obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši."
William Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915290 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389821 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: „ Tati, půjč už mi konečně toho draka!" ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky od domácího krbu
Pro hlasování musíte být přihlášen(a)!
 autor Vlaďka publikováno: 06.12.2006, 1:21  
Další z Povídek od domácího krbu :o)))
 


„Už fouká. Už by to šlo“, říkáme si každý rok někdy začátkem října. Sotva listí na dubech a javorech zezlátne, zežloutne a zrudne, sotva sluníčko upustí od své propalovací vášně a začne místo toho jen příjemně vyhřívat, sotva sklidíme venkovní posezení, sotva se naše kočky začnou více držet doma, protože tuší, že brzy bude hůř, začnou se naši kamarádi vyptávat:
„Tak co? Kdy to uděláme letos?“

Původně jsme jen chtěli strávit krásný společný čas s dětmi při tvoření draků a následném pobíhání po poli s přáteli, v podzimním teplém větru. Původně.
Realita však byla mnohem pestřejší a dramatičtější, jak už tak rozdíl mezi teorií a praxí bývá. (Například letošní, desátá Drakiáda, začala tím, že si Lukášek, při prolézání plotu skrz mezeru po uvolněné plaňce, propíchl nohu rezavým hřebíkem. Ona plaňka totiž ležela na druhé straně plotu, ostrým hrotem nahoru. )

První ročník Drakiády jsme vyhlásili někdy před deseti lety, kdy jsme měli děti malé a her chtivé. Všichni jsme poctivě lepili, vyvažovali a malovali draky. Stříhali krepový papír a navazovali ocasy. Hned ráno jsme se sešli u nás doma a začalo vychloubání:
„Hele, ten můj má ale nejdelší ocas, to musíš uznat“ pravil kamarád Marek.
„No, možná je nejdelší, ale máš ho z novin. To teda vypadá pěkně blbě. Třeba tady, na tomhle ústřižku je vyfocený ten uslintaný debil …(a padlo jméno nepopulárního politika).
„No, ale vidíš ten úžasný škleb? To jsem maloval temperama a obrysy černou tuží!“
„No vidím, to zas bude Lukášek plakat. Víš, že se takových ksichtů bojí.“
Do toho se vložil kamarád Ondra:
„Já jsem na to vůbec neměl čas, měl jsem pohotovost a musel jsem být v práci. Nezbyl vám ještě nějaký krepák? A vůbec, kde je ten rum?“
(Sledujete ty spolu naprosto nesouvisející asociace?)

V té době ještě všech sedm dětí trpělivě čeká, až se tatínci připraví, ukončí dohadování, doprobírají všechny důležité světové události, rozhodnou kdo za co může a vyjde se ven. Já, Jarmila a Mirka máme připraveny tři pohotovostní termosky: v první čaj – pro děti, ve druhé čaj s rumem – pro tatínky a ve třetí svařák – pro maminky. S přibývajícím dnem se však ono rozdělení zvolna ruší a přecházíme na zcela tradiční rum...bez ničeho. (Na co taky omáčka, že?) Jen děti se snažíme držet u čaje. Snad úspěšně.

Venku teple fouká, počasí nám přeje. Řekli byste, že to je při pouštění draků podstatná výhoda. Taky jsme kdysi mívali tento naivní názor. Jak nás ale taková hloupost mohla vůbec napadnout? Sotva jsme vyšli ven, spustila se, hned po pěti krocích, s prvním fouknutím větru, hlasitá diskuse:
„Ty bláho, běž ode mě! Teď se nám zapletly ocasy!“ pustil se do Marka Tomáš.
„Houby, nezapletly, to je hračka. Za minutu je rozdělím.“
Jenže krepový papír se prolíná s novinovým víc a víc. Už pomalu začíná být jedno, jestli ocas zdobí červený krepák nebo nefotogenický politik.
„Necukej, ne, takhle musíš, doprava…ne, kam to strkáš?! No vidíš, teď jsi to zprasil úplně! To nerozdělíme ani za hodinu. Odstřihni je. Musíme udělat nové.“
„Tatí, kdy už půjdeme pouštět?“ zazní první nejistý hlásek.
„Hned, Lukášku, jen co si se strejdou rozdělíme ocasy.“
Tato situace pokračuje v mnoha obměnách následujících dvacet minut. Děti už začínají pofňukávat, tatínci zuřit.
„Tatí, pujč už mi toho draka,“ požádá odvážnější Lucka.
„Hernajz, teď neotravuj, vidíš, že musím vyzkoušet, že správně lítá!“

To už nejmenší děti pláčou a začínají chodit jako delegace za námi, maminkami. My, které jsme tuto situaci celkem předvídaly, (dejte chlapům do ruky hračku a děti ji už neuvidí) jsme hned zrána posílily své nervy první dávkou svařáku. Je nám tedy krásně, jsme šťastné, trpělivé a vědoucí. Máme to pod kontrolou. Jemným nátlakem donutíme své muže předat draky dětem a nabídneme jim jako satisfakci čaj s rumem (to je taky jediné, co zabírá…no a pak ještě něco, ale to bylo v momentální situaci
nesplnitelné).

Když mají konečně tatínci ocasy v pořádku, (no, no, nechte si ty fórky) vyrazíme na hřiště. To je nejbližší zastávka. Při prvních ročnících, kdy jsme dělali draky poctivě ručně, byla toto etapa dalších hádek a scén a ubrečených očí, neboť opravdu nelítali.
Alespoň ne dost stabilně a ne dost vysoko.
„To je blbost! Snad umím udělat draka. To dělá ten debilní vítr! Když mi bylo deset vyhrál jsem dokonce jednu soutěž o nejlepšího draka!“ rozčiluje se tatínek. (Je úplně jedno který, protože všichni zhruba v tom věku vyhráli různé soutěže o nejlepšího draka. Nebo to alespoň tvrdí.) V důsledku toho, asi od třetího ročníku, kupujeme igelitové, obyčejné, za padesát káčé a lítají všichni. Obecně se ale dá říct, že první dvě hodiny pokusů, vždy probíhají silně neuroticky.

Již tradičně uvařím den předem k obědu kotel koprovky a vanu guláše. Tahle dvě jídla jsou totiž nejlepší druhý den, až se pořádně propojí chutě. A já v den Drakiády nemám žádnou starost s jejich přípravou, takže se nemusím stavět do role oběti, která by si taky ráda zalítala, ale fakt nemůže, páč: „Kdo by se o vás postaral.“

Po vydatném obědě zasedneme do křesel, trávíme a tlacháme. S postupující věkem se témata našich hovorů mění. Před patnácti lety, jsme se při setkáních s přáteli bavívali o tom, kdo kolikrát v noci vstával k dítku, který zoubek už se prořezává, jak nám ten tchán pije krev a jak je ten sunar drahý. A jelikož společnost, která se do dvaceti minut nezačne bavit o sexu, údajně není normální, tak jsme probrali i toto téma.

Před pěti lety jsme se při setkáních informovali o tom, že mě bolí krční páteř a vzala jsem si algifen, Mirku žaludek, v noci zvracela a vzala si anacid, Jarmilu hlava a vzala si brufen, Ondra si usekl bříško palce, když chystal dřevo na táborák a potřebuje jodisol a Marka bolí zub a vzal si valetol. Tomáše nebolí nic, ale požádal, ať mu, proboha přineseme aspoň acylpyrin, ať si nepřipadá tak trapně.

No a teď naše setkání zahajujeme otázkou:
„Tak co, už máte důchodové připojištění?“
A pak probíráme téma vzdělávání v pozdním věku, zda už naše děti vedou sexuální život a jestli je marihuana riskantní droga.

Jen co oběd sedne, oblečeme znovu teplé bundy, seženeme děti a pustíme se do odpoledního kola pouštění draků. Během dopoledne jsme chytli ten grif, takže si to teď opravdu užíváme.
„Lukášku, přines mi, prosím tě, od tatínka ten rum.“
„Kačenko, buď tak hodná, podej mi od strejdy další špulku, musím navázat novou, můj drak už je nejvýš.“
„Lidi, to je paráda.“ voláme na sebe, když máme všichni své orly, rogala, motýly a další létací potvory ve stometrové výšce, jen lehce je korigujeme s rukou v kapse a rozhlížíme se po lesích a kopcích okolo nás, které tak nádherně barevně září a nabíjejí nás pozitivní energií, zásobami na zimu. Kromě nás, třinácti skalních se během dne rozrosteme o nejmenovaný počet cizích dětí, které se k nám jen tak nachomýtli a my nemáme to srdce jim draky nepůjčit.

V podvečer se vracíme vymrzlí do bytu. Děti pak vyvádějí v dětském pokoji a k nám si chodí už jen pro křupky a jídlo a my rozmrzáme za pomocí rumu a tance na staré fláky. Obvykle to vyhrajou Eláni, Olympici a AC/DC.

Náš první, památný, ročník Drakiády měl díky tomu nečekanou dohru.
Jelikož o patro níže bydlí paní učitelka některých našich dětí, které až do půlnoci padal, díky naší diskotéce, strop na hlavu, dostala Kačenka ve škole, v hodině slohu, jako zadání domácí slohové práce, téma:
„Proč se rodiče někdy opíjejí a chovají se pak divně.“
A kdyby nevěděla, má se prý se má doma zeptat:
„Tatínek s maminkou ti určitě rádi pomůžou.“


 celkové hodnocení autora: 98.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 9 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 13 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 90 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Rybářka 21.03.2009, 2:51:13 Odpovědět 
   Dobře se mi četlo i já si zavzpomínala...Zítra přijedou známí, odteď stopuju za jak dlouho se budeme bavit o sexu.... :-) (doufám, že jsme normální společnost :-)))
 Padrak 06.11.2008, 13:56:46 Odpovědět 
   Napsané moc hezky. Líbí se mi ten nadhled i laskavý humor. S některými technickými detaily ( ne co se týká textu, ale draků) si dovolím nesouhlasit - ale toto jsou literární stránky. Hodnocení (nejen pro zvolené téma) - 1
 Šíma 26.08.2007, 22:21:08 Odpovědět 
   A potom, že "draci" musí chrlit jen oheň! Co takhle draci na hraní? Zase se Ti povedla hezká a vtipná povídka ze života a "domácího krbu"... ;-)
 sirraell 23.08.2007, 16:30:24 Odpovědět 
   To by mne zajimalo jak dopadla ta slohovka...
Za 1
 Albireo 06.12.2006, 12:56:19 Odpovědět 
   Kvalitní vlaďkovina!
 ze dne 06.12.2006, 12:57:04  
   Vlaďka: :o)))To je dobrý...
 amazonit 06.12.2006, 11:30:31 Odpovědět 
   no, jo, ze života:o)))nad to není:o))jen ti ujela předposlední věta:o)
 ze dne 06.12.2006, 11:34:42  
   Vlaďka: Vím, ale bohužel to tady nejde opravit. Kdyby to šlo, mám už předělanou každou věc tady:o))) Díky.
 čuk 06.12.2006, 8:52:10 Odpovědět 
   obdivuji tvůj vtip a dobré rozpracování tématu,které se zdá být na první pohled banální a ty z toho dovedeš udělat story k pobavení. Uvažuji, jestli neformální vypravěčka by nemohla být víc vystřídaná krátkými dialogy a groteskní charakteristikou jednotlivých účastníků, z nichž každý by přinesl zase trochu jinou sběračku humoru, a mohl by trochu kontrastovat pohled vypravěčky. Ty ostatní postavy až na pár míst splývají, tedy vymyslet nějaké pro každého specifické gagy. Ale vím, že toho chci na tobě moc a tohle už je velmi pěkné.
 ze dne 06.12.2006, 10:21:12  
   Vlaďka: Díky, Čuku, připomínky určitě beru vážně. Je rozdíl, jesli to je jako jedna nezávislá povídka nebo součást celku. Tohle je součást celku. A ty postavy jsou natolik reálné, že se trochu bojím zkarikaturizovat své kamarády. Oni to totiž čtou. Tak nevím, jestli by pak ještě kamarády byli...:o)))
 Kev 06.12.2006, 1:21:42 Odpovědět 
   Vlaďka si ve své tvorbě drží svůj standard, a neopomíná sem tam naťuknout i "sexuelní podtextikůš":)
 ze dne 06.12.2006, 19:27:21  
   Kev: Hej, tiež pozeráme na nete, len sa to píše "nedráždi":))
 ze dne 06.12.2006, 10:17:19  
   Vlaďka: Že ty taky koukáš na slovenský seriálový sitcom "Susedia"..."Láslo, nědráždi!"
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
Podněty
fossil
Psanec Paul „Ko...
Danny Jé
Vanové bádání
pilot Dodo
obr
obr obr obr
obr

Smrtelná
Polly
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr