obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Bojíš-li se smrti, kde nalézáš odvahu žít?"
estel
obr
obr počet přístupů: 2915783 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39719 příspěvků, 5825 autorů a 392933 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Romance o růži ::

 autor Thaddeus Colman publikováno: 06.10.2013, 22:46  
 

Zprudka se posadil na posteli a slyšel se, jak hlasitě oddechuje. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, kde se vlastně probudil. Co ho probudilo, mu bylo nad slunce jasné. Ona. Zítra má narozeniny. Nebo už dnes? Nahmatal hodinky na nočním stolku. Dnes.

Ve snu se ten fakt proměnil v bolestivou skutečnost. Celá třída stála v spořádaném zástupu, každý nesl v ruce krásně dárek zabalený a postupně jí přáli. Pak přišla řada na něj a on zjistil, že žádný dárek nemá, že má ruce prázdné a že se mu všichni okolo smějí. Studem se probudil.

Dozvěděl jsem se to pozdě, pomyslel si s lítostí. Celý večer hloubal nad tím, kde by mohl nějaký dárek sehnat, až únavou usnul. Teď už mu do spánku nebylo. Posadil se a potichu se začal oblékat. Někde mezi snem a skutečností ho napadlo, jak by mohl situaci zachránit.

Potichu za sebou zavřel dveře chatky a vydal se pryč z tábořiště. Lesem vedla rozbitá cesta, po které ve tmě jen s obtížemi klopýtal. Co pár kroků šlápl do některé z děr plných vody. Za chvíli už mu byla od mokrých nohou zima. Přidal, aby se zahřál.

Začínal si zoufat. Jeho plán byl prostý – dojít do nejbližší vesnice, utrhnout pár hezkých kytek a zase se vrátit. Teď už hodinu bloudil po lese a vesnice pořád nikde.

Asi jsem někde špatně odbočil, pomyslel si. Nad tím, že by nemusel najít cestu zpátky, se ani neodvažoval přemýšlet. Už se chystal otočit a s nepořízenou se vydat zpátky, když mezi stromy zahlédl světlo. Perníková chaloupka, ušklíbl se, ale s novou chutí vyrazil vpřed.

Za chvíli došel na začátek vesnice. Jedna lampa jen s obtížemi ozařovala náves. Do zahrádek vidět nebylo. Nezbude nic jiného, než to zkusit naslepo, pomyslel si. Opatrně vzal z kliku prvních vrátek. Zamčeno.

Štěstí neměl ani u další. Když vyzkoušel všechny, byl rozhodnut se vzdát. Pak si všiml zídky, přes kterou by se mohl k jednomu z domů pohodlně dostat. Za chvilku už stál na druhé straně a rozhlížel se po zahradě.

Příliš toho neviděl. Vydal se k místu, kde tušil, že by mohl být záhonek. Odhad se ukázal být správným. Na nic nečekal a rychle se chopil první z květin. Projela jím bolest, jak mu trny růže zajely do prstů. Zatnul zuby.

Za chvíli už stál vítězně s rukama od krve a s růží venku. Rychle oklepal hlínu z kořenů a rozběhl se zpátky k zídce. Pak zakopl. O něco velkého, dřevěného. Když se zevnitř ozvalo zavrčení, na nic nečekal a rozběhl se pryč.

Zastavil se, až když už si byl jistý, že je od vesnice dostatečně daleko. Za sebou stále slyšel psí štěkot, ale už z bezpečné vzdálenosti. Jak se mu povedlo přeletět zídku, nevěděl. Nedokázal si ani vybavit, na jakou stranu ze vsi vyběhl. Určitě na špatnou, pomyslel si.

Nechtělo se mu vracet. Ještě pořád v zádech cítil psí tesáky. Scházel mu kus kalhot. Děkoval nebesům, že pes nebyl rychlejší. S lampou na dohled se začal prodírat hustým lesem, aby vesnici obešel. Větve mu rozdíraly obličej až do krve.

Pak mu nohy ujely a on po zádech sjížděl kamsi dolů. Zběsile mával rukama i nohama, aby zastavil pád. Pak mu studená voda vyrazila vzduch s plic. S vynaložením všech sil se dostal na druhý břeh, s jistotou, že umře.

Byl trochu zklamán, když zjistil, že pořád žije. Vyškrábal se na nohy. Voda z něho tekla proudem a oblečení měl pokryté hnědým mazlavým blátem. Jediné, co ho plnilo radostí, byla růže v jeho ruce. Taky ona došla jisté újmy, ve tmě ale vypadala pořád dobře.

Když se dostal zpátky, bylo už světlo a celý tábor na nohách. Jeho zmizení, zdá se, nikomu nevadilo. Vědom si svého vzezření, snažil se dostat nepozorovaně až ke své chatce. Pak se jedny z dveří přímo před ním otevřely. Stála v nich a pozorovala ho trochu vyděšeně.

Podíval se na zbytek růže, na oblečení od bláta a na kalhoty, ze kterých byla jen půlka. Chtělo se mu utéct.

„Všechno nejlepší,“ vykoktal.


 celkové hodnocení autora: 91.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 11 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Jarda 07.10.2013, 16:14:25 Odpovědět 
   Dzravím.

Z počátku jsem si nebyl jist o co jde, ale postupně se mi otevřel krásný horizont příběhu. Připomíná mi to atmosféru letní noci v táboře. Čert vem, že tenkrát byl organizován pod hlavičkou SSM a my nosili rudé piónýrské šátky. Citům prvních platonických lásek to neubralo na romantice. Na konci tábora jsme domů odjížděli s naivním pocitem hrdosti, že už máme tu svou pravou lásku, nebo alespoň s vyměněnou adresou a slibem, že si nadosmrti budeme psát.
Nevěřím, že by hrdina v příběhu byl dívkou opovržen. Jistě si uvědomila, čím musel projít, aby ji růži přinesl. A oproti princům, co ji koupili v květinářství, si ho více považovala.
 ze dne 07.10.2013, 17:04:58  
   Thaddeus Colman: Děkuji. Přesně tak :)
 Šíma 06.10.2013, 22:45:46 Odpovědět 
   Zdravím.

Tak tomu se říká anabáze... Růži sice získal, avšak opět zabloudil, nehledě na to, že přišel nejen o kus gatí, ale také o svou hrdost. Svou čest snad neztratil, jak se zachovala ona dívka se však čtenáři už nedozvědí... Sen se zde mísí s realitou (a potřebou získat nějaký ten dárek). V jednom místě jsem se musel zasmát, to když hrdina zakopl o psí boudu, ovšem tento úsměvný okamžik se lehce utopí v celé povídce plné hořkosti a beznaděje (včetně hrozícího posměchu díky zapomenutému dárku). Práce šotků jsem si nevšiml, jak moc ses přiblížil "romanci" (co se formy týče) to už nechám na dalších čtenářích (tuším že jde více o poezii nežli prózu), avšak jedno je jisté, nejde o baladu, protože ačkoliv tento text neskončil happyendem, o žádnou smutnou událost (vedoucí až ke smrti) se nejedná...

Hezký den a psaní zdar.
 ze dne 07.10.2013, 11:59:16  
   Šíma: P.S. Uvidí se, co další čtenáři, na jeden názor nesmíš dát! Nakonec, hrdina vše přežil, aneb co tě nezabije, to tě posílí... Nevěš hlavu.
 ze dne 06.10.2013, 23:37:25  
   Thaddeus Colman: Ahoj,

Díky za uveřejnění. To je mi líto, že to působí hořce a beznadějně :( Ono to má být vlastně veselé. Jen si čtenář ten happyend musí domyslet ;)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Mr Solaiman
(15.1.2021, 11:53)
VNVNVNM
(8.1.2021, 09:15)
albert lisy
(8.1.2021, 06:41)
andrerushell
(7.1.2021, 12:46)
obr
obr obr obr
obr
Tři mudrci
Jan Zindulka
Domeček pro pan...
Máquè (Vrabčák)
Posel smrti VI:...
Lukaskon
obr
obr obr obr
obr

Balada o mouchách
Wavik
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr