obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plněním."
Henri Fréderic Amiel
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Bojovnice- Příběhy moci a kouzel 1 ::

 autor Deliria666 publikováno: 20.10.2013, 10:23  
První kapitola z povídky o fantaskním světě Niambor
 

Kapitola 1
Bojovnice
Sotva se první paprsek světla zaleskl nad Niamem, vřelou zemí v Niamboru oplývající životem, mocí a silou sličných králů, moudrostí Ioganů a krásou Eriann, rozlehlo se z království Mjerelanů a Dashurianů ržání Liaraye, královnina bělouše, pojmenovaného po mocném králi Malagothu.
„Lu!“ zazněl hřmotný hlas Magtha hledajícího svou paní Lurétii. „Lu, kde jsi?“ rozlehlo se po pevnosti opět. Magth byl po odchodu svého otce Magutha, mocného Iogana, nejvyšším strážcem, ochráncem a vládcem pevnosti Malagoth. Maght sám sebe nikdy za vládce neoznačoval, a ani neměl nejmenší touhy stát se jím, ale nemohl odporovat vůli otce, který před padesáti lety svedl Mjerelany a Dashuriany dohromady a vytvořil Malagoth. Město, jež se stalo jediným bezpečným místem v dobách války s Damonií, zemí temného sluhy Öloga. Maguth dovedl Mjerelany a Dashuriany, potomky Agwera, a Latašiany, potomky Etliana, k vítězství. Magth rozmlouval otci odchod do Oumanského lesa dlouhou dobu, avšak Maguth se nedal přesvědčit, rozhodl se hledat Holzeng, síň života, kde podle legendy sídlí duše mrtvých Ioganů.
„Lurétia není ve svých komnatách, jako její strážkyně, pověz mi, kde se nachází?“ zastavil Magth Eteneš, mladou, krásnou lidskou bojovnici, jež měla na starost Lurétiinu bezpečnost.
„Již časně ráno, hned po proražení prvního okna slunečním svitem, se paní Lurétia vydala na svém Běloušovi daleko za hradby Malagothu,“ pronesla Eteneš se sklopeným zrakem. Líce jí zbarvovala růž a roztřesené ruce co chvíli odhrnovaly prameny zlatavých vlasů z čela.
„Není ti znám cíl její cesty?“
„Ne, můj pane.“
„Jediným slůvkem se nezmínila, kam vyrazila tak brzy?“ naléhal Magth.
„Ne, můj pane.“
Magth pohlédl na Eteneš, svou dlaní pozvedl její tvář a zahleděl se do jejích modře zbarvených očí. „Tvá ústa mě sic klamou, ale tvé oči to nedokážou. Moc velká je láska k tvé paní. Není pro mne většího pocitu klidu, než vědomí, že velká lidská bojovnice takto chrání mou Lurétii.“
Etenešina tvář poklesla, brada se jí zabořila do Magthovy dlaně a oči se jí zasklily. „Položila bych život za svou paní, stejně tak za Vás můj pane. Jsem oddána službě Malagothu,“ podlomenými koleny dopadla na zem.
Magth stále podpíral její hlavu, nespustil zrak z její tváře a klidným hlasem řekl: „Cením si služeb největší swyllanské bojovnice. Tvá nezdolná síla a moudrost stojí za mnohými vítězstvími. To já bych se měl sklonit před tvými schopnostmi.“
„Můj pane, obávám se o svou paní. Vydala se na velmi nebezpečnou cestu,“ vyhrkla ze sebe vzlykavě Eteneš. „Zamířila k ústí řeky Yny. Odmítla můj doprovod a zakázala mi o její cestě mluvit,“ Eteneš nahlas zavzlykala a nadechla se: „Nezasloužím si Vaší úctu, můj pane, zradila jsem svou paní a nezabránila jí v té nebezpečné cestě,“ Eteneš propukla v bolestný pláč.
Magth se sklonil k uplakané ženě, slzy jí toliko ubíraly na nebezpečí, zato jí přidávaly bezbrannosti, kterou ztratila v momentě, kdy poprvé vytáhla meč z pochvy, položil ruce na její ramena. Eteneš cítila teplo vycházející z jeho dlaní, jeho moc jí zaplavovala. Jakoby ten jediný dotek říkal víc, než by dokázala všechna slova světa. Slyšela jeho hlas, i když se jeho ústa nehýbala: „Netrap nadále svou mysl. Vše co jsem řekl, stále platí. Teď se musím ovšem okamžitě vydat ne cestu.“ Magth se cuknutím odtrhl a rychlým krokem se vydal ke dveřím, volaje své nejvěrnější bojovníky: „Připravte deset koní, okamžitě vyrážíme k hranici Niamu.“
Eteneš prudce vstala, otřela si zvlhlé tváře a váhavě křikla: „Dovolte mi jet s Vámi, můj pane.“
„Nemohu přeci postrádat sílu své nejlepší bojovnice,“ odvětil Magth se širokým úsměvem. Eteneš se zachvěla, poklonila se a zmizela v dlouhé chodbě.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 20 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Kaileen 20.10.2013, 22:59:31 Odpovědět 
   Ahoj,

v mnohém souhlasím s komentářem redaktorky. Opravdu všechna ta jména navršená na sebe hned na začátku - nic moc...

Teď k hlavním postavám - král takový nijaký. Chlap co hledá svoji kočku. Asi tak bych ho popsala. Nepřijde mi, že by o ni dvakrát stál (a asi stejně tak mi přijde, že stojí o svoji zem).

Bojovnice - to fakt není bojovnice. Pokud ví, kam její paní jde, tak v příběhu jsou dvě hlavní možnosti (ono jich je víc, ale tyto jsou nejvíc na ráně):
1) buďto bude držet hubu před králem a vydá se tajně po stopách své paní, jíž má být oddána, a bude ji za všech okolností chránit - alespoň zpovzdálí pozorovat dění, nebo
2) nebo mu to sice vyžvaní, ale v tom případě by měl čtenář vědět, co se jí honí v hlavě - proč tak slovutná bojovnice nenásleduje svou paní.

Těžko říct, co se z Tvého příběhu vyklube příště, ale zatím se v tom ztrácím.
 Ekyelka 20.10.2013, 10:22:22 Odpovědět 
   Zdravím.

Nevím, zda jsi měla v úmyslu psát podle starých legend, nebo je to tvůj styl, nicméně: pokud chceš čtenáře utlouct nicneříkajícími jmény, pak máš směle nakročeno k definitivnímu výsledku.
Prosím, takhle ne. Rozhodně takhle nezačínej příběh, pokud nejde o stránku vytrženou z kroniky - jako že tady se o to rozhodně nejedná. Dlouhé příběhy, psané především na pokračování, musí čtenáře upoutat hned od první věty, aby se začetl a našel důvod, proč si počkat i na pokračování a k příběhu se pravidelně vracet.
Já jsem se dostala do smršti jmen, kdy jsem netušila, co je vlastní jméno národa, země, co je označení kasty nebo živočišného druhu - a neutopila jsem se jen díky tomu, že jsem se rozhodla tomu prostě nevěnovat pozornost. Krutě jsem to všechno zasklila, protože tenhle text prostě přečíst musím (a co víc, napsat smysluplný komentář, který ti eventuálně možná i pomůže pochopit, co se mi v danou chvíli honilo během čtení v hlavě). Co však čtenář, který takové povinnosti nemá? Zmatený a ztracený v záplavě jmen, co si jsou navzájem podobná, má dvě možnosti. Ihned přestat číst, nebo se zachovat jako já, vypnout některé poznávací části vnímání a soustředit se na známá slova.
Král hledá svou ženu, místo ní najde jen její ochránkyni. Potud dobře. Jenže už první zásek mi hlodá v myšlenkách: jak se může - dle králových slov - takto slovutná válečnice v slzách sesout na podlahu, jen na ni vládce trochu příkřeji promluví? Ani to se nestalo, jen se zeptal! To mi vůbec nesedí k popisu, jaký jsi nám dle králových slov poskytla. A pokud on přeháněl, jaký k tomu měl důvod?
Je to nevyrovnaný text. Na jedné straně až přemíra slov a nástin předchozích událostí, z nichž se čtenáři točí hlava, na druhé straně intimní chvíle prozrazení, která ale popírá samotnou postavu bojovnice. Jednoho by chtělo značně ubrat, druhé více promyslet. Nebo uvést na pravou míru, že vládce přeháněl, aby z pouhé služky či společnice (tedy ne žádné bojovnice, ale dvorní dámy) vyrazil, kde jeho paní je.
Jinak je styl velmi příjemný, nebojíš se využívat své slovní zásoby (což moc autorů zpočátku nedělá, pokud nejsou už nějakou dobu vypsaní). Jen to chce spravit ty reálie a usadit chování i děj jednou nohou do reality.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Mám psa
Pan Petr
Příkrá cesta na...
Radher
Orchidej - Kapi...
Jason W. LeClare
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr