obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Bojíš-li se smrti, kde nalézáš odvahu žít?"
estel
obr
obr počet přístupů: 2915262 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39344 příspěvků, 5725 autorů a 389598 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Démoní Lord Země I. - I. ::

 autor Sirnis publikováno: 05.10.2013, 20:11  
Po dlouhé době přidávám opět něco nového (asi sem nikomu nejspíš nechyběl:-)), sice jde zase o fantasy, ale tentokrát je to ovlivněno mým zachycením o svět japonských anime (nemám na mysli něco jako pokémon anebo podobná anime, která běžela o víkendech ráno pro děti, tohle je mnohem serióznější tvorba - kdo zná, tak jistě zná, že některé jsou doslova skvosty, kam se na ně pak hrabe takový Batman anebo Superman z ameriky). Pokud někdo zná "One Piece", tak tím jsem byl značně inspirován. V textu se snažím - napsal jsem už tři archy, teď v prvním to nebude ještě tolik vidět... - zachytit souboj s vyslovenými útoky (když píšu anotaci, tak si přece jen uvědomuju, že část pokémona tady je taky:-D). Má vize je prostá, ze začátku dám detailnější popis útoku, ale později už použiju jen klíčové slovo a maximálně popíšu efekt, když se srazí dva útoky, cílem je dostat větší akci... ale třeba to je jen můj zcestný nápad, to ať posoudí každý sám.
 

Na počátku bylo všechno jedním. Byl jen Bůh. Ten po tisíciletích samoty sám sebe rozdělil ve dví. Tak se zrodil Ďábel, bratr Boha a zároveň část jeho samého. Společnými silami pak stvořili Nebesa, Zemi a všechno ostatní, až jednoho dne Bůh stvořil člověka…
Úryvek z Wornixsových pamětí

Místo: Palácové zahrady - 9. pekelný kruh

‚Koncentruj se! Máš na to,‘ pokoušel přesvědčit sám sebe už poněkolikáté, zatím co mu z konečků prstů vycházely drobné plamínky, které se sbíhaly mezi jeho dlaněmi dohromady. „Ohnivá koule!“ zvolal. Vzduch prostoupil zápach síry, jak z rukou vypustil plamennou kouli o velikosti tenisového míčku. Ta vyrazila přímo na cvičný terč, ale namísto zničení ho jen lehce ožehla.
„Co to mělo být?! Tak slabý útok mají snad jenom minioni! Takhle to musí vypadat,“ křičel ohnivý démon. Potom i on v rukou vytvořil plamennou kouli a poslal ji přímo na svého žáka. Toho následná exploze zvedla ze země a odhodila dobrých deset metrů daleko. ‚Jak ubohý! A to má být potomek démoního lorda?!‘ postěžoval si ještě v duchu znechuceně.
„Odpusťte, mistře,“ omlouval se Tar, dnes už počtvrté, když se zvedl ze země a pokoušel se sklonit svou hlavu ještě o něco níž, než před chvílí, až se konečky jeho krvavě rudých vlasů téměř dotýkaly země.
„Aspoň, že tvá odolnost je na vysoké úrovni,“ dodal démon zklamaně, když svého žáka útokem nezabil. Pak zazněl svůdný ženský hlas: „Ohnivá koule!“ a démona zasáhla plamenná koule, velká jako osobní automobil. Nebýt ohnivého typu, byl by v tu ránu mrtvý!
„Kdo se to … m-má paní,“ zadržel na poslední chvíli démon výhružku, když rozpoznal útočníka. Hned potom poklekl před vládkyní Devátého pekelného kruhu.
„Koupila jsem tě jenom proto, abys mého malého bratříčka něco naučil. Ne, abys ho napadal!“ řekla vládkyně svůdně, ale s jasnou výhružkou v hlase a pohodila hlavou. Prameny dlouhých, krvavě rudých, vlasů, jako měl Tar, se jí přitom ovinuly kolem smyslných křivek jejího těla.
„Omlouvám se, má paní, ale on je neschopný! Je urážkou, že někdo jako on je vaším sourozencem … měla byste se ho zbavit,“ odvětil démon v pokleku zcela upřímně.
„Co mi k tomu řekneš, Tare?“
„Je to tak. Tyrael, já…“
„Tyrael!! Jak si mi to teď řekl?!“ skočila bratrovi do řeči vládkyně a zpražila ho smrtícím pohledem. Její atraktivní tělo, téměř nahé, zahalené jen několika kousky kůže na několika místech, obklopila nesmírně velká aura moci. Ohnivý démon ještě víc sklonil hlavu. Nebylo bezpečné v takových chvílích na sebe strhávat pozornost svého pána. V takových chvílích byl každý vládce nevyzpytatelný!
„Omlouvám se, … sestři,“ poslední slovo zaznělo téměř neslyšně, ale přesto neuniklo uším Tyrael, která hned přiskočila ke svému bratrovi a přitiskla si jeho hlavu na svou hruď. Tar si tak nechtěně prohlédl hezky z blízka mateřské znaménko na sestřině levém prsu. „Sestři … nech toho,“ pokusil se vzdorovat, ale nic mu to nepomohlo. „Už nejsem malý kluk. Je mi dvaadvacet!“
Tyrael uvolnila sevření a podívala se do hnědých očí svého bratra: „Dokud ti nebude minimálně sto, budeš pro mě pořád můj malý bratříček, který se mnou spával v jedné posteli.“
Tar se začervenal a uhnul před sestřiným pohledem, rovnou na ohnivého démona. Ten už neměl skloněnou hlavu, ale doslova zíral na vládkyni Devátého pekelného kruhu, jak láskyplně objímá svého bratra, přičemž by se ho jako možnou hrozbu své vlády měla zbavit.
„Sestři, kroť se … dívá se,“ zašeptal Tar, ale chování Tyrael se nijak nezměnilo. Vládkyně se pouze lehce natočila ke svému poddanému a řekla: „A to jsem si myslela, že jako démon třetí třídy budeš schopen něco mého malého bratříčka naučit,“ pak luskla prsty a démon zanikl ve vlastních plamenech za doprovodu uši drásajícího výkřiku.
„Cos to udělala? To je tenhle měsíc už čtvrtý! Nemůžeš je zabíjet, když za nic nemůžou. Všechno je jen má vina!“
Tyrael uchopila Tarovu hlavu do dlaní a políbila ho na čelo: „Nikdo nebude beztrestně říkat, že bych se měla svého bratříčka zbavit. Nikdo! Brzy se staneš Generálem mých vojsk, protože tobě jedinému Já věřím,“ řekla a ještě jednou bratra objala.
Tar neprotestoval. Nemělo to smysl. I když se cítil zahanbený a sám sebou znechucený, jak všechna ta jeho selhání Tyrael bezstarostně přehlížela. Měl se stát Generálem Devátého pekelného kruhu, on, poloviční člověk…


O pár hodin později
Místo: Trůnní sál – 9. pekelný kruh

„… a jak už jsem před několika dny podotkl, naše zásoby duší se tenčí. Budeme muset na Zemi poslat další Lovce a Sběrače,“ dokončil svůj každodenní podrobný souhrn zpráv a informací démon v honosném obleku a urovnal si brýle na nose. Jako většina urozených démonů i on dával přednost lidské podobě.
Vládkyně Devátého pekelného kruhu si zívla a pokusila se získat zpět část vědomí, o kterou ji dlouhý a nudný proslov připravil: „Děkuji ti, strýčku, za jako vždy dobře odvedenou práci. Teď bych však ráda mluvila o něčem důležitějším,“ řekla a trochu se na trůnu protáhla.
