|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 9 ::
|
 |
|
:: Dcera svého otce - VI. Intermezzo (po kap.10) ::
| Etapa II. - Odevzdej se mi |
| |
|
|
Ráno po večírku…
„Kolik jsi toho naspala?“ zeptala se Elen. U skřínky postávala celkem smutně a zamyšleně. Když jsem k ní přišla absolutně na hranici energie potřebné k životu, ani ona nezářila čilostí.
„Asi dvě hodiny,“ zívnu a cpu velmi pomalými pohyby batoh do poličky, „měla jsem štěstí, že je táta na obchodním veletrhu. Přespává tam v hotelu. Kdyby mě viděl přijít domů ve tři ráno, vyletěl by z kůže. Co ty? Neviděla jsem tě odcházet…“
„To se nedivím, při tom líbání s Peeterem by sis nevšimla ani přistání létajícího talíře. Nebylo složité přijít na to, že už mě nebudeš potřebovat, a šla jsem domů. Musela jsem si navymýšlet historky pro tátu, proč se mnou nepřišla Tanya a proč ani zbytek noci doma nebude. Zažila jsem si peklo, víš, jak mi jde lhaní,“ povídala Elen klidně a značně zklamaně. Nádech ironie v prvních větách napovídá, že ji něco užírá. „Až ji uvidím, tak ji přerazím! Normálně ji přerazím!“ Přibouchla silně dvířka a zadívala se na mne tak zvláštně tajemně. Nechápu ten výraz, cítím trochu vinu, že odešla sama, ale byla to přece výjimečná situace.
Na Tanyu jsme nemusely čekat dlouho. Kolem ní už z dálky vyzařovala nějaká neviditelná zář štěstí. Přišla lehkým krokem, jakoby se procházela po obláčcích. Blažený úsměv, oči lesklé nadšením, tvář nabitou positivní energií. Únava na sebe nedá znát, vypadá stále tak jako večer, dokonce make-up drží perfektně jak klíště. Najednou před námi nestojí „naše“ Tanya, ale nádherná, rozjasněná cizí dívka, jen pár známých rysů prozrazují identitu naší kamarádky.
Zastavila se před námi, usmívá se, mlčí, pohled putuje střídavě z jedné na druhou. Asi chápu její pocity, i proč ze sebe nedokáže vydat ani slovo. Jen to culení. To šťastně stydlivé culení, stejné jako to, které jsem ve tři ráno viděla v zrcadle. Ale tohle je přece jenom trochu silnější.
„Jsi koza, víš to?!“ nehleděla Elen její rozzářené tváře. Tanya neodpověděla a nezměnila ani výraz, jakoby namíchnutá slova jen prosákla skrz její culící se duši. Objala Elen kolem krku a přitulila se tváří. Obměkčila tím její hněv a Elen už jen bezmocně povzdychla a pohladila ji po vlasech: „Bylo to aspoň hezký?“ Tanya zakývala souhlasně hlavou, odlepila se od Elen a zahrnula nás dalšími návaly rozzářené tváře.
Přestože mi dělá radost, že je konečně šťastná, dráždí mne myšlenky na Maxe. Zítra přesně touto dobou bude tak nešťastná, jak je teď šťastná. Zjistí, že je pro něj jen do počtu a NIKDY by s ní neměl vztah. A to ji zničí. Hrozně ji to zraní… měla bych jí varovat, ale nemůžu, je tak šťastná…
„Stejně si koza,“ prohlásila Elen už smířena s realitou. Tanya se jen opět lhostejně usmála a dala se do kroku.
„Tanyo!“ nevytržím ten nápor. Zastavila se a čeká. Pár vteřin musela vydržet, než jsem nasbírala odvahu:
„On to s tebou nemyslí vážně.“
Úsměv ji poklesl… přesto se stejným přesvědčením, jako mám já, odpovídá: „Mýlíš se.“
Odchází. Pozoruji její vzdalující se záda s úzkostí… Elen to ucítila:
„Však to dnes zjistí,“ pošeptala.
„Mám strach,“ otočím se na ni, „Aby neudělala nějakou hloupost. On za to nestojí…“ Dál pokračuji už jen v myšlenkách. Vím, že obě je máme stejné.
Elen jde náhle beze slova pryč. Hned chápu důvod, blíží se Peeter. Na rozdíl ode mne je plný energie, bez slovního pozdravu mne chytá do náručí a naprosto bez rozmyšlení začne líbat. Takhle přede všemi na chodbě. Popadá mne ostych, trochu se odtáhnu, ale ne tak, aby to pochopil špatně.
Myšlenkami jsem totiž stále ještě u Elen. Mám pocit, že se něco mezi námi včerejškem kvůli Peeterovi postavilo. Nechci, aby se cítila sama, aby odcházela, když budeme s Peeterem spolu.
Nejsem si jistá, jestli to všechno je dobrý nápad… ještě nevím, co na nás dva řekne táta…
Druhý den ráno…
Dnes panuje volnější atmosféra. S Elen jsme si vše ujasnily, akorát tátovi to nějak nedokážu říct. Myslím, že by mi to zakázal, přestože k tomu nemá sebemenší právo… Neodvolím, aby nás rozdělil.
Opět čekáme na Tanyu, už je to snad tradice, nebo co. Podle Elen včera Tanya mluvila s Maxem po škole, pak zmizela a nikdo ji až do pozdního večera neviděl. Když přišla domů. Byla zamlklá, usnula beze slov a ráno nechtěla vstát.
Tak na ni čekáme. Je normální, že vychází z domu později než Elen, tak snad přijde.
Nemýlily jsme se. Objevila se těsně se zazvoněním, šla hbitě s upřeným pohledem do země, profičela kolem nás, ani pohledem nezavadila.
„Tanyo?!“ zavolám udiveně. Zastavilo ji to a vtiskla mi do tváře své zčervenalé oči. Ty musely proplakat celou noc.
„Vyhrála jsi, stačí?!“ reagovala plačtivě, vzteky zaťala pěsti. „Měla jsi pravdu!“ dodala a utekla pryč.
„Ale já v tomhle přece nechtěla mít pravdu! Tanyo!“ křičím na ni přes celou chodbu…
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 5 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 48 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
