» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Nic nezničí lásku tak jako ženin smysl pro humor."

Oscar Wilde

počet přístupů: 2141767

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 8 ::

:: Dcera svého otce - III. Intermezzo (po kap.6) ::

Bibi Violet	publikováno: 03.12.2006, 22:12

Etapa II. - Odevzdej se mi


	Maminka za ten měsíc ve tváři zestárla snad o deset let. Oči zapadly hlouběji, pod nimi se vytvořily tmavé šmouhy a kolem se vyryly hluboké vrásky. Rty a líce vybledly, pohled ztratil svou zář. V roztřesených rukách se skrývá poslední síla… Přes všechny tyhle věci se teď směje jako nikdy. Musí hodně spát, brát spousty léků, ale když jsme u ní v malém luxusním pokojíčku v křídle nemocnice, usmívá se štěstím z každého dalšího dne. „A jaké má oči?“ hladí mi máma něžně vlasy, když ležím vedle ní, hlavu opřenou o hrudník poslouchám slabý tlukot srdce. Jsme sami. „Zelené. Velké, vypadají jako mentolové bonbóny, cos mi kupovala, když mě bolelo v krku,“ popisuji mámě postupně všechny nové, které jsem ve škole poznala. Zrovna jsme došli k Peeterovi. Všimla si mého zvláštního zájmu kolem něj, a tak si přála vědět víc. „A nos má kulatý, hezká bambulka, rty podlouhlé, pohled vnímavý. Když na něj mluvíš, divá se na tebe, jakoby ho nezajímalo na světě nic jiného než to, co právě říkáš,“ dopovídala zbytek přesně naprosto sama. „Jak to víš?“ divím se. Vždyť ho nikdy neviděla. Usmála se: „Takový byl Robin. Máme stejný vkus.“ „Ale já neřekla, že se mi líbí,“ bráním se. „Kdyby se ti nelíbil, nemluvila by jsi o něm tak hezky a nelíčila jej tak podrobně. Jestli bude na tebe pořád tak milý, budeš za chvíli v lásce až po uši. To je nádherné, ne? Poznáš konečně, jaké to je být zamilovaná,“ máma je z toho nadšená. „A myslíš, že by se na mne vykašlal, jako na tebe Robin?“ „To nevím,“ pošeptala, „Zklamání k lásce patří. Nemusí s tebou zůstat napořád, ale můžeš s ním zažít krásné chvíle, na které nikdy nezapomeneš. To k tvému věku patří, je to nádherné období plné nejistot a silných prožitků. A taky se může stát, že to bude jediný muž ve tvém životě a bude tě milovat za jakékoli situace. Já na takovou lásku i přes své zkušenosti stále věřím.“ „A jak poznám, jestli je takový?“ „To poznáš až ve chvíli, kdy se stane něco výjimečného, když přijde nějaké krizové období… jako to bylo s tvým otcem. Oba jsme v našem vztahu nadělali hlouposti, zpočátku víc já a pak zase více on. A přece jsme spolu dodnes. Já věřím, že taky jednou takového budeš mít. Třeba to není zrovna Peeter, ale jednou najdeš toho svého tak, jak jsem jej našla já.“ Pohlédla na ruku se snubním prstenem, lehce jej sundala a vložila do mé dlaně: „Vezmi si ho na památku. Alespoň ti mne bude připomínat.“ Dojalo mě to a slzy se mi vlévají do očí. Přitiskla mne k sobě a pošeptala: „Andílku, až tady nebudu, chtěla bych, abys mi splnila tři přání.“ „Cokoli maminko…“ pošeptám zpátky a utřu mokrá líce. Posadila jsem se, aby se při jejich vyslovování mohla dívat z očí do očí. „Mé první přání je, aby ses nikdy nevzdala svého snu o dvanáctém stupni. Nemusí se ti to povést, ale nezahazuj za nic na světě svůj jedinečný talent. Je tvůj sen a nikdo nemá právo ti ho brát, bojuj o něj, jak jen to půjde,“ nadechla se, jakoby sbírala sílu mluvit dál. Musí to být pro ni vyčerpávající. „O mém druhém přání jsme si už mnohokrát povídaly. Tvůj otec neumí dát najevo své city, ale to neznamená, že je nemá. Miluje tě, jsi pro něj vším a ať udělá cokoli, bude to pro tvé dobro. Vím, že se ti nebude vše líbit a bude jen dobře, když se budeš bránit a stát za svým. Jen v jediném případě se zachovej jinak. Ať si budeš o něm myslet cokoli, ať se ti to bude sebevíc protivit, ve chvíli, kdy tě sám požádá, abys stála při něm, udělej to! Stůj při něm, poslouchej ho, snaž se udělat co nejvíc pro splnění jeho přání…- Mé poslední přání se týká hlavně těch, které v životě budeš ovlivňovat. Nikdo z nás není bez chyb, velmi často ubližujeme a párkrát uděláme něco, co má velké následky. Jen velmi zřídka máme šanci to pak alespoň trochu napravit, ale na to jsme až příliš hrdí a tvrdohlaví. Vím, že tohle přání je asi nemožné splnit, ale přála bych si, abys tu šanci využila, kdybys udělala něco moc špatného.“ Hladila mě při tom intenzivně po tváři a vlasech, její oči jsou plné naděje a přesvědčení. Pár vteřin po odmlčení jejího hlasu jsem vše odpřisáhla.


celkové hodnocení autora: 95.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 5		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

duddits	03.12.2006, 22:29:43

No, v celkovém kontextu je to dost důležité, co? ;-) Souhlasím, že je to dobře napsané, jako ostatně celá DSO. A protože opravdu nevím, co bych vytknul, jen s úsměvem oznámkuji a budu čekat na další část :-)

Adrastea	03.12.2006, 22:12:19

Tohle se samo o sobě nedá dost dobře hodnotit, ale bohužel, bez známky to tu neprojde... Napsané to je ale celkem dobře. Žádná změna v kvalitě oproti předchozím dílům... Ovšem pozor na hrubky, hlavně "samI"... ;)