Muž ve středních letech se stříbrnými vlasy a pěstěnou bradkou téže barvy, se zdvořile uklonil a poté pohlédl na Tara, stojícího vedle majestátního černého křesla, na němž seděla Tyrael. Bylo mu jasné, kam jeho neteř bude chtít stočit řeč: „S tvým dovolením bych rád ještě něco řekl.“
„Ano, strýčku Háde?“
Hádes se ještě jednou mírně uklonil a potom spustil: „Dobře vím, že chceš pro Tara jen to nejlepší, ostatně i mně není jeho budoucnost lhostejná,“ Tar v reakci na strýcova slova převrátil oči v sloup, ale nic neřekl. „Avšak obávám se, že si pro něho nemůžeme dovolit žádného nového učitele. Sotva nám zbývá dost duší na zaplacení poplatku Radě.“
Tyrael se natočila k Tarovi a vzala ho za ruku: „Ano, to je mi jasné. Také chápu, že ani s dalším učitelem není jisté, že zesílí. Proto musím udělat něco, co se mi velice příčí. Odpusť mi, Tare,…“ Hádes zbystřil. Jeho neteř snad konečně přišla k rozumu. Nemohl se dočkat, až ten bratrův bastard zmizí ze světa a on kvůli tomu nebude muset hnout ani prstem. Jen se bude dívat a pořádně si tu podívanou vychutná. „… ale budeš se muset oženit,“ dokončila Tyrael větu. Tar se hned na to vysmekl ze sestřina držení a odskočil z jejího dosahu.
„O-oženit?!“ vysoukal ze sebe celý zaskočený Hádes a musel se krotit, aby se mu zlost nevymkla z kontroly a on se neproměnil do své skutečné podoby. Byl tak blízko, už se viděl, jak ho Tyrael jmenuje Generálem Devátého pekelného kruhu, jak získává stále větší vliv a moc, až nakonec jednoho dne … ne, už ten sen byl pryč. Opět se musel vrátit na začátek k plánování, jak se Tara co nejrychleji zbaví.
„Já vím, Tare, také bych si tě nejradši vzala sama, ale nejde to,“ dodala Tyrael omluvně.
Tar, stále ještě v šoku z nečekaného oznámení, se přesto na chvíli vzpamatoval a odměřeně se na sestru podíval: „Někdy mě až děsíš, sestři,“ dodal tiše.
„Pochop, Tare, potřebuješ ráznou ruku a já tě nedokážu potrestat, ať uděláš cokoliv. Proto se zítra oženíš. Tvoje nastávající je ze šlechtické rodiny Šestého pekelného kruhu. Dorazí zítra ráno a hned v poledne se potom vezmete. Už jsem všechno zařídila.“
„Cože?!“
„Neboj se, vybrala jsem pro tebe stejně starou démonku,“ dodala Tyrael a vůbec Tarovu reakci nevnímala. Jen se na něho dál láskyplně usmívala.
Hádovi zajiskřily oči: „Vidím, že si potřebujete promluvit v soukromí. Když mě tedy omluvíš, má paní,“ řekl a hluboce se uklonil.
„Můžeš jít, strýčku.“
Když byl Hádes propuštěn, vyplížil se z trůnního sálu a spěšně se odebral do své věže. Musel, co nejdřív, kontaktovat starého přítele z Šestého pekelného kruhu, aby mu v jisté záležitosti vypomohl…
„Doufám, že se na mě nezlobíš, Tare,“ řekla Tyrael, když spolu sourozenci osaměli.
Tar se z hluboka nadechl, narovnal se a potom odpověděl: „Samozřejmě, že ne, sestři. Jak bych mohl? Tolik ti toho dlužím, že ti to nikdy nebudu schopen splatit. Udělám cokoliv, jen když ti tím nějak pomůžu.“ Potom se usmál a přistoupil k sestře. Sám od sebe ji pořádně a dlouze objal, až to Tyrael vyrazilo dech. „Teď, když mě omluvíš, půjdu do svých komnat. Byl to náročný den a musím se na zítřek pořádně vyspat. Přeci jen … budu se zítra ženit!“ řekl a vydal se z trůnního sálu pryč. Těsně před dveřmi se ještě naposledy otočil a podíval se na sestru, která stále ještě udivená stála před černým křeslem v nazelenalém světle krystalů okolo ní: ‚Sbohem, sestři.‘

Místo: Tarovy komnaty – 9. pekelný kruh

Tar se, co nejrychleji odebral do svého pokoje. V hlavě už měl všechno promyšlené. Nejprve si sbalí věci na cestu a potom se vydá k portálu. Půjde do Tartaru nebo možná do jiného pekelného kruhu. I když i jemu bylo jasné, že jako syna démoního vládce by ho v jiných pekelných kruzích dvakrát rádi neviděli. Navíc by tím ještě způsobil Tyrael problémy a to nechtěl. Ostatně utíkal proto, aby jí je už nedělal.
Rozrazil dveře svých komnat a začal balit. Na postel pohodil batoh a ze skříní vytahoval jednu věc za druhou. Nebyl si úplně jistý tím, co všechno by mohl potřebovat, přeci jenom doposud nikdy neopustil Devátý pekelný kruh, ale nechtěl si toho brát moc. S mnoha věcmi by byl příliš nápadný, a kdyby náhodou musel před někým utíkat, těžko by všechno pobral.
Přitom, jak se Tar věnoval balení, se na něho díval malý, sotva osmiletý chlapec s havraními vlasy uvelebený v křesle kousek od okna.
Dito se ještě chvíli díval, jak se Tar balí, a potom promluvil: „Můj pane, co to děláte?“ Kdyby Tar nevěděl, že je Dito starší než on, z tónu jeho hlasu a vyjadřování by ho nerozeznal od obyčejného dítěte. Teď ale zkoprněl. Tak moc se soustředil na útěk, že na něho dočista zapomněl. Znal Dita už od dětství. Byl jeho nejlepším a také jediným přítelem, i když často dělal věci, které ho přímo vytáčeli. Především ho pořád oslovoval: „Můj pane!“ jako kdyby vládcem Devátého pekelného kruhu nebyla Tyrael, ale on. A přitom na své pravé tváři nosil sestřinu vazalskou značku. Nejednou se bál, že by ho takhle někdo slyšel mluvit, nahlásil jej a potom by Dita Tyrael jednoduše nechala popravit.
„Můj pane?“ ozval se Dito znovu a přerušil tak tok Tarových myšlenek.
Tar ještě chvíli přemýšlel, ale nakonec to vzdal. Dito sice vypadal a choval se jako malé dítě, ale to byla jen přetvářka. Mnoho ostatních démonů se však domnívalo, že je slabý a hloupý. Tar ale věděl, že to dělá schválně, i když netušil proč. Každopádně nemělo smysl se mu pokoušet cokoliv nalhat, hned by to prokoukl. A tak si jen povzdechl, otočil se k Ditovi čelem a řekl: „Utíkám z Devátého pekelného kruhu.“
Dito se záhadně pousmál, v zelených očích se mu zablesklo, ale hned na Tarova slova odvětil prostou otázku: „Kam půjdete?“
„Nejspíš do Tartaru, pak možná do jiného pekelného kruhu … ještě jsem se nerozhod. Vím jen to, že tady už dál zůstat nemůžu. Tyrael způsobuju jen samé problémy a takhle to dál nejde!“
„No, jestli nechcete dělat vaší sestře potíže, tak byste do Tartaru ani jiného pekelného kruhu chodit neměl.“
Tar si opět uvědomil, že Dito Tyrael netituloval jako vládkyni, ale nechal to plavat. Teď rozhodně nebyla chvíle na to, aby se s ním o tomhle zase hádal. „A kam bych tedy měl jít?!“
Dito se znovu záhadně usmál, ale místo lidských zubů vycenil hrůzu nahánějící špičáky. Tar si toho už dříve všiml, že kdykoliv měl Dito něco za lubem, nedokázal úplně udržet iluzi lidské podoby. Týkalo se to jen tváře, protože její napodobení bylo nejobtížnější. Přesto Tar nikdy neviděl Ditovu skutečnou démonní podobu.
Najednou vstal Dito z křesla, přistoupil k jedné ze skříní a z ní potom vyndal krátký meč s deset palců dlouhou čepelí. Vzhledem víc podobající se dýce, než meči. Nabídl zbraň Tarovi, ale bylo vidět, že syn předešlého démoního vládce Devátého pekelného kruhu váhá.
Tar se s odporem podíval nejprve na pochvu z černého zlata, bohatě zdobenou ornamenty a potom na velký rubín v jílci. Byla to jediná věc, kterou mu otec po sobě zanechal. Vlastně to byla jediná jeho památka na něho. Nikdy s otcem nemluvil, ani by nevěděl, jak vypadá, kdyby nebylo několika jeho portrétů vyvěšených v paláci. Popravili ho krátce potom, co se narodil. Vždy se zdráhal ten meč nosit. Přeci jenom ho zabili kvůli němu! Jak tedy, jakým právem mohl používat meč, který jeho otec vytvořil?
„Váš otec si přál, abyste ho nosil s hrdostí. Věděl, že zemře a přesto ve svých posledních chvílích nelitoval! Měl byste jeho přání splnit,“ řekl Dito a po jeho slovech si Tar jen zdráhavě zbraň vzal a dal ji mezi ostatní věci do batohu.
Když měl Tar sbaleno, vykoukl Dito ze dveří, rozhlédl se a řekl: „Rychle, než se objeví hlídka!“
Tar si vzal batoh na záda a slepě malého chlapce následoval. Cestou naštěstí nikoho nepotkali, ale když jednou chodbou prošli podruhé, začal se Tar na Dita dívat nedůvěřivě: ‚To se ztratil?‘ Přesto mlčel. V nejhorším případě se vydá k portálu a bude postupovat podle původního plánu.
Když pak prošli podruhé ještě několika dalšími chodbami, začínal mít Tar už toho dost a chystal se zaprotestovat, ale Dito začal vysvětlovat: „Váš otec nebyl jen nejsilnější ohnivý démon, byl i geniální stavitel a řemeslník, od toho také získal přízvisko Génius. Když budoval tento palác, vytvořil v něm mnoho tajných místností a zkratek. Ani Vaše sestra o tom neví.“
„Tak jak…,“ chtěl se hned začít Tar vyptávat, ale v tom se před nimi objevila slepá chodba, na jejímž konci stály dveře. Ještě před chvílí by přísahal, že tahle chodba vede k trůnnímu sálu, ostatně šel tudy mnohokrát a nikdy se nedostal do slepé chodby, ale teď v jedné byl.
„Abyste se však dostal do tajných místností nebo mohl využít zkratek, je potřeba vědět kudy a jak jít,“ vysvětlil Dito vzápětí a už se natahoval po klice. „Vítejte v mých komnatách, můj pane,“ dodal, otevřel dveře a nechal Tara vstoupit jako prvního.
Tar se ocitl v malé komnatě bez oken. Tmu krátce po jeho vstupu rozehnalo zelené světlo z krystalů na zdech a z temnoty se vynořilo několik knihoven a především velký pentagram na podlaze ve středu místnosti.
Tar oněměl. Zůstal stát u dveří a sotva vnímal Dita, který mezitím obešel pentagram.
„Všechno už jsem dávno připravil. Něco mi říkalo, že tento den jednou nastane,“ řekl Dito a znovu se šibalsky zazubil. Potom se postavil do malého kruhu z modrých krystalů, hned vedle pentagramu: „Stačí jenom, když se postavíte do jeho středu,“ ukázal na pentagram na podlaze. „Zbytek nechte na mě. Pošlu vás k jednomu starému příteli. Řekněte mu, že vás posílám a tímhle splatí svůj dluh, on už bude vědět. Až se pak tady věci uklidní, tak se k vám připojím.“
Tar byl přímo šokován. To, co tu Dito prováděl, nebyla už jen drzost vůči jeho sestře, ale hotová zrada! Zatajoval důležité informace, netituloval sestru jako vládkyni a ještě mu pomáhal v útěku. Smrt by byla za tohle ještě mírný trest. „Proč?“
Dito se na Tara nechápavě podíval.
„Proč to pro mě děláš?“
„Jste přece můj pán.“
„Nech už toho!“ vybuchl Tar vzteky. „Jak můžu být tvůj pán?! Jsem nikdo … Vzpomínám si, že jako malej jsem ti na tvář udělal svou značku, ale to jsem byl dítě. Teď už vím, kde je moje místo.“
Dito se lehce pousmál a pravou rukou si zakryl vazalskou značku: „Vy si to pamatujete?“
„Jak bych na to mohl zapomenout,“ odvětil Tar už klidně. „Jen jednou jedinkrát mě Tyrael uhodila a to bylo tenkrát, když uviděla mou krvácející ránu na ruce.“ Pak se usmál a znovu si vybavil sestřinu tvář. Po popravě otce se ho ujala, i když nemusela. Zvládla všechna úskalí a stala se uznávanou vládkyní Devátého pekelného kruhu, zatímco on byl jenom černou skvrnou na jejím věhlasu. Sevřel pravou ruku v pěst a bez dalších řečí se postavil do středu pentagramu. Kývnutím dal Ditovi signál a malý chlapec začínal otevírat dimenzionální portál.
Teprve ve chvíli, kdy ho obklopilo modré světlo, si Tar uvědomil, že neví, kam ho Dito vůbec posílá. Malý chlapec, jako kdyby mu četl myšlenky, k němu zavolal: „Doufám, že se vám na Zemi bude líbit!“
Když modré světlo zmizelo, svalil se Dito na podlahu. Celý vysílený ztěžka vydechoval. Vytvoření dimenzionálního portálu ho stálo téměř veškerou zbývající moc. I když k závěru Tarova přenosu ucítil nepatrný výkyv, doufal, že ho úspěšně dopravil na cílové místo.
V nazelenalém světle krystalů byla dobře vidět Ditova vazalská značka. Pentagram v kruhu, v jehož středu měl římskou devítku. Dito byl však natolik vysílený, že nedokázal udržet dvě iluze současně. Rozhodl se pro iluzi dítěte, a tak se římská devítka změnila v desítku, kterou mu tam před šestnácti lety Tar udělal…


 celkové hodnocení autora: 89.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 17 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Betwithell 05.10.2013, 21:34:07 Odpovědět 
   Viděl jsem v "posledních komentářích" napsáno "Démoní Lord Zem...", těšil jsem se na nějaký šťavnatý politický komentář a ona je to fantazárna...
 Ekyelka 05.10.2013, 20:10:01 Odpovědět 
   Zdravím.

Pro jednou jsem si fantasy příběh zase zabrala já - a s největší pravděpodobností budu rýpat, rýpat a zase rýpat. Ne, že bych v tom nacházela takové zalíbení, ale popravdě: sám mi dáváš docela slušnou munici (a ještě si postavíš jablko na hlavu, abych zůstala u střeleckých příměrů). Přesto se pokusím nezacházet zbytečně do detailů, to by se mohlo stát, že budeš mít místo komentáře podrobný rozbor - a ten dělám jinde než na saspi.
Co mne zarazilo jako první, bylo množství gramatických chyb. Čárky v místech, kde nemají co dělat, občas chybka v íčkách - při všech bozích, já doufala, že z podobných bolístek jsi už vyrostl. Tím víc zamrzí, když podobné kiksy najdu, ale to už je asi mým osudem, najít třeba i jen jediný překlep v jinak dokonalém textu. Přesto pro příště: dávej si pozor na čárky. Nejsou pro srandu králíkům a ano, hrozí, že tvé texty si přečte i někdo jako já.
Další věc, která mi zvedla obočí pěkně vysoko, byl perex. Četl jsi ho po sobě? Pokud měl ten krátký text upoutat pozornost k samotnému příběhu, spíš vyvolal menší zmatek. Jaké útoky? Psát o inspiraci je v pořádku, dá se to přejít, pro někoho to je i zajímavý detail, ale druhá polovina perexu je jako vystřižená odkudsi z mnohem delšího úvodu. Příště prosím věnuj pozornost spíš tomu, co se děje v tom kterém publikovaném díle - zpočátku jsem až obracela oči vzhůru, co to je zase za koninu. Perex ti má pomoci upoutat pozornost a navnadit, tak proč zbytečně rozmělňovat něco, co se ke slovu dostane až mnohem později? A navíc dost nešikovně.
Samotný příběh pak je... bráním se slovu klišé, jak jen to jde, ale moc prostoru mi nedáváš. Vedle dobrý prvků, jakými jsou prostředí a aspoň trochu zajímavě pojaté charaktery (zvlášť se mi líbí schizoidní chování sestřičky), sekáš jednu začátečnickou chybu za druhou. Místo, aby ses věnoval trochu blíž vysvětlení principů života v Pekle - třeba jak může lidský bastard přežívat mezi čistokrevnými démony, jak je to s magií, jak vlastně vypadá Peklo, tedy jaké je tam podnebí, je to pod zemí nebo v jiné dimenzi? Zkrátka takové věci - kopíruješ události kterékoliv mizerné fantasy, na kterou si jsem schopna vzpomenout. Synkovi nejde magie, zpražíme učitele. Máme kluka, co nic neumí, tak se ho zbavíme svatbou (a tím aspoň získáme spojence u sousedů, tedy "nové rodiny") - a on místo toho zdrhá. Rozumíš, co se tím snažím naznačit? Místo aby ses věnoval svému vlastnímu světu, snad z neznalosti kopíruješ příběh, který se už vyprávěl nesčetněkrát a to tvé, originální, necháváš ležet kolem jen ve střípcích.
Abych stále jen nevrčela a neukazovala chyby: ano, je to pro někoho možná nuda. Někomu to může přijít nedovařené, jako kyblík písmenkové polévky, které chybí koření (a taky pár základních věcí, zato jiné zase nadbývají). Už teď jsem smutná, protože z 90% vím, jak bude příběh pokračovat. Přesto se na další díl i trochu těším, protože vedle všech chyb musím zopakovat, že přeci jen do textu vnášíš i vlastní nápady. Těm dej větší šanci. Neboj se zvednout hlavu a na chvíli zapomeň na všechno, cos viděl ve filmech a seriálech. Jdi po vlastní ose - posléze se můžeš vrátit a zkorigovat, co kde přečnívá, nebo co ti tvé podvědomí přesto nacpalo do textu. A ono se to poddá.

Pro dnešek ještě motivačně přimhouřím oko, přestože bys za ty čárky a další chyby zasloužil spíš pořádný štulec.
 ze dne 07.10.2013, 16:38:58  
   Sirnis: To doufám, ale pro jistotu si raději zas projdu text... sice vím, že všechno nenajdu, ale snad něco...
 ze dne 06.10.2013, 19:56:39  
   Ekyelka: Hele ale zase tak zle bych to neviděla (jako bys za ty roky nevěděl, že hodně syčím, ale nemyslím to zle). Další díly ukážou, co a jak.
 ze dne 06.10.2013, 17:41:12  
   Sirnis: Obhajovat svůj pravopis rozhodně nebudu, není co, tam jde jen pokorně smeknout hlavu a kát se...
Co se týče perexu, tak tam taky nemohu si na nic stěžovat, protože jsem to opravdu napsal akorát složitě a každému tím leda zamotám hlavu... měl jsem raději to celé vypustit a zkrátit na několik, i třeba nicneříkajících, slov.
Ohledně příběhu bych se rád hájil, ale nemohu. Nemohu proto, že to skutečně vypadá klišovitě a i to je záměr. Během celého psaní se snažím mít tu hlavní zápletku, hlavní zvrat skrytý a pouze v náznacích, aby šlo pak zpětně si po jeho přečtení říct, že to do sebe dokonale zapadá... samozřejmě netuším, zda se mi to podaří, ale takový mám alespoň s tímto dílem cíl. Rád bych proto dopředu poslal všechen svůj materiál, protože by mě zajímalo, zda by si mou skrytou dějovou linii náhodou neodhalila...
Co se pak "originálních nápadů" a popisu světa týče, tak mám ho rozebraný později, jako u tohoto díla jsem se zas nechtěl zaměřit na styl: "zahrnu čtenáře tunou vlastních výmyslů, však on si to nějak přebere", ale jak vidím, tak zas to možná nebyl nejlepší přístup...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
obr
obr obr obr
obr
Myšlenky
Sofie Magot
Posel smrti V: ...
Lukaskon
Sestře a nám
Fantagiro
obr
obr obr obr
obr

Myš Lenka
Werika
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr