obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plněním."
Henri Fréderic Amiel
obr
obr počet přístupů: 2915661 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39760 příspěvků, 5802 autorů a 392280 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Istrie - Poslední boj: Prozření ::

 autor Trenz publikováno: 15.09.2013, 20:55  
 

Kapitola osmá
Prozření

Mladá čarodějka zabývající se pouze čistou magií si zaplétala vlasy do copu, když k ní vítr zanesl nářek vesničanů, nacházejících se jen několik stovek metrů od místa, kde každé ráno sedávala a prováděla očistný rituál. Pomyslela si, že pokud Argonovi muži napadli vesnici, neměla by se do toho plést. Slíbila své matce, že bude zasahovat jen tehdy, když za útokem bude stát magie.
A pak ji ucítila. Otřela se o ni a Laura měla pocit, že se jí o kůži otřel smirkový papír. Byla to tedy temná magie, kterou ve vesnici použili. Sledovala její stopu. Klouzala, pomalu se zaplétajíc do pramenů temnoty, kterou byla magie prosycena. Nakonec dorazila k čaroději, který ji vyslal. Na okamžik si pomyslela, že se spletla a stopa ji zavedla jinam, neboť muž v ruce třímal meč a to bylo u čarodějů s takovou mocí neobvyklé, ale když to zkontrolovala, magie se stále vracela ke stejnému muži.
Nahlédla muži do srdce a spatřila temnotu. Již se chtěla odvrátit, když zahlédla malé světýlko, které se snažilo probojovat skrz. Přece jen v tom muži bylo něco dobrého. Měla tušení, že pokud to v něm probudí a vytáhne to na povrch, jednou by mohl pomoct dobru. Nejdřív ho však musela zastavit. Vlasy se jí rozpletly a divoce za ní vlály, když se rozeběhla dolů.
Když ji Aaron poprvé spatřil, připadalo mu, že se na něj řítí víla. Světlé vlasy jí poletovaly kolem hlavy a v odrazu slunce vypadaly, že jiskří. Jakmile se k němu přiblížila, poznal, že je to čarodějka. Zastavila metr od něj a zanedlouho dostala svůj dech pod kontrolu. Srdce jí bušilo a Laura při pohledu na Aarona pochopila, že to není jen z běhu. Laura byla drobného vzrůstu s útlou postavou a s hlubokýma modrýma očima. Musela zvednout hlavu vzhůru, aby Aaronovi viděla do očí. Zvedla ruku a on věděl, že by ji měl zastavit, ale neudělal to. Uprostřed bitvy ji nechal, aby se ho dotkla, a sledoval, jak se jí rozšířily oči a ona uronila několik slz. Pomyslel si, že je to kvůli zločinům, které spáchal, a překvapilo ho, že mu to vadí. Byla to úplně cizí čarodějka, která ho chtěla zastavit. Měl ji zabít a místo toho se dotkl ruky, kterou měla položenou na jeho tváři, a viděl to, co ona. V té vizi zachraňoval mladou dívku před mužem, který se ji snažil uškrtit.
Zamrkal, aby se zbavil vidiny a všiml si, že se čarodějka přes slzy usmívá.
„Kdo jsi?“ chtěl se zeptat hrubě, avšak ze rtů vyšlo jen slabé zašeptání. Zamračil se. Nelíbilo se mu, co s ním dělala.
„Jmenuju se Laura, Aarone. To, cos viděl, je tvá budoucnost, pokud nyní opustíš cestu, kterou kráčíš, a vydáš se na jinou.“
Ani si to neuvědomili, ale když vesničané spatřili Lauru, pustili se do boje s muži, kteří je napadli, usilovněji než předtím. Jako by jim tím dodala odvahu.
Útočníci zakřičeli Aaronovo jméno. Ten sebou trhl a odstoupil od Laury, aby jí vzápětí přiložil meč k hrudi.
„Měl bych tě zabít, dokončit loupení a vrátit se i s kořistí na hrad svého otce. Za tvou smrt by mě pochválil.“
Laura se mu dívala do očí a on věděl, že jsou to jen slova. Nezabije ji a ani to doopravdy nechtěl.
„Co mi to děláš?“ mínil to jako výkřik, avšak ty slova znova jen zašeptal.
„Je to vzájemné, Aarone,“ šeptla.
„Dotkla jsem se tvého srdce a ty ses dotkl mého. Naše životy se neprotnuly náhodou.“
„Opravdu tomu věříš? Není to jen nějaký trik k přesvědčení, abych nechal tu vesnici být?“
„Viděl jsi vizi a jako čaroděj víš, že byla skutečná. Můžeš být dobrým člověkem, Aarone. Já ti můžu ukázat cestu. Povedu tě po ní, pokud budeš chtít.“
„Dobro není cesta, kterou jsem si vybral,“ opáčil jí Aaron chraplavě,“ sklánějící meč. Laura se k němu znovu přiblížila.
„A cestu zla sis vybral, nebo ti byla vnucena?“
„Lákáš mě k životu, který by ani jednomu z nás nic dobrého nepřinesl,“ řekl jí a zmizel.
Laura pohlédla na vesničany oslavující své vítězství a pousmála se.
„Už ses po té cestě vydal, Aarone. Doufám, že budu mít příležitost po ní kráčet s tebou.“
Poté se obrátila a vrátila se na kopec, aby dokončila očistný rituál.


Aaronovi připadalo, jako by na něj Laura v říši mrtvých myslela a seslala mu tuto vzpomínku, aby ho zastavila. Ale kdyby mohla promluvit ze světa za oponou, neudělala by to už dávno?
Podíval se na Lily jedoucí vepředu a sevřel ruce v pěst. Kůň několikrát nervózně pohodil hlavou, a tak Aaron využil svůj dlouholetý trénink v sebeovládání, a přinutil se ke klidu. Musí dokončit, co začal. I kdyby už nic jiného, byla to otázka cti. Ještě nikdy nezklamal. A znamenalo to pro něj ještě něco. Universe mu před dvěma roky zachránila život a on dosud neměl příležitost jí to splatit. Když napadla odboj, drželi ho v zajetí a mučili, a ona ho osvobodila. Vyléčila ho a navrátila mu jeho někdejší sílu.
Nikdy si nepomyslel, že by toho gesta mohl litovat. Až doteď. Od chvíle, kdy ho začal pronásledovat přízrak Laury, si přál, aby tenkrát zemřel. Přál si být s Laurou aspoň po smrti, když mu za života byla násilně vyrvána z rukou. Zmítán dvěma protichůdnými pocity pokračoval dál v cestě, přičemž se snažil vytěsnit myšlenky, které ho oslabovaly.

Jejich předposlední zastávkou před příjezdem do Autumnova sídla bylo tržiště. Meranis tržiště vždycky považovala za místo plné nejrůznějších chutí, vůní a věcí, ať už je viděla jako užitečné nebo ne. Ona sama neměla tržiště v oblibě, neboť z toho hluku všude kolem ji pokaždé rozbolela hlava, nemluvě o možnosti, že se nepřítel může ukrývat kdekoliv. Proto se jí příčila myšlenka, že teď musí Lily a Sonyu nechat o samotě, aby zařídila něco, oč ji její královna požádala. Řekla jí, že jedině tehdy může ty dvě opustit, neboť je důležité, aby o tom nevěděly, dokud nepřijde vhodný čas. Meranis na své královně viděla, jak jí je nepříjemné skrývat něco před svou vyvolenou, ale pokud jí to připadalo nutné, Meranis nenáleželo ji za to soudit.
Požádala Sonyu, aby dohlédla na Lily a nabádala ji k nejvyšší opatrnosti. Sonya poklepala na své dýky a vysvětlila jí, že se opravdu není čeho bát. Meranis se zatvářila skepticky, avšak nekomentovala to. Místo toho se obrátila k ostatním a domluvila se s nimi, že se za hodinu sejdou na konci tržiště. Každému kromě Aarona, který měl svůj vlastní váček s mincemi, dala zlaťák, aby ho utratil dle svého uvážení. Andy, Sean a Rick se vydali jedním směrem, Aaron, Lily a Sonya druhým směrem a Meranis zamířila k osobě, kvůli které sem vůbec přišla. Později se Andy a Aaron odtrhli od své skupinky a každý se vydal, kam ho oči táhly.

Sonya a Lily kráčely mezi stánky a Lily přemýšlela, jak by měla začít o svých pocitech k Aaronovi. Potřebovala znát její názor ještě předtím, než pro něj úplně ztratí hlavu. I když si nebyla jistá, jestli už se tak náhodou nestalo. Zároveň se bála jejích slov. Co když jí řekne, že pro ni Aaron není vhodný? Od té noci v jeskyni nemyslela na nic jiného.
Se Sonyou zastavila před stanem, u jehož vchodu bylo napsáno věštění z ruky.
„Zkusíme to?“ zeptala se Lily a v jejím hlase zaznívala zvědavost.
„Podle mě je to zbytečné utrácení peněz, ale jsou to tvé peníze. Můžeme se tam jít podívat.“
„Třeba se aspoň dozvíme, jestli Universe porazíme nebo ne,“ řekla jí tiše, avšak ve skutečnosti ji zajímala spíš budoucnost s Aaronem.
„Nejsem si jistá, jestli to chci vědět. Takhle aspoň máme naději,“ zapochybovala Sonya.
„Však ji nemusíme věřit,“ řekla Lily s úsměvem a vešla dovnitř. Sonye nezbylo nic jiného, než ji následovat.

Rick a Sean zastavili u stánku se zbraněmi.
„Co myslíš, Ricku? Meč nebo luk?“
„Umíš to s obojím. Meč je dobrý na blízko a luk na dálku. Jeden by se nám určitě hodil.“
„Dám na tvou…“
Rick se na Seana podíval, když nedokončil svou větu a viděl, že stojí jako zmrazený. Rozhlédl se kolem a viděl, že jsou tak všichni. Všichni kromě jednoho muže, který k němu mířil. Položil ruku na svůj meč, i když pochyboval, že mu proti čaroději k něčemu bude. Aspoň podle popisu, který mu Sean dal, si myslel, že k němu beze spěchu kráčí Reptile.
Zastavil se pět kroků od něj a dobře si ho prohlédl.
„Rick Armstrong. Jsi daleko od domova, příteli.“
Rick neodpověděl. Čekal, co z Reptilea vyleze.
„Neboj se. Nepřišel jsem tě zabít. Vlastně jsem tady, abych ti pomohl.“
„Pomohl s čím?“ otázal se ho Rick opatrně.
„Tvůj přítel Sean je ve smrtelném nebezpečí. Pokoušel jsem se ho varovat, ale on mi nenaslouchá.“
„A z čeho usuzuješ, že já budu?“
„Protože není nic horšího, než přihlížet smrti těch, kteří jsou nám nejdražší.“
„O čem to mluvíš?“
„O tom, že Sean zemře, pokud bude pokračovat v téhle cestě.“
Rick mlčel, čímž dal Reptilovi možnost vysvětlovat.
„Řekla ti ta čarodějnice Maky, proč bylo tak důležité přivést tvého přítele do Istrie?“
„Aby pomohl porazit Universe,“ odvětil mu Rick bez okolků.
Reptile se zasmál.
„No jistě. Pořád ví, jak se ta hra hraje.“
Viděl Rickův nechápavý výraz.
„Můj drahý příteli. Maky ti lhala. Inu, ne tak docela. Přesněji řečeno se dá říct, že ti zatajila skutečný důvod toho, proč tady nebohého Seana chtěla mít.“
„A z jakého důvodu tedy?“ otázal se Rick nedůvěřivě. Nevěřil, že by mu Maky lhala.
„Jediný způsob, jak mě učinit smrtelným, je oživit jednorožce, kterého jsem zabil. Sean má tu možnost.“
Rick se na něj překvapeně podíval.
„Říkáš mi, jak tě porazit?“
Reptile nad tím mávl rukou.
„Jsou tací, co to už stejně vědí. Dřív nebo později byste se to dozvěděli. Má pointa je v něčem jiném.“
Rick si založil ruce na hrudi.
„Poslouchám.“
„Pokud se dostanete do srdce Istrie, a rozhodně vám to neplánuju ulehčovat, najdete tam mrtvého jednoho jednorožce. Sean se nechá přesvědčit a oživí ho. Avšak když jeden život dáváš, druhý musíš vzít a bude to ten Seanův.“
„Proč bych ti měl věřit?“ zeptal se Rick po chvíli.
„Nemusíš. Zeptej se kohokoliv, kdo má zkušenosti s magií. Zeptej se Cirkise, až se s ním setkáte. Ale neříkej mu o mně.“
„Proč ne?“
„Nemusel bys dostat upřímnou odpověď.“
Reptile se otočil k odchodu, když Rick znova promluvil: „Dejme tomu, že bych ti věřil. Co by následovalo? Poslal bys Seana znova domů? Podruhé by neodešel.“
Reptile se otočil zpět a na Ricka usmál způsobem, který v něm vzbudil chuť vymlátit mu všechny zuby.
„Odešel, když bys šel s ním.“
„Pochybuju, že by to Maky dovolila.“
Reptile povytáhl obočí.
„Přiznáváš tedy, že Maky má nečisté úmysly?“
Rick neodpověděl.
„Nevadí. Svou odpověď už jsem dostal.“
Reptile k Rickovi udělal krok a ten o krok ustoupil.
„Jak jsem řekl, nehodlám ti ublížit. Aspoň prozatím ne. Dokonce ti můžu i pomoct.“
„Ano. Ty jsi takový lidumil.“
Reptile se znovu usmál.
„Maky není jediná, kdo dokáže podvést smrt. Přesvědč Seana k odchodu, já ti umožním ponechat si tohle tělo, a postarám se o to, aby vás už nikdy nikdo neobtěžoval.“
„A co se stane s ostatními?“
„Je opravdu nezbytné na to odpovídat?“
„Zabiješ je?“
„Jakmile dostanu příležitost.“
„A jim nedáš šanci rozmyslet se?“
„Nemůžu ji dát každému. Jak bych pak vypadal?“
„Jako soucitný muž.“
Reptile se rozesmál.
„To jsi mě opravdu pobavil. Soucit jsem ztratil před staletími a rozhodně ho nemíním nikde hledat.“
„Ale proč zrovna Sean?“ nedalo to Rickovi, aby se nezeptal.
„Zdá se, že smrt ti poškodila mozek. Copak jsi neposlouchal? Sean je jediný soupeř, kterého v téhle říši mám. Jedině on si zaslouží mou laskavou a velkorysou nabídku.“
Rick na Seana rychle pohlédl. Stále stál ztuhlý na místě.
„Proč se nezeptáš přímo jeho?“
„Protože on už se rozhodl zemřít. Ty jediný mu to můžeš rozmluvit. Pokud to neuděláš, budeš hořce litovat,“ poté zmizel.
„…radu,“ dokončil Sean svou větu a Rick sebou trhl, když uslyšel jeho hlas. Rozhlédl se a viděl, že vše je přesně jako předtím. Trh byl opět plný života.
„Co je? Vypadáš jako by tě bodla včela.“
„Spíš sršeň,“ odvětil mu Rick neurčitě.
„Cože?“ nechápal Sean.
Rick potřásl hlavou.
„Nevadí. Už sis vybral?“
„Jo. Vezmu si tenhle. A toulec šípů k tomu.“
Sean zaplatil a přehodil si luk a toulec přes rameno.
„Vypadáš přesně jako Robin Hood,“ usmál se Rick, ale Sean poznal, že to není upřímné. Rozhodl se to ignorovat s tím, že mu Rick sám řekne, co se mu honí hlavou, až se mu bude chtít.
„Však jsem taky jednoho hrál. Pamatuju si, jak fanynky po mých promech šílely.“
Pak si povzdechl.
„To byly časy. A pak přišla Istrie a mou kariéru poslala do kytek.“
Mlaskl.
„Nu což. Najdu způsob, jak se stát hvězdou v tomhle světě,“ pak chytil svého koně za uzdu a vedl ho na konec tržiště, kde se měli setkat s ostatními. Rick měl z rozhovoru s Reptilem nepříjemný pocit, avšak zároveň o tom nechtěl se Seanem mluvit. Neuměl si přesně vysvětlit proč, ale něco mu našeptávalo, ať si to prozatím nechá po sebe.

Lily a Sonya se ocitly ve stanu, které osvětlovalo jen světlo svíček, které se vznášely pár centimetrů nad zemí.
„Ty jsi čarodějka.“
Sonya to neřekla jako otázku, ale přesto ji žena odpověděla: „Ano, jsem. Nemám v úmyslu vám nikterak ublížit,“ dodala, když viděla, jak se Sonya chystá vycouvat ze stanu. Podívala se na Lily.
„Přistup blíž, Lily, a dovol mi ti říct, co tě v budoucnosti čeká.“
Lily přistoupila.
„Opatrně,“ varovala ji Sonya.
Lily se posadila naproti čarodějky.
„Podej mi ruku.“
Podala jí ruku. Čarodějka ji chytla a obrátila dlaní vzhůru. Chvíli přejížděla ukazováčkem po její dlani a Lily cítila, jak ji mrazí v zádech. Náhle ji čarodějka pustila, obrátila oči v sloup a pronesla věštbu: „Po jeho rtech toužíš, však pravdu v očích nevidíš. Žádné štěstí tě s ním nečeká, jen bolest si na tebe počíhá. Utíkej od něj pryč, než budeš muset vzít rýč.“
Lily na ni zírala a pak se zvedla a utekla ze stanu. Sonya chtěla jít za ní, když čarodějka znova promluvila: „Sečkej chvíli. Potřebuje být sama.“
„Neměla bych ji tak nechávat.“
„Bude v pořádku.“
„Proč bych ti měla věřit? Znám tě snad?“
„Tebe nezajímá, co tě čeká? Nechceš snad vědět, zda se znovu setkáš se svou královnou?“
„Já už to vím. Lily mi to řekla.“
„A ty jí to věříš?“
Sonya se zamračila.
„Nevím, proč bych neměla.“
„Třeba to řekla jen proto, aby tě od ní dostala. Aby se ti snadněji loučilo,“ navrhla čarodějka, a i když se Sonye ta myšlenka příčila, možná nebyla až tak lživá. Lily neměla vize už několik měsíců a najednou věděla, že se ona a Eris znova setkají. Proč jí to nenapadlo dřív?
„Protože si zoufale přeješ, aby to byla pravda,“ odpověděla jí čarodějka na její nevyslovenou otázku.
Sonya nic neřekla, a proto čarodějka pokračovala: „Je těžké ji nevinit, ale Lily se pokouší dělat, co je podle ní nejlepší. Potřebuje někoho, kdo ji povede. Někoho, kdo má zkušenosti.“
„Říkáš to, jako bys měla kandidáta na post jejího učitele nebo rádce, či jak to chceš nazvat?“
Čarodějka si svou odpověď rozmýšlela, než řekla: „Tato budoucnost není jasná. Bude záležet na mnoho okolnostech, a zda dokážete spolupracovat.“
„Kdo my?“
Své odpovědi už se Sonya nedočkala, neboť uslyšela, jak Lily venku vykřikla. Vyběhla ven, vytahujíc dýky a viděla, jak se na ni vrhá Andy, v očích výraz naprostého šílenství.

Meranis vyzvedla svou zásilku a uschovala ji v brašně u sedla. Cestou nakoupila jídlo na doplnění zásob a zamířila na konec tržiště, když ji cestu zastoupili tři muži. Chtěla je obejít, avšak oni se pohybovali společně s ní. Meranis proto zastavila a vytáhla meč.
„Nechceme s tebou bojovat, Květinové dítě,“ promluvil nejstarší a nejvíce zjizvený muž.
„Pak byste mi tedy neměli bránit v cestě,“ odvětila jim Meranis klidně.
„Je tu něco, co ti musíme říct.“
„Poslouchám.“
„Aaron není ten, za koho se vydává.“
„A kdo podle vás je?“
„Universin milenec.“
Meranis si odfrkla.
„Proč bych vám měla věřit?“
„Protože ty sama cítíš, že jeho přítomnost mezi vámi není úplně v pořádku.“
Meranis věděla, že má pravdu. Znovu cítila ten neklid a pochybení, když se od Aarona vzdálila.
„Kdo jste?“
„Odboj. Tedy část odboje, který si vzal na starost hlídání budoucí královny.“
„Nemůžete se k nám připojit. Už tak nás je dost.“
„Nechceme se k vám připojit. Budeme ji hlídat z povzdálí, jako jsme to dělali doteď.“
„Co o Aaronovi víte?“
„Je to čaroděj a bojovník v jednom. Jeho otec byl Armageddon, avšak matka obyčejná žena. Toho byste mohli využít.“
Meranis se zamračila.
„Jak?“
„Universe ho neposlala jen špehovat. Jeho přítomnost nějak souvisí s královnou.“
Meranis si vzpomněla, jak Lily našla v Aaronově náruči.
„Víme jistě, že ji nechce zabít, neboť příležitost již měl, avšak zřejmě ji má nějakým způsobem ublížit. Ty už teď budeš vůči jeho magii odolná. Ta věc v brašně tě před ní ochrání.“
Meranis se nezeptala, jak o tom vědí. Za celou cestu si nevšimla, že je sledují, a proto ji mohli nepozorovaně sledovat i v tomto případě.
„Co se ode mě čeká?“
„Pokud víš, jak chce královně ublížit, zabraň mu v tom. Ale buď opatrná. Neváhal by tě zabít, kdyby cítil, že mu jeho plán nevychází.“

Andy bezcílně bloumal po tržišti. Trhovci ho lákali ke svým stánkům a nabízeli mu medovinu a jídlo, zbraně a na kožené oblečení, avšak Andy o nic z toho nejevil zájem. Náhle zahlédl ženu s rusými vlasy a celý ztuhl. Žena se otočila a on spatřil Mac. Ta se na něj usmála a ztratila se v davu.
„Mac! Mac! Mac!“ Andy zakřičel několikrát její jméno a pak se rozeběhl, aby ji dostihl.
Mac zahnula do uličky a počkala tam na něj. Brzy ji Andy dostihl.
„Mac,“ zašeptal udýchaně. Ta se znova usmála a Andyho pohladila. Andy vytřeštil oči, když se jeho milovaná Mac změnila v Reptilea, který mu řekl: „Mám pro tebe úkol, příteli.“

Lily vyběhla ze stanu vděčná, že ji Sonya nenásleduje. Věštba, kterou slyšela, se zajisté týkala Aarona, a rozhodně to nebylo to, co chtěla slyšet. Mohla to být lež, mohla to být pravda. Možná si Aarona pustila k tělu moc rychle. Nic moc o něm nevěděla a v té jeskyni ho nechala, aby si s ní dělal, co chce. Sean a Rick měli nejspíš pravdu. Musí si od Aarona držet odstup. Aspoň než zjistí, o co mu opravdu jde.
Spatřila Andyho, jak k ní běží. Výraz v jeho očích ji vyděsil a ona vykřikla. Viděla, jak Sonya vyběhla ze stanu s dýkami připravenými k boji a vzápětí na ni samotnou Andy skočil a povalil ji na zem, kde ji začal škrtit. Dřív, než mohla Sonya zasáhnout, přiskočil k nim Aaron a Andyho odtrhl. Několikrát ho udeřil, až Andy skončil na zemi a vytáhl meč. Lily chtěla vykřiknout, ale sotva mohla dýchat. Sonya už Aarona nestačila zastavit a ten, veden svými bojovými instinkty, probodl Andymu srdce.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 15.09.2013, 20:54:30 Odpovědět 
   Zdravím.

Svůj příběh budeš mít určitě promyšlený, protože spřádáš intriky na obou stranách (dobra i zla), přestože se zde obě strany oné pomyslné mince zajímavě vzájemně mísí a čtenář nemusí tušit, kdo z čarodějů "to" myslí upřímně a kdo ne. Na práci šotků jsem nenarazil, alespoň ne na ni očividného. Zajímaly by mne však dvě věci:

a) jak se asi běhá dívce s dlouhými vlasy, které jí vlají na všechny strany (i do očí), neřkuli se s nimi může kdykoliv - kdekoliv (třeba do větví) zamotat a ošklivě se zranit,

b) proč Aaron probodl Andyho? Toto je nejspíš otázkou dějové zápletky a další odpovědi přinese až pokračování... ;-)

Hezký večer a psaní zdar.
 ze dne 21.09.2013, 22:20:08  
   Trenz: Důvod, proč Aaron probodl Andyho, byl, že to viděl ve své vizi, kterou sdílel s Laurou a je naučený nebezpečí likvidovat:) To ti můžu prozradit hned, protože to dál v příběhu nerozebírám:)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
APV
(18.9.2020, 13:40)
xcvx
(9.9.2020, 11:54)
Alexandr Heartless
(7.9.2020, 14:47)
houseofcandy
(7.9.2020, 12:01)
obr
obr obr obr
obr
Těší mě, pan Br...
Cora
28. srpna 1914
Valoar
TILDA a její př...
Tilda
obr
obr obr obr
obr

..příběh nového začátku
Mája
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr