mačkal, zatímco Amy si sedla na zem a vojáci se vydali dál do hloubi, aby mohli rozmístit více světel.

„Funguje, profesore?“ zahučela směrem vzhůru a Ike mu mezitím začal nakukovat přes rameno.

„Je to nějaká cizí hatmatilka,“ okomentoval to směrem k Amy.

„Řeč nevypadá jako žádná z těch, co známe,“ poupravil to na formálnější projev Ezra, zatímco se snažil prokousat znaky, které naskočily na obrazovce. Amy věděla, že profesor Attan fušoval do všech vědních oborů, tak jí jeho lingvistické znalosti nijak nepřekvapily. Ale ani on nevypadal, že by si s tím věděl přespříliš rady. Po pár vteřinách obraz sám od sebe zablikal a objevil se tam plán komplexu s pěti rudě blikajícími body na specifických místech s textem stejné barvy vedle nich.

„Pravděpodobně zdroje energie, které jsou vyčerpané,“ uvažoval profesor nahlas. „Klasická varovná zpráva. Problém je cesta k nim, připomíná to bludiště. Zřejmě by se nám mohlo podařit stáhnout ten plán, ale pokud budou všechny cesty takto uzavřené, může nám to trvat.“

„Pořád lepší než nic,“ poznamenala Lynn, zatímco bedlivě sledovala Amynu kondici.
Rudovláska se mezitím zaměřila na výklenek na protější zdi a uvažovala, co by se stalo, kdyby do panelu pustila více energie. Přeci jen, na této straně zdi se obě části energetického vodiče stahovaly k panelu, tudíž by to mohlo jít oběma směry. Zamyšleně zesílila dávku a panel se ještě víc rozhučel. Ezra přestal se zkoumáním znaků a opatrně od něj ustoupil stranou.

„To vy?“ věnoval dívce pohled a ta souhlasně kývla, zatímco ještě více přidala na síle.

„Dělá to něco?“ zeptala se zpod desky.

„Podle toho, co myslíš tím něco,“ opáčil Ike. „Zatím to dost hučí. A obraz začíná být jasnější. A ta klávesnice přestala problikávat. Byla bys dobrej ladič televizí.“

„Změnu kariéry si nechám v záloze,“ ušklíbla se.

„Tady to začíná jiskřit,“ řekl Elden varovně a stáhl Ezru za rukáv dál od panelu. „Na pravé straně.“

„Jiskřit jako že to chce bouchnout, nebo jiskřit jako že to přešlo do toho vodiče po straně?“ chtěla vědět Amy, aniž by zmírnila energii, co do panelu proudila. Aby se mohla podívat, musela by od toho ustoupit a spustit ruku, a to nechtěla.

„Jiskřit tak, že-,“ Elden to nestačil doříct a jasný zážeh osvítil pravou stranu panelu. Lynn vykřikla a milisekundu na to bílý impulz projel jako blesk proskleným vodičem a zmizel v dáli. Amy přepadla na zadek a ruka jí brněla, jako by ji do ní kopnul kůň.

„Co to do háje-,“ Ani Ike nestačil nic doříct a celým komplexem zazněl táhlý, hluboký tón. Hned na to panel zhasnul a Amy slyšela, jak se dveře za nimi pevně zavřely, a chodba upadla do tmy.

„Všechny týmy okamžitě hlaste svou pozici!“ zašuměl komunikátor Plukovníkovým hlasem a Amy cítila, jak jí srdce buší tak silně, že se nejspíš snažilo dostat ven z hrudi. Neviděla vůbec nic, ani kdyby si ruku držela před nosem, a tak raději zůstala sedět na místě, naprosto zparalyzovaná. Tentokrát ji ta zpětná vazba doopravdy zabolela a cítila křeč ještě dlouhou chvíli po tom.

Do ticha zaznívala vyděšená hlášení o pozici všech týmů a pak tmou zazářil datapad, který Ezra aktivoval. Jeho ostré, světle modré světlo jim zrovna nepomohlo, ale Ezra se alespoň zorientoval v tom, kde se nachází a zahlásil jejich pozici zpět Plukovníkovi. Jeho hlas zůstal pevný a profesionální, za což by ho Amy normálně obdivovala, kdyby nebyla tak v šoku.

„Všechny cesty se uzavřely,“ shrnul Ezra situaci klidným, vyrovnaným hlasem. „I hlavní brána, podle všeho. Hodně lidí to uvěznilo mezi chodbami.“

„My nejsme zrovna světlá výjimka,“ dodal Ike a konečně se mu podařilo zprovoznit baterku.

„Co se stalo?“ promluvila Lynn otřeseně a Amy skoro fyzicky cítila, jak se na ni upřely jejich pohledy.

„Já nevím,“ zamumlala. „Přijde mi, že něco nechce, abychom se dostali dál.“

„Jako že tu ještě někdo pořád je?“ vydechl Elden překvapeně.

„Nemusí to být někdo,“ odvětil profesor. „Mohla se spustit umělá inteligence. Něco jako obranný mechanismus.“

„Ten vojenský oddíl od nás nemohl být daleko,“ prohlásila Lynn rezolutně. „Měli bychom se alespoň dostat k nim.“

„Dobrý nápad,“ souhlasil Elden a vztáhl ruce k Amy, aby jí pomohl na nohy. Připadalo jí, že jsou jako z želé. Ten kopanec, co dostala, s ní pořádně zalomcoval, takže se musela blonďatého vojáka chvíli přidržovat, než byla schopná sama chodit. Lynn si naštěstí ničeho nevšimla, její mysl momentálně musely okupovat jiné myšlenky.

Celá skupina se pohnula směrem, kterým zmizeli vojáci, aby se po pár metrech setkali se zdí. Ike celou plochu objel světlem z baterky a pak ustoupil na pár kroků.

„Tohle nejsou dveře,“ řekl nenadšeně. „Nemají ty slavný rýhy. Je to prostě jen zeď.“
„Ale oni tudy museli jít,“ oponovala Lynn naléhavě. „Kam jinam by zmizeli?“

„No pokud neumí procházet zdmi, tak tudy asi ne,“ odsekl mladík a obrátil směr zpět.
„Co takhle pokusit se zprovoznit ty první dveře? Když se dostaneme přes ně do hlavní haly, tak na tom přeci jen budeme líp než tady.“

„Zvládneš to?“ vrhnul Elden starostlivý pohled na Amynu popelavě bledou tvář a dívka jen kývla.

Jejich cesta je zavedla zpět k panelu a tři metry za ním najednou výklenek končil a místo něj tam zela otevřená cesta do jiné chodby. Amy si byla naprosto jistá, že tam dřív nebyla. Celá skupina zůstala zticha a sledovala temné ústí, a pak tam Ike nejistě zasvítil baterkou. Vodiče se lámaly na rohu a pokračovaly do průchodu, jako kdyby to tak bylo vždycky.

„Tááákže… děsivě vyhlížející chodba nebo dveře, co pravděpodobně neotevřeme?“


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 6 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Veo Ochmanek 06.09.2013, 21:03:14 Odpovědět 
   Jo jo, Amy, to s tím stahováním nebilo tolik do očí, jako ta pistole :D

BTW: já neříkám abys skloňování vynechal tím způsob, že budeš všude používat jen 1. pád (třeba místo Amiyna ruka; ruka Amy) to máš pravdu, to by bylo dost prapodivné... Ale myslím tím, že tam kde se skloňování dá vyhnout při zachování rozumné konstrukce věty, bych se tomu skloňování raději vyhnul.

Soucítím s tebou, sestra "našeho" z Hammerhead se jmenuje Devine a historička výpravy zas Kreetu... :D takže vím jaké to je, bojovat se skloňováním anglický jmen ;)
 Veo Ochmanek 06.09.2013, 18:06:23 Odpovědět 
   Ahoj, Amando (Amy) :), no... jsem rád, že ti to pokračuje, a že nás zásobuješ upravenými kapitolkami z tvých stránek (což je mimochodem jediná věc co mě drží, abych Civitas nečetl už tam)

Co vytknout? Dneska se budu spíšet spíš té technické stránky, která, zlobte se na mě, lidi, nebo ne, je ve sci-fi klíčová a nesmí se z ní udělat black-box magie :)

Ještě před tím, abych nezapomně, upozorním na skloňováním anglických ženských jmen. Předně, majorita všech ženských jmen je prakticky neskloňovatelná, a když už, tak to zní příšerně. Proto všeobecně radím se skloňování vyhnout jakoukoli smyčkou kličkou, hlavně když nenapíše Amynu. Možná ještš Amyinu, ale AMYNU opravdu ne, AMYNU nechme panu Čapkovi a jeho pohádkám :D

K technické stránce:
a) voják zajišťující bezpečnost celé skupiny a jde si tma jen s pistolkou? Teda já nevím, psitolky mám rád a opravdu těžké sci fi kousky vypadaj fakt sexy, ale v běžné rpaxi je pistole "sidearm", prostě taková pojistka pro případ, že hlavní zbrani dojde munice, nebo na ni dojde k závadě.

Když jsme u té primární zbraně, vzhledem k tomu, že se jedná o stísněné prostory a předpokládá se případný soboj na krátkou vzdálenost, jednalo by se patrně o samopaly, brokovnice, popř. lehké, nebo univerzální kulomety.

b) stahovat data z mimozemských zařízení, není jako přijít na piratebay a stáhnout si přes torrent seroš :) Sama v přéběhu říkáš, že porozumět struktuře mimozemské techniky by zabralo minimálně týdny a pak todle :/ :) Fakticky, bez nějakého klíče by patrně ani nepřišli na to, jak to k tomu terminálu připojit, natož aby z toho něco stahovali a to tady nemluvím o tom, že i mimozemšťani jistě mají nějaké způsoby zabezpečení dat a nerozdávají mapu u každého terminálu :)
Na druhou stranu, myslím že si to mohli vyfotit ;)


Suma sumarum, u mě dneska za 2 ;)
 ze dne 06.09.2013, 20:37:22  
   AmyWarden: Díky za připomínky :)
U mě je zbraň prostě zbraň a to, že jsem ji jednou nazvala pistole je samozřejmě má neinformovanost (v tomhle se nevyznám, proto se ve vojenských způsobech "boj na blízko" apod neorientuji, tudíž - "zbraň" je všeobecně hlavně to, co střílí :))
Skloňování jmen se však vyhýbat nebudu, i když samozřejmě upravím "Amynu na Amyinu", ale abych její jméno neskloňovala vůbec, to ee :) Jen příjmení skloňovat nebudu, protože "Wardenová" a jiná -ová je v tomhle případě... fuj :D
Stahování dat. Inu. Nevidím v tom překážku. Data nestáhl, jen řekl, že by se "dala stáhnout" :) Toť vše, upravím, doupravím, přepíšu co se dá :)
 Šíma 05.09.2013, 12:17:52 Odpovědět 
   Zdravím.

Přistání na planetě a prvotní průzkum s "lidskou posádkou" je mnohem zajímavější než cesta lodí... ;-) Zdá se, že se příběh konečně rozjíždí. Má svou atmosféru (občas by se dala i krájet) a také jsou zde docela zajímavé detaily. Občas zazlobí interpunkce (v přímé řeči). Nebudu se v této části příliš vrtat a počkám si na pokračování (vypadá to slibně). Další čtenáři mne zcela jistě rádi doplní prostřednictvím svých komentářů.

Hezký den a múzám zdar.

P.S. Jedňucha je pro povzbuzení.
 ze dne 05.09.2013, 13:13:31  
   AmyWarden: Děkuji :) Máš pravdu, od tohoto dílu se to již rozjíždí :) Cesta lodí byla nezbytné zlo :D Na interpunkci ještě kouknu ;)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
marker.publishers
(27.10.2020, 20:24)
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
obr
obr obr obr
obr
Cena odvahy - 1...
Anne Leyyd
Medailon
An!tta
Svým způsobem
Aiurytjuel
obr
obr obr obr
obr

Poslouchám ticho myšlenek...
dita k.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr