obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Nic nezničí lásku tak jako ženin smysl pro humor."
Oscar Wilde
obr
obr počet přístupů: 2915484 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39720 příspěvků, 5761 autorů a 391367 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Vítězství ::

Příspěvek je součásti workshopu: Sportovní
 autor MichaelaKrálová publikováno: 10.10.2013, 10:51  
Motivace pro vrcholové sportovní výkony mohou být různé...Povídka o vnadné blondýně na stadionu.:-)
 

Nejsem soutěživý typ. Ctižádost v povaze nemám. Zamilovala jsem se ale do kluka, který žije pro sport, vítězství a vavříny. Zamilovala jsem se bezhlavě, osudově a nešťastně, jak se to šestnáctiletým holkám občas stává. Rytíře mého srdce jsem potkala na stadionu, když jsem mladšího bráchu doprovázela na první lehkoatletický trénink. Diktovala jsem Kubovo rodné číslo, jméno, mobil rodičů a fascinovaně sledovala trenérovy nádherné, kostnaté, obratné ruce. Ruce mistra Evropy v hodu oštěpem, jak jsem si hned po příchodu domů vygooglovala. Zapsal si o Kubíkovi všechny podrobnosti, stroze se na mě usmál a já se utopila v blankytné modři jeho očí, chladných jako led, bez výrazu, bez emocí. Okamžitě jsem zatoužila prolomit jeho perfektní sebeovládání a zahlédnout alespoň jednou jedinkrát v tom tvrdém ocelovém zraku místo disciplíny vášeň, lásku, samozřejmě ke mně.

Aktivně jsem vodila brášku na každý trénink, až měl přehnané péče dost. Ztropil scénu, zadupal si a sjednal pořádek. Bude už chodit sám, kluci se mu kvůli starostlivé sestře smějí.

Od té doby jsem se tajně plížila okolo stadionu v hodinách, kdy na cvičišti působil můj sportovní idol. Přes plot jsem pokukovala po jeho svalnatém, vypracovaném těle a ušlechtilém profilu jak vystřiženém z dějepisné kapitoly o Starověkém Římu a obdivovala přesné a úsporné pohyby při vrhání oštěpu. Připadala jsem si blbě, hodně blbě, takhle dolézat. Brzo mi však tajné šmírování skončilo. Nastala zima a sněhové plískanice zavály miláčka do haly, kam jsem sice mohla, ale ne nenápadně. Dva týdny jsem bojovala sama se sebou, hrdost a nesmělost mě brzdily v okupaci hlediště, ale nakonec láska zvítězila. Osmělila jsem se a nevynechala jediný Patrikův trénink, jediný závod. Trnula jsem hrůzou i nadějí, že si všimne vytrvalé fanynky, která mu je neustále v patách. Naprosto zbytečně. Můj platonický, nic netušící miláček běhal, protahoval svaly, procvičoval se a vrhal oštěp za oštěpem s urputností pravěkého lovce. Jeho nevšímavost mi probodávala srdce tisíci Amorovými šípy. Užívala jsem si beztrestně milostné voyeurství. Brzy mi však jednostranná láska přestala stačit.

Lámala jsem si hlavu, jak Patrika upoutat, přivést na mou stopu, toužebně naladit. Dodala jsem si odvahy a sedávala v první řadě, chodila blahopřát k stupňům vítězů, nechávala si desetkrát podepsat památník. Můj skvělý muž se vždy profesionálně usmíval, ale ne na mě, jeho dokonalý úsměv patřil anonymní obdivovatelce, byla jsem pro něho jen jedna z mnoha fanynek. A tak to šlo stále dál, naprostý nezájem a chlad. Začínala jsem propadat zoufalství, když jsem si všimla plakátu s náborem nových členů do různých sportovních disciplín. To je ono. Zajásala jsem. To bude ten pravý průlom. Nemeškala jsem a okamžitě se přihlásila do juniorského atletického klubu 15-18. Bráška na mě doma koukal s otevřenou pusou, protože do té doby jsem sport nenáviděla, obzvláště běh. Jako správná blondýna jsem ještě ten den vzala útokem obchody se sportovním oblečením. Zkoušela jsem desítky tepláků, triček, sportovních bund. Pózovala jsem před zrcadlem stojmo, klečmo, ve výskoku, za diskrétními závěsy kabinky jsem se zrcátkem od šminek prohlížela zezadu, jak zapůsobím při startu, sprintu, klusu, hlubokém úklonu při vydýchání. Nakonec jsem kompromisně vybrala mírně volné tepláky /sebekriticky jsem si přiznala, že mám mírnou nadváhu/ a přiléhavé triko, které zvýrazní mou největší chloubu i zbraň, prsa číslo tři. Ta přece Patrik nemůže přehlédnou, ještě jsem nepotkala muže, který by si jich nevšiml.

A pak nastal den D. První trénink. Dorazila jsem přesně a zhlédla soupeřky. Převyšovaly mě nejmíň o hlavu. Nespletly si náhodou lehkou atletiku s basketbalem? Doufala jsem, že mě ty žirafy nezastíní. Patrik naklusal s píšťalkou v ústech a bez řečí zahájil rozcvičku. Cviky prostné jsem jakžtakž zvládla. V zákrytu obryň jsem si mohla dovolit maličko podvádět, tu cvik nedotáhnout, tu sval neprotáhnout. Namísto 10 sklapovaček udělat jen 5. Jak ale ošidit běžecká kolečka na stadionu. Kdo nemá kondičku, musí si vypomoci důvtipem. Trochu jsem se loudala a šetřila síly, nepospíchala jsem, až mě děvčata vzala o kolo a teprve pak zrychlila a doběhla společně s nimi. Ty dlouhonohé gazely na mě vrhaly přísné pohledy, neušlo jim jak švindluju, ale Patrik si ničeho nevšiml. Bohužel mi připadalo, že mě vůbec nezaznamenal, jedinou vnadnou baculku v družstvu. Vděčně jsem přivítala konec tréninku, zničeně se doploužila domů, padla na postel a spala až do rána.

Další trénink jsem si rozmýšlela, pokušení vynechat, nemuset podstoupit další běh bylo obrovské. Vyhecovala jsem se ale představou, že tentokrát si mě určitě všimne. Nevšimnul, ani třetí, desátý, dvacátý trénink. Vytrvala jsem, má zoufalá láska procházela kondiční zkouškou, ale nezemřela, zocelila se, stejně jako mé svaly. Stala se ze mě sexbomba. K mým přirozeným vnadám, blonďaté hlavě s andělským obličejem přibyla vypracovaná, doslova vysoustruhovaná postava. Mužský na mě mohli oči nechat, obletovali mě a pořádali hony, ale já žila jen pro Patrika.

Poctivě jsem klusala, běhala, sprintovala, vrhala oštěp, disk i kouli, skákala do výšky i do dálky a se zamilovaným pohledem naslouchala pokynům mého sportovního guru. Po čase si mě Patrik začal přemýšlivě prohlížet. V mém láskou usouženém a rozbolavělém srdci opět vzklíčila naděje. Možná se dočkám. Po 35. tréninku mě pozval do kanceláře. Úprkem jsem běžela do sprchy, v šatně jsem se převlékla do neteplákového civilu, v kterém mě miláček ještě neviděl a který by na něho mohl udělat svůdný dojem. Ještě kapka parfému. Vklouzla jsem rozechvěle do kanceláře a očekávala nejmíň polibek. Muž mých snů se nezaujatě probíral papíry. Pokynul mi k židli a bez jediného pohledu na mé nové image začal vyplňovat jakýsi dotazník. Zamyšleně se poškrábal na nose, kýchnul a vrhl na mě rychlý pohled. Snad jsem to nepřehnala s voňavkou, blesklo mi v hlavě.
"Venku není počasí zrovna ideální," omluvně zhodnotil drobný výpadek své dokonalosti a já zklamaně přikývla. Jsem pro něho naprostý vzduch, jedno že momentálně prosycen drahým značkovým parfémem.
"Jsi má velká naděje," jako naschvál řekl větičku, z které bych nejspíš omdlela štěstím, kdyby nebyla řečena tak zdvořile a neutrálně.
"Máš výborné výsledky v hodu koulí," pokračoval.
"Příští týden jsou závody a chtěl bych, abys ses zúčastnila za juniory. Ostatní děvčata dosahují zatím jen průměrných výsledků, takže bys jela jen ty."
Já a On. Sami dva 100 km jízdy autem. Z té představy se mi zatočila hlava.
"Souhlasíš?" Malinko netrpělivě mě popostrčil k odpovědi.
"Jo," špitla jsem zastřeným hlasem a přemýšlela, kolik mám naspořeno kapesného na další útok na sportovní konfekci.

Natěšená jsem v sobotu ráno stála na smluveném místě před panelákem. V batohu zbrusu nové oblečení, přiléhavé tepláky, triko, bunda. Po půlroční tvrdé dřině jsem si mohla dovolit sexy prádlo o dvě čísla menší. Jedno kolikátá budu, hlavně že zapůsobím jako Miss koulařka.

První šok mě zasáhl při pohledu na přijíždějící Škodovku. Patrik nejel sám. Na místě spolujezdce seděla dospělá žena, krásná, na krátko ostříhaná bruneta. Po zaparkování vyskočila elegantně z auta a vrhla se na mé zavazadla a přesným, úsporným pohybem je odhodila do kufru. Velice precizní, snaživý typ. Prohlídla jsem si jí a srovnávala. Výsledek nerozhodně. Každá jsme úplně jiná. Ona vysoká, štíhlá, téměř plochá. Já malinká, roztomilá, přírodou obdařená. Já dívka, ona žena, nejmíň dvakrát starší než já. Záleží, jaký typ se Patrikovi líbí, u něho je to těžko odhadnutelné.
"To je Lenka, má žena, bude soutěžit ve skoku vysokém," prohodil miláček nevzrušeně přes rameno, když startoval. Pocítila jsem šok číslo dvě. Smetl mě nemilosrdně z blaženého obláčku zamilovanosti, milostné naděje se nenávratně roztříštily. Pravda se mnou zatřásla a zničila všechny sladce nadýchané iluze. Nemám absolutně šanci. Seděla jsem a mlčela. Manželé přede mnou vesele švitořili, o soupeřích a šancích na výhru, o sponzorském daru na renovaci stadionu a dokonce i o svých dvou dítkách, které nechali u babičky. Chvíli se mi chtělo brečet, potom zuřit, v půli cesty jsem se trochu uklidnila a rovnala si v hlavě, jak může být Patrik ženáč. To mě vůbec nenapadlo. Vzhledově vypadá na 25. Říkal, že si dělá vysokou školu, automaticky jsem si ho zařadila mezi o něco starší vrstevníky a on má zatím ženu a dvě děti. Abych přežila výlet, na který jsem se těšila a který se změnil v horor, upnula jsem se na jedinou představu. Udělám na Patrika dojem, zvítězím. Trumfnu Lenku alespoň sportovně, když milostně je to předem prohraná bitva.

A povedlo se. Zatímco Lenka získala bramborovou medaili, já ohromila muže mých nyní už zničených snů prvním místem. Všechnu lítost a milostný zmar jsem vložila do té pitomé koule a odmrštila ji od sebe. Letěla dlouho a vytvořila juniorský rekord. Můj idol se rozjásal a v jeho chladných očích zaplál nadšený oheň. Ze stupínků vítězů mě odnesl v náručí a spontánně políbil. Opatrně jsem mrkla na Lenku. Jen se smála. To mě naštvalo. Paní Dokonalá je si svým panem Dokonalým jistá. Pěstují lásku vzornou, manželskou a umírněnou. Dva ledovce se hledaly, až se našly. Do bláznivé, opojné a zběsile rozkolísané lásky upadají jen mladičké, podměrečné a citově nevyrovnané blondýny, které své zmařené milostné sny proměňují v zlaté medaile, které jim slouží jako cena útěchy v prohraném milostném boji.

Má sportovní kariéra skončila prvním vítězstvím. Běhat mě už nikdo nedonutil. Po závodech jsem si tiše vyklidila skříňku a zmizela hledat lásku mimo sportovní hřiště. Letos se bratr chce naučit hrát na kytaru. V srdci mi vzklíčila nová naděje, vygooglovala jsem si jeho učitele hudby i s fotografií. Vypadá velice romanticky, vysloveně citově založený typ. Musím Kubu přemluvit, aby se nechal na první hodinu doprovodit.


 celkové hodnocení autora: 96.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 18 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 22 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Apolenka 13.10.2013, 0:08:47 Odpovědět 
   Nahlédnutím do komentářů zjišťuji, že všechno, co bych chtěla napsat už bylo napsáno... ale co, klidně se budu opakovat - mile popsaná zamilovanost, pěkný rukopis, dobře se četlo, zkrátka líbilo.
 ze dne 13.10.2013, 7:38:33  
   MichaelaKrálová: Díky.:-))
 čuk 12.10.2013, 11:29:34 Odpovědět 
   Abych pravdu řekl, čtu všechna díla na WS až nakonec a v jednom kalupu (neb závodím s nutností den co den publikovat poezii). Už v předchozím příspěvcích bylo vše řečeno. Mně tvá próza pobavila, tvá hrdinka je jako živá, pěkný portrét pubertaček (říká stařec trochu přezíravě a současně závistivě). Jo, krásná je zelenost a pošetilost mládí.A vlastně je to satira a průhled do přeromantizování a současně chladnosti sportu ve dvou variantách.Jenže ani hrát působivě na kytaru neumím.). Dobře se četlo.
 ze dne 12.10.2013, 12:48:42  
   MichaelaKrálová: Je to i satira. Původně nazamýšlená, ale jakmile začnu psát o lásce, citech, romantice, tak mě z toho nakonec vždycky tak trochu satira vznikne.:-) Jsem ráda, že se ti dobře četlo a že pobavilo. Díky za komentík.:-))
 Kalip 12.10.2013, 11:11:26 Odpovědět 
   Téma trochu všední, ale vypsané pěkně. Ubrala bych střední části, věčné opakování neopětovaných citů postupně začíná trochu unavovat a naopak bych přidala v závěru (možná i na dramatičnosti). Jako WSkový počin je to ale fajn.
 ze dne 12.10.2013, 12:41:02  
   MichaelaKrálová: Díky moc za konstruktivně kritický koment...:-))
 Maruška 11.10.2013, 18:03:11 Odpovědět 
   Jé, to se mi líbilo. Vzpomněla jsem si, jak jsem v pubertě hltala Metráčka...
 ze dne 11.10.2013, 19:37:32  
   MichaelaKrálová: Jj, Metráčka jsem taky četla...:-))
 mylencz 11.10.2013, 12:06:56 Odpovědět 
   V příspěvcích tohoto WS mě nejvíc baví markantní rozdíly mezi přístupem autorů a autorek - totiž typicky mužské a ženské pojetí povídek... chlapy ani nenapadlo řešit např. oblečení :-).
Zdá se, že Tě budu ráda číst, píšeš chytře a dobře. Povídka mě vtáhla a bavila, přestože nepřináší nic objevného. Hrdinčina cílevědomost je sympatická, ve chvíli, kdy jí ostatní muži padají k nohám a ona toho nevyužije ani k malému posílení sebevědomí, poněkud méně ze života, ale budiž, když trdlo, tak trdlo, o čemž svědčí i pointa... můžu jí dát písemně, a vlastně to zde i dělám, že mezi muzikanty si děvče vůbec nepomůže :-)).
Dobré, líbilo.
 ze dne 11.10.2013, 16:50:52  
   MichaelaKrálová: Pokusím se hlavní hrdince domluvit ve smyslu, že s muzikanty je to z bláta do louže a ať si od hudebníka zas tak moc neslibuje. :-D
Je to hodně zajímavé sledovat ty rozdíly mužského a ženského přístupu k tématu. I Šíma, který psal za ženu-blechu má mužský pohled na věc, vypozorované a napsané výborně, ale stále zvenčí.:-)
Jsem ráda, že tě povídka bavila a že se ti dobře četla. Díky moc za výstižný a povzbudivý koment.:-))
 salvator 10.10.2013, 23:58:04 Odpovědět 
   Příjemně se to četlo, nikde žádný záchvěv nesrovnalostí, musím konstatovat, že jsem spokojen s tvou povídkou a vysloveně se mi zdá, že v tomto ohledu máš nejednu zkušenost, co se psaní týče, což je velice, velice dobré a bude s ti to hodit v dalším psaní.
S.
 ze dne 11.10.2013, 5:38:41  
   MichaelaKrálová: Díky za povzbuzení v dalším psaní.:-))
 Veo Ochmanek 10.10.2013, 22:56:44 Odpovědět 
   Ahoj, Míšo :)

Mno... copak to tu máme: Teen-age povídku o teen-age trdlu. Holt, jsou to léta telecí a některé to bohužel nepřejde ani v rádoby dospělosti. Láska se dneska často zaměňuje za docela jiné city a stává se z ní jakési zboží, jehož nedostatek je odmítán umíněným trucováním, podobajícím se brblání důchodců v Kauflandu, když i poslední kuře v akci bylo již rozprodáno.

Pravdou je, že láska se nedá koupit a ani vyhledat, láska přichází a lidi by si to měli uvědomit.

V závěru si naše namyšlené, egoistické trdlo se zvláštním smyslem pro sebepřeceňování vlastních tělesných předností (mrk ;) ) nachází nová objekt zaslepené touhy a vykazuje tak nulovou hodnotu poučení ze zklamaného platonického vztahu.

Jako takové, je to hezkou sondou do mentality mladých; zajimalo by mě, jak by se naše hlavní hrdinka na celou věc dívala s odstupem řekněme deseti let, kdyby sama měla muže a rodinu a nějaké třeštidlo by se jí pokoušelo o jeho přízeň :D :D

Já hodnotím za dvě. Je to dobré, avšak "pouze" jako sonda. Nepřináší to nic extra objevného a ani nic obzvláště překvapujícího... ;)

Hodně štěstí a hezký den/večer/noc :)
 ze dne 11.10.2013, 6:02:37  
   MichaelaKrálová: Ahoj. Jj, moje mladičká hrdinka bere lásku jako sport. Určitě to není vysloveně kladná postava, opravdu je to egoistka jak vyšitá, ale zase umí v lásce prohrávat a nenechá se odradit od dalšího milostného zápolení. Jen tak se v životě nevzdává a i když nedosáhne vytouženého cíle, tak jí to nezlomí, nemstí se, nehroutí, jde dál. Tím má moje sympatie. Obávám se ale, že je přesně ten nepoučitelný typ, který i za deset, dvacet let se bude honit za nereálnými a víceméně vysněnými milostnými cíli. Ale zase je vůbec nějaký přístup k lásce ten správný, ten nejlepší? Může si člověk říci, tak a teď miluji podle nejvyšší universální pravdy, tak jak se má? :-)
Díky za komentík.
 Šíma 10.10.2013, 22:22:20 Odpovědět 
   Zdravím.

Úsměvný, sportovně laděný, příběh o platonické lásce... Láska sice hory přenáší, ale co naplat, když je ten druhý už zadaný a nemá zájem? To se pak může zamilovaný protějšek strhat a nic. Líbilo, na práci šotků jsem nekoukal, zadání splněno (i s první cenou za hod koulí). ;-)

Hezký večer a múzám zdar.
 ze dne 11.10.2013, 5:38:09  
   MichaelaKrálová: Díky za milý koment.:-))
 Jarda 10.10.2013, 16:32:24 Odpovědět 
   Dzravím!
Pěkně popsané vnitřní pocity platonicky zamilované pubertální dívky. Platonické zamilování je krásná věc. Kdo z nás to neprožil? Představy jsou plné fantazijních myšlenek, které si nepřipustí jinou možnost, než tu co si vysníme. Jo, jo. Je to krásný pocit, ale to zklamání, když se skutečnost postaví v tvář. Ta dívka to hezky ustála a dosažením vítězství se s vnitřními pocity skvěle vypořádala. Hezké čtení. Palec nahoru.
 ze dne 10.10.2013, 17:57:51  
   MichaelaKrálová: Díky za pochvalný koment. Jsem ráda, že se povídka hezky četla.:-))
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
Stargazer
(22.3.2020, 08:44)
GibonFafaust
(11.3.2020, 22:57)
Filip
(7.3.2020, 20:07)
obr
obr obr obr
obr
Ako riešiť envi...
aegitalos
NAVĚKY
ZILA78
Prsten osudu (6...
Filip Vávra
obr
obr obr obr
obr

Můj kufřík
Joe Care
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr