obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."
Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais
obr
obr počet přístupů: 2915689 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5808 autorů a 392460 komentářů :: on-line: 6 ::
obr

:: Istrie - Poslední boj: Spojenectví ::

 autor Trenz publikováno: 03.10.2013, 13:10  
 

Kapitola desátá
Spojenectví

Sean v noci nemohl usnout, a jelikož nechtěl vzbudit Ricka přecházením po pokoji, natáhl na sebe kalhoty a sešel do přízemí, odkud zamířil ven na zahradu. Na cestu mu svítily všudypřítomné, lehce se nad zemí vznášející, svíčky. Slyšel, jak vítr šeptá jeho jméno.
„To není vítr,“ ozval se za ním Autumnův hlas. Sean se ohlédl a viděl ho scházet ze schodů.
„To jsou vílky zpívající tvé jméno.“
„Vílky?“
„Ano. Jsou to velmi malé víly. Jako mušky, aby sis udělal představu. Starají se mi o zahradu.“
Chvíli oba v tichosti hleděli na zahradu a pak se Sean otázal: „Proč tě Universe nenapadla? Nevěřím, že si netroufne.“
Autumn se pousmál.
„Není snadné ke mně najít cestu.“
„Ale my jsme ji našli bez problémů,“ namítl Sean.
„To proto, že už jste tady jednou byli.“
„Tys svou neteř nikdy nepozval do svého velkolepého sídla?“ podivil se.
„Vždycky jsem z ní cítil cosi temného, co nikdo jiný ne. Věděl jsem, že v ní roste něco špatného, ale i když jsem na to Maky upozornil, nedbala mého varování.“
„No to je opravdu překvapení,“ utrousil Sean.
Autumn se na Seana zamyšleně podíval.
„Co je?!“ zeptal se ho Sean krapet nevrle, neboť mu to nebylo příjemné.
„Ale nic. Jen jsem se zamyslel. Zanechám tě tvým myšlenkám,“ poté ho opustil dřív, než ho mohl Sean zastavit.
„Já nepotřebuju myslet. Já bych rád věděl, jak ovládat tu svou super schopnost,“ zabrblal Sean sarkasticky. Povzdechl si.
„Jak se mám naučit něco ovládat, aniž by mi někdo řekl, jak to mám udělat.“
Sfoukl jednu ze svíček a podržel si ji v dlani.
„No tak, Seane. Viděl a hrál jsi v dost fantaskních filmech, abys věděl, jak tohle funguje,“ pokračoval ve své samomluvě.
Zíral na knot, avšak nic se nestalo. Zavřel oči a představil si plamínek, ale ani tehdy se nic nestalo.
„Blbost. Prostě to funguje, když je třeba. Tak tomu bylo v tom Podsvětí, ale jinak to neovládám,“ uzavřel a odložil svíčku. Ještě chvíli se na tu svíčku díval, snad jen z trucovitosti, ale pak to pustil z hlavy a odešel. Svíčku chvíli na to zalilo světlo a začala hořet.

Ráno se Lily probudila jako první, oblékla se a potichu vyšla před dům, odkud zamířila na hřbitov. Tam se zastavila u Andyho hrobu a poklekla vedle něj, rukou hladíc náhrobek.
„Je mi to tak líto, Andy,“ zašeptala a po tváři se jí skutálelo několik slz.
„To on se omlouvá tobě,“ uslyšela za sebou Adamův hlas.
Rychle si setřela slzy a natočila se k němu.
„Ty ho vidíš?“ otázala se a vstala.
„Ano, vidím.“
„Kde je? Co říká?“ zeptala se Lily, která dychtivě toužila po odpovědi.
„Říká, že je mu líto, co se stalo. Měl se Reptileovi ubránit.“
Lily znovu cítila v očích slzy a zamrkala, aby je zahnala.
„Přišel se s tebou rozloučit, Lily. Jestli máš něco na srdci, teď je ta pravá chvíle.“
„Andy?“
Jsem tady, Lily.
„Poslouchá tě.“
„Kdyby Aaron nešel s námi, ještě bys žil.“
Ale dost možná bych tě zabil.
„Možná bys umřela, kdyby ho Aaron nezastavil.“
„Možná, ale ty…“
Dobře mě poslouchej, Lily.
„Andy ti chce říct něco důležitého,“ přerušil ji Adam a Lily okamžitě zmlkla.
Když jsem tě poprvé uviděl, bylas takřka o tři roky mladší a žilas ve svém vlastním světě. Trvalo mi získat si tvou důvěru a až zpětně si uvědomuju, že jsem tě musel zklamat, když jsem tě opustil, abych se vydal zachránit Mac, pro kterou už stejně bylo pozdě. Myslel jsem jen na sebe a zapomněl jsem, že jsem to byl já, kdo tě přivedl do Istrie. Doufám, že mi to jednou odpustíš.
Adam jí přetlumočil Andyho slova.
„Kdybys mě sem nepřivedl, nejspíš bych z těch snů o Istrii zešílela. Za to ti budu nadosmrti vděčná.“
Od chvíle, co jsem tě poznal, jsem tě považoval za dceru, kterou jsem ztratil. Teď by byla ve tvém věku. Chci, aby ses o sebe dobře postarala. Přeju si, abys byla šťastná, ať už se staneš královnou nebo ne. Mrzí mě, že jsem ti to nestihl říct, když jsem byl ještě naživu. Nech si poradit. Nech se vést, ale nikdy nedělej nic, co nepovažuješ za správné. Mám tě rád. Sbohem, mé dítě.
Lily se kousala do rtu, aby znovu nezačala brečet, když jí Adam říkal Andyho poslední slova. Zamrkala a popotáhla.
„Sbohem, Andy.“
„Už odešel. Nevím, jestli ti to nějak pomůže, ale vypadal vyrovnaně a smířeně.“
Lily se maličko pousmála.
„Děkuju, Adame. Opravdu si cením toho, cos pro mě udělal.“
„Aspoň něco jsem mohl.“
Lily přikývla a odešla.

Po snídani vyrazili na cestu. Assassin je vedl a Meranis uzavírala skupinku. Jejich první zastávkou byl Veritas, neboť byl po cestě a mohli si tak odpočinout v posteli. Tušili, že to bude poslední postel na hodně dlouhou dobu. Už z dálky zahlédli kouř vycházející z hořících domů ve vesnici. Assassin pobídl svého koně k cvalu a ostatní ho následovali a při vjezdu do vesnice zpomalili. Všechny domy hořely a mrtví leželi rozseti po obou stranách ulice. Buď měli podřezaná hrdla, nebo jiné smrtelné rány. Všechny způsobené nahodile ale přesto s jistou zvrácenou elegancí.
„Veritas,“ zašeptal Cirkis a bodl svého koně do slabin, aby se k obydlí, kde Veritas žil, dostal, co nejrychleji.
„Jeďte někdo za ním,“ promluvil Assassin stroze a seskočil, aby zjistil, jestli někdo nezůstal naživu. Meranis a Adam udělali to samé. Zbytek jel za Cirkisem.
Nejprve uviděli zbořený dům a před ním ženu se zlomenýma rukama.
„To je ta, co se starala o Verita,“ promluvila Sonya a sesedla z koně.
„Jmenovala se Eleanor,“ šeptla Lily a poklekla k ženě, aby jí zavřela oči.
„Zůstaň s nimi, Ricku. Já se podívám po Cirkisovi,“ řekl Sean a vydal se do trosek.
Našel ho ve zbytcích Veritova pokoje. Držel toho chlapce v náruči. Sean na něj neviděl žádné řezné rány. Musely ho zabít trosky a dle Cirkisových odřených rukou ho zpoza těch trosek vyhrabal. Než stihl něco říct, chlapcova víčka se zachvěla a on otevřel oči a díval se jimi přímo na Seana.
„Věděl jsem, že se znova setkáme, nositeli daru,“ pronesl překvapivě čistým hlasem.
Sean se rozhlédl kolem sebe, ale nikoho dalšího neviděl.
„To mluvíš na mě?“
Veritas slabě přikývl.
„Kdo to udělal? Byla to Universe? Její poskoci?“ bombardoval Cirkis chlapce otázkami, ale ten si ho nevšímal. Jen dál hleděl na Seana.
„Eleanor položila život, abych s tebou mohl naposledy mluvit, Seane. Musím ti něco nutně říct.“
„Co?“
Z Veritových rtů vyšlo jen zašeptání a Sean k němu musel přikleknout a sklonit se až k jeho rtům, aby mu rozuměl.
„Ty a Sonya musíte zemřít, aby byla Istrie znovuzrozena,“ zašeptal a vydechl. Další nádech už nepřišel.
„Seane. Co ti řekl?“ chtěl vědět Cirkis.
„Nevím, nerozuměl jsem mu,“ odvětil Sean a vstal, oprašujíc si kolena.
„Pojď. Musíme odsud dřív, než nám tenhle barák spadne na hlavu.“
„Musíme ho pohřbít.“
„A spolu s ním další dvě stovky nebo kolik lidí? Na tohle nemáme čas.“
„Nemůžeme je tady jen tak nechat!“ zaječel na něj Cirkis.
Sean potřásl hlavou.
„Ty jsi tady čaroděj. Vyčaruj jim hromadnou hrobku nebo tak něco.“
„Nevím, jestli to dokážu.“
„To, nebo je nechat, kde jsou,“ odtušil Sean a odešel.

Vytvořit hranici, na kterou by se vešli všichni mrtví, se ukázalo nemožné, a proto aspoň vykopali obrovský hrob a mrtvé do ní uložili. Poté Cirkis zapálil pochodeň a hodil ji tam.
„Stojí za tím Universe,“ promluvil Assassin.
Cirkis se na něj podíval.
„Jak to víš?“
„Našel jsem jednu ženu. Než zemřela, prozradila mi, že muži, kteří do vesnice vtrhli a všechny pozabíjeli, náleželi Universe.“
„Stejně to mohla být Universe nebo Reptile. Víc záporňáků bychom už neustáli,“ ozval se Sean a otočil se zády k hořícímu hrobu.
„Kam jdeš?“ zavolal za ním Rick.
„Úctu mrtvým jsem již vzdal. Teď se chci dostat na místo, kde se najíst, aniž bych u toho musel čichat spálené maso.“
V tu chvíli začala Lily zvracet.
„Jako bych to neříkal,“ poznamenal a zamířil pryč. Sonya odvedla Lily stranou, doufaje, že vítr bude vanout na druhou stranu. Ona sama měla co dělat, aby v sobě udržela zbytky snídaně.
Rick následoval Seana a Meranis se zakrátko připojila k Sonye a Lily. Nakonec u hrobu zůstali stát jen Assassin, Adam a Cirkis.
„Vidíš je, Adame?“ otázal se ho Cirkis tiše.
„Ano, vidím. Odcházejí a jsou vděční za pohřeb, který jsme jim udělali.“
„Skončí to někdy? Dostaneme Universe?“
Assassin nespokojeně mlaskl.
„Musíš být silný, Cirkisi. Jedině tak tím projdeš,“ řekl a poté je opustil.
„A co když už žádnou sílu nemám?“ zamumlal Cirkis. Adam položil na Cirkisovo rameno ruku.
„Jsem tu pro tebe, Cirkisi. Když už nebudeš mít sílu jít dál, spolehni se na mě. Já se o tebe postarám.“
„Ty už máš svých starostí dost,“ namítl Cirkis unaveně a Adamovi náhle připadal strašně starý a sešlý. A nejhorší bylo, že pro něj neměl slova, která by ho povzbudila nebo utěšila. Jejich budoucnost byla nejistá a každý, kdo se nacházel v blízkosti Lily, mohl zemřít. Ale bylo lepší aspoň něco dělat, než jen někde sedět a čekat na smrt, která měla stejně přijít.

Trvalo jim další den, než dorazili k vězení, ve kterém se Argon ukrýval před světem.
„Přemýšlel jsem o možnostech, které máme. Napadlo mě, že by Assassin mohl stráže zabít, ale pro okolí jsou poměrně užiteční. Dělají svou práci a Argon ani nestojí za to, aby kvůli němu umírali druzí. Proto jsem se rozhodl na vás použít kouzlo neviditelnosti. Aby fungovalo, musíte se držet u sebe. V okamžiku, kdy se k vám Argon přidá, kouzlo se rozšíří i na něj. Musíte být opatrní, ale rychlí,“ vysvětloval Cirkis Sonye a Seanovi, co se od nich čeká.
„To znamená, že to tvoje kouzlo neviditelnosti moc dlouho nevydrží, což?“ ozval se Sean.
„Nejsem si jist, ale čím dřív, tím líp.“
„Ještě jeden dotaz. Co když tam přijdeme a Argon tam nebude?“
„Pak se vrátíte.“
„A pak?“
„Jedno po druhém, Seane. Jedno po druhém,“ uzavřel Cirkis debatu a seslal na Sonyu a Seana kouzlo. Ti jim zmizeli před očima.
„Funguje to?“ otázala se Sonya.
„Ano,“ odvětila Meranis stroze. Rick se na ni podíval, ale z jeho výrazu se nedalo určit, co mu běží hlavou.
„Myslíte si, že už jsou pryč?“ otázal se Adam.
„Ano, slyšel jsem je odcházet,“ odpověděl mu Assassin.
„Teď už musíme jen čekat,“ řekl Cirkis a posadil se na pařez.
Meranis poodešla stranou a chvíli se přehrabovala v brašně. Cítila, jak se jí polehoučku zmocňuje panika, když to nemohla najít.
„Hledáš tohle?“ otázal se jí Rick. Zprudka se k němu otočila a viděla ho, jak se opírá o strom a v ruce drží rubínový drahokam.
„To je moje,“ podotkla klidně, ačkoliv to v ní vřelo. Jak se mohl dostat k jejím věcem, aniž by to nezpozorovala?
„A vyměnilas to za co? Za svou duši?“ otázal se. Sám sobě se divil, kde se v něm znalosti o magii berou. Nejspíš ten muž, v jehož těle teď žil, se vyznal i v magii. Nebo to měla na svědomí Maky. Těžko hádat.
„To není tvá věc!“ odsekla mu a udělala několik kroků k němu, aby si drahokam vzala.
„Ne, má věc to není. Co by tomu ale řekla Sonya, kdyby věděla, že tě Eris přiměla zaplatit tak vysokou cenu jen aby tuhle cestu přežila?“
Meranis neodpověděla a Rick jí drahokam hodil.
„Pokud to někdy použiješ, Sonya začne Eris akorát nenávidět. Nikdo si nezaslouží, aby za něj druhý zemřel,“ řekl a odešel.

Sonya a Sean sestoupili do sklepení, kde se nacházely cely.
„Jak tady najdeme Argona?“ zeptal se šeptem Sean a hned dodal: „Těžko na něj budeme volat jménem.“
„Můžeme doufat, že rozpozná Cirkisovu magii a ozve se sám,“ odvětila mu Sonya šeptem a Sean se ušklíbl, říkaje tím To určitě.
Procházeli kolem cel a na cestu jim svítily pochodně.
„Abych odemkla, budu potřebovat víc světla,“ podotkla Sonya, i když zcela zbytečně, neboť Sean byl již seznámen s tím, co má dělat. Otázkou bylo, jak to provede, neboť dosud neměl tušení, jak ta jeho schopnost vlastně funguje.
Většina cel byla prázdná. Z těch zaplněných to páchlo a Sonya cítila, jak jí Sean znechuceně zafrkal do ucha.
„Tohle není zrovna místo, kde bych hledala Argona,“ promluvila znova Sonya šeptem.
„Život je mu cennější než luxus,“ odtušil Sean. Došli k poslední celé, ve které šustila sláma. Někdo tam byl a nechtěl být vidět.
Riskneme to? Naznačil Sean posunky. Sonya přikývla a vytáhla si z vlasů jehlici.
„Světlo!“ sykla na Seana.
„Co si to za zlodějku, že neumíš odemykat po tmě?“ zabrblal a představil si světlo vycházející z jeho ruky. Nic se však nestalo.
„Williamsi!“
„Já se snažím!“ zavrčel tiše Sean.
„Á, můj bývalý zaměstnanec a horkokrevná zlodějka. Mám to ale štěstí,“ utrousil Argon ironicky.
„Co kdybys byl tak laskav a posvítil nám na to?“ reagoval na jeho slova Sean.
„Nemůžu. Tvá hra se světlem bude skryta ve vaší neviditelnost, ale ta moje by mohla upoutat pozornost,“ odvětil mu Argon pohotově.
„A nemáš k tomu manuál?“
Argon se tiše zasmál.
„Ty už to dávno umíš, Seane. Jen si to musíš uvědomit.“
„Čím to bude, že mi všichni dávají skvělé rady a mně to stejně nepomáhá?“
„Protože si je nebereš k srdci,“ hbitě odpověděl Argon.
„Ty máš taky na všechno odpověď, co?“
„Williamsi!“ sykla na něj Sonya.
„Co je?!“
„Soustřeď se!“
Sean protočil oči a přiložil ruce k zámku, přičemž zavadil o ruku Sonyi. Seanova ruka se rozzářila.
„Vida, vida. Z vás dvou ještě něco bude,“ podotkl Argon se zájmem.
Sonya zámek rychle odemkla a dveře otevřela. Ty hlasitě zavrzaly.
„Rychle! Cirkisovo kouzlo už asi dlouho nevydrží,“ popohnala Argona Sonya. Ten však váhal.
„To už sis to osvobození rozmyslel? Sakra, chlape! Nám je jasné, že zrovna sexy nebudeš,“ řekl Sean a Argon vylezl ze stínu. Zápach, který přicházel od Argona, přinutil Seana a Sonyu zakrýt si nos a ústa.
„Tak tohle jsem fakt nečekal,“ zahuhlal Sean přes rukáv.
„Jdeme!“ zavelela Sonya a zamířila ven z vězení. Sean a Argon ji museli následovat, aby zůstali skryti v kouzle.
Již byli téměř venku, když Cirkisovo kouzlo selhalo. V tu chvíli kolem nich procházel strážný. Na okamžik se zarazil, když se před ním náhle zjevili, ale pak vytáhl meč a rozmáchl se jím proti nim. Na poslední chvíli uskočili. Sonya a Sean se po sobě podívali, váhali, zda strážnému ublížit. Měli na paměti Cirkisova slova o užitečnosti pro místní. Když je Argon viděl, protočil oči, vytáhl z opasku Sonyinu dýku, vyhnul se dalšímu útoku a se slovy: „Vy s tím naděláte,“ strážného probodl.
„Nestůjte tam jak solné sloupy. Není tu jediný a já se nechci špinit s dalším!“ vyštěkl na ně a přidal do kroku. Sonya a Sean se po sobě znova podívali a pak Argona dohnali.

Cirkis už nevydržel sedět na místě a začal přecházet z místa na místa. Najednou se zastavil a tvář se mu zkřivila, jak ho do nosu udeřil zápach.
„Cítíte to taky?“ otázal se ostatních. A v tu chvíli se zpoza kopce vynořili Sean se Sonyou a Argonem v patách. Ten vypadal, že každou chvíli padne vyčerpáním. Sean a Sonya od Argona odstoupili, co nejdál a zhluboka se nadechli. Pak se teprve podívali na Argona. Vlasy měl teď spíš šedé než černé a dlouhé po ramena. Tvář měl propadlou a zčásti ztracenou v plnovousu a vyhublé tělo se skrývalo pod špinavým potrhaným oblečením. Ačkoliv s ním nikdo ze skupiny nesoucítil, byl to smutný obraz někdejšího vládce Istrie.
První se vzpamatoval Assassin, který ze své brašny vytáhl mýdlo a ručník a hodil to Argonovi.
„Řeka je tamtím směrem asi dvě stě metrů,“ oznámil mu stroze a mávl rukou na západ.
„Za chvíli ti donesu oblečení, které ti posílá Autumn,“ promluvil Cirkis.
„Ten vždycky věděl, jak se zapojit,“ poznamenal Argon a zamířil k řece směrem, jaký mu Assassin ukázal. Cirkis došel pro oblečení a pak se vydal za Argonem. Sean přistoupil k Rickovi a zeptal se ho: „Stalo se něco mezi tebou a tou květinkou?“
Rick se na něj zprvu nechápavě podíval a pak mu došlo, že mluví o Meranis.
„Ne. Proč?“
„Protože po tobě nějak pokukuje. Ale není to ani vražedný a ani milostný pohled.“
„Možná mi chce jen něco říct. Omluv mě,“ řekl a šel k ní.
„Proč ses mi přehraboval ve věcech?“ zeptala se ho Meranis.
„Protože se mi tvé chování zdálo podezřelé.“
„Jak podezřelé?“
„Jsi skvělá bojovnice, Meranis, ale pokud máš u sebe něco, o čem nechceš, aby ostatní věděli, špatně to skrýváš.“
„Ostatní si toho nevšimli.“
„Umím v lidech číst líp, než ostatní.“
„Kde ses to naučil?“
„Jsem…byl jsem realitní makléř. Patřilo to k mé práci.“
„Realitní co?“
Rick se musel zasmát a Meranis se zamračila.
„To nevadí. Zůstaňme u toho, že se v lidech vyznám. Nikomu to neřeknu, ale ty bys tu věc neměla nikdy použít. Máš ještě jednu sestru, Meranis. Vzpomeň si na to dřív, než budeš chtít provést nějakou hloupost,“ řekl a vrátil se k Seanovi.
„O čem jste si povídali?“ zeptal se Sean zvědavě.
„To je osobní, ale neboj. Pořád jsem gay. Ještě mě můžeš mít.“
„Sni dál, Armstrongu,“ zasmál se Sean a dál se tím nezabýval.

Pro Argona byla velká úleva, že si mohl svléknout hadry, které na sobě nosil bezmála dva roky. Nejradši by je okamžitě spálil, ale raději ještě počká, než mu Cirkis donese nové oblečení. Řeku přes poledne zahřálo slunce, a tak se koupání stalo příjemnějším, než si myslel, že bude. Mýdlem se celý vydrhl a litoval, že nemá kartáč, kterým by dostal dolů zažranou špínu. Nahlas by to neřekl, ale cítil vděčnost i za to málo, co se mu dostalo.
Když se vykoupal a vyšel z řeky, aby se očistil, stál tam už Cirkis a s odvráceným pohledem mu podával oblečení. Argon se uchechtl a po usušení si to oblékl. Jeho bratr mu vybral plátěné kalhoty a halenu, která odhalovala část jeho hrudníku.
„Nevěřil jsem, že se pro mě vrátíš,“ prolomil ticho Argon svými slovy.
„Potřebujeme tě. Podle Autumna nás můžeš dostat přes zemi Půlnočního slunce.“
„Ano, to můžu.“
„A taky jsi řekl, že mi řekneš, jak zabít Universe, když tě osvobodím.“
„Ano, to jsem řekl.“
„Nabízím ti spojenectví, Argone.“
„Ne že bych měl přesně na výběr, ale přijímám, pokud je třeba, aby to bylo řečeno.“
„Bude to užitečné spojenectví pro nás pro všechny,“ ujišťoval ho Cirkis.
„Jak chceš. Hlavně, když se pořádně najím.“
„Nejdřív mi řekni, jak lze zabít Universe.“
Argon povytáhl obočí.
„Ty mi nevěříš?“
„Ne,“ odpověděl mu Cirkis zpříma a Argon se zatvářil ublíženě.
„Co se to s těmi neloajálními lidmi dneska děje,“ zakroutil hlavou Argon.
„Málokdo rád pracuje pod chladnokrevným vrahem,“ opáčil mu Cirkis. Argon si teatrálně povzdechl.
„Dobrá tedy. Universe zemře, když zabiješ její dvojče.“


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 03.10.2013, 13:10:31 Odpovědět 
   Zdravím.

Tento díl je plný magie, kdyby byly popisy detailnější, vyniklo by v něm i ono epické vyprávění (jde přeci už o třetí sérii o Istrii). Nechybí jak akce, tak lži, pokud mne paměť neklame, měla být záporná vládkyně zabita jinak, než smrtí svého dvojčete... Ale kdo ví, v této velké hře hraje každý svou roli a není radno nikomu věřit, protože na jedné straně je potřeba přežít a na druhé případná odměna a s ní spojené "bonusy", pokud vyhraje ta "správná strana" (prostě intriky, lži a podvody, včetně polopravd, které jsou zabaleny do okázalých gest a dialogů, taková správná hra o Istrii). Na chybky jsem protentokrát nehleděl, jen mne napadlo: potmě (jako příslovce?) a kouzlu (viz správný pád?).

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 04.10.2013, 11:13:08  
   Trenz: Díky. Mrknu na ty dvě slova.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
(Revoluční rok)...
Rebekka
Svítí pro nás
Lotrinka
Naše rána
Ciri
obr
obr obr obr
obr

Silvestr
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr